I kdyby je popravili, Miladou nebudou

Miroslav Hudec

Obvodní soud pro Prahu 1 nedávno zastavil trestní stíhání klíčových představitelů zdejší neonacistické scény. Miroslav Hudec se zamýšlí nad pohoršujícím zdůvodněním rozsudku soudkyně Dany Šindelářové.

Vrtá mi hlavou, co vlastně ví soudkyně Šindelářová o doktorce Miladě Horákové, když právě k ní přirovnává neonacisty souzené kvůli podezření z propagace nacismu, politického hnutí, které má na svědomí miliony mrtvých a zničení velké části Evropy. Ví, že Milada Horáková byla za okupace zatčena gestapem a nelidsky týrána při vyšetřování její odbojové činnosti proti nacistům, tedy těm, které souzení neonacisté tak adorují a oslavují? Horáková byla čtyři roky nacisty vězněna a nacistický prokurátor jí navrhl trest smrti, kterému unikla jen o vlásek.

V čem se život a názory neonacistických výtržníků podobají životu jedné z nejvýznamnějších a nejpoctivějších československých političek? Soudkyni Šindelářové neuškodí připomenout předválečnou činnost právničky Horákové na pražském magistrátě, její boj za práva žen, významný podíl na vzniku na svou dobu velmi pokrokového zákona o sociální péči či nového občanského zákoníku. Horáková byla věřící členka Českobratrské církve evangelické.

A co ví Dana Šindelářová o prvorepublikové Československé straně národně socialistické, že ji přirovnává k Hitlerově NSDAP? Ví, že ta československá měla ve znaku kladivo zkřížené s brkem na psaní, symbol spojení dělnictva a vzdělaných vrstev? Byla to strana intelektuálů, kteří byli nacistům vždy podezřelí a kteří často končili v koncentrácích spolu s dalšími jejich odpůrci.

yla to strana intelektuálů, kteří byli nacistům vždy podezřelí a často končili v koncentrácích. Foto vhu.cz

Jedním z nejvýznamnějších členů ČSNS byl prezident Edvard Beneš, jehož pokládal nacistický vůdce Hitler takřka za osobního nepřítele. Edvard Beneš se stal za Protektorátu snad nejčastějším terčem nenávistné nacistické propagandy. Co mohli mít politicky společného zapřisáhlý demokrat Beneš a bezskrupulózní diktátor Hitler, jeden humanisticky smýšlející masarykovec a druhý zastánce rasistické teorie o vyšších a nižších rasách?

Ideoví souputníci souzených neonacistů věznili až do roku 1945 dalšího významného národního socialistu Vladimíra Krajinu, zatčeného za protinacistický odboj v organizacích Politické ústředí a Ústřední vedení odboje domácího. Přežil nakonec jen proto, že se ho nacisté pokusili zneužít v posledním zoufalém pokusu o udržení své moci v Protektorátu.

Pokusili se vytvořit na samém konci války novou loutkovou vládu namísto zdiskreditované dosavadní, avšak Krajina se na tom odmítl podílet. I proto tento pokus zkrachoval. Odmítnutím spolupráce Krajina bezprostředně riskoval život. Ještě 2. května 1945 nacisté povraždili v Malé pevnosti Terezín na padesát zatčených odbojářů, některé bez byť jen formálního soudního rozsudku.

K velmi známým národním socialistům patřil také Petr Zenkl, předválečný a krátce i poválečný pražský primátor, který v roce 1948 musel prchat před další nastupující totalitou.

Doktorka Horáková se rozhodla bojovat doma. Byla opět zatčena, opět krutě vyšetřována a opět nezlomena. Ve vykonstruovaném procesu pak odsouzena k trestu smrti a tentokrát skutečně popravena. Nikdo kromě ojedinělých extremistů dnes nepochybuje, že šlo o justiční vraždu.

Hrozí snad souzeným neonacistům dnes něco takového? To si snad ani soudkyně Šindelářová nemůže myslet. To by u nás musel být jiný režim a je otázkou, jestli by si v takovém případě neonacisté dovolili, co si dovolují dnes. I kdyby je však za takového režimu opravdu popravili, Miladou Horákovou by se nestali.

Mimochodem, v roce 1995 jsme v České Lípě slavnostně odhalovali pamětní desku a bustu Milady Horákové. Jen několik dnů nato desku někdo poškodil. Tehdy jsme nedokázali pochopit, proč. Když čtu názory soudkyně Šindelářové, přestávám se divit. A začínám se bát.

    Diskuse
    JN
    September 19, 2018 v 9.48
    "Edvard Beneš se stal za Protektorátu snad nejčastějším terčem nenávistné nacistické propagandy."
    Nejen za Protektorátu a nejen nacistické...

    Záleží, jak se to právě komu hodí:
    Jednou je totiž Beneš ve srovnání s bezskrupulózním Hitlerem "zapřisáhlým demokratem a humanisticky smýšlejícím masarykovcem", potom zase bezskrupulózním vyhaněčem, a nakonec zrádcem demokracie.

    Z Beneše si tedy každý vybere, co se mu zrovna hodí. Trochu podobné to máte s Miladou Horákovou...

    IH
    September 19, 2018 v 14.32
    Pane Nusharte,
    jednou chcete, aby DR publikoval ideově rozmanité autory a názory a podruhé se podivujete, že se všichni ohledně E. Beneše či M. Horákové neshodnou. Miroslav Hudec ve svém komentáři charakterizuje oba představitele ČSNS (jako oponenty německého národního socialismu a reakce vůbec) správně a podloženě. V souvislosti se skandálním zdůvodněním rozsudku, proti kterému argumentuje, tak činí relevantně. Neznamená to, že by si musel myslet, že E. Beneš obstál ve všech zkouškách a nedopustil se dobově charakteristických a podmíněných skutků. V podstatně mírnější podobě je na něco takového možno poukazovat i v případě M. Horákové.
    JN
    September 20, 2018 v 10.03
    Panu Horákovi
    Myslím, že ideově rozmanitým názorem by v tomto případě byl nějaký jiný pohled na obhajobu zdůvodnění onoho rozsudku.

    Pokud by však (hypoteticky v extrémním případě) v DR vyšly například dva články, které by oba měly stejný názor na zdůvodnění onoho rozsudku, ale jeden z těch článků by svůj postoj opíral o přesvědčení, že Beneš byl humanistickým masarykovcem, a druhý z těch článků by svůj stejný postoj (ke zdůvodnění rozsudku) opíral o přesvědčení, že Beneš byl naopak bezskrupulózním vyhaněčem, pak by někde byla chyba. Samozřejmě ne straně autorů těch dvou článků, pokud ti by byli v názoru na Beneše konzistentní, ale spíše na straně média, které by pak prosazovalo svoji jednotnou názorovou linii opřenou o navzájem si odporující předpoklady.