Muž do nové éry
Lukáš JelínekDoba přeje protestním stranám a jedincům, kteří se nebojí vystupovat silácky a prezentovat populistické názory. Václav Klaus ml. je jakýmsi ztělesněním tohoto trendu.
Karty v české politice jsou — aspoň na čas — rozdány. Na jedné straně ANO, proti němu čtyři středopravicové družiny, piráti a sociální demokraté. Jako Babišovi spojenci se dosud jevili komunisté a okamurovci, to se však může ještě vyvinout.
Hlavní neznámou je ale solitér zvučného jména, který se kazajce smluv a stranických disciplín vzpouzí — Václav Klaus ml. Zatímco si jiní usilovně klestí cestu vzhůru partajními posty za cenu služeb a protislužeb, on preferuje sebevědomou metodu „berte, nebo nechte být“.
Chtěl být dvojkou pražské ODS. Nepodařilo se. Nepláče však. Na celostátním kongresu do vedení kandidovat nebude. A nezdá se, že by ho to mrzelo. Zkrátka další běžec na dlouhých tratích, stejně jako jeho otec.
Spolustraníky i voliče se snaží zaujmout ostře řezanými názory. Opatrnost mu je cizí. Mluví tak, aby mu všichni rozuměli. Tu a tam něco posune nebo zkreslí. Tvrdí ale, že být populistou je naprosto normální.
Mnozí konzervativci, a to i v Občanské demokratické straně, mu naslouchají se zděšením. Zrušil by Senát, který má za zbytečný a zdržující. Zrušil by též kraje. Vystoupil by z Evropské unie, protože ji pokládá za nereformovatelnou. Nebránil by se programovému vyjednávání s ANO.
Nezdráhá se volit do sněmovních funkcí pravicové či levicové radikály, poněvadž Svoboda a přímá demokracie i KSČM jsou legitimní strany. Jelikož prý ctí dohody a nesnáší kádrování, hlas dal i mistrovi konspiračních teorií Radku Kotenovi (SPD) do čela bezpečnostního výboru. Námitky zato měl, dohody nedohody, k předsedkyni petičního výboru Heleně Válkové (ANO) a předsedkyni výboru pro životní prostředí Daně Balcarové (Piráti), pro něž nehlasoval.
Přestože Klaus v lecčems s Okamurovým týmem souzní, myslí výhradně na ODS a její budoucnost. Opakuje, že napravo od občanských demokratů má být jenom zeď. Což je diametrálně odlišný přistup od toho smířlivého a nevyhroceného, jaký razí stávající předseda Petr Fiala. Jenže Klausovu tažení až úplně doprava nahrává doba, především vzrušení dění v Evropě (od Británie po Španělsko či Řecko), strach z migrace a rostoucí popularita předkladatelů co nejjednodušších řešení.
Klausovou předností je vysoká kvalifikace v oblasti školství. Tam se bude v roli šéfa sněmovního školského výboru realizovat a prezentovat v první řadě. Vždyť každý, kdo kdy chodil do školy nebo tam posílá děti, se cítí být resortním expertem. Klaus bezesporu zúročí i zkušenosti bývalého ředitele sítě prestižních gymnázií.
Když s jiskrami v očích říká, že se v dolní parlamentní komoře sešla „protiinkluzivní koalice“, je blízko pravdě. Sám — aniž by k mýtům přihodil seriózní fakta — inkluzi podporovanou minulým kabinetem považuje za součást „rozvratu školství“. Podobně hovoří SPD, KSČM i Andrej Babiš. Nový premiér se již nechal slyšet, že ve školství se toho bude muset hodně změnit. Pouze zaráží, že si zrovna na tuto práci do své vlády najal „spolupachatele“ — dosavadního resortního náměstka Roberta Plagu.
Možná bude ale školství spíš řízeno ze Sněmovny Václavem Klausem. V éře protestních stran a hnutí shluknutých kolem výrazných jedinců s populistickými sklony o něm bezpochyby budeme slýchat stále častěji.