Snažím se odpovědět na článek Petra Bittnera a upřímně nevím, čeho se chytit. Hledám argument, přesvědčivé stanovisko, které by vyšlo z kruhu: Jiří Drahoš je želé, protože želé je Jiří Drahoš. To samé se opakuje i s termínem matrjoška. Cenný prostor Deníku Referendum mohl být ušetřen, kdyby napsal Petr Bittner článek o dvou větách.

Rubikovu kostku lze složit jen se znalostí principů, na nichž jsou barvy navzájem znovu sjednotitelné. Problémy České republiky a že jich je mnoho, potřebují názorovou platformu napříč různými stranami, potřebují odborná stanoviska, protichůdné názory a oponentury. Tedy to, co je ve vědeckém provozu běžné. Tedy, oč se Jiří Drahoš snaží. Pokud mluví o vizi, sjednocování, poznávání, nejde jen o marketing.

V různých platformách českého politického provozu vidím nedostatek koncepcí. Od obyčejného, ale o to neméně záslužného, obecního zastupitelstva, až po snahu tematizovat problém postavení Českobratrské církve evangelické ve společnosti, včetně koncepce vzdělávání, narážím na jeden a týž problém. Jím je neschopnost myslet v dlouhodobé perspektivě, rozhodovat se na základě racionální debaty, nevidím snahu domluvit se, nebo přemýšlet jinak. Jak?

Pojmenuji problém, zjistím stanoviska, proberu různá řešení a oponentury a pak promýšlím politiku, od přesvědčení lidí po získání prostředků. Jednoduché, účinné, nezáživné, úřednické, ale pro řízení většího celku, než je rodina, nutné. Vyzkoušeno většinou zemí na západ od nás.

Ale i tam občas hledají někoho, kdo není „želé“. Výsledky známe. Emotivním mlácením prázdné slámy a návštěvy pochybných prodejců matrjošek, abych si dodal kuráž a sehnal argumentační střelivo, se nikdy nic nevyřešilo a nevyřeší.

Petr Bittner se nás snaží přesvědčit, že Senát možným prostorem pro takovou aktivu není. To je nepochopení úlohy Senátu, jak o něm přemýšlel zákonodárce ohlížeje se po úloze horních parlamentních komor v systému evropských demokracií. Buď se jedná o komory zastupující regionální zájmy, nebo jde o místo oprav, hodnocení zákonů, návrhů — archaickou mluvou — „radu starších“. Německý parlament je příkladem prvého způsobu, francouzský druhého, švýcarský kombinací obou.

Prvorepublikový senát byl takřka kopií senátu země galského kohouta, současný senát v této tradici, s racionálními obměnami volebního systému, pokračuje. Ano, můžeme si povídat o posílení role okresů  ve směru švýcarské tradice, ale to nechme být.

Zákonodárce zároveň počítal s tím, že český senát bude oporou demokracie a takto naše horní parlamentní komora plnila a plní svou úlohu. Pokud Jiří Drahoš chce vstoupit do Senátu PČR a zároveň svou aktivitou vytvářet platformu pro racionální debatu, hledání konsensu ve společnosti, pochopil záměr zákonodárce lépe než politický filosof Petr Bittner.

↗

Pokud Jiří Drahoš chce vstoupit do Senátu PČR a zároveň svou aktivitou vytvářet platformu pro racionální debatu, hledání konsensu ve společnosti, pochopil záměr zákonodárce dobře. Foto FB JD

Pokud si snah o hledání společných jmenovatelů v průběhu prezidentské kampaně pan Bittner nevšiml, tak sledoval buď jinou kampaň, nebo působil v týmu Miloše Zemana, jehož rétorické figury s lehkostí přebírá. Jiří Drahoš mluvil o potřebě dobré mzdy, ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou, o nutných změnách ve vzdělávání od učňovského po vysokoškolské, o opatrném přijímání eura s ohledem na možné sociální dopady, o problémech životního prostředí...

Že nenabízel jasné stanovisko? Pochopitelně. Jedním dechem s vyjmenováním problémů dodával, že chce o nich otevřít racionální debatu — tedy zvát různé experty z různých branží, z vědy i z byznysu a společně vytvořit koncepci, vizi. Je to málo? Z mého česko-švýcarského pohledu, nikoliv.

Něco podobného mělo vzniknout dříve. Deník Referendum v článcích svých autorů mnohá témata otevíral a nyní by se měl připojit ke snaze Jiřího Drahoše a přinášet levicově liberální a enviromentální agendu na stůl.

A prosím, svou „přísnost“ si zkoušejte na někoho jiného. Od Zemana přes Babiše, přes oligarchy a kmotry, až po zaměstnavatele, kteří nedávají spravedlivou odměnu dělníkům a nezaručují základní sociální práva. Prostoru máte dost, „nestřílejte fíkusy“ po osobnostech, které se zasadily o zachování jedné z největších veřejnoprávních institucí v zemi, Akademie věd České republiky.