Nejsou lidi, aneb je tu ještě někdo, kdo chce být prezidentem?

Jiří Vyleťal se zamýšlí nad otázkou, jaký smysl má v dnešní době ještě úřad prezidenta – má-li nějaký vůbec.

Kdo by to byl tehdy před pěti lety řekl, že takhle se promění společenská atmosféra kolem volby příštího prezidenta. Volba hlavy státu referendem, již jsme si po mnoha letech vyvzdorovali, byla první vlaštovkou principu přímé volby. Výsledek byl rozpačitý – vzhledem k tomu, že od nového způsobu volby se očekával jiný výsledek, než jaký by přinesla volba postaru – ale i tak byla cítit naděje, že s prezidentem vybaveným vůlí lidu se vláda věcí našich začne vracet do našich rukou.

Nestalo se, a kdeže ty předpředloňské sněhy jsou. Atmosféra, v níž před pěti lety lidé pečlivě vážili svůj hlas a při televizních přenosech viseli kandidátům na rtech, stejně jako zápal, s nímž dobrovolníci sháněli podpisy pro své kandidáty, jako by se vytratily navždy. Míra nezájmu občanů i stran, z nichž ani jedna nenavrhla svého kandidáta, jako by byl přímo úměrný počtu navržených kandidátů (celkem 18; před pěti lety 9) i jejich bezvýznamnosti.

Čím to vlastně je? Zklamáním z výkonu Miloše Zemana, anebo něčím, s čím se dosud nepočítalo?

Důvody nezájmu
Miloš Zeman začal své úřadování dobře. Po prvním roce mu nebylo co vytknout. Publicisté, kteří se jej snažili stůj co stůj zesměšňovat a častovali jej přízvisky jako „buran“ nebo „opilec“, si na jeho zdrženlivosti vylámali zuby. Také Zemanův druhý rok nebyl špatný. Prezident si dobře vedl při sporu o udělování vědeckých titulů, když dal najevo, že nemíní být razítkem.

Těžko říci, zda se Miloš Zeman v oněch prvních dvou letech přemáhal, leč další roky už to s jeho úřadováním šlo jenom z kopce. Otevřená podpora islamofobům šířícím nenávist, jako třeba Martinu Konvičkovi, a cynické postoje vůči uprchlíkům, kteří k nám ani nepřišli, byly plné povýšenosti a arogance. Za své postoje vůči islámu i uprchlíkům sklidil sice potlesk, ale jako představitel státu, který se pokládá za otevřený a sekulární, selhal na celé čáře.

Selhal i jako jeden z občanů země, z níž po 40 let lidé utíkali. Celkem jich bylo na 400 000, přičemž téměř všichni byli uprchlíci ekonomičtí. Ani v nejmenším jej nenapadlo, jaký dluh jeho země nese vůči zemím, jež naše uprchlíky přijímaly a nyní přijímají ve statisících a milionech ty dnešní. Ano, Zeman zklamal, neboť v tom, v čem měl jít příkladem, v nezištné pomoci potřebným, se zachoval přímo opačně. To je první důvod nezájmu veřejnosti o nadcházející volbu prezidenta, byť ne každý si tuto souvislost uvědomuje.

Už za prezidenta Havla (a předtím za Masaryka i Beneše) – a ještě více za prezidenta Klause a samozřejmě i za prezidenta Zemana – se při každé příležitosti ukazovalo, jak nejasné jsou jejich kompetence. Byli jsme svědky svévolného až arogantního výkladu Ústavy (nejvíce u Klause – Lisabonská smlouva, jmenování premiérů, sestavování vlád, protahování termínů), ale i naprostých zbytečností, kdy se prezident jevil jako ceremoniář a rozdávač vysvědčení. Jako by byl úřad prezidenta jednou absolutistický, podruhé bez jasného určení a potřetí zbytečný. A to je druhý důvod rozčarování občanů nad volbou hlavy státu.

15966167_462454817475553_1122907521426254906_nKdyby nekandidoval, ani bychom nevěděli, jak vypadá. Foto FB J. Drahoše

Nejzávažnější příčina pochyb spojených s úřadem prezidenta, které už trvají velmi dlouho, však přišla na svět se vznikem Československa. Úřad prezidenta byl totiž stvořen jako náhrada za krále, respektive císaře; ještě přesněji jako náhražka za císaře Františka Josefa. František Josef vládl předlouhých 68 let a lidé jej vnímali v lidském i institucionálním smyslu jako někoho, bez koho nelze být. Masaryk uprázdněné místo v duši lidu ochotně přijal. Nebyl už císařem pánem, ale tatíčkem, otcem zakladatelem. Na monarchii nenechal nit suchou, ale jejím vnějším znakům se nebránil. Masaryk nechtěl dělat praktickou denní politiku, chtěl být nad ní. Ovlivňoval ji svou autoritou a nitkami táhnoucími se z Hradu do podhradí. Masaryk se nedržel důsledně Ústavy a zákonná ustanovení, dotýkala-li se jeho osoby, se mu šila na míru.

Masaryk stvořil úřad prezidenta a stvořil jej pro sólistu, pro politické libero. Beneš jej v tomto duchu převzal. O podstatných záležitostech rozhodoval sám a nejednou v rozporu s Ústavou, což vyhovovalo Benešově nedůvěřivosti k lidem pod ním.

Komunističtí prezidenti žádnými prezidenty nebyli. Byli představiteli komunistické strany, přičemž ručitelem jejich moci byla Moskva. Úřad prezidenta byl druhou židlí, na níž seděli.

Český stát se vydává za pokračovatele Československa, což ovšem není pravda. V původních hranicích zaniklo Československo roku 1938 a jako stát zaniklo 31.12.1992. Nicméně čeští prezidenti svůj úřad založený Masarykem zdědili. Podotkněme, že rádi. Od dob první Československé republiky se však mnohé změnilo. Nikdo z českých prezidentů už není nositelem aureoly prezidenta zakladatele Masaryka, ani prezidenta osvoboditele Beneše. Nadto mravy značně upadly. Může-li jeden prezident udělit amnestii podvodníkům a zcizit pero na summitu a druhý se vyjadřovat ve vulgarismech, fotit se s dřevěným samopalem a ukazovat se na pódiu s fanatikem, který by rád namlel naše bližní, muslimy, do masokostní moučky, pak lze nad způsoby, jakými lze tento úřad spravovat, jen kroutit hlavou. A to je třetí důvod, pro který nebude nadcházející prezidentská volba tím, čím byla před pěti lety. Postrádá špetku naděje.

Nejsou lidi
Volba referendem má jednu velikou přednost. Pokud se mínění většiny rozchází s míněním vládnoucí elity, může se stát prezidentem i ten, koho by mezi sebe nikdy nepustila. Má to ale i svůj háček. Prezidentem se může stát každý. A přesně tuto situaci připomíná pohled na kandidáty prezidentského úřadu.

Nenajdeme mezi nimi jediného, který by ve veřejném životě či v politice delší dobu (ba ani kratší) předváděl něco jednoznačně dobrého, pro co by stálo za to jej volit. Přesným opakem tohoto ideálu je Mirek Topolánek. V souvislosti s ním se lze ptát, proč se nepřihlásil i Petr Nečas? Ostatně, nebylo by lepší pro znemožněné předsedy vlád, jímž nedošla chuť škodit, zřizovat spíše instituty na způsob toho Klausova, než prezidentský úřad?

Médii preferovaný Jiří Drahoš má jistě za sebou coby předseda Akademie věd nejeden dobrý počin, ale ve veřejnosti a politice nepředvedl vůbec nic. Kdyby nekandidoval, ani bychom nevěděli, jak vypadá. Pokud by měla kvalifikace prezidenta spočívat v úspěších dosažených v daném oboru, proč potom volit? Stačilo by losovat ze seznamu vyznamenaných.

Originálním kandidátem je textař a někdejší podnikatel s hazardem Michal Horáček. Opravdu zvláštní kvalifikační kombinace. Ostatně, prezident básník, původně vydělávající na neštěstí a slabostech druhých, není to vhodné téma k úvahám o úřadě, s jehož posláním si nevíme rady?

Mezi prezidentské kandidáty se přihlásil také jakýsi lékař. U nás máme slabost pro lékaře. Všechna čest panu doktorovi a doktorům vůbec, vždyť nic z toho, co svedou, si amatérsky do kupy nedáme, ale není jich pro ten úřad škoda? A potom, co kdyby se to chytlo? Měli bychom jich ještě méně a z úřadu vlády by nám nadělali Růžovou zahradu.

