Zemřela Běla Kolářová, utajená osobnost současné výtvarné scény

Věra Jirousová

Tato významná umělkyně nás opustila v požehnaném věku osmdesáti sedmi let, kdy se jejímu výjimečnému kreativnímu dílu dostalo satisfakce.

Své experimentální výtvarné dílo, fotografie, koláže, asambláže a objekty vytvářela Běla Kolářová (narozena 24. 3. 1924 v Terezíně) ve spřízněném společenství svého muže, básníka Jiřího Koláře, a početného o okruhu jeho výtvarných i literárních přátel.

V 60. letech se autorka stala členkou skupiny Křižovatka (1963) a zúčastňovala se od roku 1968 významných výstav Nové citlivosti, na nichž byly zastoupeny práce umělců, kteří v českém prostředí tvořili silný proud nových konstruktivních tendencí.

Mezi předními tvůrci této orientace jmenujme Jiřího Koláře, Karla Malicha, Zdeňka Sýkoru, Václava Boštíka, Milana Grygara, Stanislava Kolíbala, Jana Kotíka, Huga Demartiniho a další, jejichž díla dnes patří do kontextu světového umění 20. století.

Na poslední přehlídce současného umění dokumentu v Kasselu v roce 2008 byla vedle citlivých koláží a asambláží Běly Kolářové vystavena fotografická dokumentace konceptuálních akcí Jiřího Kovandy a díla absolventky AVU v Praze, Kateřiny Šedé.

Ve výtečné části expozice, kde byla zastoupena průkopnická díla, která vytvořily ženy umělkyně, získal soubor hravých předmětných asambláží s drobnými předměty pro ženské práce od Běly Kolářové, spolu se sochařskými díly s otevřenou formou slovenské umělkyně Marii Bartuzsové, zaslouženou pozornost zejména mladých tvůrců, ale i galeristů, teoretiků, sběratelů a znalců současného umění.

Současné konceptuální formy zkoumající reálné předmětné a sociální vztahy, vyjádřené jazykem vizuálního umění, tak přinesl i narůstající zájem o průzkumnické dílo Běly Kolářové, které se ve zdejším prostředí dostalo prvně do centra odborného zájmu po retrospektivě Nové citlivosti v 90. letech v Galerii VU v Litoměřicích a nyní je zhodnoceno i v evropském kontextu.

Výzkumy této umělkyně se po léta soustřeďovaly na dynamické a rytmické proměny ve strukturách předmětného světa, oproti avantgardnímu významu idejí zapojovala do svého tvůrčího procesu intuitivní „ženskou“ citlivost, která vnáší do věcné poetiky jejích prací prozaické souvislosti mezi předměty a významy, které tvoří bezprostředně vizuální realitu každodenního života.

Jako součást tematické přehlídky s názvem Útek a osnova, kterou letos pořádá londýnská Galerie Raven Row, se vedle konceptuálních prací mladých tvůrců představí i soubor asambláží a koláží Běly Kolářové, která se na výzvu umělců zúčastní této výstavy posmrtně.

V současné době uvádí do 2. 5. 2010 Galerie Louvre kvalitní expozici ze sbírky PPF, věnovanou kolekci rané experimentální tvorby Běly Kolářové. Její abstraktní fotografie: rotační rentgenogramy, „kresby světlem“, umělé negativy a fotogramy navazují na tradici konstruktivního umění od suprematismu, De Stijlu, Bauhausu a geometrické abstrakce 30. let; přemisťují však její redukované formy z utopie teorií do reálných souvislostí současného světa.