Modernizační proud tady a teď

Zmatení a zklamaní lidé dnes přestávají důvěřovat standardním příběhům a starým morálním vzorcům. Co jim může moderní levice nabídnout? Rozhodně ne jedinou vyšší pravdu a nadřazenost vůči barbarům a pragmatikům, myslí si Jiří Dolejš.

Při popisu utrápené české levice je nejobtížnější definovat, na jakých moderních základech inovovat touhu přestavět „starý podlý svět“. Začněmě otázkou, kde zůstaly staré lokomotivy dějin, ke kterým se jako k fundamentu hlásí konzervativní tradicionalisté? Nový výrobní styl, zasíťovaný po celé planetě, je nechal stát na vedlejší koleji. Sociální kompromis spojený s distribucí bohatství se mezitím stal sociální rezignací. Potřeba zůstat globálně konkurenceschopný je nad lokálními sociálními zájmy. A současně se potýkáme s nedostatečnou syntézou pokusů o nové myšlení. Nemáme-li tedy novou zralou pravdu, začněme tedy aspoň novým porozuměním.

Minulost s sebou vlečeme s celými trsy stereotypů, jejichž reflexí začíná každá nová modernizace. V plameni nové doby nemusí shořet jakákoliv stopa po tradici. Jak říká Václav Bělohradský, „právo rozumu soudit tradice z něj nedělá popravčí četu“. Sama modernizace je určitou civilizační tradicí, která zná vzestupy a ústupy. Vyčerpaná předchozí modernizace ale otevřela dveře konzervativní vlně, kterou nyní procházíme. Nezbývá než skočit do diskuse o metodách a cílech změn politické levice v podmínkách 21. století. Teoretická výbava modernizátorů předpokládá přenést se jak pluralizovanými zkušenostmi, tak i vědeckým myšlením konečně do současnosti.

Problém už je atomizace našich životů a postupující fragmentace sociálních hnutí. Generace mileniálů má k dispozici nebývalé technologické výdobytky, má šanci využít potenciál ekonomie volného času, svět však často vnímá po povrchu, vyjadřuje se jen k těm nejzjevnějším proměnám bez hlubšího kontextu. Morální panika pak vede spíš k antropologickým úchylkám než k reakci na zrychlování historického času, které nás může odsunout na civilizační periferi. A osamělí moralisté se v neznalosti konkrétních odpovědí utíkají k poněkud bezzubým kulturním soudům.

Jsme tedy odsouzeni k tomu důvěřovat meritokratickým elitám, které prý nejefektivněji vyjádří obecný zájem? Politická sféra, kde probíhá zájmové zprostředkování, totiž v dnešní krizi připomíná vyprázdněný stroj. Jeví se jako odosobněná mašinerie, kde panuje povrchnost a spektakulárnost. Bez odborníků se nedá vládnout, bez zprostředkování zájmů zase vzniká problém odcizení řízení. Spektakulárnost pohlcuje a potlačuje kritické vědomí. A bez kritických myšlenek vítězí tradice tonoucí v ahistorických předsudcích a patetických dogmatech. Oporu nové modernity pak těžko postavit na stereotypech tradičních institucí, které tak veřejnou moc činí vlastně bezmocnou.

8181244950_70eb1fa860_bPanika provázející různé apokalyptické či konspirační teorie se prosazuje snáz než neuspořádané snahy po sofistikované modernizaci. Foto Anthony Kao, flickr.com

Zmatení a zklamaní lidé dnes přestávají důvěřovat standardním příběhům a starým morálním vzorcům. Sama nespokojenost se přitom stává zbožím na krámech populistů. Oživování nacionalismu a ochranářství tradic už ale nepomáhá. Závislost lidstva na veřejných statcích strmě zvyšuje nároky na schopnost veřejné dohody. Přitom panika provázející různé apokalyptické či konspirační teorie se prosazuje snáz než neuspořádané snahy po sofistikované modernizaci. Proto je tak důležité si nejdříve porozumět. Modernizační proud si prostě musí uvědomit, že dnešní svět je nejen multipolární, ale míří do fáze multimoderní.

