Čeští podnikatelé roku ix-ypsilon se dali dohromady, aby nás prosté občany konečně vyburcovali z naší lenosti a letargie. Vyrukovali s výzvou „Nenechme naši zemi zbankrotovat“. Jejím úkolem je podpořit pravici a zaútočit na sociální stát.

Pro výzvu plédoval v úterním Hydeparku na ČT24 podnikatel roku 2003 pan Zbyněk Frolík. V době reálného socialismu pracoval jako vedoucí technického odboru motolské nemocnice a dnes je podnikatelem ve zdravotních potřebách.

Soutěž Podnikatel roku organizuje firma Ernst & Young, která je známá také svými aktivitami v zajišťování daňové optimalizace — rozuměj mezinárodní daňové úniky do daňových rájů a offshorových center. Byla auditorem zkrachovalé banky Lehman Brothers, která stála na začátku finanční krize.

Hlavním cílem výzvy podnikatelů je zrušit sociální stát pro občany a zavést sociální stát pro podnikatele. Zatímco sockám a jejich ušmudlaným dětem sebereme, co se dá a zřídíme pro ně nějaké speciální školy, podnikatelé nebudou muset platit daně a zvýší se jim přídavky na děti. Tento trend konec konců zavedla již ODS, když v negativní dani přisoudila příspěvek na dítě ve výši tisíc korun, zatím co dlouhodobě nezaměstnaný lenoch dostane na svého umouněnce i tak nezasloužených pět stovek. Ale pan Kalousek s knížepánem už s nimi zatočí!

Pan Frolík se rád prezentuje jako selfmademan. Za minulého režimu patřil mezi významné představitele československého socialistického zdravotního průmyslu, a tak si po převratu zřídil ke svému postu v Motole melouch — továrnu na nemocniční zařízení. Asi nás nepřekvapí, že státní zakázky a následný úspěch na sebe nedaly dlouho čekat a dnes patří mezi největší výrobce tohoto zboží na světě.

Pokud byste se chtěli radovat z toho, že tento šikula dává práci našincům a odvádí řádně daně, zadržte. Sám pan Frolík přiznává, že daně ‚trochu‘ krátí. Výrobu pak raději od líných a neflexibilních Čechů přesunul do zaslíbené Číny, kde může zvyšovat zisky pomocí zaměstnanců nechráněných nesmyslnými zákoníky práce a hloupými minimálními mzdami.

Pan Frolík patří mezi zastánce daňových rájů a zakládání fiktivních firem v offshorových centrech či daňových rájích mu přijde naprosto v pořádku. Narozdíl od vlád USA, Francie či Německa, ale v souladu s českou neoliberální politikou se staví proti jakýmkoli dalším regulacím, aby podnikatelé museli řádně platit daně tam, kde sídlí a kde využívají výhod rozvinuté infrastruktury i sociálního systému.

Zatímco naši elitní podnikatelé se chtějí co nejvíce vyvléct z placení daní a přenést břemeno dopadů finanční krize na zaměstnance a nemohoucí, skuteční podnikatelé a obchodníci to vidí jinak. Kapitáni světového průmyslu a obchodu jako jsou Nicholas Ferguson či Waren Buffet naopak poukazují na nutnost progresivního zdanění. Tato aktivita ovšem pana Frolíka v televizním Hydeparku rozlítostnila. Stěžoval si na to, že Buffet je přece mnohem bohatší než on, takže si to může dovolit…

Bohatství Buffeta je ovšem pro většinu českých důchodců či mladých rodin stejně nepředstavitelné, jako bohatství chudáka pana Frolíka. Jde jen o úhel pohledu a o to, čemu se říká nenasytnost. Pod nátlakem moderátorky sice připustil, že potenciálně by se sice na nějaký čas vyšším daním pro podnikatele nebránil, ale jen velmi krátce, aby se nedemotivovali podnikatelé.

Co mají říkat chudáci podnikatelé v Německu, kteří platí cca o deset procentních bodů vyšší daně a mají vyšší mzdové náklady díky vyšším odvodům? Asi se drží staré středoevropské moudrosti — když už se cpu, neměl bych mlaskat...

Ale to bychom chtěli po starých reálsocialistických kádrech, kteří převlékli kabáty trochu moc. Známosti, nepotismus, korupce, nekontrolované státní zakázky, miliardy mizející v daňových rájích. Tam leží problém tragického zadlužování našeho státu, který se v podání parlamentních partají mění na ráj pro zbohatlíky za peníze střední třídy a na úkor těch nejslabších.

Pokud je smyslem kampaně českých zbohatlíků demontáž sociálního státu a zrušení sociálního smíru se vším, co to může znamenat, pak je výzva mířena dobře. Těm, co chtějí žít v této zemi důstojně a v klidu, pak nezbývá než doufat, že sebevražedné snahy českých nenasytů a vyžilých pravicových politiků zmizí v propadlišti dějin, stejně jako jejich sládkovští předchůdci.