Jak prezident Macron přišel o ministra

Rezignace Nicolase Hulota, ministra životního prostředí, je pro francouzského prezidenta těžká rána. Macron ještě může situaci zachránit, musí ale přejít od slov k činům.

Že se Nicolas Hulot, francouzský ministr životního prostředí, chystá rezignovat, minulý týden před jeho vystoupením v ranním rozhlasovém vysílání nikdo nevěděl. Dokonce to nevěděl ani on sám. Jak se ale diskuse vysílaná živě rozvíjela a točila se kolem selhání jeho vlády řešit klimatickou změnu, bylo čím dál víc jasné, že Hulot dospěl k rozhodnutí ve své funkci skončit.

„Už si dál nemůžu lhát. Nechci už v této vládě sloužit jako figurka, která má za úkol vzbudit iluzi, že tyto problémy řešíme,“ řekl rozhlasové stanici France Inter. Popsal, jak se ve vládě, která při řešení zásadních environmentálních problémů podnikala jen nedostatečné a marginální kroky, cítil nepatřičně, a prohlásil, že rezignuje.

V okamžiku, kdy Hulot, celebrita mezi francouzskými environmentalisty, tak překvapivě nabral sebevědomí, jsme od něj dále mohli slyšet: „Začali jsme snad omezovat svou produkci emisí CO2? Ne. Omezili jsme užívání pesticidů? Ne. Udělali jsme něco pro to, abychom zastavili snižování biodiverzity? Ne.“


665003303001_5827933040001_5827924068001-vsNebýt jen zástěrkou pro prezidentovo nicnedělání. Repro DR

Prezident Emmanuel Macron ani premiér Édouard Philippe o Hulotově úmyslu rezignovat předem nevěděli. Pro celou francouzskou vládu to bylo překvapení: Marlene Schiappa, Macronova státní tajemnice pro rovné příležitosti, mluvila ve stejné době ve vysílání jiné rozhlasové stanice. Když tato informace padla, zeptala se reportéra, zda si dělá legraci. Hulot patřil mezi Macronovy nejpopulárnější ministry, a to i přesto, že byl loni v únoru obviněn ze sexuálního obtěžování, což však popřel.

Pro francouzského prezidenta je to těžká rána. Na státní návštěvě v Dánsku prohlásil, že respektuje Hulotovo „osobní rozhodnutí“ a doufá, že bude moci do budoucna stále počítat s jeho podporou a angažmá. Náhlá rezignace ale znamená pro vládu, kterou po nedávném skandálu člena Macronovy ochranky čeká nesnadný podzim, kdy má uvést v praxi nepopulární penzijní reformu, docela problém.

Ještě před rokem Macron káral amerického prezidenta Donalda Trumpa za odstoupení od pařížské klimatické dohody a provolával „udělejme planetu znovu skvělou“ – slogan, z něhož vytvořil hrdý hashtag, který podtrhoval jeho závazek vyslovený v době kampaně – začít bezodkladně řešit dopady klimatické změny. Jeho popularita klesá, dosáhla 39 procent, nejnižší úrovně za celou dobu jeho prezidentského úřadu. Hvězda z billboardů, strhující ke globální environmentální akci, teď ztratila klíčového člena svého kabinetu, který mu propůjčoval důvěryhodnost v environmentálních otázkách.

Macron si za to vše může sám. Pro Hulota byla podle jeho slov poslední kapkou přítomnost lobbisty loveckého svazu na nedávné vládní schůzce. „Přítomnost lobbistů na místě, kde se rozhoduje, o něčem svědčí. Kdo tu vlastně má moc? Kdo rozhoduje?“ ptal se Hulot v rozhlasovém vysílání. (Před několika měsíci Macron oznámil, že hodlá obnovit tradici prezidentského honu). Když se Hulot ptal prezidenta, co tam lobbista dělá, Macron údajně odpověděl, že „neví, jak se dostal dovnitř“. Hulot ovšem tento cynický vtípek neocenil. Politická opozice jej v odsuzování lobbistických vlivů hlasitě podporovala. Ekolog Yannick Jadot například deníku Le Monde řekl, že Macron lobbistům podlézá.

