Slitování a šibenice – historické paralely ke krizi sociálního státu

Názor, podle něhož na chudé lidi musí být přísnost, má své historické paralely. Je možné, že zlatý věk sociálního státu máme již za sebou a nyní nás čeká na několik staletí trend právě opačný.

Volební lídr ODS Petr Nečas přišel s myšlenkou, že by podpora v nezaměstnanosti mohla být vázána na vykonávání veřejně prospěšných prací. Přesvědčivě dokázal jeho návrh odmítnout Vladimír Špidla. Přesto se asi nemálo lidí v České republice bude ztotožňovat spíše se stanoviskem ODS.

Kladu si otázku, zda je Nečasův návrh víceméně nahodilým projevem pravicové politiky, nebo je naopak signifikantní pro současnou historickou epochu. Nelze totiž nevzpomenout na knihu Jana Kellera Soumrak sociálního státu nebo na jeho myšlenku z nedávné přednášky pronesené na VŠMVV a uveřejněné i na internetu, že elity se vyvlékly z financování sociálního státu a střední třída dnes není z tohoto důvodu naštvaná na tyto elity, ale na „losery a cikány“, na které dle svého mínění musí platit.

Budoucnost sociálního státu závisí na převládajícím diskurzu, nelze proto vyloučit, že zlatý věk sociálního státu máme již za sebou a nyní nás čeká na několik staletí trend právě opačný. Něčím podobným totiž lidstvo již prošlo a je to popsáno v odborné historické literatuře, např. v knize polského historika Bronisława Geremka Slitování a šibenice.

Mám tím na mysli odklon od soucitu s chudými k jejich pronásledování a později zase návrat k soucitu. To je samozřejmě hrubě zjednodušující pojmenování složitého procesu, který se však skutečně odehrál a jehož vývojová perioda trvala přes 450 let, zhruba od roku 1400 do roku 1850.

Středověký postoj k chudobě byl ten, že chudí jsou stvořeni Bohem a křesťan se může v očích Božích osvědčit tím, že jim projevuje soucit, rozdává almužny apod. V době reformace je nejprve v protestantských zemích nahrazena tato představa jinou představou – a sice tou, že nečinná chudoba je si svým údělem sama vina.

Namísto soucitu nastupuje kriminalizace chudoby, represe sahající až k trestům smrti za pouhé tuláctví, instituce nucených prací apod. S tím souviselo i zvýšené pronásledování Romů a Židů. Represivní snahy vrcholí na počátku 18. století, poté jsou postupně nahrazovány mírnějšími formami sociální disciplinace.

Myšlenka, že práceschopní chudí by neměli brát almužnu, ale raději pracovat na veřejně prospěšných projektech, není tedy nikterak nová. Jak ovšem upozorňuje Vladimír Špidla, nové na Nečasově myšlence je to, že by takto měli pracovat lidé, kteří si před tím platili sociální pojištění.

Období represivních zásahů vůči chudým bylo zároveň provázeno poklesem reálné výše příjmů námezdně pracujících. Pro Anglii existují statistické údaje, podle nichž se teprve v 19. století dostala reálná výše dělnických mezd zpátky na úroveň z 15. století. Tvrzení neoliberálů o tom, že v kapitalismu bez přívlastků (rozuměj bez státem organizované sociální podpory) by všichni, včetně chudých, bohatli rychleji, se zde nijak nepotvrzuje.

Počátky postupného přechodu ke kapitalistickému hospodářství spadají totiž v Anglii již do 16. století.

Podstatné je to, že celá evropská společnost přijala v průběhu 16. a 17. století myšlenku, že na „chudý lid musí být přísnost“. Němečtí historikové např. dokládají tento vývoj na žertovné literatuře a dobových patentech a ukazují, že v 17. století na rozdíl od století předchozího byly sociální vyloučení a kriminalizace tuláků a žebráků všeobecně akceptovány.

Bylo by zajímavé analyzovat, zda v posledních 110 letech prodělal vztah společnosti k nezaměstnaným a chudším nějaký obecný vývoj. Bylo by to možné studovat na novinových článcích, na obrazu těchto sociálních jevů v literatuře, ve filmu, v názorech populace atd. Pokud by byl nastartován trend k sociálnímu vyloučení některých skupin, pak by šlo o záležitost nevratnou – přinejmenším do příští katastrofy.

