Úřad londýnského biskupa bude poprvé zastávat žena

Ivan Štampach

Do čela třetí nejvýznamnější anglikánské diecéze byla poprvé jmenována žena. Ženy do nejvyšších pozic v různých křesťanských církvích pronikají stále častěji, i když mnohdy musí čelit odporu.

Do čela londýnské diecéze anglikánské církve byla poprvé jmenována žena. Novou biskupskou je osmapadesátiletá Sarah Mullallyová, povýšená roku 2005 do šlechtického stavu za zásluhy v oblasti porodnictví a péče o děti. V Church of England, mateřské církvi celosvětového anglikánského společenství, se hlavě hlavního města přiznává třetí pořadí za arcibiskupem canterburským (primasem Anglie) a yorským. Stává se tím zároveň členkou Sněmovny lordů.

Biskupka Mullallyová podle tradice třikrát zabušila biskupskou berlou na západní bránu katedrály sv. Pavla, aby byla vpuštěna do chrámu a intronizována. Při nástupní bohoslužbě připomněla výročí události z roku 1868, kdy sufražetky umístily bombu pod biskupský stolec, na nějž právě usedla. Svým kázáním dala najevo, že její církevně politické pojetí nespočívá v náboženské přízdobě státní politiky.

Církve a ženy

Ženy v křesťanské duchovenské službě nejsou novinkou. Vzácnější je to však v církvích, které zachovaly tradiční biskupské uspořádání — kromě anglikánů (resp. episkopálů) jde o starokatolíky a skandinávské luterány. Church of England kněžské svěcení žen schválila v roce 1992 a biskupskou ordinaci před čtyřmi lety. Proti tomuto kroku vznikla opozice, jejíž část opustila své společenství po dohodě se Svatým stolcem, že budou moci být římskými katolíky s mírně upravenou anglikánskou liturgií a s ženatým duchovenstvem. Podobný průběh mělo zrovnoprávnění žen v americké episkopální církvi.

Rovný přístup žen a mužů ke službě v církvi se však postupně ujímá. V anglikánské komunitě dosud rovnoprávnost žen odmítají církve třetího světa. Ve svazku starokatolických církví tuto možnost odmítá jen Polská národní katolická církev. Čeští starokatolíci jsou na půli cesty.

Britské specifikum

Ve Spojeném království je zavedení kněžské a odnedávna i biskupské služby žen političtějším tématem než jinde. Church of England a s ní skotská presbyteriánská církev mají pozici etablovaných, tedy fakticky vzato státních církví. Biskupy navrhuje Generální synod církve složený z komory biskupů, komory kléru a komory laiků. Zavedení biskupské služby žen nejdéle vzdorovala komora laiků.

Synod navrhuje tři kandidáty, mezi nimiž volí premiér. Po projednání v parlamentu jednoho nebo jednu z nich jmenuje v zastoupení královny. Panovník má v církvi teoreticky nejvyšší pravomoc podle Zákonů o svrchovanosti (1534 a 1559) jakožto generální guvernér církve (od Alžběty I.). Součástí rozvětveného oficiálního titulu britských panovníků je poangličtěná verze latinského titulu Fidei defensor („ochránce víry“), který králi Jindřichu VIII. udělil papež Lev X. r. 1521.

Pokud jsou normy přijaté Generálním synodem schváleny parlamentem a získají královský souhlas, stávají se zákonem, což podle ostrovního pojetí práva (na rozdíl od práva kontinentálního) znamená, že jsou neměnné. Prakticky se však změny zavádějí rozvedením nebo doplněním starších, teoreticky nezrušitelných zákonů. To se týkalo např. Book of Common Prayer (Knihy společných modliteb), tedy oficiální knihy anglikánské liturgie.

    Diskuse
    VP
    Biskup ve svém oblečení je směšný, stejně jako biskupka. Spíš by se měli snažit o to, aby se křesťanství zbavilo náboženskosti, zbavilo historických serepetiček a stalo se civilním a lidským. Biskup/ka má být služebníkem svým duchem, ten oblek k tomu nijak nepřispívá.
    May 18, 2018 v 19.17
    Konstatuji, že zpráva je opatřena mou značkou iš, ale je jen částečně ode mne. Redaktor jinak uspořádal odstavce aěco vyechal. S tím bych se asi musel jako pokorný zaměstanec smířit, i když si myslím, že to bylo ke škodě textu a že jsem zkušený publicista a ne novinářské ucho, po kterém se takto opravuje.

    Ale už vůbec nejsem spokojen s tím, že mou značkou jsou pokryty věcné chyby. Londýnská diecéze si biskupku nezvolila, nýbrž jí biskupku jmenoval premiér, jak se ostatně v jiné části zprávy vysvětluje.

    Biskupské uspořádání nezachovala část skandinávských luteránů, ale všichni. Rozhodnutí o ženách v kněžské a biskupské služě rozhodně není poetičtější,nýrž více politické (chce-li někdo:političtější). .
    May 19, 2018 v 4.19
    Biskup v anglikánské církvi je tedy zřejmě něco jako státní úředník.
    May 19, 2018 v 13.22
    Stejně je divné, že zatím nikdo v textu neopravil slovo poetičtější na političtější. Redakce asi spí.
    PK
    May 19, 2018 v 14.14
    Spojení trůnu a oltáře
    Ano, u anglikánské církve se jedná o totální spojení trůnu a oltáře, a biskupové jsou státní úředníci. Je to tedy něco, proti čemu katolická církev bojovala se státní mocí ve středověku ve známých bojích o investituru.

    A titul "Defensor fidei" si samozřejmě britští panovníci od 16. století udílejí sami.
    May 20, 2018 v 13.36
    Ne tak úplně. Jindřich VIII. po odloučení anglické církve od Říma a odvolání titulu "defensor fidei" papežem znovu získal ten titul aktem parlamentu z roku 1544.
    May 20, 2018 v 14.15
    Jenže parlament je politická, nikoliv náboženská instituce.
    May 22, 2018 v 9.53
    Oblečení biskupky mi zas tak směšné nepřipadá. Tedy ne ve srovnání s civilem, ale ve srovnání třeba s římskokatolickými biskupy.
    May 22, 2018 v 21.03
    Oblečení kleriků
    ať už katolické, pravoslavné, protestantské či islámské mi nepřipadá směšné vůbec. Směšné mi naopak připadá standardní formální oblečeni mužů v posledních 150 letech, oblek se sakem, frak, smoking, žaket atd. Nikdy dřív muži tak ošklivé oblečení nenosili.

    Groteskní je "cappa magna" se sedmimetrovou vlečkou, ve které si libuje kardinál Burke. https://www.google.cz/search?q=burke+train+cardinal&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiZ0MGFgJrbAhWFVSwKHYc7BzcQ_AUICigB&biw=1366&bih=637#imgrc=cDRX6KvlTLrBgM:
    ¨
    Kdysi se prý ta cappa magna nosila s vlečkou ještě dvakrát delší
    May 23, 2018 v 11.07
    Muži tím standardním oblekem, pane Kubičko, možná o něco přišli. Třeba o možnost kreativněji vytvářet svůj vzhled.

    Ale některé prvky oblečení církevních osob přece jen trochu směšné jsou. Včetně té vlečky, na niž odkazujete. Mně se příliš nelíbí ani některé pokrývky hlavy řádových sester. Ale jinak se mi zdá, že v jejich oblečení došlo i k určitým změnám. Nedá se to snad nazvat modernizací, ale lze tam, podle mého názoru, vypozorovat menší míru upjatosti.