Bajka o bergamotu

Je tu srpen a s ním přichází tradičně letní seriál Deníku Referendum, tentokrát na téma reflexe nejrůznějších omylů, které autorům a autorkám v životě snad dočasně zamotaly hlavu, nakonec se však ukázaly jako podnětné.

Profilovka

Zuzana Vlasatá

01.08.2018 07:50

Letní seriál 2018

76996

V čem jsem se v životě nejvíc mýlil/a

Volné letní dny vybízejí k sebereflexi a k zamyšlení, a to nejen nad věcmi vážnými, jako je profesní život či názory na společnost a politiku. Časem přehodnocujeme i věci jiné, jako je hudební vkus, vztah k cestování nebo ochota pouštět se do více či méně výstředních podniků. Zeptali jsme se proto dvou desítek našich přispěvatelů a přispěvatelek, které svoje životní zvraty a okliky považují za pamětihodné a proč.

–„Dáš si bergamotovou šťávu?“
–„Bergamotovou co?“
–„Šťávu.“
–„Jak jako bergamotovou šťávu, to snad ani nemůže existovat, ne?“

Sklenici bergamotové šťávy jsem přijala a s krajním podezřením ochutnala. Překvapila mě nažloutle zelená barva tekutiny, která vůbec nekorespondovala s mou představou o tom, co se právě chystám pozřít. A bylo to přesně takové, jak jsem očekávala. Vyloženě odporné.

Přesně takhle začalo prozření z mého nejhlubšího životního omylu, který si do detailů uvědomuji. Odhadem dvacet let jsem si myslela, že surovina, jíž je ochucený slavný čaj typu earl grey, je koření – něco jako skořice, hřebíček nebo badyán. Nikoliv citrusový plod.


Bergamot-usesKdo by si myslel, že bergamot je koření stejně jako badyán, hřebíček nebo skořice, je na velkém omylu. Foto Corked

V životě jsem se pochopitelně mýlila v řadě věcí. Pokaždé například podlehnu víře, že lidé, kteří, ačkoliv chodí na sraz či na pracovní schůzku neustále pozdě, to napříště opravdu zvládnou načas. Co jen jsem se načekala – a ještě načekám.

Myslela jsem si také, že počáteční česká hysterická reakce na takzvanou uprchlickou krizi postupně utichne a naše země začne potřebným lidem pomáhat. Před deseti, pěti, před jedním rokem jsem si myslela, že ceny bydlení už nemůžou v Brně stoupat výš. O některých lidech jsem si myslela, že by mi nikdy neublížili.

A samozřejmě jsem si myslela, že v roce 2018 bude česká, co česká, světová společnost na poněkud jiné úrovni mentální a intelektuální vyspělosti a bude projevovat alespoň náznaky pudu sebezáchovy před klimatickými změnami či válečnými konflikty. Myslím si – zvláště pak od chvíle, co jsem na svět přivedla také jedno – že by nikdo záměrně neublížil dítěti. A současně tuším, že i zde se bohužel mýlím.

Nicméně ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádný z mých omylů nebyl tak hluboký a do důsledků dovedený jako ten s bergamotem.

Zmíněná historka se odehrála někdy letos zjara. Ještě v zimě jsem si tudíž čaj earl grey s chutí připravovala silný, s mlékem a klidně i s medem. Jak také jinak, když pro mě byl vlastně něco jako yogi tea, tedy čaj ochucený směsí skořice, hřebíčku, fenyklu, pomerančové kůry, zázvoru a bílého pepře?

Když jsem ale prozřela a ukázalo se, že bergamot – navzdory svému jménu, které zní přece skoro jako badyán! – je vlastně něco jako přerostlý, hrbolatý, nazelenalý citron, dělá se mi při představě jeho kombinace s mlékem skoro nevolno.

Od té chvíle dokážu pít earl grey pouze vlažný či zcela vychladlý a už si rozhodně nedávám do šálku dva pytlíky, aby byl co nejsilnější. Přece nebudu citrusový plod, který roste na jihu Itálie, prznit mlékem a balit se u něj s představou praskajícího krbu do deky.

Ohromný kopernikovský obrat pro Zuzanu Vlasatou a nepatrná změna pro lidstvo. Nebo ne? Můj životní omyl mě poučil o tom, co jsou to předsudky dovedené do praxe.