V tom případě by s tím ani nejlepší argumenty intelektuálů nejspíš nic nezmohly.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 2.Dubna 2010, 12:29:50

"V době reformace je nejprve v protestantských zemích nahrazena tato představa jinou představou – a sice tou, že nečinná chudoba je si svým údělem sama vina."

Můžete to prosím nějak upřesnit či doložit. Hezký den z protestantského Norska, kde se začal stavět sociální stát ještě před 1789

Jan Černý - Brno

Sobota, 3.Dubna 2010, 09:52:26

Snad odpoví autor sám, ale já se mezitím vklíním odkazem na sloupek, kde něco podobného také říkám: http://www.denikreferendum.cz/clanek/2351-rust-rustu-a-spasa

Nemyslím si, že můžeme bez dalšího říci, že reformace přinesla kapitalismus (jak trochu zjednodušeně naznačuju ve svém sloupku) nebo že přinesla pronásledování chudých, snad se dá ale říci, že skrze reformaci a renesanci si našla dějinnou cestu jakási touha po individualitě a samostatnosti - a protože nositelem té touhy bylo ekonomicky podnikavé měšťanstvo, získal ten pohyb podobu kapitalismu. A nábožensky onen individualismus stvořil protestantismus s jeho subjektivismem.

Ve středověku byl i blázen či chuďas součástí komunity smyslu, který byl odvozen odjinud než od individuálního výkonu (tím pádem ale spolu nesl i mnohá omezení). Pak se ale staré jistoty rozpadly (a Luther zoufale hledá jistotu spásy, Descartes jistotu poznání, podnikatel jistotu růstu zisku...) a v době poreformační stál najednou mnohem více každý sám za sebe, jak to asi odpovídalo podnikavé nátuře měšťanů (třetího stavu) a zvláště pak v kombinaci se špatně pochopeným Kalvínovým učením o predestinaci si lidé mohli říci: každý svého štěstí strůjcem. Bohatý může za to, že je boháčem, chudý za to, že je nuzákem.

Na druhé straně to byli právě holandští kalvinisté, kteří první zrušili otroctví, američtí kalvinisté, kteří první bojovali za práva žen a Indiánů, ve skandinávských zemích a v Holandsku se nejdříve emancipovali homosexuálové... Ale je to už jiný, novověký způsob vztahu k druhým - druhému se přisuzuje nějaké právo jako jednotlivci, popřípadě on si je musí vydobýt skrze odkaz na rovnost všech lidí jakožto jednotlivců.

Ve 20. století naštěstí zvítězil ten druhý, emancipační rys individualismu (např. ve formě sociálního státu), ale pokud mají pravdu pánové Geremek a Votruba a vracíme se k bojovné verzi kapitalistického individualismu "každý svého štěstí strůjcem", a to v globálním měřítku, tak Pán Bůh s námi...

Adam Votruba - Praha

Úterý, 6.Dubna 2010, 10:49:1

Já jsem se poprvé setkal s touto tezí v knize Uwe Dankera "Die Geschichte der Räuber und Gauner". Původně ta myšlenka pochází prý od Foucaulta. Výrok o "nečinné chudobě" se připisuje Lutherovi. Zmiňovaný Bronislaw Geremek např. ukazuje, jak v katolickém Španělsku byl ideologický problém, když se měl přístup k chudým změnit podle vzoru z jiných zemí. Jsou ale i historikové, kteří souvislost mezi protestantismem a proměnou postoje vůči chudým zpochybňují. Pokud byste si chtěl udělat vlastní názor, pak doporučuji Geremkovu knihu. Ten uvádí mnoho faktických i rozporuplných údajů takřka z celé Evropy.

Tolik odpovídám na otázku pana Krause. Děkuji i za poznámku pana Černého, který ukazuje, jak je celá problematika vztahu mezi protestantismem a kapitalismem komplikovaná. Jsem rád, že připomněl i druhou stranu mince, onen "emancipační rys individualismu". Silný sociální stát ve skandinávských zemích poněkud narušuje tradiční představu o protestantských zemích jako zemích liberálních a je zajímavou pobídkou k dalšímu promýšlení možných historických souvislostí.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 30.Října 2011, 12:33:44


Holandští kalvínisté zrušili první otroctví?

No já nevím, pro mně je představa rasově pokrokového búrského Afrikanera jak v pokrokovém a emancipačním vztahu k černochům a asiatům dává příklad zlému otrokářskému Anglánovi tak nějak nová ...

Až doteď jsem si myslel, že to bylo přesně naopak ...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.