Leč, konec sarkasmů. Úřad prezidenta patří zrušit. Je zbytečný a nadto – nejsou lidi. Zaběhlý politický systém nám nikoho na způsob spasitele nevygeneruje. Cožpak nevidíme, že tento úřad, mohl-li být vůbec kdy službou, jí není, ale je nástrojem sebeprezentace? Vystačí-li si Amerika s třemi sty miliony obyvatel s jedním prezidentem bez předsedy vlády, bude patrně samotný předseda vlády České republice stačit. Náklady na prezidentskou kancelář nechť jdou na bydlení pro lidi bez domova. Lepší konec prezidentování v Čechách si přát nelze.

A co si myslíte vy? Diskuse (71 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 26.Listopadu 2017, 13:39:51

Někdy už v devadesátých létech minulého století - když zase byla na pořadu volba prezidenta, tehdy ovšem ještě parlamentem - se jednoho známého českého intelektuála (žijícího v exilu, vyučujícího na pařížské Sorbonně) náhodně zeptal na ulici pracovník výzkumu veřejného mínění, kdo by podle jeho názoru měl být prezidentem.

"Já!" - odpověděl tento.

Tato odpověď tazatele zřejmě poněkud překvapila, takže se ještě přeptal: "A proč zrovna vy?"

"A proč ne? Jsem absolventem tří univerzit, ovládám čtyři světové jazyky, vystupovat před publikem mi nedělá potíže." (Ta poslední zmínka byla zjevně postranním poukazem na Havla, s jeho chronickou nejistotou při veřejných vystoupeních.)

Ovšem, tento český intelektuál toto své "já prezidentem" mínil jenom možná svým způsobem trochu provokativně; ale možná také trochu jako podnět k zamyšlení.

Neboť dostatečnou kvalifikaci by bezpochyby měl; ale samozřejmě ho vůbec ani nenapadlo, aby svou literárně-vědeckou činnost vyměnil za politickou kariéru. Byť i spojenou s postem formálně nejvyšším.

Neboť jak už Aristoteles věděl, právě ty nejlepší muže je nejobtížnější získat pro politické funkce, neboť ti nejlepší mají mnohem hodnotnější záležitosti na práci nežli politiku.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Jednoduché řešení Neděle, 26.Listopadu 2017, 19:54:27

Pro úřady, pro které je těžké získat nejlepší muže, bude nejlepší získat ženy.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 27.Listopadu 2017, 11:31:43

Zůstává problém, jak pro to získat ty nejlepší (ženy).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pondělí, 27.Listopadu 2017, 12:28:57

Nejlepší ženy?
Navrhoval bych Alici Masarykovou, nebo Anežku Přemyslovnu.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pondělí, 27.Listopadu 2017, 12:29:59

Proč volit prezidentem politika, když nejde o politickou, ale spíš morální a reprezentativní funkci? Buďme vděčni, že se hlásí slušní lidé, kteří něco dokázali.
My, co jsme Zemana nevolili, věděli jsme proč. Svou tvář ukazoval již dřív, i během voleb.
Proč chce pan Vyleťal zrušit jedinou volbu na níž se pravidelně může podílet národ a učit se rozhodovat o svých záležitostech?

Martin Profant - Praha 7

Pozoruhodná myšlenka Pondělí, 27.Listopadu 2017, 17:32:52

Prof. Drahoš ve ve veřejnosti a v politice nepředvedl vůbec nic.

Smutné pojetí veřejnosti, když předseda Akademie věd není pro autora veřejná funkce, když nic neznamená veřejný střet o financování české vědy a několik vyjednávání s vládou atd.
Prostě pokud se člověk nenechal nafotit v Berlusconiho vile není osvědčena jeho veřejná způsobilost a mezinárodní kontakty -- a navíc si nám zcela explicitně nedokázal, že před námi nic neskrývá.

Martin Profant - Praha 7

Honzovi Macháčkovi Pondělí, 27.Listopadu 2017, 17:34:2

Když ony ženské bývají rozumnější než chlapy a vědí, že není o co stát.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Odpověď pánům Profantovi a Pospíšilovi Pondělí, 27.Listopadu 2017, 22:12:45

V minulých prezidentských volbách kandidovala Táňa Fischerová. Její postoje ohledně toho, kam by se česká společnost měla ubírat, co by měly být její priority a co se v minulosti dělalo špatně, byly po celou dobu jejího veřejného působení – tedy dávno před její prezidentskou kandidaturou - dobře známy. Stála vždy na straně slabších, odsuzovala chamtivost, korupci, účelové jednání, povýšenost a vůbec všechny nepravosti, jichž je naše politika (a nejen ona) plná. Táňa Fischerová působila léta jako poslankyně v parlamentu, vždy hlasovala podle svého svědomí, nikdy se nenechala nikým přimět k jednání podle cizí vůle.

O její zásadovostí, skromností, smyslu pro sociální spravedlnost a vůli k oběti pro dobro všech jsme se po dlouhý čas mohli přesvědčit např. v pořadu ČRO 2 „Jak to vidí“. Táňa Fischerová vždy veřejně a bez ohledu na to, zda sklidí chválu či hanu, vyjadřovala své názory. Také za komunismu. Nechyběla na demonstracích proti odporným asociálním reformám vlád Topolánka a Nečase. Bylo možno se s ní setkat na přednáškách Švihlíkové a všude tam, kde bylo třeba ukázat, že jiný svět, než svět mamonu a nadvlády jedněch nad druhými, je nejen možný, ale i nutný.

Pro to všechno jsem před pěti lety volil Táňu Fischerovou. Koho bych mohl volit dnes? Kdo z kandidátů, včetně pana Drahoše, se může něčím alespoň trochu srovnatelným pochlubit? Naprosto nikdo.

Ještě pár slov výhradně pro pana Pospíšila. Já přece nikde netvrdím, že chci zrušit nějaký způsob volby, neřku-li způsob volby, jímž se učí lid rozhodovat o svých záležitostech. To, co já chci, je zrušit konkrétní politickou funkci, konkrétně funkci prezidenta. (To jsou přece dvě odlišné věci, které spolu co do principu nesouvisí.) Považuji prezidentskou funkci za zbytečnou až škodlivou. Důvody uvádím v článku.

Dobrou noc a vše dobré přeje, Jiří Vyleťal.

Ivo Horák - Praha 3

Velmi signifikantní kandidátská nouze Úterý, 28.Listopadu 2017, 12:25:27

Diskusní příspěvek autora článku pana Vyleťala podává, myslím, dobré vysvětlení skutečnosti, proč na prezidentskou funkci neaspirují kandidáti (ženy už vůbec ne), v jejichž případě by si našinec říkal: "O nejvyšší úřad se ucházejí skvělé osobnosti, máme se před světem zase jednou čím pochlubit." Ne že by takoví lidé snad už vůbec vymřeli, ale poutají málo autentického zájmu lidí, (o médiích nemluvě). Nejlepšími kandidáty ošem ambice necloumají, takže se netlačí do světla reflektorů, nenaparují se a nečtou veřejnosti ze rtů. Tváří v tvář dvouprocentní vyhlídce se mohou cítit de facto zproštěni pocitu povinnosti vůbec uvažovat o (teoreticky) nejčestnější službě veřejnosti. Výsledkem je, že soubor vyzyvatelů M. Zemana vypadá tak, jak vypadá. Spíše než jako celostátní šampionát nejlepších kandidátů jako nějaké krajské primárky.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pokud byla funkce prezidenta zřízena jako náhražka krále, resp. císaře, Úterý, 28.Listopadu 2017, 16:59:58

a důvody pro takovou náhradu pominuly nebo se funkce prezidenta historicky neosvědčila, (ať už byl volen parlamentem tajně, veřejně nebo přímo občany) je tedy vhodné vrátit se ke králi, případně po dohodě s blízkými státy střední Evropy k císaři.

O tom, která dynastie by na český trůn zasedla, je klidně možné vypsat (dnes tak populárně přetřásané) referendum.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pokud pan Nushart navrhuje Alici Masarykovou nebo Anežku Přemyslovnu, Úterý, 28.Listopadu 2017, 17:03:44

tak já navrhuji Berthu von Suttner nebo Marie von Ebner-Eschenbach, pokud jde o reprezentantky z Čech a Moravy.

Martin Profant - Praha 7

Davidu Ungerovi Úterý, 28.Listopadu 2017, 18:14:35

Já bych byl pro J. Cimrmana. Jak známo byl vychován jako dívka a tudíž by ideálně sloučil genderové role.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Ungerovi Středa, 29.Listopadu 2017, 07:32:50

Ještě nemám úplně jasno. Každopádně u těch námi navržených kandidátek nehrozí, že by začaly nějak nenadále měnit názory. Ostudu by také nedělaly, i když pozor, jednoho prezidenta, který propadl sběratelské vášni, už jsme měli.

