Rozhovor s Petrem Pospíchalem: Proč nejde ředitel Weis dělat něco, nač stačí?

V minulém týdnu poskytl ředitel Úřadu pro dohled nad financováním politických stran rozhovor Českému rozhlasu, s dosti nezvyklým obsahem. Nechali jsme jej okomentovat diplomata a zkušeného úředníka, který sám obdobnou instituci řídil.

16387368_10211920428516433_685491876215176042_n_1_

Gaby Khazalová

27.03.2018 14:55

1854571-weis2

Vojtěch Weis, bývalý poradce rozpočtového výboru, nedodal včas plán rozpočtu své instituce, neboť ho nechtěl tisknout dvakrát. Foto ČT

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí měl podle zákona povinnost k 30. září dodat návrh svého rozpočtu na rok 2018. Učinil tak až s dvouměsíčním zpožděním. Jeho předseda Vojtěch Weis se v nedávném rozhovoru pro server iRozhlas obhajuje tím, že chtěl „chránit lesy“ – prý se měly konat volby a materiál by musel tisknout znovu pro nové poslance.

Pozdní odevzdání obhajoval také před Podvýborem pro kontrolu sněmovních institucí, kde argumentoval nedostatečnou kapacitou ekonomického oddělení. Jak upozornil jeden z členů podvýboru, pirátský poslanec Lukáš Černohorský, Úřad si přitom dokonce najal na vypracování rozpočtu externí soukromou firmu. Ta je dohledatelná v registru smluv.

O poznání shovívavěji se k novém Úřadu, který vznikl teprve k 1. lednu 2017, stavěl předseda podvýboru Jiří Bláha (ANO). Instituce sama i její ředitel podle něj potřebují nabrat zkušenosti. Vojtěch Weis přitom mimo jiné působil tři roky v Kanceláři Poslanecké sněmovny jako poradce rozpočtového výboru.

Úřad o sobě sám sděluje pramálo, zajímalo nás, jak orgán státní správy podobné velikosti a významu funguje: jaké povinnosti mu zákon ukládá, jak složité je vedení jeho účetnictví a kdo jej běžně vypracovává či s jakým rozpočtem hospodaří. Ptali jsme se Petra Pospíchala, který tři roky působil jako předseda instituce s obdobným statusem, rozpočtem i posláním: Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Odpovědnost za přípravu státního rozpočtu dané kapitoly měl podle zákona totožnou, jako má nyní Vojtěch Weis.

Vojtěch Weis v rozhovoru pro iRozhlas argumentuje, že bylo „komplikované řešit dodávání rozpočtu k 30. září“, neboť se záhy konaly parlamentní volby. Mohly volby skutečně způsobit instituci nějaké potíže s vypracováním dokumentu?
Zákon o rozpočtových pravidlech stanoví průběžné termíny jednotlivých kroků při přípravě státního rozpočtu jak ministerstvu financí, tak i správcům jednotlivých kapitol. Rozpočet Úřadu je přímou rozpočtovou kapitolou státního rozpočtu, takže se na něj tyto zákonné povinnosti bez výhrady nebo úlevy vztahují. Součinnosti mezi jednotlivými institucemi, které jsou popsány zákonem, nelze pojímat jako vztahy mezi jednotlivci, v tomto ohledu nemá termín voleb do Poslanecké sněmovny vůbec žádný význam.

Kdyby si každý správce rozpočtové kapitoly tvůrčím způsobem určoval, za jakých podmínek dodá nebo nedodá podklady k návrhu zákona o státním rozpočtu, nebylo by vůbec možné státní rozpočet schválit. A stát by nemohl fungovat.

Může si předseda orgánu státní správy dovolit argumentovat tím, že něco „nehodlal tisknout znovu“? Jaké důsledky by to pro něj mohlo mít?

Podobné veřejně prezentované úvahy o tisknutí znovu nebo o tom, že jestliže nedodal návrh státního rozpočtu sněmovně, tak šetří naše lesy, jsou nedůstojné, pokleslé a demoralizující. Na takové výroky představitelů státu bychom si neměli zvykat a smiřovat se s nimi.

Přímé právní důsledky pro Vojtěcha Weise takové výroky nemají. Poslanecká sněmovna je ale dost svébytný orgán moci a pokud Vojtěch Weis bude takovými výroky snižovat její vážnost, mohla by se naštvat a přijmout nějakou novelu zákona o Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran, která by jeho setrvání ve funkci nemusela příliš prospět.

Shovívavě k Úřadu přistupuje Jiří Bláha (ANO) – prý jde o poměrně mladou instituci a Weisovi chybí zkušenosti. Setkal jste se s podobnými problémy u jiných začínajících institucí? Jaké nároky či zákonné povinnosti jsou na ně kladeny a jak složité je jim zprvu dostát?
S podobnými problémy jsem se dosud nesetkal, a to jsem byl v různých rolích u lecjakého zakládání institucí od listopadu 1989. Každé zakládání nové instituce je složité, zejména instituce státní. Je vázána mnoha pravidly a musí dodržovat různé zákony, ale my musíme předpokládat, že jsou do jejího čela vybíráni schopní a zkušení lidé. Pro shovívavost zde není místo a nechápu, proč poslanec Bláha plnění zákonných povinností zlehčuje a omlouvá.

Nevím, jak se stalo, že právě Vojtěch Weis byl do takové funkce navržen, ale myslím, že do ní nebyl vylosován. Někdo byl asi přesvědčen o jeho schopnostech, protože bylo známo, že bude muset daný úřad zakládat od nuly. Jestliže to nesvede, měl by iniciativně odejít na takové místo, které bude lépe odpovídat jeho schopnostem. Bláhův kolega z ANO, poslanec Kolovratník o Weisovi v době volby ostatně prohlásil: „Oceňujeme na něm právnické vzdělání a úřednického ducha.“

Myslím, že všichni si přejeme, aby hospodaření politických stran a kandidátů ve volbách bylo čestné a aby bylo státem kontrolováno. Kontrolory ale musí být schopní, vyzrálí a nezpochybnitelní lidé, jinak bude taková kontrola naši společnost jen dále demoralizovat.

