Chci přispět X

Medvěd, fantom české krajiny

V případě medvěda, který se toulá krajinou na Vsetínsku, nemáme k dispozici žádné ideální řešení. Pozornost, kterou k sobě přitáhl, však může iniciovat přijetí institucionálních a legislativních opatření do budoucna.

Ludvík Kunc, dlouholetý znalec velkých šelem, založil na sklonku 90. let spolu s místní organizací Beskydčan a Hnutím DUHA inciativu Vlčích hlídek. Reagoval tak na na pytláctví vlka, ke kterému se hlásila místní myslivecká komunita. Na akce v průběhu prvních let jezdilo pár nadšenců, postupně se ale rozsah i záběr práce rozšiřoval.

V posledních letech pořádáme devět seminářů pro nové dobrovolníky napříč republikou ve všech hlavních oblastech výskytu velkých šelem. Meziročně také sledujeme zvýšený zájem médií a veřejnosti o toto téma, a to nejen v případě nové lokalitě výskytu některé ze šelem. Novináři často volají sami a chtějí se účastnit některé z akcí v terénu.

Velké šelmy pak vyvolávají rozporuplné emoce: naštvání, smutek, lítost hospodářů po úspěšném útoku šelem na jejich stáda, nadšené reakce lidí na sociálních sítích nad sdílenými záběry mláďat i dospělých rysů a vlků z fotopastí až po velkou empatii, pokud má být volně žijícímu zvířeti odebrána svoboda, jak tomu bylo v září v případě krkonošské vlčice nebo nyní valašského medvěda.

Medvěd je takový fantom naší fauny. Přestože se u nás vyskytuje pravidelně od 70. let 20. století, nebylo prokázáno, že by se tu rozmnožoval. Na okraji karpatského areálu na česko-slovenském pomezí se pohybují medvědí tuláci, kterých naší krajinou už prošly desítky. Někteří se tu zdrželi jen krátce, jiní i několik let. O jejich přítomnosti se vědělo jen díky nálezu stop v blátě nebo ve sněhu, případně medvěd poničil včelín nebo zabil ovci a byl dlouho klid. Jednalo se o náhodné útoky.

MedvedMedvěd se na našem území pravidelně vyskytuje od 70. let minulého století. Není však známo, že by se tu rozmnožoval. Foto šelmy.cz

Z mnoha těchto medvědů jen tři způsobili větší škody, shodou okolností všichni na Vsetínsku. V roce 1980 zabil jeden z těchto medvědů 16 ovcí a zničil několik včelínů, o dvacet let později v roce 2000 plnil stránky místního tisku Míša z Brodské (jméno dostal podle místa, kde byl odchycen). Tento medvěd měl na svědomí 27 ovcí, tele, stovky králíků a sedm včelínů. Vyznačoval se ztrátou plachosti a z toho důvodu byl také odchycen. Pravděpodobně se jednalo o zvíře uprchlé nebo vypuštěné ze zajetí. Medvěd, umístěný do klece v Zooparku Chomutov, však utekl a brzy poté byl zneškodněn Policií ČR.

Medvěd pohybující od září na Valašsku má na svědomí již přes čtyřicet ovcí, několik koz a desítku rozbitých včelínů. Z několika vzorků trusu, který se mým kolegům podařilo nalézt, je zjevné, že medvěd je všežravec. Jeho trus obsahoval zbytky bukvic, žaludů, trávy, obilí a také srst. Není tedy primárně závislý na domácích zvířatech, které zabíjí jako doplněk potravy.

Znepokojující je však ztráta plachosti – medvěd byl opakovaně pozorován za bílého dne, v jednom případě pronásledoval dřevorubce s tažným koněm v závěsu několika metrů. Až plašení petardami ze samoty, kam muž prchal, zvíře odehnalo. Medvěd se opakovaně pohyboval v intravilánech obcí a vloupával se do uzavřených chlévů, aby se dostal k ovcím. Nic podobného u jiných, volně žijících medvědů aktuálně nepozorujeme.

Prakticky nemine den, kdy by medvěd nezpůsobil další újmu. První škody napáchal ve Vsetínských Beskydech, následně se přesunul mimo CHKO Beskydy do Hostýnských vrchů a jeho akční rádius je pozoruhodný. Nachodí až dvacet kilometrů za den, během jednoho dne například dvakrát přešel Bečvu, dvoukolejnou železnici a velmi vytíženou silnici první třídy Valašské Meziříčí-Vsetín, jen proto, aby prohnal stádo ovcí ve Vsetínských Beskydech a zase se vrátil na okraj Hostýnských vrchů.

Škody na hospodářských zvířatech stoupají a nervozita v některých obcích roste. Hrozí, že se výrazně zhorší postoje veřejnosti k medvědům nebo vlkům, kteří se dosud lidem vyhýbali, a poroste tlak na jejich odstřel nebo pytlačení. Jak zastavit tyto útoky? Lze medvěda přimět, aby přestal působit škody? Existuje jiná cesta než problematické zvíře z populace odstranit?