U toho Cimrmana si ale nemůžeme být jisti, co na něj kdo ještě vytáhne.

Teď si ovšem nejsem jist, zda zákon nějak upravuje, že by se prezidentem mohla stát pouze osoba žijící.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Cimrman for president? Středa, 29.Listopadu 2017, 13:39:58

To není špatný nápad. Bylo by to skutečně originální, a nikoho by to neuráželo (ani pražskou kavárnu ne).

Já sám jsem už před časem navrhoval, že na Hrad by měl jít King Kong. Ve srovnání s posledními obyvateli Hradu by ani on nedokázal nadělat ještě větší paseku; bylo by to také originální, a ještě by to povzbudilo turistický ruch.

Ad pan Horák: spíše bych řekl, že ta současná volební kampaň na úřad českého prezidenta připomíná soutěž o Zlatého slavíka. Také tu rozhoduje jenom čirá, jakoukoliv racionální úvahou nezkalená osobní přízeň, zcela bez ohledu na kvalitu, ať už věcnou či mravní.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 29.Listopadu 2017, 13:41:4

P.S. Ostatně v poslední době se mě opakovaně zmocňuje pocit, že v USA se ten King Kong už prezidentem stal.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Středa, 29.Listopadu 2017, 17:00:0

Nevím, kde pan Nushart bere tu jistotu, že Cimrman už nežije, jeho smrt snad oznámena nebyla.

Ale není vůbec nutné, aby byl president genius Cimrmanova formátu, stačí když bude dělat to, co má a nebude dělat, co nemá, na rozdíl od předchozích dvou presidentů.To by například zmíněný prof. Drahoš s vysokou pravděpodobností splňoval.

Vzorem, jak vykonávat veřejnou funkci ve výše uvedeném smyslu, je u nás Anna Šabatová. Té by ovšem bylo na prezidentku škoda a stejně by ji lidé nezvolili.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Souhlas, Středa, 29.Listopadu 2017, 21:21:2

ústavní systém je dělaný spíše na reprezentativního než aktivistického prezidenta. Někde blízko prezidentu v sousedním Rakousku či Německu.

Proto král je bezpečnější volbou, že hlava státu ty žádoucí hranice nepřekročí. Přímo volený prezident je bude překračovat již ze způsobu volby.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Ústavní kutilství Čtvrtek, 30.Listopadu 2017, 08:03:25

Česká ústava vůbec není špatná a není důvod při každém politickém maléru uvažovat o její změně.

Ke zrušení funkce presidenta ani k jeho nahrazení králem zcela jistě nedojde. Ani přímou volbu se asi nepodaří zrušit i když už dnes politici většinou chápou, jaká to byla chyba ji zavádět.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Čtvrtek, 30.Listopadu 2017, 09:35:37

Přesto bych se přimlouval za to, aby podmínkou kandidatury na funkci prezidenta bylo, že dotyčná osoba již nejméně půl století nežije. (U svatořečení je to také nějak tak podobně.) Na těchto kandidátech je většinou možné dosáhnout daleko širší společenské shody.

Nějaký "ovčáček" vždycky může dělat mluvčího - tedy vlastně "médium".

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Kubičkovi, Čtvrtek, 30.Listopadu 2017, 19:36:33

zavedení přímé volby byla jednoznačná chyba, která celý ústavní systém vykolejila.

Pokud jde o zrušení prezidenta, případně návrat krále, tak jsem neuvažoval o tom, k čemu dojde nebo nedojde, ale o tom, k čemu by nejlépe mělo dojít.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ta chyba ovšem nespadla z nebe Čtvrtek, 30.Listopadu 2017, 20:32:56

Její příčinou byl odpor proti nepřijatelným praktikám při posledních volbách prezidenta parlamentem.

A po pravdě řečeno, nedělám si iluze o tom, jak kvalitního prezidenta by nám zvolil současný parlament.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Kdyby nedošlo k té chybě - tedy k zavedení přímé volby prezidenta, Čtvrtek, 30.Listopadu 2017, 23:27:32

mohl by být příštím prezidentem třeba Babiš nebo Faltýnek.

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Kolaříkovi Pátek, 1.Prosince 2017, 11:46:40

Dokonce by přímá volba mohla jednou hrát do ruky určitému zlepšení. Jiří Kubička má pravdu -- to, co bychom dnes nejvíce potřebovali, je prezident, který hlavně nebude dělat příliš: nebude překrucovat ústavu, nebude podvracet zahraniční politiku státu, nebude krást péra a dávat nemravné amnestie.

A bude mít dost sebedůvěry a odvahy, aby to málo, co dělat má, vykonával řádně, i když bude muset potlačit své osobní sympatie či antipatie.

Pan Vyléťal takového prezident nechce a píše, že nejsou lidi. Myslím, že nejméně jeden takový kandidát (omlouvám těm třem, které neznám) dnes je a pokud z přímé volby vzejde prezident Drahoš, bude to asi opravdu mnohem lepší než to, co by nám nabídla současná Sněmovna.

Kéž bychom měli necharismatického prezident, těch charismatických už bylo příliš.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Profantovi - o zbytečnosti a škodlivosti Pátek, 1.Prosince 2017, 13:37:37

Ano, máte pravdu, pane Profante.

Jsem proti vykonávání prezidentského úřadu způsobem, jaký Vy očekáváte od pana Drahoše, tedy způsobem nepřekážet a dělat jen to, co se smí a co se čeká. Tedy způsobem, jakým se dělají věci zbytečné, potažmo věci formální.

A jsem také proti vykonávání prezidentského úřadu způsobem sebepředvádějícím a svévolným. Tedy způsobem škodlivým.

Ba co více: stejně nejsme schopni zvolit do této funkce člověka, který by se vymykal oběma těmto impotentním až destruktivním způsobům výkonu úřadu prezidenta a mohl jít občanům příkladem. Viz skvělá poznámka pana Kubičky ohledně Anny Šabatové, kterou by s naprostou jistotou nezvolil ani lid, ani parlament..

Protože nejsme pro nic jiného schopni tento úřad použít, než pro zbytečnosti a konflikty, patří tento úřad – a to bez ohledu na přímou či nepřímou volbu (oboje dá stejně bídné výsledky) – zcela zrušit.

Jiří Vyleťal

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Vyleťálovi Pátek, 1.Prosince 2017, 16:14:33

Ono to tak jednoduché není. Vy vkládáte do prezidentského úřadu očekávání, která by prostě neměl naplňovat. Ale určité funkce má. Například v současné situaci by se nám tuze prezident, který dělá to, co má -- tedy pomáhá najít cestu k funkční vládě, místo toho, aby tuto cestu záměrně blokoval.

Takovou roli mediátora a garanta přitom nemůže dost dobře sehrát člověk, který je vevázán do politických stranických her (dejme tomu předseda Senátu) a ani člověk, který by měl být exekutivě co nejvíce vzdálený (předseda Ústavního soudu). Zároveň potřebuje dost silnou pozici a a vlastní úřad. Tato úloha a úloha, kterou má prezident v případě ústavní krize, je hodně důležitá a bez docela razantního zásahu do Ústavy nezastupitelná. Shodnu se s Vámi, měli bychom vážně uvažovat o zrušení prezidentského úřadu, pak nezačínejme jeho zbytečností, ale tím, zda neumíme jeho funkce ošetřit bez té figury donucené k polofeudálnímu způsobu života.

Nejsem si tak úplně jist, že by Anna Šabatová byla nezvolitelná. Ale nebyla na svém místě, je do morku kosti bojovnice, trpí, pokud musí přijmout kompromis, bytostně nediplomatická. Je mi to na ní sympatické, ale nejsou to vlastnosti pro prezidentku.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Současné složení Sněmovny je ve velké míře důsledkem přímé volby prezidenta Pátek, 1.Prosince 2017, 17:53:51

Kdyby neproběhla poslední přímá volba prezidenta a prezident by byl zvolen v Parlamentu, patrně by výsledek posledních sněmovních voleb byl zcela jiný.

Příčina problémů s volbou v Parlamentu se jmenuje stykový zákon. Kdyby existoval v roce 2008, měli bychom nadstranického a státotvorného prezidenta Jana Švejnara. Několikrát to uvedl Petr Pithart. Miloš Zeman by ve volbě parlamentem nikdy zvolen nebyl.

Ani při dnešním složení Poslanecké sněmovny a Senátu by to Babiš či Faltýnek vůbec neměl jednoduché.

