Trochu drahé srandičky

Velké politické strany utrácejí za předvolební kampaně astronomické částky, které pocházejí mimo jiné i z našich daní. Proto volme strany malé, podpoříme je tím i finančně.

Když jsem viděl první billboard vyzdobený bojovným obličejem Jiřího Paroubka s  heslem: „Bojuji proti poplatkům u zvěrolékaře“, přiznám se, že jsem se zasmál, přišlo mi to docela vtipné. Pak jsem ale uviděl druhý, a pátý, a desátý a úsměv mi poněkud ztuhl. To zřejmě není srandička osamělého Paroubkova odpůrce, na kterou věnoval podstatnou část svých úspor, došlo mi. Obnos, který na stovky takových a podobných hovadin šel, si může dovolit pouze nějaká politická strana, hádal bych na ODS.

Nehodlám marnit čas počítáním, ale pouhým odhadem finance, které vydají zejména ČSSD a ODS za předvolební kampaň, jdou do mnoha stovek milionů korun. A to nejen za billboardy, ale také za reklamu v novinách, za letáky a další materiály. Ty dvě velké strany si to mohou dovolit, ty menší podléhají tlaku, a tak se na nás, aby se neřeklo, občas šklebí i Zeman a přibudou jistě i další.

Bože můj – co by za ty idiotsky vyhozené prachy mohlo být užitečných věcí! To, kde na své kampaně berou peníze nově vzniklé strany, je do jisté míry jejich soukromá věc. Peníze na kampaň parlamentních stran, zejména ČSSD a ODS, jsou ale naše peníze, peníze daňových poplatníků, které nám ukrádá náš nesmyslně štědrý systém financování politických stran.

Možná mi někdo namítne, že jsem naivka a že ještě nesrovnatelně větší obnosy než ze státních příspěvků jdou stranám z korupce. A jen na margo: jak je možné, že si mohou strany samy volit auditora výroční zprávy – je tak překvapivé, že jsou napořád „bez výhrad“? Navíc výroční zprávy kontroluje Poslanecká sněmovna – to je přeci úžasné! Korupční peníze politických stran by ale už měly být věcí orgánů činných v trestním řízení – a tak raději zůstaňme jen u těch sice nemravných, ale – žel – legálních příspěvků:

Nejnemravnější je příspěvek za každý získaný mandát v Poslanecké sněmovně i v Senátu a činí 900 000 Kč ročně. Před deseti lety tento příspěvek činil rovný milion a Ústavní soud jej tehdy zrušil. Parlament na verdikt ÚS opáčil arogantním uzákoněním oněch devíti set tisíc a za problémem se zavřela voda. V zastupitelstvech vyšších územněsprávních celků příspěvek za mandát činí 250 000 Kč ročně.

Třeba ODS, která má nejvíc poslanců a senátorů, dostává spolu s ostatními příspěvky 170 milionů korun každý rok, ČSSD, která to dohání na krajských zastupitelích, přes 175 milionů korun. Stojí za to prostudovat si přesná čísla financování politických stran v přehledné formě zde na stránkách ministerstva financí.

Již méně problematický je snad příspěvek stranám, které dosáhnou 3% hranice volební úspěšnosti ve volbách do Poslanecké sněmovny. Už jsem to jednou psal, ale znovu: ten může pomoci k práci do dalších voleb těm stranám, které se do Sněmovny nedostanou přes onu 5% hranici. Tento příspěvek činí šest milionů Kč ročně a s každou další desetinou procenta hlasů se tato částka zvyšuje o 200 000 Kč až na maximálních deset milionů Kč, poté již příspěvek zůstává každý rok konstantní.

Jediný příspěvek, který považuji za opravdu mravný a který by rozhodně zabránil polepování státu politickou pornografií, a stačil by jen na opravdu nutnou stranickou agendu, je příspěvek sto korun za každý platný hlas, který je vyplácen těm stranám, které získají ve volbách alespoň 1,5 % ze všech platných hlasů. Za každých tisíc hlasů alespoň jednorázově jeden milion korun!

Tato čísla znamenají jediné: Volební zákony sice hned tak nepřinutíme politiky velikých stran změnit – vždyť si je prosadili právě pro své velké strany. Můžeme však, ba měli bychom se zbavit strachu, který je nám neustále vnucován předvolebními průzkumy, totiž že náš hlas „propadne“, když dáme hlas straně, které předvolební výzkumy nepřiřknou minimálně oněch magických 5 %. Nebojme se dát hlas malým stranám, jestliže je chceme volit.

Je sice pravda, že podle našeho systému přepočítávání hlasů ve volbách opravdu náš hlas může být připočten vítězným stranám. Jenže: když si to řekneme všichni, předem se vzdáváme. A navíc a hlavně: náš hlas má obrovský význam právě pro ten výše zmíněný státní finanční příspěvek politickým stranám, který je hlavně pro malé strany životně důležitý.

Náš hlas i pro politickou stranu, která ve volbách získá jen 1,5 % (či 3 %), přeci neznamená vůbec hlas propadlý. A navíc: malé strany peníze smysluplně využijí, zatímco velké strany polepují celou republiku za stovky milionů státního příspěvku nesmyslnými billboardy, protože nevědí, co s penězi.

Podle známého bonmotu je demokracie sice mizerný systém vedení státu, ale zatím nikdo nic lepšího nevymyslel, a tragické zkušenosti s totalitními režimy i s naší tak zvanou „lidovou demokracií“ Benešova Košického vládního programu nás o tom bezpochyby přesvědčují. Bez volné soutěže politických stran se v parlamentní demokracii neobejdeme. Proto je nedůstojné se jejich výběru nezúčastnit, to snad je mimo diskusi pro každého, kdo si sám sebe jen trochu váží. Svým hlasem však navíc můžeme značně pomoci té straně (či hnutí), která je nám sympatická, i když se třeba zatím či tentokrát do parlamentu nedostane. Navrhuji inovovat staré heslo: Volbou malých stran šetřme naše lesy!

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.