Nezáleží, co o pití čaje typu earl grey říká bonton. Mé rozhodnutí, jak jej pít, se řídí čistě mou představou – a posléze znalostmi – o tom, co je bergamot. Věřím-li, že je bergamot koření, kombinuji jej s mlékem a cukrem a piji jej horký. Vím-li, že je to citrusový plod, piji jej vychlazený a neochucený. Patrně dokonce věřím v jeho osvěžující účinky.

Nakonec musím připustit, že jsem ráda, že jde jenom o čaj. Že jsem měla tu možnost žít v omylu – a procitnout z něj – na příkladu věci poněkud neškodné. Dosaďme si ale za čaj lidi různých barev pleti či vyznání. Nebo třeba ženy. O těch si na můj vkus společnost příliš často myslí, že je nelze kombinovat s všemožnými funkcemi, posty a činnostmi.

Abych byla spravedlivá, totéž platí samozřejmě o mužích. Když už se zde před čtenáři tak otevírám, byla jsem to nakonec já, kdo o mužích prohlásil, že jsou nižší živočišný druh, čehož je definitivním důkazem to, že neumí nakojit, tudíž kompletně zaopatřit své novorozené dítě.

Inu, stále je co se učit a na čem pracovat. Mýlit se a dovádět své omyly do absurdních důsledků je evidentně velmi snadné. A nebezpečné. Bergamotová šťáva mi stále nechutná, zato jsem viděla spoustu mužů bravurně pečovat o své i cizí děti.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Pavel Kolařík - informatik

Kdyby se mě někdo zeptal, Středa, 1.Srpna 2018, 22:59:54

Jestli si dám bergamotovou šťávu, určitě bych nezareagoval "Bergamotovou co?"

Myslím, že moje reakce by spíše zněla "Jakou šťávu"?

Slovo "šťáva" totiž znám poměrně dobře.

Ivo Horák - Praha 3

Teda jo! Středa, 1.Srpna 2018, 23:34:54

Slovo bergamot jsem si totiž až dodnes představoval s velkým B, jako jméno. Pamatoval jsem si je z názvu povídky Leonida Andrejeva Bergamot i Garaška. Nevím, snad jsem ji nikdy nečetl, ale nějak jsem neurčitě předpokládal, že bude o nějakých dvou přátelích (i antipodech), o někom na způsob Amise a Amila, Gargantuy a Pantagruela nebo Dona Quijota a Sancho Panzy.

Řekl bych však, že bych byl šťastný to člověk, kdybych si nevzpomněl na nějaký horší svůj omyl... Dalo se s tím docela dobře žít, ale třeba budu spát přece jen klidněji.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Čtvrtek, 2.Srpna 2018, 07:51:19

Používá-li autorka kolínskou, měla by se podívat na složení silic, aby se jí to taky neblaze nekombinovalo s pitím mléka.
Bergamotový olej, který dodává příchuť čaji i vůni kosmetickým výrobkům, se získává lisováním slupek. Asociace s citrusovou šťávou je ale zřejmě mocná.
A vůbec - mléko v čaji je podle mne barbarství.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Vím, že nic nevím Čtvrtek, 2.Srpna 2018, 09:34:48

Vědět, že nic nevím, je ta najdůležitější vědomost.

Bez ohledu na to, jak mnoho nebo málo dalších věcí vím, případně se dozvím, dokud vím, že nic nevím, z žádné jiné vědomosti se nezjančím jako Zuzana Vlasatá.

Z jaké části bergamotu se získává bergamotová silice, už objasnila Helena Zemanová. Zuzana Vlasatá by se měla zamyslet, jestli tu silici v bergamotové šťávě vůbec cítila. A taky proč o bergamotové silici smýšlí po prozření, že pochází z citrusového plodu, úplně jinak než o pomerančové kůře ve svém jogínském čaji.

Že si zkusila svůj oblíbený čaj připravit jinak, než byla zvyklá, není špatný nápad. Jen by si měla uvědomit, že nic neví, a místo pěstování předsudků, jak se který čaj správně připravovat musí, věnovat pozornost tomu, jak jí výsledek které přípravy chutná.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.