Neříkejme aktivním studentům svazáci

V USA dokázali studenti zorganizovat největší masové demonstrace od dob války ve Vietnamu. Protest proti současné legislativě o držení zbraní artikuluje významný hlas občanské společnosti, kterému je třeba pozorně naslouchat i u nás.

Přestože mají současné demonstrace v USA a Evropě jinou podobu a zaměření, jejich zásadní sdělení se od sebe příliš neliší – jde o nejrazantnější vzedmutí společnosti od turbulentního roku 2011 a jejich zásadní složkou je studentská angažovanost. Právě o souznění společných nálad svědčí i demonstrace organizované u nás nebo na Slovensku. Tam se studenti připojili k masivním demonstracím proti vládě po zavraždění novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. V České republice zase přes 200 vysokých a středních škol vyhlásilo před několika týdny celorepublikovou stávku #VyjdiVen, svolanou na sociálních sítích, a to jako jasný signál nespokojenosti s překrucováním Ústavy a arogancí vládní moci.

Soudě ale dle následné vášnivé diskuse o propojení politiky a škol jako by se u nás zastavil čas. To, co by mělo být samozřejmou součástí demokratického projevu, zdá se nejen podle vyjádření politiků pro čím dál větší část společnosti paradoxně nepřijatelné. Zatímco v USA pochodují miliony studentů a formulují politické požadavky, u nás stačí ke zpochybňování svobodné vůle mladých lidí, když se stávka organizovaná studenty DAMU přesune na hodinové setkání na piazzetě Národního divadla, kde studenti vysokých i středních škol přednáší projevy.

Poslanec za ODS Václav Klaus ml. se mírumilovným vyjádřením názorů cítil asi velmi rozhořčen, když s velkým ohlasem na sociálních sítích prohlásil: „V roce 1989 jsme jako studenti demonstrovali za svobodné demokratické volby. Dnes studenti demonstrují proti výsledkům svobodných voleb.” Podobně dotčený byl i prezident republiky Miloš Zeman, který při předávání ocenění pro nejlepšího učitele Zlatý Amos zdůraznil, že stávka byla plná zmanipulovaných studentů, a pokud se ke svému okolí vyjadřují třináctiletí, jde o zneužívání.

636548938620620143-gty-922441420V USA se protestů iniciovaných studenty a studentkami zúčastnily na dva miliony lidí. Repro DR

U dvou zmíněných nejde o překvapivé výroky, přesto jejich slova formují prostředí špatně nastavené pro jakoukoliv studentskou angažovanost. Důkazem demagogie prorůstající společnost budiž, když k jakémukoliv názorovému projevu v rámci demonstrací musí komentátoři připomínat tak základní věc, jako že nikdo nedemonstruje proti výsledkům demokratických voleb, ale jen vyjadřuje svůj názor.

Přílišná upjatost v chování směrem k politice na vysokých školách symbolizuje například kauza s feministickým spolkem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jehož činnost byla zakázána rektorem Tomášem Zimou kvůli fotografii kontroverzního transparentu na demonstraci. Problematickým faktorem studentské angažovanosti v českém akademickém prostředí je, že v současném nastavení neumožňuje, aby ze spolků a vysokoškolského života vycházely charismatické osobnosti, které nebude nikdo srovnávat se svazáky a stavět je do stejné řady s předrevolučními svazy mládeže. Jakékoliv „zašpinění“ politikou vyvolává diskusi vedenou výše zmíněnými Klausovými argumenty.

V kontrastu s projevy studentů ze střední školy v Parklandu, kde osmnáctiletá Emma Gonzales společně s dalšími dokázala jasnými vyjádřeními a formulováním myšlenek strhnout vlnu demonstrací, jde o nepřekonatelný rozdíl. Studentské projevy vyjadřující se ke změně zákonů, za které se následně postavili demonstranti po celé zemi, artikulují zcela přirozený pocit a potřebný tlak na změnu společného životního prostoru.

Apolitické školy?
Proto je nutné si uvědomit, že školy a univerzity nejsou apolitickými, sterilními prostory. Dokud nebude na univerzitách existovat možnost pro svobodné vyprofilování studentských spolků v rámci demokraticky orientovaných politických stran a myšlenkových směrů, zůstane atmosféra českých škol ukrytá v pokryteckém oparu. Na jedné straně české univerzity nemají kvůli strachu z „ušpinění“ od politických pojmenování silné, orientované spolky s potenciálem být slyšet. Na straně druhé se drtivá většina studentů za své studium potká s učiteli, jejichž politická orientace je všem známá, přestože ji nemusí přesně pojmenovávat.

