Jak se dělá politika v ČSSD

Jan Černý

Zkusme krátce nahlédnout do politické kuchyně jedné z parlamentních stran. Zdalipak je všechno tak odpudivé a upadlé, jak si to česká společnost, odcizená politice, maluje?

Dnes se pokusím stylizovat do role stenotypisty. Jako příspěvek k debatě vedené ve sloupkařských textech Deníku Referendum mezi frontálními kritiky současného politického establishmentu a kompromisněji naladěnými pragmatiky si dovolím předložit zestručněný záznam toho, jak to vypadá, když se politická strana o něčem radí; snad tak můžeme alespoň na chvíli nahlédnout za marketingovou výkladní skříň do skladiště konkrétních politických postojů a udělat si o něco plastičtější obraz.

Nedávno se v sídle Zastoupení Evropské komise v ČR v Praze konalo expertní slyšení k nové strategii rozvoje EU „Evropa 2020“. Organizátorka slyšení, předsedkyně Zahraniční komise ČSSD Kateřina Bocianová, pozvala sociálně demokratické politiky, zástupce think-tanků a novináře — jednání tak můžeme považovat za když ne veřejné, tak zveřejnitelné.

Úvodní výklad k prezentaci dokumentu strategie „Evropa 2020“ podal Petr Zahradník, vedoucí Kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny:

Strategie „Evropa 2020“ nahrazuje Lisabonskou strategii z roku 2000, která zůstala nenaplněna. Více než polovina dokumentu (cca 60 %) se věnuje východiskům z finanční a hospodářské krize, další část předkládá nové náměty. Dokument bude mít klíčový význam pro kohezní politiku EU po r. 2013.

Vychází z aktuálních skutečností: krize zvýšila nezaměstnanost a je spojena s krizí veřejných financí. Nový přístup akcentuje význam ekonomiky založené na znalostech, inovacích a šetrném zacházení s životním prostředím. Důraz klade na růst pracovních příležitostí a nové faktory hospodářského růstu.

Na rozdíl od Lisabonské smlouvy, která byla obšírným dokumentem, se strategie 2020 soustřeďuje na priority. Novum lze spatřovat také v orientaci na lepší komunikaci mezi centrálními institucemi EU a národní úrovní členských zemí.

Dokument je poznamenán snahou o úspornost. Chybí v něm jakýkoli odhad ekonomického růstu, absentuje i finanční rozvaha o nákladech. Pouze konstatuje stav veřejných financí a nespoléhá na finanční injekce. Navrhuje ozdravění veřejných financí a opatření pro prevenci před opakováním nynější krize. Jako stěžejní lze označit myšlenku ustavit Evropský měnový fond, alternativu MMF. Finančním omezením by podle strategie 2020 neměly být dotčeny vzdělávání a věda. Podporu si však vyžádá trh práce:

- hospodářský růst má být určen znalostmi a inovacemi,

- je nezbytné eliminovat bariéry na pracovním trhu,

- posílení konkurenceschopnosti vyžaduje propojit ekonomický systém  s ekologickými nároky.

Trh práce bude vyžadovat celoživotní učení a přeshraniční pracovní mobilitu (dle dokumentu je stále nízká).

Výhled „Evropa 2020“ klade důraz na obnovu autority Paktu stability a růstu (promítne se do reformované kohezní politiky). Novým prvkem je požadavek uplatnit digitalizaci nejen v ekonomické činnosti, ale rovněž při výkonu demokracie. Závažným požadavkem je také sociální začlenění (flexicurity) a společnost charakterizovaná vstřícností.

Lubomír Zaorálek: Jsem rád, že jsme se tu sešli, je to vůbec první jednání k dokumentu, který ještě nebyl schválen. Merkelová zatím odmítla dokument podepsat, dokud nebude akceptován Spolkovým sněmem i zemskými parlamenty. Chtěla by v něm mít zapracovánu podobu postupného plnění třeba po pěti letech, nejen konečný stav. Vyjádřila pochybnost k ambicím strategie, není-li podepřena sankcemi.

Česká politická reprezentace navozuje dojem, že rezignuje na to vůbec si ujasnit svou pozici vůči „Evropě 2020“.

Vladimír Špidla: Není to strategie, protože Evropa není stát. Je to doktrína, Evropa nemá pro svůj chod 20 procent HDP jako federální vláda USA, nýbrž jen jedno procento; nelze uvažovat o fiskální politice. Dokument je až přehnaně konkrétní. Je ovšem třeba vymezit rámec pro rozvoj; obecně lze tak s „Evropou 2020“ souhlasit. Ale sankce by tam neměly být, je trapné, když nejsou vynutitelné a ztrácejí smysl.

