Česká televize vysílala na 1. programu ve dvou dílech 22. a 29. dubna původní televizní film Metanol. Jeho scénář vychází ze skutečné události, k níž došlo na sklonku léta roku 2012, kdy se víc než 50 lidí smrtelně otrávilo alkoholem s příměsí metanolu. Otřesná kauza vynesla na světlo hroznou korupční situaci v Celní správě, která nechala projít na trh kvanta alkoholu (a nejen alkoholu) s padělanými kolky (nebo úplně bez nich). Ukázalo se, že byznys a alkoholem je v České republice výnosným oborem, kterému státní instituce když ne netečně přihlížely, pak rozhodně dostatečně nebránily.

Vraceli jsme se tou dobou z Ukrajiny, kde jsme museli každou láhev karpatského koňaku platit v samoobsluhách u zvláštní pokladny. Ve večerkách a na trhu mimo označené obchody se tvrdý alkohol vůbec koupit nedal. Návrat domů vyvolával rozporné myšlenky o naší „západní solidnosti“.

První část filmu se zabývala tím, jak k toxikaci lahví s alkoholem vůbec došlo. Předvedla několik postav, od zkušeného a dobře zajištěného obchodníka s „černým“ alkoholem (v reklamě zbytečně zdůrazňovaný Lukáš Vaculík) přes síť jeho odběratelů až k malému, hloupému a totálně nevzdělanému pitomci, který si něco přečte na internetu a „jen“ si chce zvednout životní standard.

Kvůli tomu slouží obzvláště odpornému gangsterovi, který má obchod s nelegálním alkoholem včetně metanolu dobře zorganizovaný (hraje ho nonkonformní divadelník Miroslav Bambušek). Využívá k tomu chráněnou dílnu na míchání a balení nemrznoucích a kosmetických směsí do aut a síť různých obchodníků s alkoholem, přeshraničních dovozců úředně denaturovaného průmyslového (ve skutečnosti ale čistého) etanolu. Scenáristé Lenka Szántó a Matěj Podzimek s režisérkou Terezou Kopáčovou se soustředili na představení celého spektra typů, toužících po bohatství, respektive bohatství si užívajících z ilegálních zisků.

↗

Nežijí tak čistotně a ctnostně, jak by měl podle představ maloměšťáka chudý člověk žít. Můžou si za to sami? Foto Julie Vrábelová, Česká televize

Film je natočen střízlivým, věcným způsobem, jak závažnosti reálné události svědčí. V hereckém obsazení se vyskytuje několik známých tváří, především Lukáš Vaculík jako hlavní boss celého podvodu a ve druhém díle Martin Finger jako jeden z vyšetřovatelů. Doplňují je méně známí (a někdy slabší) herci, kteří ale připomínají, že jde o příběh z obyčejného života.

Scénografií jsou havířovská sídliště a různé rodinné domy a vily protagonistů metanolového kšeftu: domácnosti mužů zákona vidět nejsou, jen se příležitostně objeví nebo jim telefonují manželky a děti. Mezi vyšetřovateli není žádná žena (asi ani nebyla). Objevem v jedné z hlavních rolí je Vasil Fridrich v roli vyšetřovatele specializovaného na ekonomické trestné činy, herec tak solidního zevnějšku, že by mohl hrát i ředitele banky. Vedle něj se uplatňuje Martin Finger jako kriminalista z oddělení vražd, poněkud protivný, naštvaný, s kulantními postupy kolegy nesouhlasící, ke konci autenticky rozhořčený.

Nemyslím si, že umění má explicitně hlásat morálku, ale v případě veřejnoprávního média a pořadu, vysílaného v mainstreamu na hlavním programu, je tu přece jen jistý závazek. Česká televize si je touto kriminálkou onoho závazku veřejné služby vědoma. Tvůrci si počínají decentně, postavy jsou lidsky srozumitelné (včetně pachatelů), byť má ta lidskost mnohdy odpudivou podobu.

Sledujeme krok za krokem odvyprávěnou story o kšeftování s nouzí: z pančovaného lihu se samozřejmě nevyrábí padělaná irská whisky, ale obyčejný tuzemák nebo vodka, kterou si lidé levněji než v supermarketu kupují ve večerkách a kioscích. (I když jeden z distributorů má konexe na to, aby alkohol dostal i do Tesca).

