Tady jsme, kolego Tabery

Radek Kubala se zamýšlí nad debatou, kterou otevřeli Lukáš Senft a Erik Tabery o roli mileniálů v dnešní společnosti. Podle něj zde aktivní skupiny jsou a bouří se, ačkoliv je šéfredaktor Respektu nevidí.

Minulý týden pročísla zatuchlé vody české polemiky výměna názorů mezi publicistou Alarmu Lukášem Senftem a šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym. Ve článku nazvaném Jsme vyhořelá generace – díky za to, se Senft jal hájit generaci mileniálů před výpady starších generací, kteří vykreslují mladé lidi jako líné a nepraktické. Připomíná trable mladé generace se sháněním mnohde předraženého bydlení, rostoucí množství lidí uvězněných exekutorskou mafií v dluhové pasti a blížící se ekologickou katastrofu.

Výsledkem podle Senfta je vyhoření a sarkastický postoj mileniálů k životu, který může vést k „osamostatnění od společnosti dravců, od degradace lidí a všeho živého na pouhé zdroje“. Erik Tabery na to reaguje ve svém článku Mileniálové nejsou ze hry. Podle něj má Senft pravdu, když poukazuje na nedostatky společnosti. Pochybuje však, že by se jednalo o generační střet, a odmítá, že by se mladá generace, zejména v České republice, bouřila proti současnému statu quo.

Oba autoři podle mého dělají zásadní chybu, pokud se baví o generaci mileniálů v kontextu České republiky. Sociolog Karl Mannheim ve svém díle Problém generací popisuje pojem generace jako skupinu lidí přibližně ve stejném věku, kterou definuje určitá silná společenská zkušenost, historická událost, která formuje jejich přemýšlení a náhled o světě.

LimityNení nás mnoho, ale zato se umíme organizovat. Foto Majda Slámová

V kontextu České republiky proto nemá smysl dělit generaci podle přelomu století, ale nejvýraznějších událostí, které uzpůsobovaly myšlení lidí v současnosti vystupujících ve veřejném prostoru. Tady už je jasně viditelný rozdíl v perspektivách obou výše zmíněných autorů.

Pro generaci Erika Taberyho to byla nepochybně sametová revoluce, na jejímž organizování se sice vzhledem k nízkému věku tito lidé nemohli aktivně podílet, jež jim však zato otevřela nebývale širokou možnost uplatnění. Generace Lukáše Senfta, ke které se sám počítám, se narodila po revoluci a na svou nejdůležitější historickou událost – vzpouru – stále čeká. Posud se dá s Taberym souhlasit.

Nicméně predikovat, že zde není žádná výrazná skupina mladých lidí, která by se bouřila proti směřování současného světa, může být důsledkem jen společenské slepoty. Neobstojí zde argument, že aktivních mladých lidí je pouze malé spektrum, přičemž většina konformně sleduje hodnoty systému a jejím hlavním cílem je bavit se. Pokud se vztahujeme ke generaci Masaryka, disidentů nebo beatniků, jejich étos neudává žádná většina, ale skupina aktivních lidí, z nichž někteří dokázali svou usilovnou a strategickou činností získat většinu ve společnosti a docílit změny.

Takové skupiny v české společnosti existují a společné znaky sdílejí. Naší společnou zkušeností je zejména tragédie Nečasovy neoliberální vlády, protestní hnutí studentů proti školnému a privatizaci školství a mohutné protesty proti škrtům ve veřejném sektoru. Z této zkušenosti vyrostly desítky mladých aktivních lidí, kteří v současnosti formují hlavní střediska rezistence proti současnému statu quo.

Unavení, bez perspektivy, přesto aktivní
Pokud by je chtěl Erik Tabery někdy potkat, musel by v období takzvané uprchlické krize – která žádnou krizí nebyla – navštívit uprchlické tábory, kam jezdili v hojném počtu i dobrovolníci z České republiky. Případně na hlavní nádraží, kde úřadovala Iniciativa Hlavák. Musel by se v posledních čtyřech letech vydat do Autonomního sociálního centra Klinika nebo navštívit Klimakempy pořádané hnutím Limity jsme my.

O slovo se nesměle hlásí také studentské iniciativy vystupující proti vládě Andreje Babiše a prezidentství Miloše Zemana, ačkoliv na akci Vyjdi ven žádná podobná aktivita nenavázala. Tyto skupiny dokázaly do veřejného diskurzu přinést zásadní témata současného světa – sílící rasismus a xenofobii, katastrofu hrozící kvůli změnám klimatu a proces rostoucích nájmů a spekulací s prázdnými byty.

Našel by zde často mladé lidi, většinou hlásící se k nové levici, formované tristní zkušeností vlády ODS, unavené kombinováním studia, práce a aktivismu, často vyhořelé nebo s drobnými i většími psychickými problémy. Lidi, kteří mají strach o vlastní budoucnost, protože na rozdíl od politiků berou vážně varovné zprávy vědců o změnách klimatu a zároveň ví, že nejspíše nedosáhnou na vlastní bydlení a za nezaplacenou pokutu v tramvaji mohou na roky skončit v dluhové pasti.

Určitý druh vzpoury, která by podle Taberyho české společnosti prospěla, nejspíše přijde z těchto kruhů. Přehlížet tento proud v české společnosti a nesnažit se mu porozumět, ne-li pomáhat jeho růstu, znamená otevřít více prostoru pro generaci normalizačních kádrů okolo Zemana a Babiše, kteří jsou nenávistnou kampaní schopní ve spojení s populisty Okamurova typu mobilizovat masy lidí zklamaných polistopadovým vývojem.

