Advent v městečku, kde za všechno můžou Kalousek, Soros a američtí kapitalisté

Ondřej Fér

Reportážní obraz ze světa, v němž se rodí podpora příklonu české společnosti k neoautoritářské politice.

Začátek prosince, konec dne. Na městečko v jižních Čechách se snáší soumrak, na předzahrádkách se rozsvěcují světélkující sobi táhnoucí saně. Lidé kloužou po namrzlých chodnících na kopec k půvabnému baroknímu kostelu. Děti recitují básničky, rodiče se napájejí grogem, svařákem a pivem. Za chvíli se slavnostně rozsvítí vánoční strom.

Je to jedna z mála příležitostí, kdy se sejde většina z necelých dvou tisíc obyvatel městečka. Jinak prostě není čas.

Od jara do podzimu je tu všude plno „lufťáků“ s koly, žhavých do aktivní rekreace, spočívající ve večerních chlastačkách a denních pokusech vystřízlivět jízdou na kole po jihočeských pláních. Místní jimi opovrhují, protože na rozdíl od nich nemají čas a peníze odpočívat, ale taky je potřebují, protože ničím nelimitovaná chuť rekreantů na cokoliv, co lze vydávat za jihočeskou specialitu, roztáčí kola místní ekonomiky. A čím víc peněz dokážou přes léto z „Pražáků“ vydojit, tím víc jimi opovrhují.

Místní ekonomika v zásadě stojí. Sklárna nepřežila raný kapitalismus devadesátých let. Kdo má práci, dělá v jediné místní továrničce, která vyrábí jakési elektrické součástky pro amerického vlastníka.

Dalších pár lidí za prací dojíždí, spousta dalších žije z dávek v nezaměstnanosti a propadá se do bažiny půjček. Bez práce tu je každý pátý. Veřejnou knihovnu zrušili, lékárna má otevřeno občas dopoledne, bankovní pobočka zavřela, pošta zavře zanedlouho.

Vrcholní politici sem nejezdí, stačí jim oslovovat voliče v sousední Třeboni, Jindřichově Hradci, Českých Budějovicích. Těch tisíc voličů z městečka nikoho nevytrhne.

Na začátku adventu se v pološeru scházejí lidé, kteří si intuitivně uvědomují, že se na ně zapomnělo. A jsou stále rozzlobenější. Na všechny a na všechno. I na sebe navzájem — když sousedovi vidíte do talíře, můžete se mu buď vysmívat za to, že je na tom špatně, nebo mu závidět, že je na tom líp než vy. Důvod se vždycky najde, nenávist je jednoduchá a nic nestojí. A spojuje.

Místní se naučili nenávidět každého, komu do talíře nevidí, protože předpokládají, že mu pečená holoubata létají rovnou do pusy. Předpokládají, že se „ti druzí“ mají lépe, a to proto, že oni sami se mají špatně.

V prezidentských volbách zde vyhrál Miloš Zeman, ve sněmovních bodovali komunisté společně s okamurovci. Zastupitelstvo ovládli místní podnikatelé se svými kandidátkami. Hned po volbách začali pokládat mandáty a místo nich nastoupili náhradníci, často lidé bez práce a s množstvím exekucí. Jejich úkolem je bezmyšlenkovitě plnit příkazy podnikatelů, kteří takto de facto vlastní radnici.

Nejsou to žádní političtí lumeni, ale instinkt jim radí dávat lidem chléb a hry. Trhákem místního politického marketingu byl sud piva dokulený hasičům a v neděli na fotbal. A na Vánoce rozsvěcení stromu a na starém náměstí u kostela trh.

I tady může za všechno Kalousek

Stojíme ve frontě na silný grog a řídký čaj. Rozložitý šedesátník v mysliveckém klobouku rozvíjí tezi o tom, že univerzálním viníkem celého marasmu jihočeského městečka je Kalousek. Všem sebral práci, zvedl daně a sebral dávky.

Adventní doba svádí k úvahám nad duchovními otázkami. „Hlavně že dal miliardy černoprdelníkům,“ hřímá muž a několik žen v jeho věku přitakává. „Hovno dělají, hlavně že prcaj‘ chlapečky,“ říká jedna z nich. „Vydělávají miliony, a ještě chtějí dotace,“ pokračuje muž. „Nasral bych jim, ať jdou žebrotou.“

Církev v městečku hraje zanedbatelnou úlohu. Do kostela chodí pár pobožných starých žen, kněz sem jezdí dvakrát do měsíce. Kostelní báby pečují o jediného místního Roma. Nechávají ho poklízet kolem kostela a za to mu dávají konzervy. Rom by samozřejmě mohl uklízet v celé obci, ale ta má na podobné služby vlastní komunál a necítí potřebu pracovní místo pro jednoho člověka vytvářet.

V jiném hloučku se vedou řeči o stíhání premiéra Andreje Babiše kvůli zneužití dotace na stavbu Čapího hnízda. Diskuze to je poměrně vzrušená. „Co nám mají ouřadové z Bruselu říkat o tom, jestli Babiš něco provedl? Máme vlastní policajty, ať to vyšetří oni,“ doléhá k nám.

Pokud jde o kauzy Babišova syna, má hlouček také jasno. Skoro každá rodina tu má zkušenost z konfliktu se zákonem. Přepadení benzínky, neplacení výživného, řízení pod vlivem alkoholu nebo drog, ublížení na zdraví. Jinak řečeno: „S dětma jsou starosti, ale jsou normální, tak zlobí.“

„Slonková od Babiše brala statisíce, Babiš ji vyhodil, protože byla neschopná a ona se mu teď mstí na chudáku klukovi,“ slyším. A jak to s Čapím hnízdem vlastně je? Ušili to na něj. Už zmíněný Kalousek. Neúspěšný prezidentský kandidát Jiří Drahoš. Negr Feri. Neziskovky a Česká televize. Psala to Jana Lorencová, Milošem Zemanem vyznamenaná exposlankyně za ANO, v řetězovém mailu.

Ten mail jsem mimochodem viděl na vlastní oči. Část textu je červená, část modrá, je v něm mnoho vykřičníků a samý CAPS LOCK!!! Čtěte než to smažou. Pošlete to lidem, na kterých vám záleží, jde o budoucnost. Všichni vám lžou, tady je pravda.

Adventnímu rozjímání v městečku přihlíží socha bohyně s tváří rozrytou tisíci dešťových kapek a nevidoucíma očima. Foto Ondřej Fér

Řeč se stáčí zpět na již zmíněného jediného Roma v městečku a padají otázky, proč pro něj někdo něco neudělá. Nálada je na jeho straně: nekrade, nikomu nic nedělá, spí v parku v bývalé kapličce.

