Chci přispět X

Vezmi sportovním bafuňářům kost

Sportovní svazy dostávají nepřiměřeně vysoké dotace a neprojevují ani vděčnost. Přitom neobstojí argument, že se jedná o podporu amatérského sportu. Stačí se podívat na reálný zdravotní stav a fyzickou zdatnost dospívající generace.

Kam až to všechno zašlo, říkám si, když sleduju vlekoucí se kauzu kolem dotací ministerstva školství do českého sportu. Vždycky jsem si myslel, že když někdo něco dostává, měl by projevit alespoň trochu vychování a slušnosti. Člověku je smutno, když musí číst („Kauza dotací do sportu: k výslechu Faltýnek a Sobotka“, Právo 21.6.) arogantní sentence, že „Valachová …přivedla sport na okraj bankrotu…“, nebo že „…současný stav sportu a jeho financování (jsou) kritické.“

Přitom státní rozpočet pro letošek vyčlenil na sportovní činnosti celkem pět miliard a 450 miliónů korun. Pro srovnání, na podporu bydlení je v rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj určena necelá desetina této částky, pouhých 427 miliónů korun.

Ivan Horník a Miroslav Pelta v dobách své největší slávy. Reálná tvář příjemců dotací vypadá spíše takto, nežli jako členové nějakého dětského sportovního oddílu. Repro DR

A to jsou přitom peníze na saturaci jedné ze základních lidských potřeb, která u desítek tisíc našich spoluobčanů dlouhodobě saturována není, kterým důstojné bydlení chybí. Určitě není nutno nějak zvlášť rozvádět, jaké celospolečenské problémy to přináší, jaký sociální neklid, jaké s demokracií už se příliš nesrovnávající opatření místních radnic (nyní třeba ty smutně proslulé bezdoplatkové zóny), jak se z chudoby stává vina hodná trestu.

A to těch státních zhruba pět a půl miliardy zdaleka ještě není všechno. Mnoha milióny své sportovce dotuje prakticky každá obec. Ti navíc pravidelně dostávají z jejích dotačních programů bezkonkurenčně největší částky. Kam se na ně hrabou třeba výše dotací na místní kulturu nebo na podporu zdravého životního prostředí.

Zdánlivě neprůstřelným argumentem žadatelů je, že peníze jsou určeny hlavně na amatérské sportování, na sport dětí a mládeže, vlastně na podporu jejich zdravého vývoje. Ale kdybychom tomu aspoň mohli věřit. Fakta totiž ukazují na něco jiného.

Patříme do první desítky zemí s nejčastější konzumací alkoholu dospívajícími. Drtivá většina z nich jej ochutná už kolem čtrnáctého roku věku. Pětina dětí je obézních, tělesná kondice a fyzická zdatnost většiny ostatních se dramaticky zhoršuje.

Školní tělocvik, na který se naše generace těšívala už jen proto, že jsme aspoň na hodinu byli osvobozeni od otravného sezení v lavici, je dnes pro mnohé předmětem tak neoblíbeným, že pediatři pomalu nestačí psát ta populární „osvobození ze zdravotních důvodů“. A muset udělat krok pěšky je pro mnohé urážkou na cti.

Kde tedy jsou hmatatelné výsledky toho miliardami tak štědře dotovaného oboru? Aspoň u té nejmladší generace.

Přitom lékaři i odborníci na zdravý životní styl do omrzení opakují, že nakonec nejzdravějším způsobem pohybu, nejzdravějším sportem je obyčejná chůze. Ta přitom na penězích nestojí prakticky nic, nemusí být dotována. Jen dostatek dobré vůle vyžaduje. A vytrvalost.

Přestávám věřit, že všechny ty hádky, napadání, skandály jsou opravdu vedeny zájmem o sport. Spíš se bojím, že jde hlavně o ten velký balík peněz, který leckoho láká jak turecký med vosy.

Bohužel, je to asi obecná zákonitost, vyskytující se nejspíš v lidských dějinách od doby, co existují peníze. Vždyť už před nějakými šesti sty let napsal Mistr Jan Hus blahé paměti na adresu zbohatlé církve, která pro to bohatství zapomněla na své původní poslání: „Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou.“

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 22.Června 2018, 13:45:31

Takže - sport přestat podporovat úplně?...

A když nám naše mládež konzumuje alkohol - tak tedy vzdát jednu z těch mála možností, jak tu mládež přece jenom dostat ven z té hospody?... To je opravdu zvláštní logika.

Shodou okolností jsem zrovna v minulých dnech náhodou zapnul televizi při přímém přenosu z jednání Českého svazu sportu (nejsem si zcela jistý tím názvem). A - byla tam řeč právě o penězích. Ten propad financování sportu byl na ukázaném grafu zcela evidentní.

A druhý graf byl ještě drastičtější: ze všech tam zahrnutých zemí byla ČR ohledně podpory sportu v procentech HDP na třetím předposledním místě! Ještě za námi byly tuším už jenom Bulharsko a Albánie. A zatímco vyspělé státy (kde i ta mládež konzumuje daleko méně alkoholu) na podporu sportu dávají několik procent HDP - zatímco ČR méně než jedno procento.

Takže, jestli mezi tou podporou sportu a zdravým vývojem mládeže přece jenom nebude nějaká souvislost...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.