V tuto chvíli je nasnadě jediná cesta pro opravdu smysluplné fungování a podporu studentského života – nebránit se jasně vymezeným politickým spolkům, hnutím a vyjádřením v rámci univerzit. Takový krok neznamená politizaci vzdělávání, ale naopak krok k rozvoji zdravé demokracie.

O apolitičnosti studentského života bylo řečeno mnoho, nejlépe však problematiku studentské angažovanosti formulovala ve svém projevu v rámci akce #VyjdiVen osmnáctiletá Lucie Myslíková, členka spolku Brno za svobodné vysoké školy. Skautka, známá z fotografie, která obletěla svět, byla k myšlence akce zprvu spíše rezervovaná, a trefně vyzývá k probuzení studentských spolků:

„Odmítáme prázdné moralizování a volání po starých dobrých pořádcích, ať už první republiky, nebo devadesátých let, nebo dneška. Ptáme se, kdo pravidla píše. A dáváme hlas těm, kteří pravidla psát nemohou. Etiketa není společenský program. V tradici Rosy Parks, Mahátmy Gándhího a Martina Luthera Kinga říkáme, že jsou situace, kdy nestačí podporovat dané ústavní a společenské zvyklosti.


V emancipační snaze navazujeme na revoltující studentstvo roku 1968, 1989 a 2011. V tradici pařížských studentských protestů roku 1968 dáváme všechnu moc imaginaci. Žádná finanční spoluúčast na studiu není možná. Chceme celoživotní vzdělání všech pro všechny bez bariér.
Klást požadavky pro politické představitele je nám málo. My sami jsme političtí aktéři, protože politika pro nás je víc než dohody politických stran v poslanecké sněmovně. Děláme politická rozhodnutí v osobních životech i v ulicích.“

Síla studentského hlasu je v myšlenkách, které dokážou vytrvat jako argumenty pro společnou diskusi, jako vyjádření hodnotového rámce, na kterém se dá stavět vědomí sociální a politické identity. Pokud společnost není schopná poskytnout podobně nastavený rámec pro univerzitní život, de facto tak umlčuje svůj další a důležitý hlas. Ochuzuje se o autentickou diskusi, která neslouží nutně k tomu, aby ze dne na den změnila společnost, ale aby dokázala do centra dění přivést nové myšlenky a způsoby vidění. Život bez imaginace je jen nejasnou a beztvarou hmotou, na níž se nic trvalého vystavět nedá.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Václav Klaus mladší je typický svazák. Středa, 4.Dubna 2018, 09:23:12

který se snaží zavděčit staršímu liberálnímu (anti)komunistovi VK. Oba bojují proti prohnilému Západu (EU) za Miloše Zemana a hráz světového míru, kterým je Putinovo Rusko.

Proto se probouzející studenti stávají svazáky a zmanipulovanými chudáčky. Ti, kdo četli před Listopadovou revolucí Rudé právo mezi řádky nejsou překvapeni. Dějiny se opakují, podruhé naštěstí jako fraška, abychom se s nimi mohli loučit zvesela. (Karel Marx)

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Myslím, že jste to vystihl dobře, pane Šimso. Středa, 4.Dubna 2018, 10:10:44

Jen nevím, co liberálního vidíte na Klausovi starším. A mladším taky.
Pokud tedy za liberalismus nezaměňujete jejich volnotržní proklamace.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

liberální rétorika Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 08:47:14

Jistě, oni se sami deklarují jako liberálové, ale za tím jsou skryty jiné zájmy. VK starší byl v 90. letech liberál, který odmítal jakékoli normy a regulace, tedy především ty, které by krotily domácí i zahraniční mafie a bránily volnému pohybu špinavých peněz. VK mladší začíná tam, kde VK starší skončil, tedy u tzv. "hájení národních zájmů", což jsou zájmy spřízněných podnikatelů (Kellner) v Číně a Rusku. Neoliberální populismus toho s politickým či ústavním liberalismem má společného jen velmi málo.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.