Miroslav Kalousek je mimořádně obratný politik. Někteří by možná řekli, že je obratný až příliš. Přesto se po osmi letech musel poroučet z vedení strany, kterou společně s Karlem Schwarzenbergem zakládal. Nedohnaly jej žádné kauzy, dohnaly ho volby. Kalouskova TOP 09 do Sněmovny pronikla na poslední chvíli a ze strany „reformních bouráků“ je rázem parlamentní trpaslík.

TOP 09 se již dlouhé měsíce před volbami profilovala jako jediná skutečná opozice vůči pozdějšímu vítězi, politickému hnutí ANO. Kalousek kudy chodil, tudy vykládal, že Andrej Babiš je ohrožením svobody a demokracie v zemi. Voličům, jak jsme zjistili, to bylo putna. Zřejmě jim bylo zatěžko věřit někomu, kdo se je v roli ministra financí Topolánkovy a Nečasovy vlády vytrvale snažil sedřít z kůže.

Kalousek jakožto pes obranář demokratických pořádků totiž působí jako zahradní trpaslík v rokokovém salonku. Když se ohání tibetskou vlajkou nebo obráží kdysi svobodomyslné hudební festivaly, není lehké mu uvěřit, že to myslí upřímně. Leckdo totiž může namítnout, že svoboda a demokracie mají i materiální podmínky. A o ty se Kalousek věru nikdy nezajímal.

Přesto lze s Kalouskem souhlasit, že Babiš není pro Českou republiku žádným požehnáním. Naopak. Miliardáři se obvykle nestávají miliardáři utrháváním si od úst a střádáním koruny ke koruně. Své majetky obvykle získávají mnohem bezohlednějším způsobem. Občas i na hraně zákona a za ní. Skoro jistá je i malá starost o lidi. Navíc se podobně jako Strýček Skrblík neustále rozhlížejí, kterak přijít k dalším zlaťákům.

Jenže, jak je zřejmé z volebních výsledků, strašení Babišem nefunguje. Kalousek — ale i ostatní — by zřejmě mohli celé hodiny a hodiny vyprávět, proč bychom se měli Babiše bát a co všechno nám hrozí, a kýženému cíli by se nepřiblížili ani o píď. Lidé tentokrát uvěřili, že se jim s Babišem bude dařit lépe. Že to nejspíš dopadne jako obvykle, je věc jiná.

Čím déle Kalousek Babišovi bez ustání okopává kotníky, tím více mu prospívá. Tudy cesta zkrátka nevede. Babiš bude vládnout. Zabránit mu může leda nějaká přírodní katastrofa. Je proto třeba omezit útoky na Babiše jakožto Babiše a zaměřit se na něj jakožto politika. Zaměřit se na politiku, kterou bude jako předseda vlády prosazovat.

Ať už si Babiš do programového prohlášení napíše cokoliv a do čela ministerstev dosadí kohokoliv, těžko se zavděčí všem. Zcela jistě bude provádět takové kroky, se kterými část společnosti nebude souhlasit. A právě tehdy se otevře prostor opozici, aby ze svých jasně zformovaných pozic vyrazila na zteč. I Kalousek si jistě najde příležitost, aby ukázal, že Babiš projídá budoucnost, šikanuje podnikatele nebo dává zemi všanc Rusku.

Přestože je Babišova PR mašina bezpochyby mnohem výkonnější než ty, které mají ostatní strany, bude to mít v nadcházejících měsících a letech složitější než doposud. Babiš doposud házel neúspěchy na své koaliční partnery. Tentokrát však povládne sám. Všechna zaváhání, chyby, hlouposti a průšvihy půjdou na jeho vrub. Bude-li sněmovní opozice schopná, připravená a omezí-li své hádky, může postupnými krůčky dobývat ztracené kóty voličské podpory.

A kdyby náhodou Kalousek při cestě z hranice pětiprocentní propasti do poněkud klidnějších a bezpečnějších politických pater pochopil, že život na okraji není žádný med, a poněkud ustoupil ze svých asociálních pozic, mohli bychom si říct, že Babišův vstup na českou politickou scénu přece jen něco pozitivního přinesl.