Chci přispět X

Věčná role udavačů

Největší hrozbou morální integrity možná není strach o vlastní existenci, ale vize blahobytu, která tím, jak je jakoby na dosah, už ani nepotřebuje žádnou ideologii.

Spisovatelka Alena Wagnerova v Tvaru č. 17, v sloupku nazvaném Bílé rukavice, uvádí zajímavou okolnost. Při svém bádání v Archivu bezpečnostních složek, konkrétně ve složce s nadpisem „Trockisté a surrealisté“, se musela probírat mnoha různými udáními, které bezpečnostní orgány zhruba v letech 1948 až 1952 vedly proti skupině lidí podezřelých ze sympatií k „trockistům či surrealistům“ (a nějak je vyhodnocovaly).

Někdy byla udání závažná, jindy úplně nicotná, spíše jen udání pro udání. „Děsivé a otřesné bylo ale jejich množství i to, že tu nešlo o potvrzení viny nebo neviny, ale o nálepku. A někdy, jako u Záviše Kalandry, i o život,“ poznamenává Alena Wagnerová s pocitem, že i tato digitalizovaná akta by kvůli jejich odpudivosti měl badatel probírat v rukavicích, podobně, jako musí bílé rukavice používat při studiu archivních dokumentů nedigitalizovaných.

S mojí maminkou, ročník 1925, často hovoříme o padesátých letech minulého století, jejichž hrůzovláda se na udavačství zakládala. Sama totalitní moc totiž nemá takové síly a prostředky, aby mohla proniknout na všechna pracoviště a vstoupit přímo do domácností, do rodin. Proč síť udavačů zhoustla tak, až si důvěřovat už nemohli ani kamarádi a kolegové, ba ani nejbližší příbuzní?

Jak maminka říká, kam se člověk hnul, tam musel očekávat nějakého udavače, konfidenta. Asi to bylo také tím, že účinnější, závažnější udávání bylo honorováno, prý až pět set korun za kus, a to byly nějaké peníze! V našem domě se tímto způsobem přiživovali udavači alespoň dva. Ochladly i sourozenecké vztahy a na tvářích dříve velice živých se ve společnosti rozhostila jakási strnulá budovatelská maska, obecně přijatelná. U nás stačí, aby totalitní moc s porobou začala, a lid už si ji dovede do zničujících konců.

Ostatně podobným procesem národní poroby prostřednictvím jeho lidu jsme procházeli také po srpnu 1968, kdy mělo pouhé „poučení z krizového vývoje“, sesmolené Husákovým politbyrem, stejnou účinnost jako hlavně tanků a samopalů. Ten sborníček stranického spílání a nápravných hesel nás dovedl ke kapitulaci, o níž se Brežněvovi možná ani nesnilo – svou hrdost jsme mu sami složili k nohám. Soudruh se začal bát soudruha, soused souseda. Také v tomto našem elektronickém listě se období takzvané normalizace bohužel často hodnotí podle (slušné) životní úrovně, a nikoli podle poměrů v občanské společnosti z hlediska důstojnosti člověka a jeho etických zásad neboli morální integrity.

NormalizaceV našich končinách stačí, aby totalitní moc s porobou začala, a lid už si ji dovede do zničujících konců. Repro DR

Vázat důstojnost člověka toliko k sociálním jistotám a prosperitě bývá nepřípustná zkratka, k níž se v heslech uchylují autoritářské režimy. Sójový suk či polomáčené sušenky, které byly dobré už za Husáka, nejspíš zůstanou takovými i za Babiše, tak proč si stěžovat, že.

V rozhlasovém portrétu Dagmar a Františka X. Halasových, jehož autorem je Jan Hanák a který nese název „Nazývám kočku kočkou“, mluví Dagmar Halasová také o době padesátých let minulého století, kdy bylo ve školách i na pracovištích žádoucí psáti si vzájemná hodnocení a posudky. Tu jako slohovou práci, jinde jako projev soudružské otevřenosti. Vy, kteří spolu sdílíte školní lavici, kabinet nebo šatnu, o sobě přece víte nejvíc!