„Našli jsme na půdě nějaký starý hadry a boty, tak jsem mu to dal,“ říká jeden z mužů. Ženské si uvědomují, že Roma v darovaném oblečení potkaly. Bylo mu velké a plandalo na něm. Všichni se smějí, že mají obecního hastroše.

Pak se chvíli trumfují, kdo dal Romovi víc. Od kostelních bab má konzervy, chlapi mu dávají na pivo a na cigarety… Místní nejsou necitové, kteří by nechali chudáka vyhladovět nebo zmrznout. Na organizovanou dobročinnost by ale nedali nic.

Před nedávnem městečkem obcházel slušně oblečený výřečný mládenec a vybíral na opuštěné děti. Někdo mu dal stovku, někdo víc. A pak se ukázalo, že naletěli hochštaplerovi.

„Nikomu už nikdy nic, nasrat jim, darmožroutům,“ horlí muž, který místnímu bezdomovci daroval obnošené šaty. „Nebudu dávat peníze nadacím, aby si z toho platily drahý nájmy ve svých pražských palácích.“

„Kdo ví, co s těmi penězi ve skutečnosti dělají,“ přisazuje jiný muž. „Organizují za to demonstrace,“ uzavírá sebevědomě docela mladá žena. „Pro americkou ambasádu.“

Za komunistů bylo líp

Amerika je pro městečko vůbec zosobněním všeho špatného. Zdejší továrnička na elektronické drobnosti totiž patří do americké korporace. Všechny stížnosti na nízké platy, krátké dovolené a vysoké pracovní normy jdou tedy na vrub zámořské velmoci.

Tím se ze všeho, co souvisí se Spojenými státy, stává až pohádkové zlo: Američan je Trump, který chce třetí světovou válku. Američan je i George Soros, který zase platí nadace a neziskovky, které vyslaly svého emisara až sem, aby ze všech udělal hlupáky a okradl je.

„Poslali sem nějakého manažéra, aby nás zkontroloval,“ vykládá jeden ze zaměstnanců továrny. „Byl to takovej negr, čuměl jako tele na nový vrata, pak odjel a nic se nestalo. Ve firmě dál zůstali ti idioti, kteří to vedou.“

„Manažéři“ jsou vůbec předmětem všeobecné nenávisti. Nerozumí řízení firmy, vidí jenom čísla a nezajímá je, že si lidé u manuální práce ničí zdraví. V létě je v tovární hale padesát stupňů a nikoho nenapadlo dát lidem aspoň láhev sodovky. Začínají vyhazovat místní zaměstnance a místo nich každé ráno autobus přiveze dvacet Ukrajinců z ubytovny. Pracují levněji.

Za komunistů bylo líp: Místní průmysl vyráběl, odbytiště byla nenasytná. Práci měl každý. „A odbory nás posílaly do zahraničí na dovolenou,“ vzpomíná jedna z žen.

Zajímá mě, kam se s odbory podívala. „Ještě v roce 1988 jsme byli v Rusku, v nádherném městě. Všude bylo čisto, nádherné domy. Ať mi nikdo neříká, že je Rusko zaostalá země! A co lidí tam umělo jiné řeči, každý druhý mluvil německy.“

„A co to bylo za město,“ ptám se. „Riga.“ Ach tak…

Místní omladina popíjí grog a plánuje, jak nazítří vyrazí do zpustlého kamenolomu, kde si zařídili psí cvičák a střelnici. Dřív se tam vařil pervitin, dnes se tam mládež připravuje na odražení invaze — invaze koho vlastně?

Přece imigrantů, koho jiného. Místní šeptanda má přesné informace o houfech, kteří se schovávají v lese na blízké rakouské hranici. Jen čekají na svou příležitost.

„Nic bych nedal za to, že ty peníze od neziskovek jdou jim,“ říká mladý muž v mikině se stylizovaným pitbulem a nápisem AMSTAFF.

Žádná nenávist k imigrantům tu ale není cítit. Uprchlík je pro místní stejně abstraktní entita jako hejkal, polednice nebo vlkodlak, ve které věřili jejich předkové, přestože je taky neviděli.

„Vašu piču jsem taky neviděl a vím, že ju máte,“ cituje se tu film Kurvahošigutentag. Iracionální strach a koncentrovaná nečinnost lidi vede k tomu, že se chystají na boj. Jen se ještě neví, proti komu, s kým a kdy. Třeba nikdy — v kamenolomu se zase začne vařit peří a bude klid. Teď a tady se ale žije v časech návratu strašidel.

Vědět, co se děje a proč to tak musí být

„Co mě sere? Že si všichni myslí, že jsme úplně blbý, to mě sere,“ říká hrdina příběhu o darovaných šatech. „Jsme každému úplně jedno, nikdo pro nás neudělá nic.“

Do rozhovoru vstupuje turistka z Rigy: „Ale Babiš teď všem přidává.“

„Ale nebuď blbá! Komu přidává? Důchodcům tisícovku, kterou hned nechají v lékárně, protože zdražují léky?“

„Dávají peníze na děti.“

„A ty peníze projezdíš, když je budeš vozit dvacet kilometrů do školy. Ve skutečnosti to jsou jenom kecy, nedají nám nic, jenom koukají, co by nám mohli ještě sebrat,“ říká muž. „Já chci vlastně od někoho bez keců vědět, co se děje a proč to tak musí být.“

Zpustlý zámecký park se ponořil do lepkavé, mlhou nasáklé tmy. Z blikajícího světla otřískané a rezivé lampy vystupuje socha bohyně s tváří rozrytou tisíci dešťových kapek a nevidoucíma očima.

Městečko usíná.

    Diskuse
    JP
    December 29, 2018 v 12.28
    Lid obecný - základ vší demokracie.
    December 29, 2018 v 14.26
    Pane Poláčku, kdyby tady byl dneska Ježíš, tak ten by ty lidi určitě nezesměšňoval, ale bylo by mu jich líto. Řekl by si, že jsou jako stádo bez pastýře.
    JH
    December 29, 2018 v 14.42
    Nádherně depresivní
    přesně pasuje do mé novoroční nálady.
    JP
    December 30, 2018 v 12.19
    Tak s tím stádem, tak s tím by to ovšem souhlasilo, paní Hájková.