I přes velký rozruch kolem Hulotovy rezignace zůstává zatím jeho volání po změně oslyšeno. „Nechápu, jak můžeme nečinně přihlížet, když se tragédie rozbíhá na plné obrátky. Z planety se stává horká sauna, přírodní zdroje ubývají před očima, biodiverzita mizí. A my se přitom zarytě snažíme znovuoživit ekonomický model, který je toho všeho příčinou,“ prohlásil.

Macron si stále může zachránit své jméno – to bude ale vyžadovat skutečnou politickou odvahu. Musí začít naplňovat své sliby snížit emise, zakázat pesticidy a začít chránit přírodu. Poklonkování lobbistům ti z planety skvělé místo neudělá, Manu.

Text Macron has lost a minister. Has he lost credibility on the environment too? vyšel původně v The Guardian. Z angličtiny přeložila Míla Zemanová Palánová

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 3.Září 2018, 15:06:13

Takže za všechno můžou zase jenom politici. Anebo v daném případě dokonce politik jediný.

Ten zatracený Macron - on by přece škrtnutím pera mohl před ekologickým zánikem zachránit celou planetu; a on to neučiní! Ten zrádce! Ten ničema!!

Tak se na tu věc teď ale podívejme poněkud blíže. Takže: dejme tomu že Macron skutečně nařídí radikální snižování průmyslových a automobilových emisí.

Jako první - samozřejmě - spustí pokřik průmysl. S tím že bude mít menší zisky. To by ještě tak nikoho - s výjimkou průmyslníků samotných - netrápilo.

Jenže: vzápětí spustí pokřik všichni automobilisté. Protože ti průmyslníci samozřejmě zvýší ceny svých automobilů, když na ně budou mít vyšší ekologické náklady.

Za další pak ale spustí pokřik všichni ti dělníci, které propustí všichni ti další průmyslníci, kteří taktéž budou muset nějakým způsobem kompenzovat zvýšené náklady.

Omezení průmyslových hnojiv? - Pokřik spustí všichni - francouzští - zemědělci, že teď budou mít menší výnosy (a tedy vyšší relativní náklady) než jejich zahraniční konkurenti. A - především spustí pokřik všichni francouzští spotřebitelé, že teď v supermarketu potraviny budou muset nakupovat dráže. A nejen potraviny, ale i všechny ostatní produkty, do kterých se ovšem promítnou zvýšené náklady na ekologickou produkci.

Takže je snadno možno zjistit, že ta moc jednoho jediného politika je fakticky naprosto mizivá - ve střetu se spojenou mocí všech těch napohled tak nepatrných a "nevinných" lidiček tam dole. Nás samých.

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 4.Září 2018, 02:14:4

Takže my nutíme naše představitele, aby byli populisty. Oni za nic nemohou.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Úterý, 4.Září 2018, 09:58:44

Ale jistě, pane Pospíšile; kdyby totiž ti naši představitelé přestali být populisty, tak je ten skvělý suverénní "demokratický" lid hned v příštích volbách nechá zmizet z politické scény.

Právě tohle je fatální důsledek "čisté" demokracie, který se zcela dramaticky ukazuje v záležitostech ekologie: dokonce ani tváří v tvář ekologickému zániku lidstva jako takového tyto demokracie nejsou schopny přijmout rozhodná a jednoznačná opatření k záchraně.

Ti politici samotní: ti by neměli problém s tím tato opatření přijmout, ti mají ve své většině dost velký majetek, než aby se jich ty zvýšené náklady na ekologická opatření nějak dotkly. Je to ale právě a pouze ten "dolní lid", který jim to nikdy nedovolí. Protože by pak v supermarketu za svůj flák masa musel zaplatit o něco víc.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.