Pak ovšem stačilo napsat o druhovi, že je třeba zádumčivé povahy. Z čehož se pak mohlo odvozovat, chtělo-li se, že za jeho zádumčivostí je nesouhlas s vedoucí úlohou komunistické strany, jinak by nebyl zádumčivým. A z toho už se dalo leccos vyvodit.

Svoboda lágru
Dagmar Šimková v knize „Byly jsme tam taky“ líčí různé útrapy, jimiž prošla ve vězení jako oběť politických procesů. Život na pokraji neživota, kdy k trýzni proti lidskosti, srovnatelné s žalářováním mužů, se přidává utrpení ještě navíc – proti ženskosti. Strašné! Úděl horší vražedkyň. Vražedkyně lidstva i komunismu, jak o nich dobová propaganda mluvila.

Šimková jako vězenkyně, která spolu s dalšími podobně postiženými sní o svobodném světě vně zdí kriminálu a své odsouzení pokládá za příšerný a nepochopitelný souběh nepřízně osudu, justičních omylů a nedopatření. Dagmar Šimkové se podařilo utéci z nucených prací na Slovensku, ale vyvrknuvši si nohu, vysílením usne v panáku obilí. Záblesk soucitu projevuje jen četnický velitel na strážnici, kam ji předseda JZD, jemuž ji vítězoslavně předali brigádníci pracující na poli, odvedl jako vyvrhele společnosti.

Velitel jí nenápadně podá hrnek s čajem a slivovicí a dokončuje výslech člověka, „jenž se opil a trochu pobil tchána sekerou“. Bojí se, aby ho ten vyslýchaný muž neudal, „že soudruh policajt je málo uvědomělý“. „V těch dnech,“ píše Šimková, „jak všichni pamatujeme, nikdo nevěděl, kdo koho udává, a člověk se strachoval ukázat, že v něm něco člověčího ještě zůstalo.“ Na útěku ji pomohli pouze Cikáni.

Šimková se dobírá truchlivého poznání: duchem svobodné zůstávají ony v hadrech, jimž dennodenně vtloukají do hlav: „Jste vyvrhelové lidské společnosti. Zapomenuté, nikdo o vás neví, nedbá, nechce vás zpět, jste nic, přestaly jste existovat.“ A ti svobodní venku, naděje pokroku, se nechali spoutat, uvěznit ve lživých politických poměrech, slibujících šťastnou budoucnost. Kdo je přinutil tak slepě sloužit? Copak je mučili?

Jak píše Šimková, smyslem toho snášet a vydržet strašnou vězeňskou trýzeň už ani nebyla pomyslná „svoboda“ za branou žalářů. Důležitější bylo „udržet si morální integritu“.

Knihu „Byly jsme tam taky“ jsem četl už před několika lety. Od té doby přemýšlím, jestli v ní není ještě další poselství: obava, že největší hrozbou pro morální integritu je právě vize blahobytu, která možná tím, jak je jako na dosah, už ani nepotřebuje žádnou ideologii. Bez udavačů se to ale nejspíš neobejde.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Kdo je původcem zla udavačství? Úterý, 7.Listopadu 2017, 08:37:14

Tuto neděli v poledne – což je zvláště příhodný čas – u nás zazvonila (nikoliv poprvé) jakási paní s letákem od Lídla a s otázkou, zda jsme tento leták dostali do schránky. Řekl jsem, že nevím, protože všechny letáky okamžitě vyhazuji.

Čím se tedy dnes také živíme? Udavačstvím! A žádnou komunistickou totalitu, ani žádné hrozby, ba ani mučení k tomu nepotřebujeme. Stačí nám volná ruka trhu kapitalismu.

Tak, kde je to zlo, kde a kdo je jeho původcem? Pouze komunismus a vše co s ním spojujeme to určitě není, že?

