Dělejte si s tím, co chcete

Alena Zemančíková se vrací k polemice nad komentáři Jana Kellera, kterou znovu otevřel na stránkách DR Radek Batelka.

Radek Batelka se v komentáři z 23. listopadu opět po čase v Deníku Referendum vyslovil kriticky vůči Janu Kellerovi a jeho komentářům v Právu. Vycházejí zde mimo jiné ve čtvrtek, kdy si ho předplácím kvůli Salónu, a už se mi je ani číst nechce, jak jsou stereotypní. Ale nedá mi to, nakonec.

Nebaví mě, jak je Kellerova komentátorská textura poslední dobou seštrikovaná z neustále stejných barev a jediného vzoru. Zaujal stanovisko, které zásadně ironicky označuje chybná řešení a špatná rozhodnutí, popřípadě bludné cesty jednání zejména Evropského parlamentu, jehož je poslancem za ČSSD, a je tudíž přímo u zdroje.

Jenomže z těch komentářů se člověk nic nedozví, kromě té ironie. Jasně, migrační politika EU se proviňuje na sociálně slabých Evropanech, to jsme se dočetli mnohokrát, ale od intelektuála Kellerova formátu bych očekávala, že ve svém komentáři taky předloží alespoň vhled do toho, jak (a zda) se v EP diskutuje o alternativním řešení. Protože tím, že přestaneme přijímat (nebo tedy západní Evropa přestane, my to přece neděláme) uprchlíky, se jejich příliv a tlak na hranice EU nezmenší.

A1Komentátorská textura seštrikovaná z neustále stejných barev a jednoho vzoru. Foto archiv DR

Zajímalo by mě, jak se při jednání vyjadřují představitelé Itálie, Řecka, Španělska a Portugalska, kteří to mají takříkajíc z první ruky – ale třeba také Irska: o tom však Jan Keller nepíše nic. Kdyby už jednou řekl tvrdé slovo v tom smyslu, že se při jednáních připojuje k těm, kteří trvají na tom, že to prostě musíme striktně zastavit, na hranicích střílet a příchozí zavírat do koncentráků, a že až si to doma řeknou, rozmyslí si, jestli chtějí něco takového riskovat, bylo by to hnusné, ale aspoň poctivé – politická korektnost stranou, že. Ale on nic nenavrhuje, jen obratně vyšije komentář tak, že si stanoví kompoziční figuru paradoxu a vyplní ji sarkasmem. Zajímalo by mě někdy, na čem jako europoslanec pracuje, čeho se účastní a jaké to má výsledky – ale to jsem se nikdy nedozvěděla (výjimkou je transatlantická obchodní dohoda).

Pro mě se Jan Keller dostal do stejné pozice jako v Lidových novinách Jan Rejžek: ze samé zahleděnosti do vlastní břitkosti a kritického postoje píše nedůvěryhodné texty, které už ani nejsou vtipné. Připomínají mi někdejší pořad televize Nova Na vlastní oči, kde taky vždycky Radek John a jeho team ukázali nějaký hrozný, nehorázný čin proti slušnému soužití a skončili u toho; už jsme se nikdy nedozvěděli, zda se našlo řešení, kdo je našel a jaké. Že se tím vráží klín nenávisti a negativismu do společnosti, mi bylo jasné už tenkrát – a že se na tom sbírají procenta sledovanosti taky.

Pokud jde o to, zda se naše západní evropská kultura rozplyne v přívalu imigrantů, chovám přesvědčení, že to záleží na nás. Pokud nebudeme sami dostatečně pěstovat kulturu vlastní, nepomůže nic.

V německém soft-krimi seriálu Policie Hamburg vystupuje i policista tureckého původu. Ten jednou vypráví kolegovi, jak skládal zkoušku, na jejímž základě měl dostat státní občanství SRN, a že jednou z otázek bylo, kdo je autorem slov německé státní hymny. Žádný z rodilých Němců mezi policisty to neví (nedivím se, není to moc důležitá vědomost), ale každý žadatel o občanství to vědět musí. Proč vlastně tolik odlišujeme dva směry kulturního proudu – jsme rádi, když si mezi námi žijící jiná etnika přisvojují naše zvyky a kulturní odkaz, ba trváme na tom, ale nejsme rádi (nebo alespoň Jan Keller není rád), když si my, rodilí etnicky čistí příslušníci evropských národů přisvojujeme návyky a kulturní odkaz cizinců, kteří k nám přijdou?

Myslím, že bylo řečeno už mnohokrát a celkem srozumitelně, že se stala chyba v tom, že se obyvatelům mimoevropských kultur věnovala malá pozornost, že se dopustilo, aby vznikly enklávy, obývané jen jimi, že máme dluhy v procesu vzdělávání i zaměstnávání. Víme, i díky sociologům jako Jan Keller, co je třeba napravit, a řekla bych, že je dost promyšlených způsobů, jak na to. Dál je to otázka politické podpory, a ta se musí rozhodnout mezi vstřícným, pozitivním přístupem (při zachování potřebné přísnosti a důslednosti) nebo odmítavým, represivním postojem (při zachování základní humanity). Oboje má své důsledky.

