Chci přispět X

Bílá vrána mezi kandidáty na prezidenta

Jindřich Beránek, mluvčí Klubu novinářů Pražského jara, zkoumá, v čem se prezidentský kandidát Jiří Drahoš liší od svých konkurentů i od svých kolegů, kteří rovněž budovali vědeckou kariéru v období normalizace.

Dostal jsem tento týden stejně jako asi osm a půl milionů občanů hlasovací lístky devíti kandidátů nadcházející volby prezidenta. Co mě nejvíc překvapilo: na rozdíl od svých konkurentů se jeden z vážných kandidátů na vítěze, donedávna předseda Akademie věd ČR profesor Jiří Drahoš, nejen že nebyl nikdy členem žádné politické strany, ale ani se nikdy ve věcech veřejných neangažoval. Až teď, kdy prý chce lidu nabídnout svou zkušenost, že dokázal jednat s politiky a vždycky z nich dokázal vytáhnout, co chtěl. Ve svých materiálech obvykle uvádí, že se mu podařilo překonat záměr někdejších vlád, kde byl ministrem financí vysokoškolsky promovaný technolog chemických produktů Kalousek, sebrat Akademii věd nějakou tu miliardu.

Druhý mezi devíti kandidáty prezidentských voleb náhle prozřel
Podívejme se na jednotlivé kandidáty podle vylosovaných čísel.

  1. Ing. Mirek Topolánek: dnes už není členem ODS, které byl předsedou i premiérem. Už dva polistopadoví premiéři se prezidenty ČR stali.
  2. Mgr. Michal Horáček: sice není také členem žádné strany, ale všichni máme na paměti, že ovlivnil díky své a Kocábově iniciativě Most průběh dnů po 17. listopadu 1989.
  3. Mgr. Pavel Fischer: také nespojil politickou aktivitu s žádnou stranou, ale působil v Havlově kanceláři na Hradě a jeho kandidaturu podporuje někdejší Kroměřížská výzva.
  4. RNDr. Jiří Hynek: ať už má strana Realisté jakýkoliv vliv, po volbách poslanců poslala do dalších voleb tohoto výkonného ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu.
  5. Mgr. Petr Hannig: jako předseda strany Rozumných (kdysi Strany zdravého rozumu) kandiduje po volbách do Senátu i Sněmovny také na Hrad.
  6. Ing. Vratislav Kulhánek, Dr. h. c.: člen polistopadové strany ODA, byť ztrácí své někdejší posty.
  7. Ing. Miloš Zeman: člen Strany práv občanů, jedna ze tří nejvýraznějších osobností veřejného života po listopadu 1989.
  8. MUDr., Bc. Marek Hilšer, PhD.: sice bez politické příslušnosti, ale během studia medicíny byl po dvě období předsedou Akademického senátu 1. LF UK, kde dnes učí; před 10 roky byl organizátorem protestů proti snaze Topolánkovy vlády privatizovat nemocnice, o čtyři roky později proti reformě vysokých škol, kterou chystal ministr školství Dobeš. Ještě před medicínou vystudoval mezinárodní vztahy.
  9. Prof. ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. To, že nebyl členem žádné strany, opakuje zejména od roku 1991. Jeho další roky jsou jen stupínky po žebříku služební kariéry a titulů. Tak se stal v roce 1992 zástupcem ředitele Ústavu chemických procesů AV ČR, 1995–2003 jeho ředitelem a v roce 2004 znovu zástupcem ředitele pro výzkum. V roce 1994 obdržel docenturu, 1995 obhájil hodnost DrSc. a v roce 2003 byl jmenován profesorem VŠCHT. Roku 2005 byl zvolen místopředsedou AV ČR a 24. 3. 2009 převzal vedení AV ČR jako její předseda.
Jiří Drahoš vystřídal Václava Pačese, jehož všestranná veřejná činnost kontrastuje s manažerem Drahošem, který se soustředil především na to, aby Akademii věd neklesaly dotace od státu. Svou schopnost jednat s politiky, kteří měli ve vládě řídit vědeckou činnost, udává jako svůj hlavní předpoklad pro to, aby byl dobrým prezidentem. V případě jeho zvolení bychom mohli očekávat, že by Hrad netrpěl žádnými hrozbami snížení přídělu peněz. Ba ani případné zahraniční cesty pana prezidenta Drahoše by v tomto případě nebyly ohroženy.