    S tím "pastýřem" to ovšem bude podstatně horší; za prvé nějaký takový dnes široko daleko nevidět, a za druhé - právě za podmínek liberální demokracie je nějaký duchovní či jiný exkluzivní pastýř principiálně nepřijatelný. A tak na jeho místo nastupují populisté a krysaři, falešní hráči na lovu lidských duší.
    MP
    December 30, 2018 v 13.23
    Josefu Poláčkovi
    Ani lid obecný, ani stádo.
    Prostě starší a staří lidé -- ti mladí už utekli za prací nebo sice bydlí v Lomnici či Řečici, ale práci, přátele a zajmy mají tam, kam odjíždějí ráno autem --, lidé v městečku bez budoucnosti. Lidští lovci lidských duší se sem neobtěžuje, nemají proč. Lidé žbrblají na náměstí konspirační teorie právě proto, že si duši nechávají na doma a cizím ji neukazují.
    JN
    December 30, 2018 v 23.15
    Viz
    reakce na Brnox Kateřiny Šedé.
    December 31, 2018 v 9.37
    Panu Poláčkovi
    Nevím, proč by byl za podmínek liberální demokracie nějaký pastýř principiálně nepřijatelný. Samozřejmě se tím nemyslí žádný politik ani úředník. V článku je ostatně řeč o nějakém farářovi. Jsou snad dnes faráři nepřijatelní?
    December 31, 2018 v 9.37
    M. Profantovi
    Nevím, jestli se v textu jedná jen o starší lidi, vzhledem k tomu, že autor píše: "místní omladina popíjí grog..."
    Nemyslím si, že mladí lidé jsou na tom nějak výrazně lépe než staří. Asi jak kdo a jak kde.
    JN
    December 31, 2018 v 10.44
    Pokud by ta reportáž byla z vyloučené lokality,
    ale z romské, byly by reakce nějak odlišné?

    Je přístup autora neutrální nebo hodnotící?
    PK
    December 31, 2018 v 11.40
    Taky bych jim svoji duši neukazoval. A falešné imitace "jihočeských specialit" mě naštěstí nechávají chladným.
    IH
    December 31, 2018 v 12.39
    Málokdo vyznává "Amicus Plato, sed magis amica veritas"
    Uvědomujme si více, že názory bývají jen v omezené míře snahou vystihnout skutečný a přesný stav věcí, podstatná je většinou jejich socializační funkce. Proto jsou nemálo "virulentní".

    Nejčastěji se mluví o potřebě vlastní identity u mladistvých. Snaha splynout s kolektivem je v jejich případě velmi zřetelná. Po vlastní skupinové identitě mladí často touží, neméně přítomný je však i tlak na jejich konformitu.

    Postoje jiných sociálních skupin, třeba důchodců, nebo manuálně pracujících, si výše uvedeným způsobem většinou nevysvětlujeme. Z toho však neplyne, že se často nejedná o v zásadě týž mechanismus. Téměř vůbec nepředpokládáme existenci zmíněného fenomenu, pokud jde o projevy, spjaté s určitými oblastmi, nebo typem oblastí.

    Přijedeme-li (třebaže nakrátko) do alpského penzionu, budeme záhy zdravit "Grüß Gott!", zatímco ve městě zůstaneme u školního "Guten Tag!" (pokud nás tam nenaučí "Tschüss!") Usuzovat z daného faktu na míru zbožnosti těch či oněch obyvatel lze jen velmi povšechně.

    Šimpanzi jsou učenliví, lidé však učenlivější!
    MP
    December 31, 2018 v 14.06
    Evě Hájkové
    Jedna studentka mi mládež v podobné lokalitě popsala slovy: "Třetina z nás je na vejšce, třetina na drogách a zbytek maká za hranicema."
    Nadsázka, ale na českém venkově obecně je mladých, kteří tam zůstávají produktivně doma jako šafránu. Nejde o to, zda jsou na tom mladí lépe, jsou jinak. Všechny ty promluvy, které Fér reprodukuje, jsou řeči starších lidí a slyšel by je právě tak na každém plácku vprostřed pražských sídlišť -- jenže jde-li přes ně, nemá čas poslouchat.
    V liberální demokracii je pochopitelně pastýř naprosto přijatelný a rozumní liberální demokraté ho vítaji. Co je demokracii nepřijatelné, je pastýřská moc -- tedy moc, která by vymáhala násilím právě jednu přípustnou formu správného života závaznou pro všechny.

    JN
    December 31, 2018 v 18.34
    Pastýřská moc
    "Co je demokracii nepřijatelné, je pastýřská moc -- tedy moc, která by vymáhala násilím právě jednu přípustnou formu správného života závaznou pro všechny."

    Ano, a to se právě děje - vymáhání jedné přípustné formy správného života, závazné pro všechny.
    VK
    January 1, 2019 v 18.38
    Přičemž vymahateli jsou lidi typu Nusharta, kteří v rámci vymáhání jediné přípustné formy správného života požadují takové opatření, jako stop migraci (aby tu náhodou nežili cizinci odlišného kulturního zázemí), nebo neschválení manželství pro všechny (názor bigotních konzervativců na manželství má zůstat zákonně povinný).

    Naopak ti, kterým Nusharte podsouváte tohle pastýřské vymáhání - vám žádnou jedinou přípustnou formu správného života nevnucují, ani nepřikazují. Pouze chtějí, abyste žil a nechal žít. Cizince, kteří vás neohrožují ničím, než svou přítomností. Aby si mohli říkat manželé, kdo se na tom dohodnou, to na vašem manželství nemění ani puntík. Atd. atp.
    JN
    January 2, 2019 v 1.14
    Klusáčku,
    a co třeba pravdu pro všechny?

    I notoričtí lháři typu... by jistě měli mít právo na to, aby se jejich lži nazývaly pravdou. Ničím nás přece neohrožují, pouze chtějí, abychom je nechali žít a označovali je za pravdomluvné, když se na tom sami dohodnou. A to přece na nějaké pravdě nemění ani puntík...
    Je to trošku jinak, pane Nusharte.
    Máte zajisté právo své lži prohlašovat za pravdu, ovšem s výjimkou takových, které zákon kvalifikuje jako trestný čin, například jako podvod, navádění k násilí, propagaci nacismu....
    Lidé kolem vás ovšem mají právo označit vás za lháře, i když vaše lži mezi ty výšeuvedené nespadají.
    Pravda a lež nejsou až tak relativní, jak se tu pokoušíte naznačovat.
    JN
    January 2, 2019 v 9.13
    Přeji pěkný nový rok, paní Zemanová.
    Já se samozřejmě nepokouším naznačovat, že pravda a lež jsou relativní, pokouším se naznačovat opak - že relativní nejsou a kam až by taková relativizace pravdy a lži mohla vést - k totálnímu (totalitnímu) znevěrohodnění jazyka.
    MP
    January 2, 2019 v 18.46
    JIřímu Nushartovi
    Jednoduše řečeno: Notoričtí lháři nemají právo, aby se jejich lži nazývaly pravdou, hlupáci nemají právo, aby se jejich hlouposti považovaly za moudré (i když, jak ví už bible, se pronášeje svá bbství často zdají být moudrými ve vlastních očích).

