Kláštery a domy demokracie

Prázdninový čas přináší příležitosti, jak poznávat historii. Vzhledem k volebním průzkumům by možná byly potřeba rovněž akce, které návštěvníky seznámí se současností a fungováním demokracie.

Letošní monastýrování určitě bude patřit k nejlepším prázdninovým zážitkům. A to jsme stihli jen dva kláštery. Monastýrování se jmenuje akce, při které jsou v západních Čechách po dva dny mezi sedmou večerní a půlnocí otevřeny kláštery v Teplé, Kladrubech a Plasích. V jižních Čechách Zlatá Koruna.

Lidé se po interiérech klášterů pohybují samostatně, řeší úkoly a luští tajenku. U západočeských klášterů jste za vyluštěnou tajenku dostali v jednom klášteře placku, která opravňovala ke vstupu do dalšího objektu zadarmo.

V Plasích povídali, že akce během dvou dnů přilákala asi dvě stě padesát platících lidí. Plus vytrvalce s plackami. To považuji za velký úspěch. Prý někdo všechny tři kláštery stihl během jednoho večera plus kusu noci. Nám bohatě stačil jeden monastýr dnes, další nazítří.

Přechodně opravené fresky
Noční klášter bez průvodce je nezvyklé zařízení. Dcera si lámala hlavu s klášterními křížovkami. Já užíval fresek a občas na ně od tajenek odváděl řeč. V Plasích je pěkný Bernard z Clairvaux s citátem, že dřevo a kámen naučí víc, než učenci. Vysvětluji dceři, že to už učence znal, ale až v divočině se mu to vše srovnalo. Že nejde o návod k programové negramotnosti.

V Teplé krásně rekonstruovali z evropských peněz. Když jsem byl v tamějším modrém sále v devadesátých letech poprvé, byly na freskách stopy od míčů, jak tam vojáci hráli fotbal. Až vystoupíme z EU, bude zas příležitost sál uvést do původního vojenského stavu. Původních stavů je u nás hodně, záleží, za který konec se historie vezme.

Připadá mi, že dcera toho teď o klášterech ví víc než o demokracii. Něco se učí ve škole, ale monastýrování dokáže zbystřit pozornost, obrátit dítě k tématu, nechat vyniknout sváteční chvíli. Foto klaster-plasy.eu

V Teplé působil Maurus Fuchs, malíř z nedalekého Tirschenreutu. Jeden známý o něm dělal monografii, kde napsal, že Fuchs, který zemřel v půlce devatenáctého století, obrátil směr kulturního vývozu. Do té doby se barokní a pozdější umělecké novoty vyvážely prakticky výhradně z Čech, když tedy zapomeneme na bratry Asamy. Maurus Fuchs maloval koně, jen promluvit. Tak je s dcerou hledáme.

O klášteře víc než o demokracii
Po dvou dnech a nočním řízení pampou, připadá mi, že dcera toho teď o klášterech ví víc než o demokracii. Něco se učí ve škole, ale monastýrování dokáže zbystřit pozornost, obrátit dítě k tématu, nechat vyniknout sváteční chvíli.

Před časem jsem slyšel vyprávění o tom, jak sem jedna nadšená žena z Německa přenesla simulační projekt, kdy mladí lidé řídí město. Trvá to týden, financování bylo možné při projektu evropského města kultury, pak už ne. V Praze se pro gymnazisty simulují jednání NATO a EU. Všechno je to moc málo, při pohledu na volební průzkumy.

Když v době, kdy se dařilo klášterům, někdo onemocněl, sliboval, že postaví křížek, kapličku nebo katedrálu. Podle svých finančních možností. Dnes by takový slib mohli složit všichni, kdo nechtějí Babiše. A v každém okrese postavit trenažér demokracie.

Parlament v Londýně jako pěkná místnost
Jádrem trenažérů na demokracii by moha být zjednodušená kopie místnosti, kde se v Británii pře vláda a opozice. Prostor je to úsporný, lavice strmé, kolbiště dole přehledné.

Rakouská Říšská rada, kde trenažéroval Masaryk, je podobná řeckému divadlu, takže tvarově vyhovuje méně. Však také rakouský parlament oficiálně byl jen poradním sborem císařovým. Daly by se ale odtud převzít stolky, kterými se dá působit hluk obtížným řečníkům. Prázdninový program pro děti by pak mohl být pestřejší.

„Včera životní styl šlechty, dnes klášter, zítra demokracie.“
„Ne, pozítří, zítra se jdeme koupat…“

Trenažér na demokracii u nás potřebuje zvláštní domy, protože kde nemáme domy, neudrží se ani činnosti. To už o sobě za poslední desetiletí víme.

Přestože demokracie je na první pohled daleko provozně ekologičtější, než bývaly kláštery nebo zámky, ve skutečnosti je ve střední Evropě lepší mít velký dům zasvěcený nějaké myšlence. A onu myšlenku průběžně kontrolovat podle toho, jak se o dům dbá. Nebo jak mění svůj účel.

Až z Domu demokracie bude Andrejova akademie, jistě dostane novou fasádu.
Jestli bude příští rok monastýrování a alespoň něco bude jako letos, začneme v Kladrubech, které jsme letos nestihli.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.