Váš Jiří Vyleťal

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Vyleťalovi Úterý, 7.Listopadu 2017, 09:43:57

Mně taky každou chvíli někdo telefonuje a nabízí zboží. Opravdu nevím, kde berou ta telefonní čísla.
Tuhle mi volali, že si mám koupit (nechat poslat na dobírku) sadu šperků - náhrdelník s náušnicemi a náramkem za šest stovek od firmy Swarovski. Nechtěla jsem, protože takových tretek mám doma až moc. Jenže oni řekli, že tím nákupem vytvořím pracovní místo pro jednoho postiženého. Pak to zboží nekupte, když přijdou s tímhle! Vždyť budete vinni tím, že nějaký chudák nedostane práci! Tak jsem náhrdelník koupila a dala ho dceři.
A přemýšlela jsem, že to s kapitalismem asi není dobré, když přechází na tuhle strategii.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Citové vydírání Úterý, 7.Listopadu 2017, 10:02:43

Zlo, jímž je sobectví a jeho dílo kapitalismus, se neštítí ničeho. Ani citového vydírání.
Jiří Vyleťal

Ivo Horák - Praha 3

Slovo kolaborace má nejen "český" význam Úterý, 7.Listopadu 2017, 10:51:39

Udavačství neexistovalo jenom za komunistů a jenom v naší zemi. Tento systém má své staleté kořeny a mimořádné role nabyl v desetiletí před nástupem KSČ k moci, tedy za okupace. Když jsem už naznačil, v případě nejdávnějším implicitně, tři etapy udavačství, snad mohu mezi odhalování kacířů a protinacistického odboje zařadit ještě souputníky Sabinovy.
No a dnes? Na jednu stranu má určitě pravdu pan Vyleťal, firmy mají výtečné technické prostředky, a přímými svědectvími kolikrát taky nepohrdnou. Ale ani stát, dodají někteří.

Takhle se dostávám k málo populárnímu sdělení: Někdy je udavačů třeba. Naprostá lhostejnost nebo odpor k autoritám mohou přinést stejné zlo jako konfidenti. Kolik teroristických útoků mohlo být zmařeno, kdyby konkrétní lidé byli podezřívavější a hlavně ochotni určité pomoci. A kolika hrozbám se právě takhle podařilo zabránit! Nejde však jen o přípravu vražd. Kolik jiných trestných činů, majetkového charakteru, se nemuselo a nemělo setkat s nemístnou tolerancí. Kolik falešné solidarity, jak se začalo kdysi říkat, je v různých branžích? Třeba i mezi konkurentskými firmami ohledně jejich praktik. Často postrádáme potřebné institucionální rámce. Proč jsme nevyužili v daném smyslu lépe možností internetu?

Koneckonců i akce "me too", pojednávaná jinde, je ukončením jedné mlčenlivosti, které nás leckdy dráždí nejvíce právě svým "bonzáctvím".

Asi si budeme muset zvyknout na to, že jednoduché odpovědi "ano-ne" jsou opravdu málokdy na místě, a to i v případě udavačství.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ano, ne vše, co se považuje za udavačství, jím je Úterý, 7.Listopadu 2017, 12:47:3

Ano, jistě máte pravdu, pane Horáku. Já si však myslím, že udavačství se nedělá s úmyslem zabránit zlu, ale s úmyslem něco z toho mít (viz Lídl, viz Sabina, viz udavačství za protektorátu, viz udavačství v padesátých letech). Někdy takové udavačství může nabýt absurdní formy – udám, abych nebyl udán z toho, že jsem neudal.

To, co Vy myslíte např. oznámením podezřelého chování, z něhož lze vyvodit např. přípravu k teroristickému útoku, není žádné udávání. Je to totéž, jako když vidím zloděje dobývajícího se do rodinného domu – zkrátka oznámení trestného činu, případně oznámení o přípravě k němu.

To právě jen u nás, kde - jak Masaryk jednou výstižně řekl: „více lidí přeje zlodějíčkovi než policajtovi“ - tyto dva principiálně zcela rozdílné jevy slučujeme.

Jiří Vyleťal

Josef Poláček - Manuální pracovník

Prásk! Prásk! Prásk! Úterý, 7.Listopadu 2017, 16:11:14

Ten fenomén udavačství, respektive "práskačství", popsal už Alexandr Solženicyn ve svém "Archipelu Gulag" - v kapitole obdařené právě tím i zde v záhlaví použitým nadpisem.