Sám jste vedl instituci podobné velikosti. Jak náročné je rozpočet sestavit?
Sestavit návrh rozpočtu není náročné, samozřejmě závisí na schopnostech daného vedoucího pracovníka. Jednotlivé položky se stanovují v součinnosti s příslušným odborem Ministerstva financí. Vojtěch Weis byl po nějakou dobu náměstkem Státního pozemkového úřadu, takže by měl mít pro takovou činnost dostatečné zkušenosti.

V mém někdejším případě bylo sestavování rozpočtu náročnější pro vedoucí hospodářského úseku a méně náročné pro mne, trochu obtížnější bývalo přesvědčit vedoucí představitele Ministerstva financí třeba o potřebě navýšení rozpočtu, jednou jsem to musel řešit i s předsedou vlády. Je to ale rutinní proces a pokud to někdo kompetentní dělá poprvé, může to dobře zvládnout také.

Weis se zprvu omlouval nedostatečným personálním obsazením v ekonomickém úseku. Rozpočet prý zpracovávala jedna zaměstnankyně, účetní. Uznejme možnost, že práci nezvládala. Jak by měla instituce postupovat?
V rámci jednoho úvazku je to zcela zvládnutelné. Jestliže někdo takovou práci nezvládá, může ji převzít někdo jiný.

Kupříkladu soukromá firma?
To by bylo nejen podivné a neúsporné, ale především neúčelné. Dokonce si ani nedovedu představit, že by Ministerstvo financí toužilo komunikovat při přípravě s nějakou firmou. Byla by to hodně výstřední nezvyklost, protože taková firma nemůže znát skutečné provozní potřeby instituce, a to ani pokud vede její účetnictví.

Úřad přitom uzavřel se společností Gordic smlouvu již 26. dubna. Je to dostatek času rozpočet do 30. září vypracovat?
Vždyť ministerstvo financí posílá až počátkem července směrné údaje pro návrh rozpočtu kapitoly a teprve od nich se odvíjejí další kroky. Pokud je to, jak tvrdíte, tak s firmou uzavřel smlouvu ještě předtím, než návrh rozpočtu začal vůbec řešit.

Horší je, že firma přípravu nezvládla. Vojtěch Weis přece sám uvedl, že rozpočet zpracovávala účetní z úřadu. Neměl by potom v takovém případě úřad uplatnit vůči firmě smluvní sankce?

Když pomineme rozpočet, podle smlouvy se firma zavázala také k vedení účetnictví a mzdové evidence. Smlouva byla nejprve uzavřena na zhruba osm měsíců na částku necelý milion korun, poté byla prodloužena o další tři měsíce. Je pro instituci obdobné velikosti takový kontrakt výhodný?
Nevím, jak je tomu u větších úřadů, ale u takto malých – dohledový úřad má i se statutárními představiteli sedmnáct pracovníků – je to naprosto zbytečné. A zcela jistě nevýhodné při takové částce.

Podle mých zkušeností může účetnictví a mzdová evidence v daném rozsahu stát – odhaduji – mezi dvanácti a patnácti tisíci, no dobrá, třeba i dvacet tisíc korun měsíčně v případě, že je bude zpracovávat externista na živnostenský list. Mzdová evidence je zcela rutinní a zúčtovacích dokladů nebude více než desítky měsíčně.

Úřad vloni hospodařil s velkorysým rozpočtem. Oproti původním patnácti milionům obdržel pětatřicet milionů. Jde o rozpočet běžný svou velikostí pro takový správní orgán? Může si stěžovat na nedostatek zaměstnanců?
V důvodové zprávě zřizovacího zákona se předpokládá roční rozpočet ve výši patnáct miliónů. Velkou část této sumy tvoří platy, u předsedy a členů jsou odvozené od platů předsedy výboru Poslanecké sněmovny, u zaměstnanců podle platových tabulek.

Počet tabulkových míst pro místa zaměstnanců se určuje podle povinností, které musí takový úřad ze zákona plnit, včetně základních obslužných činností. Některé položky plateb za pronájmy či služby je obtížné odhadovat, ale pětatřicet milionů považuji za značně štědrý rozpočet, který rozhodně nevyvolává pokušení k úspornosti.

V závěru rozhovoru pro Rozhlas Weis naznačuje, že by za přísností na jeho úřad mohly stát politické tlaky. Je úřad ve střetu zájmů, když jej – jak říká Weis – kontrolují ti, co má on sám kontrolovat?

V dohledovém úřadu nemůže provádět kontrolu politická strana nebo politické hnutí, což jsou ti, které tento úřad kontroluje. Poslaneckou sněmovnu naopak dohledový úřad kontrolovat nemůže. Její role je ze zákona právě taková, kontroluje tento úřad prostřednictvím projednávání její výroční zprávy. Určité kontrolní prvky jsou samozřejmě zahrnuty i v projednávání návrhu rozpočtu.

Celkově si ale myslím, že zatímco my tu o této věci seriózně diskutujeme, Vojtěch Weis své výroky v rozhovoru pro iRozhlas snad ani nemyslel vážně. Jsou to dětinské a nekompetentní výkřiky, kterými se zřejmě snaží naznačit, že není člověkem na svém místě. Bylo mu asi trapné přímo říci, že na svou funkci nestačí.

GABY KHAZALOVÁ


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.