Zavedení přímé volby byl zcela nesystémový zásah do ústavy, která opravdu není tak špatná. Měla v sobě jistou rovnováhu, která nyní byla porušena.

Ivo Horák - Praha 3

Změna mechanismu volby hlavy státu visela a působí ve zkaženém povětří, ne ve vzduchoprázdnu Pátek, 1.Prosince 2017, 19:13:14

Zavedení přímé volby prezidenta nesystémový zásah do ústavy opravdu byl. Uvědomme si však, proč k němu došlo. Především v důsledku toho, jak probíhaly volby prezidenta Klause a v menší míře už i prezidenta Havla. V době, kdy byla zavedena úprava dlouhodobě preferovaná drtivou většinou veřejnosti, šlo o vítězství jiného grémia než nekompromisní pravice, která si prosazovala celkem co chtěla. Také nutno vzít v potaz, že v době přijetí přímé volby prezidenta nebylo ještě skutečností zvrhnutí se konkrétních projevů "hlasu lidu" v podstatný reakční faktor. Nyní se naopak jedná skoro o pravidlo a proto téměř vše, co je v pravomoci voličstva, se ocitá, doufejme, že ne na příliš dlouho, v nebezpečí hazardního zacházení. Volba prezidenta Parlamentem ČR proto může vypadat jako chráněná filtrem, ale nemalujme si ji neovlivněnou skandální starší praxí ani dopadem současného všestranného mordování všeho, co zavání idealismem.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Co mi hlava nebere Pátek, 1.Prosince 2017, 21:40:3

Mně je tedy naprosto cizí to hořekování nad zrušením volby prezidenta parlamentem a zavedením volby přímé. Kde se, prosím, bere ten předpoklad, že by parlament vybral lépe? Parlament, v němž se kupčí s hlasy, s přeběhlíky, kde běžně sedí lidé mající problémy se zákony? Cožpak Klause, který svou prezidentskou amnestií udělenou podvodníkům plivl do tváře všem, kteří ještě alespoň trochu v nějakou spravedlnost státních institucí věřili, nezvolil parlament? A to ke všemu ještě dvakrát?

Proč ta lítost nad tím, že prezidentem není a nebyl Švejnar? O co tak cenného jsme přišli, že se nám na Hrad neposadil další vyznavač zkrachovalého neoliberálního bludu ze země, kde se nezmohli na zdravotní péči pro všechny, zato ve výdajích na zbrojení nemají sobě rovného?

Co je, prosím, na přímé volbě prezidenta tak nesystémového a s ústavou kolidujícího ve srovnání s volbou prezidenta parlamentem, když pravomoci prezidenta zůstaly stejné? Nedělají tu kritici přímé volby užitečnou službu politickým šíbrům, kteří dokáží vždy parlamentem protlačit takového prezidenta, který zaběhlé „pořádky“ ničím, ale opravdu ničím neohrozí?

Často si také pochvalujeme ústavu. Jenom je divné, že k té chvále dochází pokaždé ve chvíli, kdy na ní vidíme chyby (např. nejednoznačnosti kompetencí, neexistence termínů, chybějící nástroje v krizových situacích - vládnutí v demisi, vláda bez schválení parlamentem), s nimiž ovšem nic neděláme, přičemž s uspokojením pokaždé konstatujeme, že měnit na ústavě netřeba nic. Je to takové hezky kocourkovské, ale mně to tedy hlava nebere.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Vyleťale, Sobota, 2.Prosince 2017, 14:36:26

Pravomoce prezidenta byly úměrné způsobu jeho volby a síle dalších ústavních orgánů. Pokud byla v našem systému zavedena přímá volba prezidenta, mělo dojít ke snížení, nikoli ke zvýšení jeho pravomocí. Potom by se úloha prezidenta i se způsobem jeho volby podobala třeba Rakousku. Na Slovensku je situace jiná, tam nemají Senát.

Pokud by mělo dojít ke zvýšení pravomocí přímo voleného prezidenta, bylo by třeba vytvořit ústavu jakési čtvrté České republiky s poloprezidentským nebo prezidentským režimem.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Ungerovi - snižovat pravomoci kvůli volbě lidem? Neděle, 3.Prosince 2017, 08:03:22

Proč by měla být, pane Ungere, snížena pravomoc prezidenta, jenom proto, že je volen lidem? To by pak musela být snížena pravomoc parlamentu i senátu, protože i ty jsou přece voleny lidem, byť „zprostředkovaně“ přes strany. A to zprostředkování, to je právě to největší zlo zastupitelské demokracie, neboť se „zprostředkovává“ tak, že se plní zadání těch, kteří lidu, jenž jejich partaje volil, sloužit nechtějí a nikdy nebudou.

Mají se snad tedy snížit pravomoci přímo voleného prezidenta a potažmo i všech , kteří by mohli být přímo voleni proto, že lid je hloupý a mohl by sám sobě uškodit? A tak ten lid musí před jím samým ochránit „zprostředkovatelský mechanismus“, tedy lidé jako pan Kalousek, Chovanec, Bakala apod., kterým nepochybně při slově „služba“, neřku-li „služba lidu“ naskakuje kopřivka?

Byť prezidenta už z principu nechci, tak logicky opodstatněný důvod pro snížení jeho pravomocí za podmínek, kdy je volen přímo, opravdu žádný nenacházím.

Vše dobré přeje, Váš Jiří Vyleťal

Josef Poláček - Manuální pracovník

Funkce zprostředkování v systému parlamentní demokracie Neděle, 3.Prosince 2017, 11:29:48

Ale pane Vyleťale, samozřejmě je základní funkcí zprostředkování v demokracii právě to, aby zdivočelý lid nenasekal ve vedení státu ještě větší paseku, než jak to dokáží političtí profesionálové. K jakým výsledkům to reálně může vést, když se rozhodování přenechá jenom a pouze tomuto "lidu", se nám s dostatečnou zřetelností ukázalo v posledních (a dost možná i budoucích) prezidentských volbách jak u nás, tak i v USA.

Ti političtí profesionálové (organizovaní ve stranách) mají totiž ve většině případů přece jenom pořád ještě poněkud vyšší smysl pro racionalitu, nežli onen lid, ve své většině svou politickou a státnickou erudici čerpající z hospodských hovorů, bulvárních tiskovin a komerční televize.

Právě toto a nic jiného je základním principem fungování parlamentní demokracie: aby to navenek vypadalo, že si vládne lid, ale aby ve skutečnosti naprostá většina reálného rozhodování byla v rukou těch politických profesionálů. Ano, je to všechno samozřejmě nakonec jenom hra na demokracii; a ano, je to celé nakonec jenom klam; ale parlamentní demokracie tu fikci "vlády lidu, lidem a pro lid" musí navenek udržovat, protože jinak by ztratila základní legitimizaci své existence.

Tento takzvaný "lid" tu má ve skutečnosti jedinou reálnou úlohu: být poslední pojistkou toho, aby se ti političtí profesionálové až příliš neosamostatnili, aby jejich politické čachrování nepřekročilo hranici, kdy už by to bylo povážlivé pro fungování celého systému.

Takže tu fakticky existuje systém dvojí kontroly, respektive dvojích pojistek: parlamentní systém (založený na politických partajích) chrání stát před lidem a jeho iracionálními náladami a choutkami; zatímco lid chrání stát před - přílišnou - svévolí a autokratismem právě těchto politických stran.

Ano, jistě: z tohoto modelu vzájemné nedůvěry, z tohoto modelu dvojí negace nikdy nemůže vzejít nic opravdu pozitivního; ale nejen až Churchill, nýbrž už dávno před ním Aristoteles věděl, že ze všech špatných politických modelů právě tento je stále ještě ten relativně nejlépe funkční.

Pokud bychom se závažně chtěli zabývat otázkou, za jakých podmínek je možno zřídit opravdu dobrý stát, pak bychom k tomu v prvé řadě potřebovali doslova - jiný lid. Tedy takový lid, který není nutno zapotřebí odcloňovat od reálného výkonu státní moci vším tím možným "zprostředkováním" politickými stranami. Musel by to být lid, který nepropadá iracionálním vášním a diletantským představám o vedení státu, nýbrž který je skutečně vědoucí, přemýšlivý, uvážlivý a mravně a kulturně vyspělý.

Jakými cestami by bylo možno k takovémuto opravdu dobrému státu dospět, naznačil už právě zmíněný Aristoteles, a ještě před ním ještě podrobněji Platón. Zásadní deficit těchto modelů je ovšem ten, že je kontaminován elementy, které - přinejmenším z dnešního pohledu - mají značně totalitní charakter.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Díky za pěkný komentář, pane Poláčku Neděle, 3.Prosince 2017, 15:54:2

Já s Vámi, pane Poláčku, samozřejmě naprosto souhlasím.