Bohuslav Sobotka: Buďme pozitivní, kritiků bude u nás dost. Dokument je třeba dotvářet. Je dobré, že dokument předchází finanční perspektivu na příští rozpočtové období 2013-2019. Musí být přijat takový (evropský) rozpočet, který by strategii podpořil. Pokud by rozpočet nedoznal změn, nelze hovořit o strategii. Velmi cenná je myšlenka vytvořit Evropský měnový fond. Ale nelíbí se mi zpochybňování Paktu stability, neboť na malé členské země jsou kladeny přísnější požadavky. Vůči malým zemím je Pakt stability efektivně uplatňován, vůči velkým nikoliv.

Jiří Havel: „Evropa 2020“ je vize, nikoli „pětiletka“. Zaslouží si pozitivní ocenění. EU tušila, že Lisabonská strategie nebude úspěšná; příčinou je to, že členské země ji nepřijaly za svou, projevil se nedostatek odhodlání. Strategie může být realizována jedině v členských státech — třeba v oblasti školství u nás nejsou problémem vysoké školy, těch je dost, až moc; problémem je, že dostávají špatné studenty, musíme pracovat na zlepšení základního a středního školství. Také souhlasím s ustavením Evropského měnového fondu.

Jan Mládek: Je třeba formulovat pozitivní pozici vůči dokumentu. ČR má zájem na tom, aby evropský integrační proces byl funkční. Dokument však musí přesvědčit svou věrohodností; Lisabonská strategie spadla do stoupy... Dnes, v souvislosti s řeckým zadlužením, si bohužel musíme pokládat i otázku, zda euro přežije. Já si myslím, že na sedmdesát procent ano.

Projevuje se diskrepance: EU není stát, ale má-li společnou měnu (země eurozóny), potřebuje integrovanou exekutivu. Ale za tím je politický záměr: euro bylo zavedeno proto, aby si vynutilo politickou integraci.

Alena Gajdůšková: Pozice ČSSD vůči dokumentu má být pozitivní, „Evropa 2020“ konvenuje dlouhodobému sociálně demokratickému programu. V příštím období se integrační proces bude odvíjet zejména v oblasti tzv. páté svobody (volný pohyb vědeckých poznatků a  technologické inovace) a zadruhé v oblasti svobody, bezpečnosti a práva.

Richard Falbr: Levici a odborům ubývá důvěra ve společnosti, jak se u nás vysmívá odborům, to by si v Evropě nikdo nedovolil. Dokument „Evropa 2020“ navozuje představu neoliberálního modelu, přitom všechny členské státy mají zájem uchovat si svou vlastní sociální politiku. Klade-li se důraz na podporu malého a středního podnikaní, pak právě zde převládá krátkodobá zaměstnanost a sociální práva zaměstnanců jsou zde více zranitelná. Termín „flexicurity“ se mi vůbec nelíbí.

Petr Holub (novinář): Dokument ale není kompatibilní s politikou ČR. Zaprvé nemyslíme ekologicky, viz třeba postavení ČEZu. Zadruhé máme jinou politiku výzkumu — dáváme přímé dotace firmám na výzkum, nepouštíme univerzity na trh výzkumu a místo toho máme dotace na studenta. Zatřetí nespějeme k přijetí eura, pro státní zakázky je lepší koruna.

Přitom naší dobrou šancí je, když to řeknu škaredě, být přidavačem Německa, a to musíme skrze EU rozvíjet.

Vladimír Špidla: (ke skeptické poznámce Jana Mládka:) Eurozóna se nerozpadne, ale restrukturalizuje. (k Petru Holubovi:) Ne přidavačem Německa, nýbrž rozpustit Německo v Evropě. ČR nesmí zůstat v izolaci, jako se nám to stalo v Mnichově (1938). Evropa začíná být dvourychlostní: eurozóna a periferie; periferií se stávají ty země, které euro nemají.

Jan Mládek: V recepci dokumentu je třeba stanovit priority, naše největší zájmy. Evropa potřebuje Evropský měnový fond, který bude zachraňovat evropské země, a ne aby Lotyšsko a Maďarsko zachraňoval MMF a diktoval podmínky. A potřebujeme euro. Tomu brání Svaz průmyslu a dopravy, část ODS a nejvíce Česká národní banka, lidé jmenovaní Klausem. Svaz a ODS asi pragmaticky svůj náhled změní, ale musíme přesvědčit ČNB, aby spolupracovali, protože bez nich nelze fakticky z koruny na euro přejít.