    Je obrovská oblast vědeckého poznání a faktického vědění, kde je kriterion pravdy zcela jednoznačné:
    Pokud budete tvrdit, že dvě a dvě jsou čtyři anebo že Kalousek byl dobrý ministr financí, nejspíše Vás nebudou považovat za lháře, ale za blbce (a to bez ohledu na to, že v tom druhém případě najdete dost spolublbců). Dost často to nebude tak evidentní, ale vždy v této oblasti bude existovat jasné kritierion pravdivosti, kterému lze výpovědi podřídit (a které zároveň určuje, jaké výpovědi do této oblasti nepatří).

    Vedle toho existuje oblast subjektivních postojů -- estetický, chuťových, o symaptičnosti atd.

    A konečně existuje poměrně malá oblast pravd, které jsou relativní vůči určité formě života nebo jinými slovy jsou pravdami pospolitosti -- naboženské, morální, kulturní. Pokud se přihodí, že spolu žijí v jedné společnosti lidé, kteří jejichž pravdy z této oblasti jsou ukotveny v různých pospolitostech, nabízejí se podle dosavadní zkušenosti právě dvě možnosti: buď jedna z pospolitostí ty druhé vyvraždí či tvrdě podřídí své kulturní nadvládě nebo se s těmito pravdami nakládá tolerantně, to jest podle staré Lessingovy zásady: „Nechť každý vysloví, co považuje za pravdu a jí samotnou ponechá Bohu“ (jeden z těch případů, kdy se ateista obejde bez boha leda za cenu, že ze sebe udělá křupana).

    A pak je tu politika, tedy oblast, ve které nejde o pravdu, ale o důvěryhodné přesvědčení. Pokud politika chce rozhodovat o pravdě, je v lepším případě komická, v horším tyranská. Pokud si parlament odhlasuje v obou komorách kvalifikovanou většinou, že dvě a dvě je pět, pak se jen zesměšní. Pokud hlasuje o interpretaci dějin, pak už nakročuje k tyranidě.

    Když se podepisuje mezistátní dohoda o tom, že zavedeme zákony, které budou postihovat každého, kdo doma mlátí ženu jako žito, a že dohlédneme na to, aby se žáci ve škole učili, že jsou si lidé rovni, pak to nemá s pravdou nic společného. Dohodli jsme se prostě na tom, že chceme žít v takové společnosti. A respektujeme, že jsou lidé, kterým se to nelíbí, kteří se cítí kráceni ve svých mnaželských právech atd., jen po nich chceme, aby se také podřídili zákonům, které to zakazují.
    Nikdo je nenutí, aby nevěřili, že svět, ve kterém se považuje za vhodné zbít ženu dvakrát denně, aby byl pokoj v jejich domě, by byl lepší místo k životu. A pokud takové lidi nazýváme nelichotivými jmény, těžko to nazvat násilím a donucením -- skutečnost, že stovky veřejných mluvčích řeknou, že jen idiot může pronést v projevu z titulu druhého ústavního činitele tvrzení o porušování lidských práv kuřáků, nijak nezábrání Jaroslavu Kuberovi ve žvanění podobných nehoráznosti.


    JN
    January 2, 2019 v 20.10
    Ještě k tomu Foucaultovi:
    Pokud ovce pastýřem pohrdá, nebude možná dbát ani jeho pokynů, a pak se teprve ukáže, o co tomu pastýři ve skutečnosti jde:

    1. Buď má své ovce rád, motivem jeho jednání je chtít pro ně dobro, ale zároveň ví, že vztah důvěry ((tzn. aby mu to ovce věřily, že pro ně chce dobro a že ví lépe než ony, co je pro to třeba udělat)) se nedá nařídit, ale je nutné, aby takovouto důvěru každá ovce sama v sobě nejprve objevila a pak se pro takový vztah důvěry sama buď svobodně rozhodla, nebo ho odmítla. Pastýř tedy musí dát těm tvrdohlavým beranům ((genderový stereotyp :-)) svobodu ((když se nechtějí spokojit s trávou a pošilhávají po jablkách ze stromu poznání dobra a zla)), ale berani zároveň na sebe berou určité riziko, že poznají zlo a že setkání s vlkem nedopadne dobře. Pastýř se o tvrdohlavé berany strachuje, neboť je má rád stejně jako předtím - když ještě poslouchali, ale nezbývá mu než trpělivě čekat, až beran objeví Spinozovu poznanou nutnost, a doufat přitom, že ta "nutnost" nebude v rouše beránčím (v rouše Marxově). Pastýř se pak raduje z návratu ztraceného berana a zahrne ho tou nejlepší trávou, ovšem poslušná ovce ((genderový stereotyp)), která nikdy neutekla, se urazí, na pastýře se rozlobí a ztratí k němu důvěru...

    2. Pastýřovi jde o spravedlivý systém v jeho ovčinci, o to, aby tento spravedlivý systém dokázal i proti beranům prosadit. Pokud beran pastýřem pohrdá a nedbá jeho pokynů, musí pastýř proti beranovi zakročit a uplatnit tak svoji moc - potrestá ho. Aby si udržel svoji prestiž, kázeň ve stádu a zároveň aby podporoval spolupráci ostatních ovcí na budování spravedlivého systému, potrestá občas nějakou ovci i jen tak - bez jejího provinění. Pastýř tedy nemá své ovce rád, motivem jeho jednání není činit dobro pro každou jednotlivou ovci, jeho motivem je prosazení spravedlivého systému v ovčinci, k čemuž potřebuje mít moc, zatímco láska k ovcím mu není k ničemu.
    JN
    January 2, 2019 v 21.18
    Panu Profantovi
    S tím objektivním hodnocením ministrů financí si nejsem jistý. Například současný předseda vlády bude bývalého ministra financí (v té Sobotkově vládě) jistě zcela oprávněně hodnotit jako velmi dobrého. Bohuslav Sobotka ho ale jako dobrého ministra financí (opět zcela oprávněně) hodnotit nebude.

    Jaké je tedy ono Vámi zmiňované jasné a jednoznačné kritérium pravdy pro to, abychom nějakého ministra financí mohli pravdivě označit za dobrého ministra financí? Obávám se totiž, že i při hodnocení ministrů financí se nikdy nemůžeme vyhnout tomu, abychom na věc hleděli z perspektivy zcela určitého zájmu.

