Chci přispět X

Od Merkuru k Nobelovce

Ve věku 78 let zemřel fyzik a nositel Nobelovy ceny Peter Grünberg, který vyrůstal v obci Dýšina u Plzně. Redaktor DR Jan Kuliš připomíná v krátké biografické povídce jeho dětství na západě Čech.

Kulda_cb

Jan Kuliš

15.04.2018 11:00

Peter-gr_nberg

Šestý nositel Nobelovy ceny Peter Grunberg se narodil v západních Čechách a prožil tu prvních sedm let života. Foto lindau-nobel.org

Když jsem se narodil, začala prý válka. To slovo mi nic neříkalo, nechápal jsem, co je mír a co válka. Postupně jsem však válku začal mít nerad. Tatínek kvůli ní vždycky musel odjíždět a večer se vracel. Prosil jsem ho, ať nejezdí, ať je se mnou a s maminkou a sestřičkou. Má nás přece rád. Ale on se nenechal přemluvit, jen občas s námi den dva zůstal.

Zatímco byl tatínek pryč, zůstávali jsme v Dýšině, naší malé vesnici na západě Čech. Rád jsem si stavěl a hrál s Merkurem. Maminka si chtěla hrát se mnou, ale nerozuměla tomu tolik co tatínek. To až večer, když se vrátil z továrny, jsme si spolu stavěli. Traktory, rypadla, tanky. Postupně jsem je dělal i sám a tatínkovi je ukazoval, když se vrátil z práce v Plzni. Žadonil jsem, aby mě vzal s sebou do práce, chtěl jsem vidět, jak staví on. Tatínek stavěl ve větším. Tanky, vlaky, letadla. Bylo to nefér. Zůstávat s námi nechtěl a brát mě s sebou také ne.

Maminku jsem měl rád. Občas mě sice vyrušovala od konstruování a nechápala mé nadšení technikou, ale to na tom nic neměnilo. Maminka byla skvělá kuchařka. Nejlépe uměla topinky. Dělala nám k nim pomazánky podle receptů po babičce z Chebska.

Jednoho dne prý válka skončila. Ani nevím, jestli jsme vyhráli. Všichni se radovali, jen já byl smutný, že tatínek už nebude konstruovat. U nás na vesnici bylo veseleji, maminka mě častěji pouštěla ven. Říkala sice, že jsem na chození po venku ještě malý, ale já si to nemyslel. Bylo mi už šest.

Potom mi zakázali s některými dětmi kamarádit. Tatínek pořád poslouchal zprávy v rádiu a říkal, že už se to na nás chystá znovu. Šest let válka a teď tohle. Už zas proti nám něco mají, říkal. Moc jsem nechápal. Byl jsem smutný, že jsem se nemohl stýkat s kamarády. Oni se mnou také ne.

Museli jsme se přestěhovat. Tomu jsem rozuměl. Bylo mi už sedm a někteří mí kamarádi se stěhovali už dříve, třeba do většího bytu, protože se jim v rodině narodilo miminko. Tatínek řekl, že si musíme vzít jen to nejdůležitější. Pro mě byly nejdůležitější všechny mé stavebnice, ale tatínek měl jiný názor. Chtěl vzít deky a spoustu oblečení, i když bylo zrovna teplo. Vždycky, když se stěhovali mí kamarádi, mohli si vzít s sebou vše, co chtěli. Ale já ne. Tři kufry prý nám musí stačit. Jenže jen moje výtvory a součástky Merkuru by vydaly na kufry aspoň čtyři.

S čím si budu hrát? Můj Merkur jsme tam celý nechali. Takových krásných strojů, co tam bylo. Brečel jsem snad celou cestu. Ani jsme se nestěhovali „do většího“. Že prý jdeme do Německa. Nechápal jsem proč, já bydlím tady. Do cizí země. Není tam vlastně válka? Nevím. A navíc úplně bez hraček. Bez Merkuru…

Peter Grünberg, šestý nositel Nobelovy ceny, se narodil na území dnešní České republiky a žil v obci Dýšina u Plzně. Nobelovu cenu získal v roce 2007 společně s Francouzem Albertem Fertem za objev takzvané gigantické magnetorezistence.

Jeho život skončil v 78 letech 7. dubna 2018. Čest jeho památce.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.