V dichotomii, kterou uvádí v diskusi pod článkem Radka Batelky pan Nushart, tedy „myslet to s bližním dobře“ a „mít pravdu při řešení problémů světa“, stojí Jan Keller podle mého názoru na straně těch, kteří se domnívají mít pravdu při řešení problémů světa: ostatně má na to vzdělání i praxi. Jeho postoje ovšem, řekla bych, vyplývají také z jeho povahy, která je v zásadě negativistická a nelaskavá. Protože poukazovat na problémy EU a jejich komplikované řešení lze i méně jízlivým a vlastně odtažitým způsobem, v jehož podtextu bohužel čtu „já vám jen říkám, jak to je, a vy už si s tím dělejte, co chcete.“

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 27.Listopadu 2017, 11:26:58

Souhlasím, že Keller by měl být v kritice, o které se domnívá, že je objektivní a vědecká, také více konstruktivní. Že by měl naznačit, co tedy dělat s uprchlíky, kteří hromadně umírají při snaze proniknout do Evropy. Souhlasím i s tím, že Kellerova povaha je možná negativistická a nelaskavá. Ale také je pravda, že ty jeho špatné povahové vlastnosti budou ještě utvrzeny a prohloubeny tím, jak se o něm píše, popřípadě jak ho někteří lidé považují za zrádce levice, za člověka, který s levicí nemá nic společného apod.
Viz třeba názor Ilony Švihlíkové , která se Kellera zastává (http://casopisargument.cz/2017/11/03/lid-zklamal-a-ztratil-duveru-elit/)
Je jasné, že liberální levici se může naopak zdát, že Keller a Švihlíková nadávají zase jim, popřípadě že jsou nenávistní.
Ale co kdybychom všichni nechali emoce stranou a pokusili se nějak domluvit o tom, jaká je skutečná situace a jaké máme možnosti a představy o tom, co dělat, aby to bylo lepší?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 27.Listopadu 2017, 12:30:35

Já jsem ty Kellerovy sloupky v Právu přestal sledovat už před dosti dlouhou dobou; a jen zcela výjimečně si dám ještě tu práci nahlédnout, o čem píše. A pravidelně se ujistím, že je i nadále lépe s něčím takovým (a někým takovým) vůbec neztrácet čas.

Paní Zemančíková to vystihla naprosto přesně: z dřívějšího levicového intelektuála Kellera dnes zůstala už jenom ta ironie. Anebo spíše: sarkasmus, jakožto ryze negativní forma ironie.

Ano, Keller je už jenom a pouze destruktivní, a vypadá to že on sám vůbec nemá žádný zájem vůbec se pokusit nějakým způsobem přispět k hledání pozitivních řešení.

On měl Keller už ve svých lepších dřívějších dobách - kdy ostří své žíravé ironie mířil na vyznavače restaurovaného kapitalismu - tak tedy už tehdy měl nemalé sklony k demagogii. Tedy k tomu, že leckteré objektivně existující problémy - když byly v rozporu se základním kánonem víry levice - velkoryse odsouval stranou, a neschopnost předložit vlastní řešení kašíroval právě svou břitkou ironií. Ale - právě tím že bojoval proti tehdejší dominantní a arogantní pravici, byl tento jeho boj v zásadě legitimní, a v jeho rámci byl člověk ochoten mu přehlédnout i tyto jeho úlety.

Ale od jisté doby se Keller přesunul na pozice krajně konzervativní, které lze už jenom stěží odlišit od postojů krajní pravice. Původní zdání, že p ř e c e bojuje za humanitní ideály, když bojuje za ideály levice, se rozplynulo; a nyní je vidět, že to jediné za co doopravdy bojuje jsou jeho vlastní osobní předpojatosti. Které čím dál tím méně dokáže kašírovat svým talentem k ironii.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Kdyby už jednou řekl tvrdé slovo (...) na hranicích střílet a příchozí zavírat do koncentráků..." Středa, 29.Listopadu 2017, 17:43:44

To se bohužel už vlastně děje. Podle březnové zprávy Mezinárodní organizace pro migraci bylo na pobřeží u libyjského města Sábrata zavražděno 22 migrantů poté, co odmítli nastoupit na loď pašeráků. Podle Arjana Hehenkampa, ředitele humanitární organizace Lékaři bez hranic, je asi čtyřicet procent lidí, zachráněných z chatrných plavidel ve středomoří, k nastoupení do pašeráckých člunů donuceno násilím. "Sklady" pro toto "zboží" jsou na severu Libye, říká se tomu detenční zařízení, podmínky odpovídají tomu, co si představíme pod pojmem koncentrák. Lidé zde nejsou dobrovolně a nemohou odejít,
"ocitají se tam po zadržení při nočních raziích, na checkpointech nebo prostě na ulici", píše Iveta Polochová, tisková koordinátorka Lékařů bez hranic (http://denikreferendum.cz/clanek/25996-libye-kruta-past-pro-lidi-na-uteku).

------------------------

Domnívám se tedy, že tíha povinnosti předložit konstruktivní řešení neleží pouze na Janu Kellerovi, ale i na protistraně, protože její řešení je vzhledem k výše popsaným problémům také špatné. Právo kritizovat nemůže být vyhrazeno jen jedné straně, kritika by se měla týkat navrhovaných či v praxi již realizovaných řešení, nikoli jednotlivých osob.



Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ale samozřejmě Středa, 29.Listopadu 2017, 18:50:1

"Všichni společně" v Evropě konstruktivní řešení dávno hledají, a také pracují na jejich implementaci.

Kellera a Švihlíkové (a v podstatě nikoho z Česka) se ovšem při tom nikdo na nic neptá, to dá rozum.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.