To hlavní přijde nakonec, kdy už se ví, kdo je za celým kšeftem, ale ještě se neví, kde jsou stovky litrů jedovaté směsi. V tu chvíli začínáme být svědky naprostého nedostatku svědomí a soucitu, protože žádný ze zadržených pachatelů nespolupracuje, nepohne s ním představa nevinných lidí, kterým stále ještě hrozí smrt. Je vlastně jedno, jestli je pachatel obyčejný šíbr, nebo psychopatický gangster či citově vyhaslý protřelý překupník, žádný se necítí vinen.

Drama má ale ještě jedno dějství, a to se odehrává u soudu. Tam — už velmi stručně — vidíme práci obhájců a znalců, kteří to hrají na to, že konzumenti jsou spoluvinni na své smrti nebo postižení, protože jsou alkoholici, kupují si pití v podezřelých stáncích, prostě nežijí tak čistotně a ctnostně, jak by měl podle představ maloměšťáka chudý člověk žít.

Ostatně takový záchvat pohoršení prodělá i jeden z vyšetřovatelů v zoufalství nad tím, jak smrtelných otrav stále přibývá, ačkoliv už je prohibice a všechny sdělovací prostředky před nelegálním alkoholem varují. Drama končí svědectvím dcery rodičů, kteří se jeden po druhém otrávili alkoholem z lahve ze stánku, kam chodí nakupovat ke své známé. Teprve toto vystoupení na svědecké lavici pohne procesem kupředu.

Drama o nelítostném zisku

Film Metanol není detektivka — od začátku víme, kdo zločin spáchal, a velmi brzy to vědí i vyšetřovatelé. Je to drama, v němž hlavní roli hraje naprosté povýšení zisku nade všechno, včetně lidského života. Jak černý kšeft (kulantně řečeno daňový únik), který nás většinou bůhvíproč nepohoršuje, pramení v pohrdání lidmi, kteří jsou konzumenty takového zboží, a tím nástroji zisku. V pohrdání tak mohutném, že na jejich životech pachatelům nezáleží.

Proti Pustině, natočené v mysteriózně pochmurném prostředí severních Čech, nebo Vzteklině, odehrávající se na Šumavě, je Metanol natočen v nudné scénografii havířovského sídliště a nejrůznějších novodobých víceméně nevkusných vil s bazény. Všechno je všední, žádná vášeň, žádný milostný příběh, vlastně ani žádná záhada. Jen bezcitná ubohá chamtivost a zbabělost.

Scénář promyšleně pracuje s informacemi, které divák potřebuje, aby byl osloven hlouběji, než to dokáže běžná detektivka. V různých situacích (které, pravda, útočí na city, ale o to jde) se zopakují ústy policisty, který tlačí při výslechu na jednoho z pachatelů, příznaky a průběh smrtelné otravy, a v jiném dialogu (v nemocnici s postiženým, který přežil, ale oslepl) důsledky otravy metanolem na rodinu s malým dítětem.

Ve dvoudílném filmu Metanol se jeho tvůrci dokázali zdržet efektů. Sledujeme nejen kriminální, ale také sociální téma, vyjádřené promyšleně vizuálními i hereckými prostředky.

Na závěr neodolám, abych nezkopírovala, co jsem našla v diskusi pod anotací ČSFD:

Při přípravě scénáře Lenka Szántó prohlásila: „Nemohla jsem uvěřit, když jsem si přečetla, že dva z pachatelů se snažili alkohol s metanolem prodat i po konci prohibice, ačkoli už velmi dobře věděli, že i jejich lahve jsou s metanolem a mohou zabít. Normálně si opatřili nové kolky, zfalšovali certifikáty o původu lihu a vyjednávali s odběratelem, který jim slíbil dostat alkohol do maloobchodní sítě. Kdyby se jim to povedlo, umřou tisíce. Už předtím jsem si kladla otázku, proč se nikdo z pachatelů nesnažil distribuci alkoholu zastavit, když zjistil, že je nebezpečný. Ale vidět důkazy o tom, že to někdo šíří s plným vědomím toho, že další lidé mohou umřít, to pro mě byl šok.“