    Z perspektivy jakého zájmu tedy budeme toho nešťastníka-finančníka hodnotit? Z perspektivy zájmu většiny, nebo z perspektivy zájmu nějaké menšiny? I v tomto případě můžeme každý vyslovit to, co považujeme za pravdu, ale pravdu samotnou nakonec musíme ponechat Bohu - pokud se ovšem nejedná o otázku nerozhodnutelnou a tudíž nesmyslnou.
    MP
    January 2, 2019 v 23.11
    Jiřímu Nushartovi
    Ono nejde o to, čím jste si jistý, ale o hodnotitelné údaje. A ze všech myslitelných úhlů pohledu vyjde onen ministr Sobotkovy vlády mnohem lépe než Kalousek. Od splnění cílů, které si stanovoval sám ministr a které si stanovila jeho vláda přes kvalitu zákonů, dopadu jednotlivých rozhodnutí atd.
    Samozřejmě, že při hodnocení ministra financí vždy působí určité zájmy. Jenže v tomto případě nejsou argument.
    JN
    January 3, 2019 v 1.02
    Panu Profantovi
    Nesrovnávám ho s Kalouskem. Ptám se, zda tvrzení, že Andrej Babiš byl dobrým ministrem financí, je pravdivé či nepravdivé.
    JN
    January 3, 2019 v 11.29
    Pokud budeme zkoumat pravdivost tvrzení typu "zda je něco dobré" (či zlé),
    nemůžeme se vyhnout tomu, abychom nejprve nepředpokládali, že vůbec nějaké dobré či zlé věci existují - tedy že existují vlastnosti, které jsme my lidé označili jako "dobro" a "zlo", a že tyto dvě entity existují absolutně - to znamená, že jsou nezávislé na mínění kteréhokoliv libovolného člověka.

    Abychom tedy mohli začít přemýšlet o tom, zda je něco dobré či zlé, musíme nejprve předpokládat, že dobro a zlo vůbec existuje - existuje absolutně, tedy nezávisle na našem mínění - nemůžeme sami určovat co je dobré a co zlé. ((Už na tomto místě vzniká spor: někteří se domnívají, že to určovat mohou, popřípadě jen tvrdí, že mají - na rozdíl od ostatních lidí - zvláštní schopnosti, které právě jim (a ne těm ostatním) umožňují dobro a zlo určit - zde je ale nezřetelně jemná nuance ve významu slova "určit", buď "určit" jako "rozpoznat existující dobro a zlo", nebo "určit" jako "nařídit ostatním, co bude dobrem a co bude zlem".))

    Další spory pak vznikají okolo zkoumání pravdivosti takových výroků, jejichž nesmyslnost nejsme schopni rozpoznat, neboť naše přemýšlení je limitováno jazykem a my naší jazykové logice většinou nerozumíme. Proto například nelze rozhodnout, zda tvrzení, že "každý čtverec má právo na kulatost", je pravdivé či nikoliv. Nemůžeme to rozhodnout minimálně do té doby, než slovem "čtverec" budeme označovat to, co jsme doposud označovali slovem "kružnice" :-)

    MP
    January 3, 2019 v 11.58
    Jiřímu Nushartovi
    Ano, chápu, že Vy nejste schopen rozpoznat ledacos, ale mluvte přístě laskavě v první osobě jednotného čísla.
    A ano, máte pravdu, tvrzení "Každý čtverec má právo na kulatost" nelze přiřadit pravdivostní hodnota. To nemá nic společného s relativitou pravdy, pravdivostní hodnota nelze přiřadit nesmyslným výrokům obecně. Jen tudíž ani tomu Vašemu blábolu typu: "Nemůžeme to rozhodnout minimálně do té doby, než slovem "čtverec" budeme označovat to, co jsme doposud označovali slovem "kružnice." dokonce ani hodnotu vtipnosti, kterou se snažíte sugerovat emotikonem.

    Nevím, jestli se vyskytuje dobro a zlo nezávisle na tom, že se v rozpravě s druhými dohadujeme o tom, co je dobré a zlé, co správné a špatné. Dokonce mě ta neznalost ani nijak neirituje.
    Vím ale s poměrnou jistotou, že nám nikdy nebude dáno jiné vědomí o dobru a zlu než to, které takto vzniká z onoho dohadovaní, tedy z uživání řeči. To platí i tehdy, pokud se odvozuje co je dobré a zlé z desek, které přinesl Mojžíš z Hory Sinaj -- příkázáni musela být napsána v jazyku, kterému člověk porozumí a který mu zároveň jako jednotlivci není dán k volnému vlastnictví. Proto se musí ti, kdo podle těchto desek chtějí žít neustále dohadovat, jak jim rozumět.
    JN
    January 3, 2019 v 16.55
    Argumentace ad hominem
    ("nejste schopen rozpoznat ledacos, Vašemu blábolu nelze dokonce přiřadit ani hodnotu vtipnosti...") není v intelektuálních diskusích přípustná, nepovažuje se za platný argument.

    Ano, máte pravdu, vědomí o dobru a zlu vzniká (kromě těch jiných způsobů!) také dohadováním - tedy užíváním řeči. Tato cesta k odhalování dobra a zla se ale uzavře, pokud si někdo jazyk totalitárně přivlastní a nařídí všem ostatním říkat například kružnici čtverec a lež označovat za pravdu.

    Ta cesta k odhalování dobra a zla v diskusi - tedy střetáváním různých názorů - samozřejmě nefunguje ani v případě, pokud se diskuse zvrhne v osobní souboj.
    IH
    January 4, 2019 v 0.11
    Ad Pastýřská moc aneb přemítání na noc
    Spouštěčem této diskuse bylo silvestrovské konstatování pana Nusharta: "Ano, a to se právě děje - vymáhání jedné přípustné formy správného života, závazné pro všechny."

    První mojí (pocitovou) reakcí bylo, že právě v dnešním (našem západním) světě se toto děje málo. Někdy dokonce mám (jako mnozí jiní) dojem, že až příliš málo... Samozřejmě, některá zákonná omezení jsou možná nadbytečná...

    Nevím ovšem přesně, co pan Nushart svým konstatováním mínil. Zamýšlím se v jeho intencích a napadá mě, že snad jistý "odškarpykeškarpismus".

    Zkusím válečnou analogii. Někdy docházelo (či ještě bude docházet) ke střetům na hranici a o hranici, kdy jde o její posunutí. Jindy býval útok na hranici snahou o průlom linie, po němž byla další obrana území již celkem slabá, takže se dalo oblehnout ústředí nepřítele. Tímto druhým způsobem je, zdá se mi, pojímán dnešní konflikt idejí.

    Třeba ten příklad s kouřením, který zmínil pan Profant. Jako celoživotní nekuřák bych asi měl mít z (maximálního) omezeními kouření radost. Pamatuji si, jak vypadaly porady a oslavy v zaměstnání ještě v 80. letech. V kanceláři 3x4 metry zasedalo 10 kuřáků s 8 zároveň hořícími cigaretami a 2 nekuřáci, v tom já. Byla-li druhým nekuřákem "nastávající mamina", klesal počet současně hořících cigaret někam k pěti. Když dnes vidím, jak letmo mi známá kuřačka stojí na dešti a hned típe cigaretu, přibližuji-li se k ní, mám, přiznám se, smíšené pocity. nejinak když vidím, co se na těch krabičkách vyjímá za obrázky.

