Chci přispět X

Postoj k Íránu znovu rozděluje svět

Situace v Íránu je od prosincových demonstrací a po květnovém jednostranném odstoupení Spojených států od jaderné dohody předmětem diskusí. Vedle vnitroíránské krize a sporů na Blízkém východě vrazila další klín mezi Evropskou unii a USA.

Obnovení sankcí proti Íránu a výzva prezidenta Trumpa, aby evropské společnosti a státy podpořily americké rozhodnutí a přestaly se zemí obchodovat, se u evropských představitelů nesetkalo s velkým úspěchem. Požadavky Spojených států totiž nejsou vynutitelné za jejich hranicemi a bezhlavá rozhodnutí prezidenta Trumpa rozhodně nepředstavují následováníhodný vzor.

Evropští vůdci zastávají názor, že dokud se bude Írán držet jaderné dohody, budou se jí dále držet i členské státy EU. Což Írán dělá. A tak nejenže nepodpořili americké odstoupení, ale vzepřeli se i znovuobnoveným sankcím. Kvůli nim byly vydány zákony, které mají chránit jak evropské firmy, tak státy, které chtějí s Íránem udržovat vztahy. Takzvané blokovací nařízení mimo jiné garantuje, že firmy, které budou poškozené rozhodnutím Spojených států, mohou žalovat Trumpovu administrativu a žádat o náhradu zisků a zároveň nemohou být na základě sankcí v EU jakkoliv postižitelné.

I přesto ale některé firmy od obchodu s Íránem odstoupily, aby si zachovaly dobré vztahy s USA – protože podle prezidentova vyjádření si každý musí vybrat, USA nebo Írán. Což je pro mnohé evropské nadnárodní firmy, které právě vstoupily na íránský trh, problém. Například francouzský gigant Total byl touto politikou donucen zrušit kontrakt, který před nedávnem s velkou pompou uzavřel. Vedle nedávno otevřených možností odbytu evropských výrobků je Írán také pátým největším vývozcem ropy a velkým vývozcem nerostných surovin, přičemž primárně ropný průmysl se má stát cílem dalšího kola amerických sankcí naplánovaného na listopad 2018.

Trumpiran-701x399Trumpovo rozhodnutí dokázalo části íránské veřejnosti, že Západ je opravdu tak proradný, jak konzervativci tvrdí. A posílilo tím jeho pozici. Repro DR

Když se na celou věc podíváme z íránské strany, máme tady konzervativce, kteří brojí proti spolupráci s „proradným“ Západem, a liberály, kteří by se Západem byli ochotni spolupracovat, a dokonce by i uvažovali o větším otevření se světu. Právě tito liberálové utrpěli v květnu těžkou ránu, když prezident Trump jednostranně odstoupil od jaderné dohody. Zdůvodňuje to tak, že „hrozná“ dohoda jen dává režimu ajatolláhů prostředky na financování válek na Blízkém východě.

Když pomineme fakt, že Írán stál ve válce proti Islámskému státu na té samé straně jako Západ, nezbývá než povzdechnout si nad tím, že tradiční americký spojenec, Saúdská Arábie, vede za peníze z ropy opravdovou válku proti Jemenu, jednomu z nejchudších států světa, kde po třech letech bombardování vypukla humanitární katastrofa. O saúdském propojení s radikálními islamistickými hnutími ani nemluvě. Ale zpátky k liberálům a konzervativcům.

Trumpovo rozhodnutí dokázalo části íránské veřejnosti, že Západ je opravdu tak proradný, jak konzervativci tvrdí. To samozřejmě vedlo k jejich posílení na úkor liberálů, vedených prezidentem Rúháním, kteří si dohodu v roce 2015 vybojovali. Rozhodnutí Evropské unie opět trochu vyrovnalo stavy mezi oběma frakcemi a mnoha Íráncům zachovalo naději na lepší zítřky. Režim totiž čelí mnoha dalším problémům. Obrovská inflace zapříčinila finanční krizi a masivní zdražování, což je zdrojem mnoha frustrací, do kterých se ještě promítá velká nezaměstnanost.

Je zbytečné říkat, že sankce ničemu z toho nepomohly. Co je pro cestovatele levný ráj na zemi, pro každodenní život Íránců představuje katastrofu. Tyto problémy od prosince 2017 vybublávají na povrch stále častěji v podobě demonstrací, protestů i individuálních kritik. Pokud by Evropská unie přistoupila na americké sankce a omezila obchod, životy milionů Íránců by se den ze dne zhoršily.

Paradoxně ale režimu v krizi přišla pomoc z nečekané strany, jak upozornil magazín Foreign policy. Nedávný teroristický útok ve městě Ahváz, při kterém zemřelo bezmála třicet lidí, dokázal řadu nespokojenců znovu zařadit do prorežimních šiků. Brutální útok, ze kterého vláda obvinila arabskou separatistickou skupinu s návazností na Islámský stát, totiž mnoho lidí upevnil ve víře, že režim je opravdu chrání a že „tam venku“ asi nějaká ta hrozba bude. Írán byl zatím totiž terorismem zasažen jen zcela okrajově, a proto události z Ahvázu hromadně šokovaly tamní veřejnost. Íránský režim samozřejmě o „pravých“ vinících nemá pochyby, a proto už pohrozil odvetou jak Saúdské Arábii a Spojeným státům, tak Izraeli.

Do budoucna je tedy otázkou nejen to, jakým směrem se budou ubírat vztahy Spojených států a Evropské unie a Íránu, ale také vztahy Íránu a blízkovýchodních partnerů USA, v první řadě Saúdské Arábie. Její korunní princ Mohammed bin Salmán už před rokem prohlásil, že chce přenést „zástupnou válku“, ve které se s Íránem potýká na několika bojištích, přímo na íránskou půdu. Ať už se mu to podaří, nebo ne, o Íránu tento měsíc rozhodně nečteme naposledy.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.