V čele ODS nahradil „chlapa s gulama“ Topolánka „slušňák“ Petr Nečas. Jen několik vcelku náhodně zaslechnutých vět v Partii na Primě stačilo k tomu, abych televizi vypnul. Žádný zásadnější obrat se nekoná. A ani neměl. K pochopení stačila jedna Nečasova věta o zneužívání sociálních dávek. Jasný signál, že ODS je i nadále ideově konzistentní. Naštěstí. I přes všemožné korupční skandály a jiné trapnosti.

Akcent, který Nečas v Partii položil v souvislosti se sociálními dávkami nikoli jen na díru, kterou zneužívání dávek dělá do státního rozpočtu, ale především na pocity lidí, kteří přijdou o zaměstnání a musejí si na úřadech práce vystát frontu vedle těch na první pohled nezodpovědných a sociální dávky zneužívajících, je sám o sobě výmluvný a je tradičním argumentem české pravice (skoro by se dalo říct extrémní), a bohužel nejen jí. Petr Nečas, prodlévající již drahně let ve své vrcholněpolitické virtuální realitě, se tím snažil mimo jiné dokázat, že se umí vcítit do pocitů běžného člověka, aniž by cokoli slevil ze svého asociálního programu. Podobné vciťování se pak nejlépe dělá z protofašistických pozic. Tím, že se brnkne na dojmy těch chudších a rozdmýchá se v nich i beztak přítomné podezření, že někteří jiní chudí by měli být po právu ještě chudší než oni sami. Ba co víc, že je nehoráznost, když někdo také bere sociální dávky, ale skrze ně se vlastně neprávem obohacuje. Může to pak působit, že je bohatší než ti, kteří zamířili na úřad po dlouhé době strávené v zaměstnání. Přinejmenším o životní síly, které zneužívač ušetřil svou neúčastí v pracovním procesu na pozici, kterou by ani sám Petr Nečas nepřijal, i kdyby měl kvůli tomu „zneužívat“ sociální systém.

Petr Nečas moc dobře ví, že právě tyto pocity se musí v lidech vyvolávat. Jsou užitečné. Přinejmenším proto, aby se lidé zapomněli ptát, proč právě v této chvíli hromadně přicházejí o práci, proč na ně mohou tak snadno vtrhnout legislativně dotovaní exekutoři, co vlastně vedlo k propuknutí hospodářské krize a jestli je na sociální systém v rozpočtu skutečně tak málo financí, když se ve státní zprávě krade, kde jen může, a stamiliardové propady bank a průmyslu se bez zábran platí z peněz všech (u nás to ovšem proběhlo už koncem devadesátých let, takže nyní, jak pravice pokojně hlásá, máme banky zdravé, aspoň zatím). A také proč je za podobných podmínek pro pravici obzvláště zavrženíhodné zneužívání sociálních dávek, které jen bezděčně kopíruje to, co se děje "nahoře" a ve velkém. Občanům se namísto toho dostane jednoduchého vysvětlení, proč je sociální podpora rok od roku mizernější a proč se na ně na úřadech někdy dívají jako na podvodné škemraly a nemakačenky a proč musí mít pocit, že jdou žadonit o živobytí na vrchnosti. To kvůli těm, kterým se nechce pracovat a jen by brali, podsouvá Petr Nečas.

Prostí občané tak mohou zaměřit svou zášť směrem k občanům ještě prostším, což vede k blahodárné stratifikaci společnosti, v rámci níž je jeden druhému vlkem a každý, i ten sebenepatrnější, si může kopnout do někoho pod sebou. Nejlépe do „zločince“ či „zneužívače“, když už není po ruce nějaký ten bezdomovec.

Tohle si ovšem, uvěří-li logickým argumentům Petra Nečase, budou tito občané myslet jen do té doby, dokud se neukáže, že žádné další zaměstnání nejsou ve svém životě a v daném regionu schopni sehnat a jako chroničtí nemakačenkové jsou dokonce vyřazeni z registru nezaměstnaných, aby statistikům zbytečně nezvyšovali cifry a poplašně neděsili populaci nezaměstnaností nikoli desetiprocentní, ale dvojnásobnou.

Na Nečasově tvrzení o zneužívání sociálních dávek je také jistě něco pravdy. Vše je možné zneužít. Jenže smyslem jeho pravicové argumentace není zneužívání zamezit. Cílem je z dlouhodobého hlediska sociální systém okrouhat na minimum a argument o zneužívání je jen účelovým ohlupováním mas. A také způsobem, jak získat na stranu občanských demokratů, kteří zastupují zájmy nejbohatších pěti procent populace, což by byl volební výsledek tristní, ještě aspoň dalších dvacet procent voličů. A je to možné právě podobnou fašizující argumentací, která sice ještě explicitně neukazuje třeba na Romy ani na vládní úrovni nepoužívá slovo „nepřizpůsobivý“, ale už k tomu moc nechybí. Nečas a občanští demokraté se tak jen chovají podle tradičních individualistických pravicových pravd. Například té, podle níž lid jako celek neexistuje, ale tu představu je mu třeba vnutit a udržovat ho v ní. Nejlépe ve spojení s dojmem, že vrchnost, ta pravicová, není nepřátelská a plná zlodějů a kariéristů, ale že představuje někoho, kdo se občanů v  bezprostředních problémech zastane, ač tomu dosud v rámci většinově makroekonomické orientace celé české politiky nic nenasvědčovalo.

Bývaly v této zemi ovšem doby, kdy podpora v nezaměstnanosti a sociální dávky byly něčím, na co měl člověk přirozené právo. Mnohaletou ideologickou masáží české pravice, ale i sociálních demokratů, se z dávek stalo něco, za co by se člověk měl spíš stydět a co jedince žene na okraj společnosti. Ruku v ruce se stále nestydatější korupcí a s rozkrádáním státního majetku na všech možných úrovních, kterému se mnohdy říká privatizace a někdy také státní zakázky a někdy se tomu neříká nijak, protože se to ani nemusí pojmenovat. Tak dobře je to skryté.

Bývaly v této zemi také doby, kdy se byli lidé ochotni nezištně podílet na rozvoji své země. Než zjistili, že zatímco se oddávali idealistickému blouznění, ti, co se rychle zorientovali, si zvesela rozkradli, co mohli a okupovali ekonomicko-mocenskou sféru. Za podobných poměrů, na nichž má právě ODS svůj generální podíl, je pro Petra Nečase jedním z ústředních problémů sociální systém a zneužívání dávek. Samozřejmě, že nikoli sponzory ODS. Nemluvě ani o tom, jak je od pravicově smýšlejícího politika absurdní osočovat někoho z toho, že se mu nechce pracovat ve společnosti, která je na nedostatku práce systémově vystavěná stejně jako na permanentním dluhu, ale to už je jiná groteskní programová pasáž ODS.

Petr Nečas byl českým tiskem pasován na ctnostného a morálního Lancelota české politiky, který jezdí dokonce jen škodovkou. Ctnostný a morální byl ovšem třeba také Robespierre, a jak dopadl. Pažbou mu přerazili čelist a pak ho sťali.