Richard Falbr: Musíme se domluvit s ODS. V jiných zemích si po volbách sedne vládní strana s opozicí a sepíšou 10 hlavních bodů zahraniční politiky a to pak dodržují. Dokonce i v Polsku! Ale jak se s nimi máme dohodnout? S kým máme jednat — má vůbec ODS zahraniční komisi a nějaké odborníky? Nemá.

Závěrečná doporučení: Senát by měl doporučit vládě ČR pozitivní pozici vůči strategii „Evropa 2020“, zejména podpořit založení Evropského měnového fondu. Pro stabilitu zemí eurozóny bude klíčová koordinace hospodářských politik jednotlivých členských zemí; proto ČSSD požaduje vytvoření národního konsensu pro přijetí eura. Před červnovým summitem Evropské rady, kdy by měl být dokument „Evropa 2020“ definitivně přijat, by měla v České republice proběhnout debata o jednotlivých bodech strategie a měli bychom mít jasnou představu o tom, jak by měla vypadat definitivní verze „Evropy 2020“ v souladu se zájmy České republiky. Bude nutné učinit důkladnou analýzu toho, co musí být konkrétně změněno v jednotlivých oblastech, aby došlo ke skutečnému naplnění těchto cílů jak na národní úrovni, tak i na úrovni evropské. ČR se má přihlásit k myšlence zavést daň z finančních transakcí. ČSSD by se měla stavět za větší roli odborů při ochraně stávajících a při vzniku nových pracovních míst. Ve stanovisku Senátu k „Evropě 2020“ má být zmíněn boj proti chudobě. V otázce možnosti sankcí by mělo být určeno, kdo by je vymáhal. Nástroje jako Pakt stability a růstu by měly nadále hrát důležitou roli.

    Diskuse
    March 30, 2010 v 22.40
    Děkuji za článek.

    Politická strana není pouze o několika lidech a snad to nemělo navodit tento dojem.

    Většiny panelistů z tohoto setkání si vážím, ale odcitované příspěvky jsou defenzivní, bez vize, nemají reálný přesah.

    Snad jedině Richard Falbr popsal tu unifikační past, ve kterou se evropské instituce přetvářejí. Podporuji osobně integraci co nejhlubší, ale ne na neoliberálních základech, což se bohužel děje, jelikož voliči levice jsou k politice evropských institucí obzvláště kritičtí a tak ve volbách do EP nevolí či volí velmi chladně.

    Je to tedy začarovaný kruh. Věřím, že doba „lisabonská“ nabídne konečně bytelný panel k výměně zásadních pohledů na společné politiky EU. Osobně bych šel po konkrétních tématech a nezaštiťoval se dokola nějakými obšírnějšími dokumenty.

    Dokumenty nejsou potřeba. Je zde nová situace posílených kompetencí EP. Hledejme partnery napříč EU a snažme se věci měnit. Dejme si jako ČR za úkol třeba minimální evropskou mzdu a snažme se to agregovat přes naše zástupce v EP, sondujme prostor v případě ČSSD i v rámci PES.

    Doba lisabonská není o vodění někoho za ručičku ve stádu. Osobně bych proto tento text bez sankcí odmítnul, jelikož se tento text může opět obrátit proti samotné evropské integraci a to tak, že ho nějaký populista v cílené kampani zablokuje a vznikne tak další slepá ulička. Řešme konkrétní věci pro konkrétní občany, ne stohy papírů. Jedno téma za druhým, ne desítky svázaných programatik napsaných někde v šeru bruselských kaváren. Proto bych touto cestou nešel. Hovořit o Mnichovu se mi zdá téměř za hranou a to považuji Vladimíra Špidlu za vzor politika, erudovaného politika idealisty.

    Je nemístné schvalovat jakýkoliv dokument bez náležité diskuse s občany. To je staré vidění situace. Dá a má se jistě kráčet dál, ale pouze po tématech, které budou občanům jasně demaskované a zasazené do kontextu, srozumitelné.

    Lisabonská smlouva je schválená a je to sakra dobře. Proto jsme také v tomto novém prostoru. Ten prostor ale nemá být o slohových cvičeních bez sankcí, které čte skupinka expertů či ani to ne. Komu či co brání zvedat jedno téma za druhým a to transparentně před občany, voliči? Do roku 2020 na to čas bezesporu je, alespoň se jasně ukáže, kdu vedou či nevedou společné cesty. V EP je snad prostor dostatečný.

    Proto nesouhlasím s "hurá" podepisováním a ještě bez diskuse s členskou základnou např. ČSSD. To by tady v Norsku asi neprošlo nikomu. Možná i to je důvod velmi kritického, ale o to věcnějšího pohledu norských občanů na stále převažující neoliberální hemžení v EU.

    Hezký den