Jistěže si nemyslím, že v lidu je skryta schopnost vydat ze sebe nějaké bezvýhradné dobro, které se ukáže vždy, když se mu dá šance promluvit. Příklady neuvádím, je jich všude plno.

Zrovna tak si ale nemyslím, že političtí profíci dokážou lépe to, co lid nezvládne. Všechny katastrofy minulého století zavinili političtí profíci a nikoliv lid. První svět. válku zažehli srbští nacionalisté a vojenské pakty, které sjednali samozřejmě profíci. Katastrofální uspořádání střední Evropy po rozpadu R-U, které bylo příčinou 2.svět. války, mají na svědomí také profíci. A tu druhou spustili pánové Hitler a spol., což také nebyl žádný lid. Studenou válku na naší straně zosnovali komunističtí profíci z Moskvy a rozebrání sovětského bloku provedli pánové Gorbačov s Reaganem a Thatscherovou, kteří samozřejmě jednali podle zadání nadnárodních korporací a nikoliv nějakého lidu. Nedělejme si iluze. Asi budeme v tomto zajedno, pane Poláčku.

Řekl bych, že ani jedna z těch dvou pojistek – lid korigující profíky a profíci korigující lid (jak je uvádíte) – nefunguje, a náš západní svět je ve vleku jakéhosi samopohybu (jak o něm mluvíval Havel), který nakonec není schopen nikdo korigovat. Zatím máme štěstí v tom, že nám na našem území žádná válka nehrozí, ale vzhledem k tomu, že jde právě o samopohyb, může být klidně zítra všechno jinak. A lid ani poličtí profíci s tím nic nenadělají.

Co tedy dělat? No, já bych řekl, že když dneškem začala doba adventní, tak bychom se měli rozhlížet tím směrem, kam ukazuje advent.

Díky za pěkný a promyšlený komentář, pane Poláčku.

Požehnaný advent přeje všem, Jiří Vyleťal

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 3.Prosince 2017, 17:27:16

Na koho svalujeme všechnu vinu? Na sebe ne. Na ty, které "musíme" volit, kteří mají naším jménem rozhodovat. Proto je nutné rozšiřovat přímou volbu, aby si lid uvědomoval, že sám volí a viděl důsledky své volby a ne volby "volených" zástupců. Buďme proto vděčni za ten začátek, přímou volbu prezidenta. Navíc Masaryk, Havel, a nyní i německý prezident ukázali smysl prezidentského úřadu. Nechat vše jen na předsedovi vlády nemá smysl. I ten může zklamat. Kdo bude stát proti němu, když tu nebude prezident?

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Úprava pravomocí je nutná z důvodu rovnováhy Neděle, 3.Prosince 2017, 22:16:19

Pane Vyleťale,

pokud v současné ústavě byl změněn způsob volby prezidenta z nepřímého na přímý, bylo z důvodu rovnováhy jednotlivých ústavních orgánů a tří mocí (zákonodárné, výkonné a soudní) nutné snížit pravomoce prezidenta. Nikoli z důvodu, že bychom neměli věřit lidem, koho si zvolí, ale z důvodů systémových - výše popsané rovnováhy. Škoda že se diskuse neúčastní ústavní právníci, protože ti, by to potvrdili. Koneckonců při změně volby prezidenta se přesně o tomto diskutovalo.

Přímo zvolený prezident se totiž nemusí ohlížet na parlament, politické strany a hnutí, ale na občany. A to do tohoto systému vnáší zcela jinou sílu.

Musím se skrytě smát, že jako monarchista, federalista a odpůrce současného ústavního systému jsem zde v roli obhájce současné ústavy. Jak špatně na tom český ústavní systém nyní je...

K panu Pospíšilovi: Pokud u nás ukázali smysl prezidentského úřadu jen Masaryk a Havel, proto zaveďme trockistický systém permanentní revoluce, protože to jsou prezidenti, kteří se nedostali do úřadu fungujícím demokratickým systémem, ale revolucí. Nebo se vraťme k monarchii. Fantišek Josef I nebo Karel I, Habsburský jsou velmi dobrým vzorem pro další hlavy státu.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pondělí, 4.Prosince 2017, 00:05:26

Všichni Habsburkové byli zvoleni potlačením české státnosti.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 4.Prosince 2017, 00:13:27

Kromě miliardáře Horáčka musí všichni někde získat sponzory kampaně.

Takže budeme vlastně volit mezi kandidáty finančních skupin, které mají svá očekávání...

Nechápu, proč bych se na něčem takovém měl spolupodílet...

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ještě panu Ungerovi Pondělí, 4.Prosince 2017, 07:04:21

Měly-li by být změněny pravomoci prezidenta, pak jenom proto, že jsou ustanoveny špatně, pročež např. kolidují s pravomocemi jiných funkcí. To je důvod srozumitelný a jediný oprávněný.

Měnit pravomoci prezidenta kvůli tomu, že nyní je volen přímo, zatímco dříve byl volen nepřímo, to je jako měnit způsob ježdění na kole podle toho, zda jsem si kolo koupil anebo mi ho někdo dal. Takový důvod nedává smysl.

Nejsem proti změně pravomocí prezidenta vč. změn v ústavě, pokud to povede k dobru. Budeme-li však měnit pravomoci i ústavu kvůli způsobu, jakým se prezident právě volí, a nikoliv kvůli tomu, že jeho pravomoci jsou stanoveny špatně, pak si lžeme. V nejlepším případě uděláme řešení odstraňující jeden dílčí problém a pět systémových vytvoříme. K žádnému dobru to nepovede. Při příštím prezidentovi zjistíme, že by bývalo bylo lepší, kdyby to zůstalo jak bylo, a tak pořád dokola. Tak to totiž v životě chodí. A chodí to tak i v našem věčně rozvrtávaném zákonodárství.

Jinak s Vámi, pane Ungere, velmi souhlasím. A souhlasím také s panem Morbicerem, který také pěkně vystihl podstatné okolnosti této zcela zbytečné instituce.

Jiří Vyleťal

Václav Pospíšil - Záhoří

Pondělí, 4.Prosince 2017, 08:20:19

Proto by bylo nejlepší zrušit všechny bilbordy, všechno, co stojí peníze. Ať se kandidáti na všechny funkce prezentují jenom v televizi, a nebude potřeba peněz. Kde ale mají ti kandidáti jako Drahoš sehnat peníze? Takže není přesné, že volíme jejich sponzory.
Argument pana Morbicera je klasické sofisma. Nevolíme přece kandidátovy peníze, ale jeho samotného. Peníze slouží pouze k tomu, aby se mohl prezentovat.
Taky nevidím důvod, proč by prezident zvolený přímo měl mít víc pravomocí. Všechna moc pochází z lidu, ať volbou přímou nebo nepřímou. (Ikdyž to bohužel v praxi zatím neplatí).

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Naprosto souhlasím, pane Pospíšile Pondělí, 4.Prosince 2017, 11:34:41

Ano, máte naprostou pravdu, pane Pospíšile. Prezentace ve veřejnoprávní TV za stejných podmínek pro všechny kandidáty a bezplatně (jde přece o veřejnoprávní TV) se zákazem prezentace všude jinde, je nejen zcela dostačující, ale musí být i maximem možného. Všem stejně a žádný vliv mamonu.

Berme si příklad z volby papeže.

Jiří Vyleťal

Josef Poláček - Manuální pracovník

Samopohyb světa Pondělí, 4.Prosince 2017, 12:29:1

Ano, pane Vyleťale, Havel ve svých lepších časech (ještě jako disident) použil svým způsobem opravdu nádherné formulace o "tupém samopohybu industriální civilizace".

To je dokonale trefná definice, která zcela přesně ukazuje, o co se tady doopravdy jedná. Dokud reálným základem veškerého společenského a politického dění bude tento "tupý samopohyb" - pak nás před ním a jeho důsledky nespasí žádná demokracie. Ani přímá, ani zastupitelská. To všechno jsou nakonec jenom různé varianty té samé věci.

Rozhodující a prvotní je zlomit právě tento "tupý samopohyb", a najít pro tento svět, jakož i pro člověka samotného nový cíl. Aby pohyb a život tohoto světa nebyl jenom tupou, bezmyšlenkovitou sebereprodukcí, ale aby měl opravdový směr a smysl.