25354180_684310375289995_5203937003600320600_nProfesor Jiří Drahoš nebyl nikdy členem žádné politické strany ani se nikdy neangažoval ve věcech veřejných. Foto FB J. Drahoše

Když pak na jaře 2017 předával prof. ing. Drahoš funkci předsedy AV ČR profesorce pro obor anatomie a fyziologie rostlin na PřF UK Evě Zažímalové, záhy začal vyhlašovat, že by rád vyslechl volání veřejnosti a stal se kandidátem na prezidenta, který má reálnou možnost porazit „nepřítele všech“ – alespoň v prostředí, kterému se říká „pražské kavárny“, to tak vypadá. V té době jsem byl na pohřbu svého spolužáka, druhého nositele České hlavy prof. RNDr. Jana Svobody, který dosáhl na titul DrSc. ve svých 32 letech, a ne až o 14 roků později jako profesor Drahoš, jehož vysoká štíhlá postava se opřela o sloup obřadní síně, aby jej každý musel zaznamenat. Inu, má už ten důstojný postoj naučený.

Názory Jiřího Drahoše na společenské problémy jsou tomuto prostředí poplatny. Zároveň jsou až banálně konvenční – i pro toto prostředí. Jeho fotografie v zástěře – určené obyčejnému lidu – mi tak připomínají nejhoršího z prezidentských kandidátů Jaroslava Bureše, který se dostal do této role díky nesmyslným tahům štábu Miloše Zemana v první volbě prezidenta v roce 2003.

Své názory Jiří Drahoš často mění – podle okamžité módy nebo podle toho, co zaslechne od svých konkurentů v diskusi – pokud se takových klání vůbec zúčastní. Zřejmě tady cítí svoji slabinu, a tak se omlouvá. Je totiž zřejmé, že na rozdíl od většiny svých předchůdců se liší tím, že neabsolvoval univerzitní obor, ale školu převážně s technologickým a manažerským zaměřením.

Hlavně že má čisté lustrační osvědčení
Před časem si profesor Drahoš – opět jako jediný z kandidátů – stěžoval, že jakési ruské mafie se snaží zasáhnout do prezidentských voleb. V jiných odpovědích – například v těch, které se týkají možné spolupráce s StB – nazývá těmito ruskými zásahy zprávy, které kolují o jeho spolupráci. Jako doklad, že nic takového neexistovalo, dokládá lustrační osvědčení, vydané ministrem Janem Rumlem dne 17. prosince 1992. Ovšem podle informace, kterou obsahuje sdělení řídícího Drahošova důstojníka z 2. správy StB, byl jeho svazek skartován na konci roku 1989 – tedy tři roky předtím.

Jiří Drahoš ihned po promoci a roční vojenské prezenční službě nastoupil v roce 1973 na studijní pobyt v Ústavu teoretických základů chemické technologie ČSAV. Ten zakončil v roce 1977, kdy obhájil svou disertační práci a obdržel titul CSc. Poté nastoupil v tomtéž ústavu jako vědecký pracovník ve skupině pro oblast modelování a řízení chemicko-inženýrských procesů.

Sporný je v případě tohoto vědce, který nápadně často zdůrazňuje, že nikdy nevstoupil do žádné strany, fakt, že mu StB – Správa pasů a víz povolila v letech 1985–86 stipendium na Univerzitě G. M. Leibnitze v Hannoveru. Humboldtova nadace se sídlem v Bad Godesbergu je poskytovala mladým vědcům ve věku 25 až 38 let (Drahoš měl tedy nejvyšší čas, aby jako 36letý stipendium získal). V Hannoveru se seznámil s brazilským doktorandem a v lednu roku 1989 mu StB – Správa pasů a víz povolila půlroční pobyt na Univerzitě v Sao Paulu, kde přednášel jako hostující profesor.

„V prosinci 1989 došlo na ČSAV k transformačnímu procesu, jenž byl odstartován zrušením Útvaru kádrové a personální práce,“ uvádí Wikipedie. Spontánní likvidace těchto orgánů, které byly nástrojem, jakým režim ovládal lidi, byla jedním ze záměrů, jak zamést stopy. V každém případě nápadné zdůrazňování faktu, že Jiří Drahoš nebyl členem KSČ, a také pokusy poukazovat na proruské vlivy veřejným prohlášením vzbuzují spíš pochybnosti než vůli uvěřit člověku, který šel vždy za svou kariérou.

I v tomto ohledu je tedy profesor Drahoš podobnou bílou vránou nejen mezi kandidáty na prezidenta, ale i mezi těmi, komu se dařilo dělat kariéru bez oné stranické legitimace.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.