Další Zemanův přešlap

Lukáš Jelínek

Prezident učinil krok vedle, když na Hrad pozval předsedy Nejvyššího a Ústavního soudu, aby s nimi probral aktuální kauzu. Tento krok odporuje zákonným principům i morálce.

Inteligence Miloši Zemanovi nechybí, zato cit ano. Včetně citu k zákonnosti a morálce. Nic pro něj není nemožné. Některé adepty nejmenuje profesory, poněvadž mu vadí, že si zadali s komunistickým režimem nebo podivně podnikali. V politice se přitom o bývalé agenty, normalizační komunisty a byznysové šibaly opírá rád. Známá je i jeho tendence volně (dez)interpretovat Ústavu a rozšiřovat své pole působnosti.

Poslední krok vedle učinil v úterý, když na Pražský hrad pozval předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala a předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, aby s nimi probíral žhavou kauzu H-System a osudy obyvatel horoměřických bytů poté, co Nejvyšší soud dal za pravdu konkurznímu správci a rodiny spojené v bytovém družstvu Svatopluk nařídil vystěhovat.

Verdikt to je tvrdý, ale v souladu se zákonem. Dal se bohužel čekat. Družstevníci již připravili podání k Ústavnímu soudu. Uvidíme, zda je naformulováno tak, aby je vůbec akceptoval. Na Ústavní soud se prý chce obrátit i prezident Zeman.

Tím míň dává smysl jeho posezení se soudci. Musí přece vědět, že je nesmí uvést do stavu podjatosti. Ještě by možná šlo pochopit, kdyby si od Šámala nechal vysvětlit, co Nejvyšší soud k jeho rozhodnutí vedlo. Je ostatně pravomocné, takže Šámal mohl být uvolněnější. Ovšem Rychetský si mohl se Zemanem povídat leda o počasí.

Každý svého kopyta. Soudci by měli soudit a prezident klást věnce. Foto Česká televize

Řeč se podle zúčastněných stočila třeba na průtahy v trestním řízení. Šámal se zase na nestandardním jednání rozvášnil natolik, že vyzval stát k odškodnění všech, kdo do projektů H-Systemu vložili peníze. Ani to dvakrát nesvědčí oddělení soudní a výkonné moci.

Pavel Rychetský dodal, že H-System je příkladem selhání českého státu v devadesátých letech. Tím uhodil hřebíček na hlavičku. Regulace byla sprosté slovo. Zelenou měli hochštapleři ve fialových sakách. O obyčejné občany (klienty, zákazníky, zaměstnance...) nikdo nedbal. Tak vypadala divoká transformace za Václava Klause. Tečkou za ní byla amnestie na sklonku Klausova prezidentského mandátu.

Zeman před dvaceti a více lety Klausovu představu reformy kritizoval. Pak se stali politickými partnery. A i za Zemanovy vlády se řadě šejdířů dobře vedlo. Hana Marvanová, advokátka klientů H-Systemu, i pražský soudce Kamil Kydalka hovoří o penězích, které zakladatel H-Systemu Petr Smetka, později zavřený za katr, nosil Miroslavu Šloufovi, šéfovi poradců premiéra Zemana.

Možná tento týden Miloš Zeman promeškal skvělou příležitost k mlčení nebo k omluvě za své nejbližší spolupracovníky.

Politici a právníci by se měli dnes spíš věnovat stavu legislativy. Nakolik zaručuje soulad práva se spravedlností? Nejsou pořád někde skuliny, z nichž těží darebáci a na něž doplácejí čestní občané?

Rovněž má smysl hledat cesty, jak ulevit horoměřickým. Aktivní je premiér Babiš, pomocnou ruku nabídli i ministři Hamáček a Maláčová. Lze uvažovat o odškodnění i o zřízení fondu pro oběti mimořádných událostí. Nevyčítám politikům jejich zájem. Lidé o něj právem stojí. Ústavní činitelé by se však měli držet svého kopyta. Soudci soudit, vláda řídit zemi a prezident klást věnce.

    Diskuse
    JP
    August 2, 2018 v 13.21
    Samo o sobě by nebylo nic nepřístojného na tom, když prezident složité právní aspekty veřejně významné kauzy prodiskutuje s odborníky.

    Kdyby... Kdyby ovšem to celé nezavánělo zase typickým zemanovským populismem. Kdy se M. Zeman staví do pózy starostlivého "otce národa", který si v případě evidentně asociálního (byť i právně korektního) rozsudku hned pozve na kobereček nejvyšší představitele justice. Jako by snad on - nebo oni - mohl tímto způsobem něco zásadního v dané kauze změnit! (A pokud by skutečně mohl, teprve to by byla naprosto katastrofální zpráva; znamenalo by to že justice úslužně tancuje podle Zemanovy píšťalky.)

    Pokud má prezident opravdu zájem na nějaké faktické změně, pak by daleko spíše musel oslovit parlament - neboť ten jediný má možnost změnit příslušné zákony. Soudy samotné pak už nemohou dělat nic jiného, nežli platné zákony vykládat - ať už jsou jejich sociální důsledky jakkoli drastické.