    Podobně se tomu má s lecčím. Předlistopadový režim nebo polistopadový. Amerika nebo Rusko. Přijmout syrské sirotky? Ani jednoho! A proti tomu: "Otevřeme dveře ekonomickým migrantům dokořán" (viz jinde). Střet o postavení náboženství vposledku skoro totéž. Reforma školství (také viz jinde) - buď vše dosavadní vymeteme, nebo nové v zárodku zneškodníme.
    Práva žen: od rodiny uživené jen mužem přes jeřábnice k ideálu rodiny uživené jen mužem a zpět k ženám v práci odnevidím donevidím. Atd.

    Nebo, jak to je, pane Nusharte?
    JN
    January 4, 2019 v 11.12
    Pastýřská moc a divergentní hodnotový vývoj
    Pastýřská moc je nezřetelná, neboť je - více či méně úspěšně - překryta snahou o blaho stáda a každé jednotlivé ovce [snahou: a)upřímnou; b)vědomě pokryteckou; c) nevědomě racionalizovanou z původních vědomě nepřijatelných motivů - jako např. touha po moci, či touha jevit se sám sobě dobrý].

    Snaha o blaho stáda(b,c) se postupně transformuje ve snahu nastolit spravedlivý systém ovčince. "Spravedlivý ovčinec" byl představován autoritářským kolektivismem a po jeho historickém znemožnění je teď reprezentován antiautoritářským individualismem.

    V obou případech jde o uplatnění moci, v kontextu dané historické situace vždy moci nezřetelné - překryté kdysi motivy blaha pro stádo a dnes blaha pro každou jednotlivou ovci.

    Tím zakrytým skutečným motivem je stále poslušnost ovcí.

    --------------------------------

    Kromě nezřetelné moci pastýřské je zde ještě (někdy jako její součást, jindy jako její protiklad) nezřetelná moc kulturního vývoje, která společně vyznávané (spojující) hodnoty sociálně konstruuje. "Moc kulturního vývoje" je podle konkrétní situace buď ve službách moci lidské, nebo naopak stojí proti ní v opozici, ale i "moc lidská" je v podobném vztahu k "nezřetelné moci kulturního vývoje": Jednou je sociální konstrukt (kulturní zvyklosti) onou lidskou mocí vnímám pozitivně, jindy jde naopak o "omyl přírody", který je potřeba odstranit, aby byl člověk osvobozen k zastávání hodnot jakých sám chce - hodnot člověkem samým zvolených. Divergentní hodnotový vývoj je ale se samotnou existencí společnosti neslučitelný, proto i ono "osvobození od omylů přírody k zastávání hodnot člověkem samým zvolených" je pouze nějaký nový - v tomto okamžiku teprve budoucí - "omyl přírody", konstruování nového sociálního konstruktu (kulturní zvyklosti), jehož "lhůta spotřeby" může možná záviset na v něm obsažených ingrediencích: procentuálním podílu "kazící se moci lidské" a "konzervantu nezřetelné moci kulturního vývoje".

    JN
    January 4, 2019 v 12.39
    A pak je tu ještě ten problém existence (na lidském mínění nezávislého) dobra a zla
    a jeho vztahu k oné "nezřetelné moci kulturního vývoje".
    HZ
    Domnívám se, pane Horáku, že tím aktuálním vymáháním jediné přípustné formy správného života, závazné pro všechny, je myšleno uplatňování pravidla "ať si každý žije po svém, pokud nepřekračuje zákony".
    JN
    January 4, 2019 v 15.38
    V tom případě, paní Zemanová, nemusíme přijímat žádné nové zákony,
    stačí přece nepřekračovat ty staré.
    HZ
    January 5, 2019 v 8.50
    Ano, pane Nusharte,
    v podstatě máte pravdu.
    Mohlo by stačit dodržování ústavy.
    I když úpravy pravidel silničního provozu mohou být v některých případech užitečné.
    JN
    January 5, 2019 v 10.09
    V takovémto uvažovaném případě by, paní Zemanová, "nemohl" vzniknout žádný spor,
    například ani ten o legalizaci manželství osob stejného pohlaví, neboť by se žádné nové zákony nepřijímaly a byl by zakonzervován dosavadní stav.
    MP
    January 5, 2019 v 10.23
    ad usum N.
    Argumentace ad hominem vyvozuje pochybnost určité tvrzení z osoby mluvčího. V tomto případě bych argumentoval ad hominem v diskusi s Jiřím Nushartem, pokud bych tvrdil: "Tento názor je zcela pitomý, protože ho říká Jiří Nushart." Event. bych se historkami o Jiřím Nushartovi přesvědčoval posluchače, že tato osoba vlastně ani nemůže vyslovit rozumný názor.
    Postup argumetace by byl v takovém případě logicky chybný a porušoval by základní etiku komunikace.

    Zatímco tvrzení, že určitý výrok dává smysl jen v první osobě jednotného čísla není argumentace ad hominum aní tehdy, pokud uvedu jmenovitě jako autora výroku Jiřího Nusharta.
    JP
    January 5, 2019 v 11.30
    Pravidla silničního provozu
    To je docela případná zmínka. Pročítám v současné době starý tisk, z konce šedesátých let. Dočetl jsem se tam nedávno o tom, že v Anglii byla v té době zavedena povinnost řidičů používat bezpečnostní pásy, a navíc ještě byly zavedeny kontroly řidičů na požití alkoholu před jízdou.

    Do té doby tedy věci neslýchané; a také velmi mnoho anglických řidičů proti těmto opatřením velice vehementně protestovalo, protože to prý "omezuje jejich svobodu".

    Ovšem, statistiky hovořily zcela jednoznačně: už po krátké době platnosti těch nových nařízení dramaticky poklesl počet dopravních nehod, a spolu s tím ovšem i počet usmrcených a zraněných na britských silnicích.

    Tento pozitivní efekt byl natolik jednoznačný a nepopiratelný, že nejenže smysluplnost těchto nařízení dnes už prakticky nikdo nezpochybňuje; ale najde se asi už jen velmi málo řidičů, kteří povinnost připoutávat se bezpečnostními pásy za jízdy považují za nějaké "znásilnění své svobody". A snad dokonce ani sám pan Nushart to takto nepociťuje.

    Pan Nushart proto svou absolutní nechuť nechat si něco někým předepisovat přesouvá do oblastí jiných, kde není k dispozici tak vysoký a jednoznačný stupeň evidence jako jsou statistiky dopravní policie: totiž do oblasti světonázoru. A tady s tou samou zarytostí tehdejších anglických konzervativních řidičů setrvává na tom, že j e m u přece nikdo nemůže a nesmí předepisovat, jaký názor je správný a jaký ne. A že on tedy má svaté právo myslet si a říkat cokoli, bez ohledu na všechno a všechny ostatní.
    JP
    January 5, 2019 v 11.39
    Svoboda, Já a svět
    Mimochodem, pane Nusharte, Vy jste zřejmě osobně naprosto a plně přesvědčený, že svým úporným bojem za absolutní právo jedince myslet si a hlásat cokoli bojujete za posvátný princip svobody.