P.S. Ovšem ve své druhé, své politické kariéře nakonec Havel sám byl jenom správcem a fíkovým listem právě tohoto "tupého samopohybu". Na tom je více než na čemkoli jiném dokonale vidět, jak je tento "samopohyb" silný, jak si dokáže nakonec k obrazu svému přizpůsobit všechny, kdo se nechají zlákat k účasti na něm.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Přímá demokracie a její důsledky Pondělí, 4.Prosince 2017, 12:44:40

Jistě, pane Pospíšile, právě to by mělo být základním rysem demokracie, že lid by viděl důsledky svých vlastních rozhodnutí, co by mělo vést k jeho zmoudření, k vzrůstu jeho politického rozhledu.

Jenže za prvé, tady není tak zásadní rozdíl mezi demokracií přímou a nepřímou. I v té nepřímé demokracii má ten volební lid dostatečnou příležitost přesvědčit se o tom, že svou volbou udělal chybu.

Ale hlavní problém je někde jinde: o tom, kde je vlastně chyba, panují velice rozdílné názory. Jinak řečeno, ten kýžený "feed-back" prostě nefunguje. Jenom a jedině tehdy, když lidé pocítí důsledky svého rozhodnutí na své vlastní kapse, pochopí víceméně všichni, že je něco špatně. Jinak všechno ostatní stejně zase budou hodnotit podle své vlastní politické předpojatosti.

Například, kolik voličů M. Zemana opravdu dokázalo prohlédnout, a pochopit že jejich rozhodnutí bylo špatné? A to i po všech těch jeho eskapádách, kdy se jako hlava státu pro každého jen trochu střízlivě uvažujícího člověka naprosto diskvalifikoval?

Takže jak řečeno, s tou představou že prostřednictvím přímé demokracie lid obecný projde procesem vlastního prozření a zmoudření, tak s touto představou to v praxi funguje bohužel jenom velice omezeně.

-------------------------------------------

Ta myšlenka že - prezidentští, respektive vůbec političtí - kandidáti by se měli obejít bez pouličních billboardů, a prezentovat se veřejnosti jenom prostřednictvím televize, je sama o sobě bezpochyby správná.

Potíž je ale v tom, že například paní Hájková se na televizi zásadně nedívá... ;-)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 4.Prosince 2017, 13:11:50

Není pravda, pane Poláčku, že bych se na televizi nedívala ze zásady. Žádnou takovou zásadu nemám. Ale je pravda, že se dívám málokdy. Musela bych si sledování pořadu dopředu naplánovat a pak si nařídit budík, abych na pořad nezapomněla, což se mi moc nechce.
Ale je pravda, že minulé prezidentské volby jsem jakž takž sledovala. V té době mě ještě politika zajímala. Později můj zájem opadl. Ale třeba se to ještě někdy vrátí.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Moc pěkné diskusní vstupy, pana Poláčka - pár slov na doplnění k tématu Havel Pondělí, 4.Prosince 2017, 15:14:0

S Vašimi dvěma posledními vstupy zcela souhlasím, pane Poláčku. Moudrá a pravdivá slova. Díky za ně.

K tomu, co píšete o Václavu Havlovi, bych ještě dodal, že důvod proč Havel skončil u toho fíkového listu (moc přesné přirovnání), je, že Havel nebyl ukotven v Bohu.

Rozhledna, z níž hleděl Havel na svět, neměla - při vší jeho dobré vůli a statečnosti - pevné základy. Těmi chatrnými základy byla Havlova vize svobody člověka, který to sice se světem myslí po všech stránkách dobře, ale řád, v jehož mezích se ona svoboda má žít, si má člověk určovat sám. I když Havel často mluvil o "tajemném řádu bytí", nikdy v tom neviděl Boha s řádem, který stanovil právě Bůh. S řádem, bez něhož člověk - ba ani tak výjimečný člověk, jakým byl Václav Havel - své tužby nikdy nenaplní.

Havlův řád, to byla taková ohleduplná anarchie. Proto se Havel, onen vzor občanské statečnosti, nechal opít rohlíkem, posloužil držitelům světské moci jako onen fíkový list a v posledku sehrál roli užitečného id.... Škoda. Jistě sám od sebe čekal víc.

Vše dobré přeje, Jiří Vyleťal

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Pospíšile, Pondělí, 4.Prosince 2017, 16:36:59

Váš výrok "Všichni Habsburkové byli zvoleni potlačením české státnosti," se zde nehodí.

Myslím, že byste zde měl odložit interpretace českých dějin dle Jiráska nebo spíše dle agitky Zdeňka Nejedlého, které jsou nejen věcně nesprávné, ale i formálně zavádějící.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Přímá volba udělala z ústavy trhací kalendář Pondělí, 4.Prosince 2017, 16:40:49

a určité problémy, i když ne tak závažné, bychom měli a budeme mít i s jiným přímo voleným prezidentem, než je Miloš Zeman.

Stálo by opravdu za to, zvolit Ústavodárný parlament a nechat vypracovat a schválit ústavu novou, nebo nechat pracovat tým odborníků a výsledný návrh ústavy podrobit diskusi a schválení referendem.

Toto koneckonců v dějinách České republiky neproběhlo, ústavu přijal jen běžný národní parlament, který byl zvolen souběžně s parlamentem federálním.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 5.Prosince 2017, 06:25:47

Ad "nesprávné interpretace dějin", o kterých píše pan Unger.
K tomu se dá říct jediné. Správná interpretace dějin je ta, která zvítězí, pane Ungere. Dějiny přece vždycky psali vítězové. Jenže se ukázalo, že vnutit někomu svou interpretaci dějin nelze, protože člověk je svobodný a svébytný tvor. Takže si své dějiny musí interpretovat sám. Vzniká z toho nemalá potíž, když se střetává tolik interpretací. Ale snad z toho brzy nalezneme cestu ven.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

A ještě k demokracii Úterý, 5.Prosince 2017, 09:09:5

Aby demokracie fungovala, musely by platit, zákony, o nichž vůbec nelze hlasovat, protože o nich nelze ani pochybovat. Takové, které jsou nezrušitelné, protože jejich zrušení by ohrozilo samotný základ lidské existence.
Jenže takové zákony by musely být zapsány přímo v lidských srdcích, čili musely by být vlastně součástí člověka. Což je docela problém.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Havlova "ohleduplná anarchie" Úterý, 5.Prosince 2017, 11:35:3

Opravdu zajímavý obrat, pane Vyleťale. ;-)

Ale faktem je: ano, Havel skutečně měl dobrodušné, humanistické představy a cíle; ale nakonec se příliš oddal svým vlastním chimérám o jakémsi všestranně zralém, moudrém a odpovědném občanovi, který sám ze sebe, bez přítomnosti jakýchkoli dalších momentů či činitelů, bude působit v souladu s nejlepšími zájmy státu a společnosti.

Havel se při této své představě upínal k tradiční vizi ušlechtilého občana antického státu; ale i když odhlédneme od skutečnosti že tento "ušlechtilý antický občan" byl sám spíše jenom literárním produktem v dílech velkých antických myslitelů nežli realitou, i tak Havel přehlédl jednu naprosto zásadní věc: že tento antický občan nevznikal sám ze sebe, nýbrž že byl produktem zcela cílené, všestranné a důsledné výchovy a kultivace. A - že za tím vším skutečně stál konec konců určitý božský moment, totiž železné přesvědčení antického světa o tom, že celý vesmír je ve své podstatě dokonalý, a že tato dokonalost kosmu je vposledku totožná s dokonalostí boží.

Tato víra v té době, to byl opravdu zcela reálný faktor právě té zmíněné výchovy občana, o tuto víru bylo možno se opřít: každý měl směřovat k dosažení, k osvojení si této kosmicko-božské dokonalosti.

Havel - ano, on opravdu zmiňoval ten "tajemný řád bytí" - jenže ten v jeho podání prostě neměl žádnou reálnou sílu. Takže - jak řečeno - nakonec se Havel spoléhal jenom na chiméru. Sice na chiméru s určitým pravdivým pozadím, nicméně v daném čase a prostoru zcela vzdálenou od reality. A proto se také jeho vize o společnosti svobodných občanů natolik dramaticky rozešly s faktickým stavem společnosti.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 5.Prosince 2017, 11:38:53

Ještě dodatek k té "ohleduplné anarchii": to je svým způsobem opravdu velice výstižná charakteristika, Havel si opravdu přál ten "ohleduplný", humánní a spravedlivý svět - ale ve skutečnosti v zemi zavedl (respektive otrocky převzal) tuctový západní liberalismus, který v sobě samozřejmě nese vysloveně anarchistické rysy. Anarchistické v tom smyslu, že každý si smí dělat, každý smí hlásat co se mu jenom zlíbí, ať je to třeba jakkoli amorální, pokud to jenom vysloveně nezakazuje zákon.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Co se smí (hlásat) Úterý, 5.Prosince 2017, 12:19:53

Apoštol Pavel napsal, že se smí všechno (všechno je dovoleno), ale ne všechno prospívá, tedy ne všechno je dobré.
Takže jde vlastně jen o to, aby každý pochopil, co je dobré a co ne.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 5.Prosince 2017, 12:23:7

Kapitalismus vlastně není žádná anarchie, protože mu vládne zisk. Zatímco anarchie znamená bez-vládí.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K těm interpretacím dějin, paní Hájková, Úterý, 5.Prosince 2017, 18:24:29

často vítězí určitá ideologická interpretace dějin. Ale historie může být i předmětem neustále se vyvíjejícího a korigujícího vědeckého poznání, které s tím vítězným ideologickým mnohdy narazí.