Solženicyn líčil, jak se to práskačství ve stalinském Sovětském svazu rozmohlo strašlivým způsobem; přesně tak jak je to popsané v tomto článku, kdy už přítel nemohl věřit příteli, jeden člen rodiny druhému.

Ovšem, stejně tak se udavačství rozmohlo například v Německu po nástupu Hitlera k moci; kdy například mnichovská prokuratura vůbec časově nezvládala zpracovat ta množství udání, kterými se bodří Mnichované navzájem častovali za "urážku Vůdce".

A stejně tak ve středověku za čarodějnických procesů, kde se v určitých regionech drasticky vylidnily celé vesnice - neboť jejich obyvatelé s neutuchající horlivostí produkovali udání pro "čarodějnictví". Proti svým vlastním sousedům.

Před časem mi Ivan Štampach měl za zlé, že jsem lidské pokolení označil jako "lidskou smečku". Ale někdy se opravdu zdá, že jedině dokud je tato smečka držena na řetězu striktních zákonů a veřejného pořádku, je možno ji zdržet před její neustále doutnající touhou trhat a rvát všechno okolo sebe.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 7.Listopadu 2017, 16:37:25

Spoutat je pomocí zákonů a veřejného pořádku?
Pane Poláčku, neudávají lidé druhé lidi právě za to porušování zákonů a veřejného pořádku? Vždyť za co jiného by udávali?
A proto, čím více je spoutáte, tím více budou udávat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 8.Listopadu 2017, 09:16:6

Je to jako v pohádkách. Obludu nelze donekonečna držet na řetězu. Je třeba ji definitivně porazit. Ale ne silou.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 8.Listopadu 2017, 09:38:50

Můj příspěvek výše, který reagoval na pana Vyleťala nebyl sice úplně k tématu článku, nicméně dostala jsem na něj zajímavou mailovou reakci, kterou si se souhlasem pisatele dovolím zde zveřejnit:

Dobrý den,
náhodou jsem narazil na Váš komentář k článku Ondřeje Vaculíka (mého oblíbeného autora).
Nedá mi to a neodpustím si věcnou poznámku (kterou bych napsal do komentářů, ale k tomu je třeba mít předplatné či jiné oprávnění (?):
Firma Swarovski (taková o hodně lepší švýcarská Preciosa, ale lepší a nevlastněná překabátěným bolševikem a bez stigmatu normalizační prosperity založené na práci věznů) opravdu nemá zapotřebí prodávat své zboží obskurním způsobem, který popisujete a emocionálně vydírat zákazníky (navíc argument o vazbě na pracovní místo, který jste zmínila, je - především ekonomicky - zjevně nesmyslný).
Šperky Swarovski jsou - mrkněte na on-line shop - o řád dražší, obávám se, že jste dceři koupila fejk a skočila na lep nějakému šmejdovi (což mě mrzí).
Nemyslím to posměšně, sám se občas stydím za svoji (potažmo poměrně vzdělanou) matku cca ve vašem věku, která je schopna překvapivě na podobné triky skočit také. Komunisti prostřednictvím bizarního a iracionálního hospodářského schématu vaší generaci (tedy s výjimkou veksláků se svazáckymi legitimacemi a estébáků z PZO) vymazali normální ekonomické instinkty a zdravý selský rozum (trestuhodná vulgární simplifikace) a tak se stáváte obětí podobných, nepochopitelně fungujících, triků.
Příště pozor a více štěstí
Petr Štěpánek

A moje odpověď:

Vážený pane Štěpánku,
asi jsem se nepřesně vyjádřila. Šperky možná nebyly přímo od firmy Swarovski, ale výroba s firmou údajně souvisela (snad na základě nějaké smlouvy?). Bohužel nejsem schopna vnímat a zapamatovat si obsah telefonátu v celém rozsahu, proto se telefonování, pokud možno, vyhýbám a dávám přednost písemnému vyjadřování, které si člověk může přečíst opakovaně.
Telefonáty obchodního rázu (pokud se mi je podaří hned zkraje identifikovat) jsem se už naučila okamžitě zavěšovat. Tito mě skutečně nachytali na slib, že bude vytvořeno místo v chráněné dílně. Ověřit jsem si to bohužel nemohla.
V obchodě a v ekonomii se moc nevyznám, to je pravda. Nevím, jestli komunisté v naší generaci vymazali normální ekonomické instinkty (sama jsem se narodila v komunistické rodině), ale možné to je. Kupodivu v nás nevymazali empatii, snahu pomáhat druhým lidem, i když takto můžeme snadno naletět. Je mi líto, že se proto stydíte za svou matku, která asi patří k mé generaci.
To, že se mi při veškeré mé ekonomické negramotnosti a vrozené nešikovnosti daří vcelku dobře, přičítám víc Bohu než náhodnému štěstí.
Hezký den vám přeji (jsem zrovna v autobuse na cestě do práce)
E. Hájková

A znovu on:

Dobré jitro,
chápu - mě bylo v zásadě líto, že někdo, kdo nepůsobí jako zlý člověk a je zjevně empatický, naletěl, byť v tomto případě se to naštěstí týkalo marginální sumy, na podobný trik (který opravdu nesouvisí s pomocí).
Swarovski snad nějaké chráněné dílny má (byť způsob výroby to skoro vylučuje, možná v pomocných provozech), ale značku by způsob prodeje, který popisujete reputačně poškozoval.
V obecném slova smyslu mě pak napadá, že charitativní aktivity k nám přisli spíše až se západními korporacemi a jejich sociálním standardem a politikami sociální zodpovědnosti firem (někdy, pravda, úsměvnými) - skloubení kariéry s mateřstvím nebo uplatnění handicapovaných v práci je stále snazší v (např.) Microsoftu než (např.) v české, stále ještě v tomto i jiných směrech rigidní veřejné správě, to však jen na okraj.
Ať se Vám daří, zdravím Vás
Petr Štěpánek
..............

Jinak se ještě jednou všem omlouvám za to, že do diskuse vnáším trochu jiné téma.

Ivo Horák - Praha 3

2 poznámky k názoru p. Štěpánka Středa, 8.Listopadu 2017, 10:13:2

Zaprvé, spíše jen pro úplnost, firma Swarowski má české kořeny a rakouský, ne švýcarský domicil. Sídlem je ve Wattens poblíž Innsbrucku, kde má nejen továrnu, ale také velmi navštěvované muzeum.

Zadruhé, naivita, nezkušenost a neopatrnost Čechů při nakupování, posílená nejen podle p. Štěpánka v důsledku života v komunistických poměrech, není podle mých zkušeností v porovnání s příslušníky jiných národů ani nadprůměrná, ani průměrná, nýbrž spíše podprůměrná.
Pracovně jsem přicházel do styku s cizinci, nejčastěji mladými, kteří neuvěřitelně "nalétávali" při výměně peněz, na ulici za maďarské a běloruské (s azbukou) a předtím i následně ve směnárnách, pracujících (legálně!) se ziskem cca 30% z obratu.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Kdo přinesl podvodné triky obchodníků Středa, 8.Listopadu 2017, 22:17:33

Dobře jste odpověděla, paní Hájková, panu Štěpánkovi.

Já bych k té Vaší odpovědi ještě dodal, že předpokládat poctivost a věřit v dobro v druhém člověku, je ctnost. Byla-li jste podvedena, není v tom ani za mák Vaší viny. Ba co více, vy jste projevila lásku k bližnímu a milosrdenství, neboť jste chtěla pomoci postiženému člověku. Veškerá vina leží na tom, kdo Vás podvedl (pokud Vás podvedl).

Ještě bych panu Štěpánkovi připomněl, že jsme v éře komunismu neměli zkušenost s všelijakými podvodnými triky obchodníků a tudíž jsme si tehdy nemohli vytvořit obranné mechanismy proti nim, ovšem tyto podvodníci a jejich triky na obelhávání zákazníků k nám přišli až s kapitalismem.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.