    Jenže Hegel - který právě ten aspekt lidské svobody jedinečným způsobem analyzoval z hlediska obecné (ontologické) logiky - takovouto "svobodu" označil termínem jiným: totiž jako s v é v o l i.

    Hegel říká: ano, tato nepodmíněná svoboda či volnost jednotlivce (to jest, jeho vlastního Já) j e skutečně jedním momentem pravé svobody; ale právě že jenom a pouze j e d n í m momentem.

    Tím druhým momentem je schopnost poznat, a za své přijmout objektivní, univerzálně platné dobro. Protože pokud chybí tento druhý aspekt, pak se ta údajně svobodná vůle jedince zvrhá právě v onu ryze privátní svévoli.

    Kdy tedy jedinec nehledá objektivní dobro, ale naopak za "dobro" prohlašuje jenom to své vlastní, individuální Já. Toto své hypertrofované, ze řetězu utržené Já staví nade vše ostatní.

    Krédo takovéhoto člověka v podstatě zní: Ať třeba zhyne celý svět - hlavně když j á si smím myslet a dělat co se jenom mně zachce!
    HZ
    Na umožnění svazku osob stejného pohlaví za stejných podmínek, jaké platí pro svazek osob různého pohlaví, se můžete dívat přednostně tak, pane Nusharte, že jde o odbourání nerovnosti mezi lidmi.
    Nikomu se tím nic nenařizuje, pokud vím.
    JN
    January 5, 2019 v 12.44
    "Vím s poměrnou jistotou, že nám nikdy nebude dáno jiné vědomí o dobru a zlu než to, které takto vzniká z onoho dohadovaní, tedy z uživání řeči."
    Pane Profante, chcete tuto diskusi vést

    a) jako střet názorů, ze kterého může vznikat ono "vědomí o dobru a zlu" - bez ohledu na to, kdo tyto názory vyslovuje, nebo

    b) chcete tuto diskuzi vést jako osobní střet mezi mnou a Vámi, střet, ve kterém se budeme snažit jeden z druhého udělat pitomce?

    V zásadě nejsem ani proti jedné z těchto dvou možností.
    JN
    January 5, 2019 v 12.58
    Paní Zemanové
    Například legalizací krádeží se také nikomu nic nenařizuje (i když se těm krádežím bude říkat například znárodnění).

    Jde ale o to, že ať už půjde o nový zákon znárodňovací, nebo o nový zákon o manželství osob stejného pohlaví, bude o těch nových zákonech vznikat ve společnosti spor.

    Ve společnosti, ve které stále vznikají nové zákony, tedy neplatí tvrzení, že "tím vymáháním jediné přípustné formy správného života, závazné pro všechny, je myšleno uplatňování pravidla 'ať si každý žije po svém, pokud nepřekračuje [stávající] zákony'".
    JN
    January 5, 2019 v 13.50
    Pane Poláčku,
    já samozřejmě vůbec nejsem proti povinnému používání bezpečnostních pásů ani proti kontrolám řidičů na požití alkoholu před jízdou. Jde o to, že povinnosti podrobit se těmto nařízením, jsme dosáhli určitým ZPŮSOBEM (cestou uplatnění demokratických mechanismů při tvorbě společenského konsensu o těchto konkrétních nařízeních). Nejde tedy o to, že by tato nařízení byla sama o sobě správná, ale o to, že společnost tyto nové zákony jako rozumné a správné zákony demokraticky akceptovala.

    Jiná situace ale nastane v případě URČITÉ FORMY univerzalistické odpovědnosti za svět: Pokud mi totiž, pane Poláčku, chcete vytýkat přesně to, co mi vytýkáte, a chcete přitom zůstat konzistentní ve své úvaze (kde nezáleží na konkrétních případech "bezpečnostních pásů" a "alkoholu", ale na principu - tedy na ZPŮSOBU dosažení přijetí oněch nařízení a zákonů), pak se tedy v takovémto hypotetickém případě MUSÍTE I VY SÁM PODŘÍDIT MÉ SNAZE "CÍLENĚ A VĚDOMĚ NĚCO UDĚLAT S TÍMTO SVĚTEM, ZAVÉST DO NĚJ POZITIVNÍ FAKTORY a pak je udržovat a pečovat o ně". Musíte se prostě této mé snaze o záchranu světa podřídit a nereptat proti ní, jinak budete v naprosto stejné reakční pozici jako já!

    HZ
    January 5, 2019 v 14.29
    Pane Nusharte,
    někdy nevím, jestli si neděláte legraci.
    Vážně přirovnáváte odstranění právní nerovnosti v postavení heterosexuálů a homosexuálů k legalizaci krádeží? Jako že oboje nikoho k ničemu nenutí a oboje vyvolává spory?
    Krádež se přece děje vždy proti vůli okradeného, tedy proti vůli zúčastněné osoby, ať už ten skutek nazvete jakkoli. Nic takového v případě uzavírání životních svazků dvou dospělých a svéprávných lidí nenaleznete.
    MP
    January 5, 2019 v 14.42
    Jiřímu Nushartovi
    Mohu Vás ujistit, že se z Vás nechci pokoušet udělat pitomce. A také nechci nosit sovy do Athen.
    JN
    January 5, 2019 v 15.34
    Panu Profantovi
    Takže jste se rozhodl pro možnost "b" (chcete tuto diskusi vést jako osobní střet mezi mnou a Vámi). Já to samozřejmě akceptuji.
    MP
    January 5, 2019 v 16.20
    Jiřímu Nushartovi
    Nikoli, pro variantu střetu jsme oba příliš chudí. Já trpělivostí.
    JN
    January 5, 2019 v 16.49
    Ovládnutí společenského diskurzu je, jak jistě víte, Paní Zemanová, mocenským prostředkem,
    kulturní hegemonie (například "privatizace jazyka") má široký přesah do běžných záležitostí osobního života a nakonec i do hmotných věcí.

    (Podobně i ovládnutí soukromého majetku je mocenským prostředkem, který má přesah do kultury.)

    Přečtěte si něco od Gramsciho.

    P.S. Nemám nic proti uzavírání životních svazků jakýchkoliv dvou dospělých lidí.

    HZ
    January 5, 2019 v 18.19
    Pane Nusharte,
    pokud převládajícímu společenskému diskursu bude vládnout tolerance k různým životním stylům /včetně těch tradičních/ i k individuálním lidským potřebám /bez předepisování forem, jakými se mohou naplňovat/, jsem pro. Vy ne?
    VK
    January 5, 2019 v 19.03
    Kdyby se Nushart s nějakým takovým žij a nech žít spokojil, s tolerancí k různým životním stylům, nepíše s železnou pravidelností nesouhlasné tirády, kdykoli se jedná o přijímání migrantů, manželství pro všechny nebo genderové otázky.