Sociálně kritický a přemýšlivý občan o té vítězné interpretaci přemýšlí a podrobuje ji neustálému dotazování, zkoumání, zpochybňování a kritice. Buď obstojí nebo se projeví její trhliny. Stát má trhliny, pokud má trhliny skrze něj prožívaná identita. A papouškování něčeho dávno zpochybněného tento problém nevyřeší.

Ostatně zajímalo by mě, jakou vítěznou interpretaci dějin má současná Česká republika, která vznikla 1.1.1969, a tedy zakrátko oslaví 50 let své existence. Kdo byl vlastně onen vítěz, který psal "tu správnou" interpretaci jejích dějin. A nad kým (čím) tehdy (v roce 1968) zvítězil.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 5.Prosince 2017, 19:04:26

Někteří lidé přece svou identitu neodvozují od státu, pane Ungere. Ostatně o tom svědčí například identita Katalánců, o níž jste tu nedávno právě vy hodně diskutoval a zastával se jí.
Česká republika vznikla 1.1.1993, nikoli 1.1.1969. Republika, o níž píšete, byla Česká socialistická republika, součást ČSSR. Česká republika není jejím přímým pokračováním. Aspoň se už rozhodně netváří jako socialistická. Jinak si myslím, že dnes snad nemáme žádnou oficiální (státní) interpretaci dějin, kterou by někdo prosazoval ve veřejném prostoru (i když ne že by se o takovou nikdo nesnažil). Důvod bude možná ten, že v roce 1989 nikdo nezvítězil.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Katalánci jsou státotvorným národem Úterý, 5.Prosince 2017, 19:33:33

takže odvozují svou identitu od státu, který chtějí vybudovat. To jen na okraj.

Asi špatně čtete dějiny. 1.1.1993 nic nového nevzniklo, jen tímto dnem zanikla československá federace. Žádná "obnova státu" se nekonala, ten tu byl. Nebo znáte někoho, kdo slaví 1. leden? I ty obědy prezidenta a předsedy vlády se nedařily. Název Česká republika tu byl již od roku 1990, kdy byl upraven původní název Česká socialistická republika. Náš státní útvar tu existuje tedy od roku 1969. V rámci federace se totiž jednalo o svébytnou republiku, která mohla federaci kdykoli opustit. Takže byla s federací svázána ještě volněji než dnešní Svobodný stát Bavorsko se SRN.

Možná proto se tak obtížně zbavujeme normalizačních tendencí, které jsou tak všudepřítomné i dnes, 28 let po listopadové revoluci.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 5.Prosince 2017, 20:01:2

Když to berete takhle po právnicku, nebudu se s vámi přít. Dobře, můžeme považovat ČR za nástupce ČSR z roku 1969, přesně v jejích geografických hranicích.
Měla jsem za to, že jsme se bavili o interpretaci, čili výkladu dějin. Dějiny sice mohou být snůškou ověřených historických faktů, ale pak jsou dějinami beze smyslu.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Nutnost výkladu dějin bez účelových pohnutek Úterý, 5.Prosince 2017, 22:00:47

To je zajímavá diskuse o té státní (národní) identitě. Pan Unger dobře píše, že dějiny píší vítězové. Jenže to, co o nich píší, je pokaždé lež, jejímž jediným účelem je přesvědčit ostatní o tom, že jejich vítězství je logickým vyústěním dějinného vývoje. A že u jejich vítězství už navždy zůstane. Podívejme se pár desetiletí nazpět.

Prvorepubliková politická reprezentace viděla smysl a poslání českých dějin v protiněmectví, husitství, protikatolicismu a protimonarchismu. Byla to lež. A to už jenom proto, že takhle vyhraněně a jednosměrně se nesebeurčuje ani rodina, natož společnost. K tomu ještě společnost, která byla vícenárodní, několikajazyčná, sociálně strukturovaná, s otevřenými hranicemi a od takového husitství vzdálená 500 let.

Komunisté nám zase naservírovali dějiny jako třídní boj. Jeho vyústěním byla jejich vláda garantovaná mocným ruským dubiskem na východě (to byl produkt českého rusofilismu, rovněž jednoho ze stavebních kamenů prvorepublikové interpretace dějin). Byla to rovněž lež. Protože komunisté se dostali k moci za použití násilí a podvratné činnosti, to vše za vydatné podpory zahraniční mocnosti. (Navíc šlo stejně o důsledek rozdělení zón vlivu mezi vítězné mocnosti.) Tedy žádným bojem mezi třídami.

Polistopadová interpretace dějin se po čtyřiceti letech působení násilím zavedeného režimu a stejně dlouho trvajícím nekritickým pošilhávání po Západu, nabízela sama. Jsme prý bytostní demokraté patřící jen a jen na Západ. Jenom barbarský východ se svým tureckým hospodářstvím, jehož osou - osou zla - byl Sovětský svaz (a dnes Rusko) - nám zabránil předvést světu naše demokratické vlohy a ekonomickou zdatnost. Kde bychom prý byli, kdyby nás zlý osud nezavál na východ a nevrhl kolo našich dějin nazpět. Že tato interpretace dějin nemá s pravdou nic společného, vidíme dnes a denně. Pokud to vidět chceme.

Myslím, že výklad dějin, který bude prost účelových pohnutek, je jednou z nutných podmínek k utváření společnosti vyvíjející se k obecnému dobru.

Jiří Vyleťal

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 5.Prosince 2017, 22:22:49

Smysl neznamená totéž, co účel, pane Vyleťale. Lidský život má smysl, i když nemá účel.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Děkuji, paní Hájková Úterý, 5.Prosince 2017, 22:54:14

Ano, to máte pravdu, paní Hájková. Děkuji za povšimnutí.

Já jsem to slovo "smysl" uvedl jen jednou a to tam, kde mi to připomínalo souvislost s knihou Josefa Pekaře "O smyslu českých dějin".

Snad je ale z kontextu znát, jak to myslím.

Vše dobré a dobrou noc přeje, Jiří Vyleťal

Václav Pospíšil - Záhoří

Středa, 6.Prosince 2017, 07:48:12

Pane Ungere: "Podati Ferdinandovi korunu svatováclavskou znamenalo sepnouti české země s politikou jeho rodu...Bohužel, úvaha stavů byla v této věci vázána ohledy vnitropolitickými i zahraničněpolitickými. Bylo se obávati, aby případná volba jiného kandidáta nevedla k roztržce s vedlejšími zeměmi koruny české, jež uznávaly z valné části Ferdinandovy nároky dědické ...
S Ferdinandem I. vstoupil ovšem na trůn český panovník podstatně jiného ražení než byli předchozí králové rodu jagellonského... vyškolil se mladý Habsburk v prostředí románských zemí západních – jmenovitě ve Španělsku – v ovzduší cele cizím myšlence stavovského státu, a provanutém již do značné míry tendencemi nově nastupujícího panovnického absolutismu."
To necituji Jiráska ani Zdeňka Nejedlého, ale Zdeňka Kalistu. Znáte historika, který je nadšen volbou Habsburků? A dá se pokračovat: potlačování jiné než katolické víry, spojení oltáře a trůnu také nebylo to nejlepší pro katolickou církev, ... Absolutismus rostl. Volba Habsburků byla košér?
Pane Poláčku: Prezidentští kandidáti se nám představují, mnohé známe z jejich předcházející činnosti.
V nepřímé volbě volíme kandidáty stran, jsme-li nespokojeni, příště nám najmenují jiné, podobné. V tom je rozdíl mezi přímou a nepřímou volbou.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Vážený pane Pospíšile, Středa, 6.Prosince 2017, 19:29:37

já jsem svázán s tou "vedlejší zemí koruny české" a já to vnímám tak, že Ferdinand se dostal na český trůn v souvislosti s vymřením Jagellonské dynastie a předešlé dohodě o nástupnictví. Bylo třeba bojovat s Turky a tuto roli zvládli Habsburkové nakonec úspěšně.