Jak se chytá medvěd
Téma eliminace problematického chování je široká a pro zájemce o tuto problematiku doporučuji studii Defining, preventing, and reacting to problem bear behaviour in Europe z roku 2015, kterou pro Evropskou komisi připravilo 34 evropských expertů na medvědy hnědé. Detailní rozbor problematiky přesahuje rámec tohoto příspěvku, vzhledem k pokračujícím debatám o nejlepším možném řešení však stojí za to zdůraznit alespoň pár poznatků, které v zemích s větší zkušenostmi se soužitím s medvědy mají.

První možností – kromě možnosti nedělat nic a čekat, až konflikt sám od sebe zmizí, nebo se ještě více vyhrotí – je ukázat medvědovi, kde jsou hranice akceptovatelného chování. Plašení dělobuchy, světlicemi, hlasitou hudbou nebo agresivními nahrávkami se ukázalo jako málo efektivní a mělo jen krátkodobý a lokální efekt. Mnohem účinnější je, aby medvěd v případě neakceptovatelného chování pocítil bolest a naučil se lidem vyhýbat.

Ale ani použití gumových projektilů nepřináší vždy jednoznačné výsledky. K dlouhodobému efektu je zpravidla je potřeba více než dvacet ran. Silně synanotropizovaní medvědi ale nezmění své chování ani po těchto nepříjemných zkušenostech. Je škoda, že to nikdo nezkusil, ale bez zázemí, financí a speciálního týmu a legislativní podpory, které v České republice chybí, nemůžeme u tak vysoce pohyblivého jedince očekávat velkou úspěšnost.

Zásadní otázka zní, kdo by tuto práci měl dělat a kdo by ho zaplatil? Od kolegů ze Správy Národního parku Malá Fatra jsme si zapůjčili v prvním týdnu, kdy se škody opakovaly, několik gumových projektilů, které lze využít v klasických zbraních, ale nenašli jsme střelce, který by byl ochoten ve volném čase ve dne v noci pátrat po medvědovi a riskovat popotahování, protože aktivita je na hraně zákona na ochranu zvířat proti týrání (č. 296/1992 Sb.) a zákona na ochranu přírody a krajiny (144/1992 Sb.).

Zlínský kraj, který je kompetentním orgánem ochrany přírody, tyto aktivity nijak nepodpořil. Ministerstvo životního prostředí od roku 2004 připravuje plán péče o velké šelmy, kde by se měl mimo jiné stanovit postup, jak v podobných případech jednat. Bohužel, dokud se nejvíce konfliktní vlk a medvěd vyskytovali jen v Beskydech a vážnější problémy působí zhruba jednou za dvacet let, takže se nejednalo o politickou prioritu.

Druhou možností je zvíře odchytit a vypustit jinam, kde bude medvědovi lépe. Zní to jednoduše – najít medvědovi nový domov. I z hlediska veřejného mínění je to nejlépe akceptovatelné řešení, zkušenosti ze Severní Ameriky však ukazují, že toto opatření je dlouhodobě velmi neefektivní – přemístění medvědi mají vysokou úmrtnost, často se vracejí na místo odchytu více než stovky kilometrů nebo začnou působit problémy jinde. Aby mělo opatření aspoň teoretickou šanci na úspěch, jsou potřeba velké oblasti divočiny. A to je v evropských podmínkách, v nichž velké šelmy sdílejí s lidmi kulturní krajinu, nerealizovatelné.

Poslední možností tak zůstává odstranit medvěda z volné přírody. V případě, že existují jiné převažující veřejné zájmy (prevence závažných škod, ochrana zdraví a životů obyvatel), lze v souladu se zákonem ochrany přírody a krajiny udělit pro takový čin výjimku. Můžeme vést dlouhé debaty o tom, co je pro medvěda lepší varianta. Zda celoživotní věznění s pravidelným přísunem potravy, nebo odstřel či usmrcení po odchytu. Lze snést dobré argumenty pro obě varianty, dopad na místní populaci, ze které bude medvěd odstraněn, však bude stejný.

V Evropě existují zařízení, která medvědům v zajetí umožňují přežívat v relativně vyhovujících podmínkách, avšak divoké zvíře, které dosud žilo na stovkách kilometrů čtverečních, si může i v jinak komfortní ubikaci zvykat těžce. Hnutí DUHA preferuje odchyt zvířete v případě, že bude existovat instituce, která zvířeti poskytne co nejvhodnější podmínky k životu. Pokud zájemce nebude, nebudeme ani usmrcení tohoto konkrétního jedince blokovat.

Jakkoliv je to nepříjemná situace, vybíráme nejlepší ze špatných řešení. Vždy se najdou lidé, kteří s námi nebudou souhlasit. Ve své práci však klademe důraz na odbornost a poctivost a bylo by pokrytecké prosazovat variantu (například přemístění medvěda jinam do volné přírody), pokud je doložena malá efektivita tohoto řešení.

Budeme však nadále usilovat o to, aby vzniklo institucionální, legislativní a finanční zázemí pro to, aby mohla být v dalších podobných případech před případným odstraněním uplatněna opatření, která mohou medvěda od nestandardního chování odradit, například zmíněnou střelbou gumovými projektily. To je v kompetenci Ministerstva životního prostředí, které plán péče o medvěda připravuje již téměř patnáct let. Bude skvělé, pokud tisíce lidí, kteří podepsali petice proti odstřelu medvěda, podpoří naši práci v dalším období.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.