Na závěrečné otázky šéfredaktora Respektu, kde se ptá „Proč nejsou aktivnější a nebouří se?“ je potřeba zvolat: „Tady jsme, kolego Tabery. Není nás zase tolik, ale zato se umíme organizovat. Ostatně, těch aktivních před námi taky nikdy nebyly davy.“

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

David Unger - psycholog, Kroměříž

Proč se nová generace nebouří? Pátek, 25.Ledna 2019, 09:00:55

Je jich poměrně málo, jsou vedeni k většímu individualismu, nemají mnoho oficiálních platforem a spolků k setkávání. V jejich formativních letech je nikdo příliš nesměřoval ke společnému postupu. Nemají problém získat práci, konkurence mezi mladými je vzhledem k jejich počtu a probíhajícímu růstu ekonomiky poměrně nízká. A rovněž využívají ekonomické výdobytky svých rodičů, generace X, která získala významné prostředky v období po listopadové revoluci.

Začnou se bouřit, až dospějí silnější ročníky 2003-2008 a budou mít nouzi o práci. A bude nějaká ekonomická či ještě větší ekologická krize. Počkejme si tak 5-10 let.

Jiří Karen - Opava

Generace Nečasu Pátek, 25.Ledna 2019, 09:37:31

Hodně zajímavý článek!

Ta formulace "unavení, bez perspektivy, přesto aktivní" je výstižná. Popravdě si velice vážím všech, kteří navzdory všem překážkám stále táhnou káru aktivismu směřujícího k humanistickému přežití.

Ty systémové represe jsou totiž natolik brutální, že udržet v sobě vůli a energii k aktivismu (s nejasným efektem) je skoro nadlidský výkon. Policejní sledování, provokace a protiprávní věznění (např. operace Fénix), nenávist fašizující se společnost (např. Klinika a Prima), prekérní zaměstnání, nedostupné bydlení, stres ve špatně placené práci, pohrdání starší generací...a ano, jak kolega správně píše, také různé psychické problémy (např. neuvěřitelný nárůst depresí), to všechno jsou kladiva, která tu naši generaci Nečasu nesmírně ubíjejí.

Jako pravidelný čtenář Respektu musím podotknout, že tamní optimistický juchot ve mně spíše utvrzuje onen cynicko-sarkastický přístup. Respekt je zajímavé číst jako sondu do myslí liberálů, kteří stále přemýšlivě hloubají a snaží se úpěnlivě pochopit...ale pořád nic a oni civí a diví se, co se to v té společnosti vlastně děje a kde se vynořilo najednou tolik autoritářských tendencí.

Jako sysel, který neustále kouká do popelnice a přemýšlí, proč je v ní tolik nepořádku a že je to zvláštní, že je tam tolik nepořádku, asi byly Vánoce nebo co, a ta popelnice je vlastně taková malá na ten nepořádek, a smrdí to tam, možná by se tam měla dát nějaká aviváž...a zatím se kolem sysla s hlavou v popelnici prostírají rozsáhlé zelené pláně :)

Článek Lukáše Senfta podle mě trefil do černého, nicméně je otázka, kde tahle vyhořelá, dobitá (nicméně stále ještě aktivní) generace vezme energii a sílu na emancipaci se od společnosti dravců.

Já osobně vidím naději v tom, kdyby tu naši utahanou a vyhořelou ruku plnou puchýřů zvedla nastupující generace. Anebo klidně jakákoliv jiná generace. Sami to, obávám se, nezvládneme...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Mládí a síla Pátek, 25.Ledna 2019, 10:39:36

"Typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu..."

Pavel Krupička - Praha 5

Pátek, 25.Ledna 2019, 13:45:23

To citujete odkud pane Nusharte? Pokud z Wikipedie, tak bych si dovolil konstatovat, že ta je v některých ohledech přiblblá (řka jako její bývalý správce) a doporučoval bych se jí moc neinspirovat (a případně nevytrhovat z kontextu, pokud, zdá se mi, je tak v tomto případě činěno).

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 25.Ledna 2019, 13:45:36

V tom citátu z Wikipedie jste vynechal vůdcovský a autoritativní princip, militarismus a vypjatý nacionalismus, jakož i korporativní chápání ekonomické role státu.
Nepřipadalo vám to podstatné, pane Nusharte?

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Čtyři archetypy mileniála Pátek, 25.Ledna 2019, 21:21:20

podle toho, jaký zaujímá postoj ke všudypřítomné hrozbě globální ekonomicko-ekologické krize. Pro víkendové pobavení (hezky to vychází jen v angličtině):

A) Activist, česky aktivista, vyzdvižený zde panem Kubalou
B) Burnout, česky vyhořelec, z původního článku pana Senfta
C) Cynic, tedy cynik,
D) Denier, čili popírač.

Zastavím se u těch druhých dvou, méně pokrytých.

Cynik stejně jako vyhořelec "nevěří v systém", čili očekává globální katastrofu. Nesnaží se ji odvrátit jako aktivista, ale vidí smysl v nějakém způsobu, jak se přes ni dostat - například zajistit budoucnost svou, své rodiny, uzavřít hranice a zajistit budoucnost národa a podobně.

Popírač, kterého nelze opomenout, jednoduše dál věří v demokracii a tržní hospodářství, že volný trh je nejdůležitější, ekologická krize buď není nebo se zvládne, kapitalismus v krizi není nebo žádný neexistuje (jenom svoboda), a tak dále. Jistě taky takové lidi znáte :)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Korporativní chápání ekonomické role státu? Sobota, 26.Ledna 2019, 10:00:24

"Silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu."

Generace mileniálů je kosmopolitní, chce globální politickou moc - "globální stát", v němž soukromé vlastnictví bude sloužit kolektivnímu prospěchu.

Mileniálové tedy "nějak" figurují v tomto zákonitém střetu politické a korporátní moci, který vždy musí skončit porážkou demokracie.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.