Habsburkové byli koneckonců na českém trůně i dříve: Rudolf Habsburský ve 14. stol. nebo Albrecht v 15. století byli českými králi.

Fáze absolutismu po stavovské monarchii proběhla v mnoha jiných zemích, bez ohledu na panovnickou dynastii. Pokud jde o afinitu k protestantskému Nizozemsku, Anglii a k mnoha německým feudálním státům, tak Čeští stavové si na počátku třicetileté války nepočínali příliš strategicky. Podle toho to dopadlo.

Rozhodně je snadno zpochybnitelná vaše teze "Všichni Habsburkové byli zvoleni potlačením české státnosti."

Říká vám něco Česká konfese (1575), Rudolfův majestát (1609) nebo Toleranční patent Josefa II. (1781)? Obojí mají na svědomí tři čeští králové - Habsburkové.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Přesně tak, pane Vyleťale, Středa, 6.Prosince 2017, 19:39:23

prvorepubliková společnost byla založena na lživém pojetí dějin. Edvard Beneš, budoucí prezident ČSR, dokonce lhal o počtu československých Němců veřejně na mírových konferencích, když obhajoval vznik Československa.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Ungerovi Středa, 6.Prosince 2017, 21:59:7

A také mají na svědomí staroměstskou exekuci a obnovené zřízení zemské.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 03:26:47

Mimochodem, odvozovat svou identitu od státu či od národa není rozumné. Neboť státy mění svůj charakter, národy se rozpadají. A obráceně.

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 07:29:14

Ještě dodám. Kandidát na prezidenta nese sám svou kůži na trh. V kandidátech do obou komor volíme spíš strany. Jen výjimečně se objeví ten, koho chceme! volit.
Kdysi se mi zdál senát zbytečný, postupem času vidím, že v tom našem prohnilém prostředí potřebujeme protiváhu sněmovně.
Podobně taky prezident by měl být protiváhou vlády. Spíš sice morální, ale morálka má svou sílu i v prohnilém světě. A zvlášť v prohnilém světě.
Maminka říkávala: Masaryk řekl, že katolíci budou mít tolik práv, kolik si vydobudou. Sám jistě chápal, že i prezident má tolik práv, kolik si vydobude. Svou morální vahou. Není potřeba zvětšovat jeho pravomoce, ani to, že je volen přímou volbou mu nedává větší pravomoce, pouze jeho lidská vážnost.
Obdivuju, že v době, kdy husité běhali po Evropě a hledali, kdo by mohl být jejich králem, ve Švýcarsku začali budovat demokracii. Škoda, že se nevydali touto cestou. Tou cestou se máme vydat, pane Ungere.

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 08:03:27

Nejlepší je vláda osvíceného panovníka, řekl klasik.
Mám pro to příklad. Jsem "vedoucím" maličkého společenství. Někdy se neshodneme, Jako Židé: sejdou-li se dva, jsou tu hned tři názory na věc. Tehdy je nejlepší vláda osvíceného panovníka, rozhodnu něco potichu nebo nahlas sám. Jak je to však krásné, když se dohodneme. Rozumně, účelně, fajně. To je opravdová demokracie – vláda lidu. Ne ta naše zblblá demokracie - vláda většiny.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 08:44:24

O tom, že se staneme druhým Švýcarskem, se mluvilo už v roce 1968, t.j. před téměř padesáti lety.
A čím jsme se stali?

Ivo Horák - Praha 3

Přemýšlení nad podněty pana Ungera aneb Jak se dívají na Habsburky jinde, v Rakousku, Maďarsku, Španělsku, Nizozemí? Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 12:27:44

Jsem takový zvědavý člověk a zajímám se o mnohé, mj. o historii a o politiku. Oba obory se snažím nahlížet pokud možno zvlášť, byť samozřejmě vím, že minulost, jíž se zabývá historie, není bez vlivu na přítomnost, již formuje politika.

Nemyslím si, že současnost je nutně ve všem lepší než minulost a rozhodně nehledím na dávné výkony, dokonce i výkon moci, s despektem. Přirozeně se ovšem rovněž nedomnívám, že je dnešní svět horší než dřívější, takže nějaké reanimace minulých poměrů a navracení se do správných kolejí netřeba.

Každý asi máme, už z dětství či mládí, svá oblíbená historická období a postavy a zcela se od těchto formativních prožitků málokdy oprostíme. Zájem o vše, co souvisí s Habsburky, Přemyslovci, či Lucemburky, o husitství, USA nebo třeba dělnické hnutí z raných oblib jednak většinou vyvěrá a jednak je ovšem posiluje.

Prvorepublikovou interpretaci dějin můžeme označit tvrdě jako lživou, nebo decentněji a snad lépe jako tendenční. Který národ se však takové tendenčnosti vyhnul, které emancipační hnutí?
Myslím si, že zájem o podstatnou "rakouskou" a „německou“ část naší české historie má před sebou dobrou perspektivu. Já třeba právě přečetl knihu V. Laštovičkové Cizí dům?/ Ein fremdes Haus? a mohu říct, že je to zajímavé čtení. Podobně to mám s výtvarnou publikací Mladí lvi, která dokladuje výtvarné umění českých Němců, jak je představila stejnojmenná výstava před několika lety (zajel jsem ji navštívit do Liberce). Obé mohu vřele doporučit všem nepředpojatým českým zájemcům o objevování neznámé tváře domova.

Revize jednostranného pohledu na Habsburky je již déle stejně namístě jako nověji vyváženější pohled na režim z let 1948 až 1989. (K něčemu jako adoraci ovšem důvod není.) Jednou, snad, po překonání současné podoby vládnoucího kapitalismu, nadejde i čas, kdy bude vhodné přiznat také současnému systému, co jeho jest a co dnes právem nemáme ani tak oceňovat, jako demaskovat a odmítat.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Paní Hájková, Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 16:37:10

Přesně tak, také mají na svědomí Obnovené zřízení zemské (jehož originál nedávno věnoval slavnostně prezident Putin prezidentu Zemanovi - zřejmě se jedná o dokument, který bychom měli oslavovat a vážit si ho) a také mají na svědomí popravení 27 českých pánů (1621), z nichž 9 vůbec neumělo česky a jen tři byli "páni". Právě takto je přínos vládnoucí dynastie různorodý a stejně tomu tak je i jinde. I ve Francii Bourboni, Bonapartové nebo republikáni způsobili mnoho zlého, ale i mnoho dobrého.

Pokud jde o Československo jako druhé Švýcarsko, tak toto přirovnání je ještě o půlstoletí starší. Edvard Beneš slíbil v roce 1919 na mírové konferenci uspořádat Československo po vzoru Švýcarska a potom znovu v roce 1941. K naplnění slibů nikdy nedošlo.

Je otázkou, zda bychom neměli začít budovat demokracii na zcela nových základech a začít úplně znova, když i šance po roce 1989 nebyla využita.


Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 16:49:43

Jenže oni tím obnoveným zřízením zemským ten Rudolfův majestát zase zrušili.
"Katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené vyznání v českých zemích (ti, kteří se nechtěli „srovnat“ s panovníkem ve víře, museli se vystěhovat ze země, ovšem s výjimkou poddaného lidu, který musel přestoupit ke katolictví buď po dobrém, nebo po zlém)".
(https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Obnovené_zřízení_zemské)

Proti budování demokracie na nových základech, třeba po vzoru Švýcarska, nic nemám. Ale nevím, jak to vlastně chcete udělat, a hlavně, co bych pro to mohla udělat já. Jsem člověk pro politiku úplně nevhodný.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Horákovi Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 16:58:14

Za projev nevyváženého pohledu na režim z let 1948 až 1989 považuji například ocenění bratří Mašínů Mirkem Topolánkem z roku 2008. Takový pohled na minulý režim ale rozhodně není většinově akceptován (ani já s udělením medaile Mašínům nesouhlasím).

V čem tedy ten pohled na minulý režim není (většinově) vyvážený a v čem by měl být vyváženější?

Ta otázka je ale spíše využívána k rozdělování společnosti a k legitimizaci "odstranění současného systému" (bohužel nejspíše včetně demokracie); žádný konsenzuální pohled na minulost se totiž nehledá.

Václav Pospíšil - Záhoří

K 7.12, 16:37:10 Sobota, 9.Prosince 2017, 21:03:1

"Je otázkou, zda bychom neměli začít budovat demokracii na zcela nových základech a začít úplně znova, když i šance po roce 1989 nebyla využita."
Díky, pane Ungere! Začněme!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.