    Všimla jste si, paní Zemanová, koneckonců okamžitého odvedení diskuze k pravdivosti označování kružnice za čtverec a podobné třesky plesky, jakmile jen byl upozorněn, že žádný liberál, žádný příznivce otevřených hranic a usazování cizinců, žádný příznivec manželství pro všechny, jej k nějakému jedině přípustnému životnímu stylu nenutí? Naopak žádá, aby on se s různými životními styly a různými lidmi, třeba i odjinud prostě smířil. Nebo se třeba díval jinam a brblal pod fousy, když už jsou mu tak strašlivě protivní.
    JN
    January 5, 2019 v 21.09
    Ano, samozřejmě jsem pro, paní Zemanová,
    ale v probíhajícím boji o diskurz je bohužel nerealistické očekávat, že společenskému diskurzu bude vládnout tolerance. Je to ostatně vidět i v této diskusi.
    HZ
    Já doufám, že jsem dostatečně realistická, pane Nusharte. Diskurs o otevřené a tolerantní společnosti a o jejím udržení je třeba vést, přestože ho lidé jako vy obracejí naruby a zastánce tohoto konceptu, kterým vyhlásili boj, označují za škůdce. Ano, to je můj dojem z vašich příspěvků v této diskusi.
    JN
    January 5, 2019 v 22.56
    Panu Profantovi
    Nedostatek trpělivosti Vám pochopitelně nemůže být při slovních útocích vůbec na překážku - právě naopak: netrpělivost vede k nepochopení druhých lidí, což útočnost podporuje. Takže neházejte flintu do žita.
    JN
    January 5, 2019 v 23.08
    Já jsem nikdy nikoho v těchto diskusích za škůdce neoznačil, paní Zemanová.
    Domnívám se, že mám stejné právo jako Vy pokoušet se vysvětlovat ostatním své názory.

    Vaše poslední vyjádření ale nijak nepřispívá k tomu, aby společenskému diskurzu vládla tolerance.
    JN
    January 6, 2019 v 1.26
    "Žij a nech žít"
    Pane Klusáčku, v diskusi pod článkem "České školství v kulturní válce" jsem neodolal Vašemu vytrvalému naléhání a nakonec jsem se Vám přiznal, že "jsem naprosto srozuměn s tím, aby ČR přijala ekonomické migranty a nijak mi to [osobně] nevadí". Vidím, že je potřebné to dovysvětlit:

    Mně osobně samozřejmě přítomnost migrantů v ČR nijak nevadí, což není v žádném rozporu s mým kritickým názorem na celkovou prospěšnost migrace (prospěšnost z hlediska migrujícího jednotlivce i obyvatelstva zdrojových a cílových zemí). Jen opravdu velmi stručně řečeno (už jsem to vysvětloval mnohokrát) - mým názorem je toto: Migrace někdy prospěšná je a jindy zase prospěšná není. Odmítám se tedy připojit k podle mě zcela naivní myšlence, že migrace je prospěšná vždy a za všech okolností.

    ---------------------------

    Domnívám se, že mám na takový názor právo a že mám dokonce i právo svůj názor vyslovit, přestože je odlišný od toho Vašeho. Dále se také domnívám, že ani ta odlišnost našich názorů by neměla být důvodem k tomu, abyste porušoval svoji zásadu "žij a nech žít".
    JP
    January 6, 2019 v 13.12
    Pane Nusharte, ještě jednou, naprosto polopatě: práva těch, kteří by chtěli zlegalizovat otroctví, n e j s o u r o v n á právům těch, kteří bojují za naprostý opak.

    Jsou prostě názory, které patří na smetiště dějin, a nikoli do slušné společnosti. To je všechno.

    Zastánci a hlasatelé těch reakcionářských názorů ovšem mohou mít pocit, že s nimi není zacházeno jako s rovnými. V daném - ryze formalistickém - smyslu opravdu není. A budiž řečeno ještě jednou: díkybohu za tuto nerovnost.

    Například v Německu se nedávno provalilo, že zde existuje dost velká komunita jakýchsi pomatenců, "reichsbürgerů", kteří jsou pevně přesvědčeni o tom že Hitlerova Třetí říše právně nepřestala existovat. A oni vůbec neuznávají současný německý stát. Pokud bychom tedy uznali jejich právo na to prosazovat naprosto svobodně jakýkoli názor, pak bychom jim museli ponechat svobodu žít v jejich samozvané "Třetí říši", a nikdo by jim nesměl nic předepisovat. Ten současný demokratický německý stát jim činí násilí, když je nutí podřídit se jeho jurisdikci. Ale toto "násilí" je 1. v souladu s názorem naprosté většiny společnosti; 2. je v souladu s reálným právním stavem a řádem; a 3. je v souladu se zdravým rozumem.

    Zatímco u značné části Vašich názorů především ta třetí podmínka bývá jen dosti zřídka splněna.
    VK
    January 6, 2019 v 15.07
    Na názor jistě máte Nusharte právo - potom musíte unést, že jste darebák. Osobujete si právo vědět líp, než migrující člověk sám, kdy a že je pro něj migrace neprospěšná a tak pro něj uděláte nejlíp, když mu ji znemožníte. Osobujete si právo lidem brát možnost jít jinam, jít hledat práci, uplatnění, obživu, když oni se pro to sami rozhodli, ale co je vlastní rozhodnutí cizích lidí proti tomu, když vy si usmyslíte, že je migrace zrovna teď neprospěšná a tak jim to zatrhnete.

    Zrovna třeba na vašem Telčsku, ještě víc na přilehlém Dačicku, Slavonicku podstatná část lidí nachází obživu, že jezdí pracovat přes čáru do Rakouska. Neboť jsou hranice stále ještě otevřené a nenávist k cizincům stále ještě nikoli rozhodující. Při zavření hranic nebo explozi proticizineckého šovinismu, jim vezmete možnost pracovat tam co doposud, seberete obživu vlastním telčským sousedům. Brát lidem svobodu pohybu, svobodu jít hledat práci, brát lidem obživu, takový člověk který požaduje mít na toto právo, je plně zaslouženě darebák.
    JN
    January 7, 2019 v 0.29
    Pane Poláčku
    přiznávám se, chtěl jsem zlegalizovat otroctví a byl jsem byl členem spikleneckého centra reichsbürgerů, přesvědčených, že Hitlerova Třetí říše nepřestala existovat.

    ------------------------------

    Bude to takhle v souladu se zdravým rozumem?
    JN
    January 7, 2019 v 0.31
    Klusáčku,
    vy jste skoro tak dobrý, jako Urválek. Mám se ty vaše lži naučit nazpaměť?
    + Další komentáře