Nejde o to opevnit nadřazenost jediné vyšší pravdy proti barbarům a pragmatikům, strategií dnešní telematické éry spojující dosud nespojitelné je zřejmě koexistence různých řešení. Absurdní je proto spor mezi kulturní a materialistickou levicí, mezi postmodernou a neomodernou. Kulturní nedominuje nad ekonomickým, obohacuje ho. Je otázkou, do jaké míry ekonomická demokracie řeší nebezpečnou koncentraci soukromé ekonomické moci. Otevřené zůstává také řešení peněžního monopolu a konkurence na finančních trzích. Postmateriální přístup nevyřeší ani uzurpaci strategických investic soukromými nadnárodními korporacemi. Zájmeci o modernizaci spolu musí mluvit. Budoucnost pak může začít třeba právě tady a právě teď.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Pavel Krupička - Praha 5

Čtvrtek, 10.Května 2018, 23:09:4

Když tady asi ani nemá moc kdo s kým spolupracovat. Pokud vím tak třeba trockistická Socialistická solidarita chce stát stranou politického dění, pak je tu např. Alternativa zdola, ale ti se asi také politicky organizovat nechtějí. Na mě to působí, jako by v tom byl kus "babišismu", něco ve stylu "jsme jiní, lepší, než ti politici". Ale nevím jistě, jejich členy neznám. V Dánsku mají třeba "Red–Green Alliance", v rámci které spolu levicové proudy spolupracují. Ale to je Dánsko, 40 let komunistické totality tam nezažili. Navíc klausismus u nás asi mnoha lidem vymyl mozky, jako by slovo levičák bylo skoro nadávkou.

Jinak je to zajímavý text, i když na mě moc abstraktní: "...spor mezi kulturní a materialistickou levicí, mezi postmodernou a neomodernou" Nevím, co si pod tím představit.

Mimochodem s KSČM je to podle mě těžké, v programu má z mého hlediska pořád až výstřelky typu zrušení ÚSTR nebo garantování práva na práci pro absolventy. Navíc ta silná orientace na Rusko... Moc kompromisně se nechová. Na jejím místě by možná lépe uspěla nějaká výrazně levicová, ale progresivnější formace. Ale vím, politika je kompromis a od stolu se dělat nedá...







Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Poltika, kompromis a hledání jádtra změny Sobota, 12.Května 2018, 15:59:44

souhlasím že je problém najít partnera pro smysluplnou, koncepčnější spolupráci - ale pokud žijeme v časech inovace základního paradigmatu tak nečekejme masovkya poltika musí jen vytvořit rámec
syntéza nové historické zkušenosti se nenarodí v stranických sekretariátech ani v emocích davu - tam je část uchvácena poststalinským retrem a část si užívá sešup k anachronickému národovectví s nahnědlým okrajem
Obsahově marginální ale jinak symbolický je ten aktuální spor kolem piety ke dni osvobození s gangem nočních vlků - pieta naprosto nedůstojná ale přesto štěpící místo aby to lidi spíš přehlídli jako trapnost.
Prostě ono od utopie k vědě, od protestu k projektu od manipulace emocemi k nové racionalitě to vyžaduje nějaká kondenzační jádra
Plurál je záměrný - s odkazem na to, že současná strategie změny musí být s ohledem na rozbihavost civilizačních tendencí multimoderní
je tu přeci jen řada konceptů, které odrážejí určitý posun, ale žádný z nich není dostatečně syntetický, dostatečně zralý - hledejme, spojujme ale bez snahy opanovat nějakým metafyzickým fragmentem Velké pravdy

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

P.S. Sobota, 12.Května 2018, 16:02:54

šlo mi o obecnější metodická východiska pro cestu modernizace - tak snad pojmy jako je postmoderna či nová moderna nejsou nic příliš teoretického, řekl bych že o projevy těchto věcí zakopáváme každou chvíli

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.