Deník Referendum Domov

Před několika dny se představitelé hnutí ANO a strany SPD po společném setkání mimo jiné pozitivně vyjádřili k možnosti zavést přímou volbu starostů. Nejde o nápad nový ani přelomový, naopak ve veřejné debatě se s přestávkami objevuje už několik let. Naposledy se o něm poměrně intenzivně hovořilo v souvislosti s poslaneckým návrhem TOP 09 a Starostů z července minulého roku, který navrhoval volit hlavu obce přímo v sídlech do 1500 obyvatel. Návrh byl zamítnut hned v prvním kole. Proč se nyní téma opět dere do popředí? A co by v konečném důsledku znamenala tato změna pro charakter naší zastupitelské demokracie?

Na první otázku je odpověď relativně jednoduchá: protože jde o populární krok. Většinu prvků přímé demokracie vnímají občané obvykle pozitivně. Mají pocit, že mohou ovlivnit více než doposud. A obzvláště v dnešní době, kdy je stávající systém – establishment v nevoli velké části obyvatel (jak nám napovídají i výsledky sněmovních voleb). Zastupitelská demokracie se stává reliktem starých časů, nástrojem „zlovolných“ tradičních stran, které chtějí mermomocí lidu upřít jeho právo na rozhodování o budoucnosti této země. Asi v tomto duchu se nese kritika současného stavu, zejména ze strany populistických subjektů.

Ostatně jak známe z historie, populisté dokázali zdatně využít prvků přímé demokracie k její postupné eliminaci. Adolf Hitler využil za doby své vlády hned několikrát institutu referenda (vystoupení Německa ze Společnosti národů, spojení funkce kancléře a prezidenta a referendum o anšlusu Rakouska). Je samozřejmě neadekvátní srovnávat říšského kancléře s představiteli českých populistických stran a hnutí, avšak u každé výrazné změny dosavadního nastavení je vždy potřeba se zastavit a řádně zamyslet nad důvody a dopady těchto návrhů. Ať už pocházejí z pera TOP 09, SPD nebo kohokoliv jiného. To, co je populární, nemusí být prospěšné pro stabilní fungování naší demokracie.

Přímá volba starostů tak, jak si ji nejnověji představuje SPD, není jen soubor legislativních opatření, ale změna systémového charakteru. Pokud bychom se totiž vydali obdobnou cestou jako při zavedení přímé volby prezidenta, znamenalo by to nezměněný status quo v pravomocích starostů, ale změnu ve vnímání jejich postavení voliči. Přímo volený starosta obce by získal zcela jinou úroveň legitimity. Očekávání občanů by vzrostla, ale jeho možnosti ovlivňovat reálný chod věcí by se nezměnily. To by mohlo vést k deziluzi a následné apatii voličů. A zcela se to příčí argumentům zastánců přímé volby, kteří v ní vidí šanci na aktivizaci občanů.

Přímo volený starosta má opravdu odpovědnost primárně k voličům, kteří jej mají možnost za jasně definovaných podmínek odvolat. Zde se ale nabízí na dnešní poměry snad až kacířská myšlenka: copak i nepřímo volený starosta, tedy politik, není svým voličům odpovědný? Zastupitelská podoba demokracie přece toto břemeno ze starostů, hejtmanů a dalších nesnímá. Stejně jako neubírá občanům – voličům nástroje a možnosti, jak volené zástupce kontrolovat. Zastupitelské formy se staly naším alibi pro občanskou pasivitu a toto by rozhodně nemělo být argumentem k zavádění přímých prvků.

Ano, může se stát, že ani institut voleb nedokáže ne zcela oblíbeného starostu dostat z funkce, a ten se díky schopnosti získat podporu v zastupitelstvu dokáže udržet u moci. Přímá volba s sebou přináší i možnost přímé odvolatelnosti. Například na Slovensku, které je nám dáváno za příklad, je starostu možné odvolat referendem, pokud se pro něj vysloví 30 procent voličů a následně v něm pro odvolání hlasuje nadpoloviční většina (odvolávat může i zastupitelstvo). Zvolení je paradoxně mnohem lehčí, kandidátovi stačí prostá většina v rámci jednokolového většinového systému. Pokud Tomio Okamura a do jisté míry i Andrej Babiš halasně prosazují přímou volbu starostů zejména za účelem dosáhnout odvolatelnosti politiků, měli by být k veřejnosti fér a přiznat, jak složité takové odvolání může v reálu být.

Přímá volba starostů ani přímá volba prezidenta nemůže nikdy nahradit opravdovou občanskou aktivitu. Foto ProAlt

Starosta ví všechno nejlíp
Andrej Babiš v létě letošního roku dále na podporu přímé volby argumentoval, že je to starosta, kdo ví nejlépe, kde je potřeba opravit chodník či zvýšit kapacitu ve školce. Jako by měl v celém městě jedině starosta vyvinuté základní smysly a dokázal rozpoznat, co je potřeba zařídit. Tato personifikace vedení města do jediné osoby, a ještě v tak absurdní míře, není u politika typu Andreje Babiše překvapující. Ostatně na tomto principu je vystaveno celé hnutí ANO. Jistě, my voliči se velmi často rozhodujeme na základě informačních zkratek, které nám pomáhají pochopit a zjednodušit složité procesy, a tak si řízení města možná spojíme pouze s osobou starosty. Ale intuitivně předpokládáme, že nejsme vydáni zcela napospas jeho libovůli a i on je limitován.

Za dobu, co Andrej Babiš okupuje českou politickou scénu, jsme si mohli zvyknout na ospravedlňování všelijakých reforem ve jménu větší efektivity. Co když si ale ve jménu větší efektivity zavedeme přímou volbu, právně upravíme postavení starostů, posílíme jejich vliv a následně si zvolíme někoho s perfektním marketingem, ale minimálními schopnostmi? Někoho, pro koho je konsenzus překážka tížené efektivity? Někoho, kdo si ve jménu znovuzvolení vybere cestu populismu? Co když budeme mít oddělené volby a zvolené zastupitelstvo nebude starostovi po vůli? Může být takto zablokovaná obec nacházející se fakticky v režimu kohabitace efektivní? A pokud se neschopného starostu nepodaří odvolat v referendu kvůli nízké volební účasti, znamená to tedy, že nebude fakticky odpovědný nikomu?

Dříve, než se pustíme do překotných změn Ústavy a dalšího oslabování stávajícího zastupitelského charakteru naší demokracie, neměli bychom se raději podívat, zda nelze některé problémy vyřešit dílčími změnami? Které pravomoci je třeba posílit, abychom starostům ulehčili řízení města a zároveň výrazněji neomezili kontrolní pravomoci zastupitelstva? Pomohl by problémy obecních samospráv řešit pozměněný volební systém, například posílený o většinové prvky? A nenašly by se jiné způsoby, jak více zapojit občany do správy města, třeba zavedením participativních rozpočtů?

Andrej Babiš ve své polemice nad přímou volbou starostů ještě uvedl jednu zajímavou větu. Napsal: „Přešli jsme u nás na lidovou volbu prezidenta a demokratický systém se nezhroutil a stejně tak se nezhroutí z přímé volby starosty.“ Demokracie se opravdu nezhroutila. Můžeme ale na druhou stranu říct, že díky ní vzkvétá? Tak i tak jsme vždy odkázáni na osobnost konkrétního zvoleného reprezentanta. Přímá volba starostů stejně jako přímá volba prezidenta nejsou správné odpovědi na naši občanskou pasivitu. Slouží jen jako dobře znějící alibi.