Obchodníci s lidmi a naše názorové škatulky

Pozoruhodná kniha odbornice na financování mezinárodního džihádismu, jejíž český překlad se chystá k vydání, překračuje hranice názorových škatulek a podněcuje ke kritickému pohledu na závažné otázky.

Když probíhaly nejvzrušenější diskuse okolo takřečené uprchlické krize, zjistil jsem, že se mohu identifikovat s oběma vyhraněnými názorovými skupinami. Nebo jinak řečeno, že se s každou z nich můžu shodnout v něčem – ne ve všem – důležitém. Trochu jsem řešil, jestli je správné být tímto způsobem nad věcí v tak závažné záležitosti. K odpovědi jsem tehdy nedospěl, a pak jsem to řešit přestal.

Teď jsem si na tohle malé dilema vzpomněl při redigování českého překladu knihy Obchodníci s lidmi italské ekonomky a novinářky Loretty Napoleoniové, která se dlouhodobě zabývá financováním džihádistického terorismu. V Obchodnících s lidmi Napoleoniová vykresluje ponurý obraz skvěle fungujícího mnohamiliardového byznysu s lidmi, nejprve se západními rukojmími unášenými pro peníze v západní Africe a na Blízkém východě, pak s imigranty směřujícími do Evropy.

Napadlo mě, že autorka je v jednom směru vyhraněná, jak by se řeklo v oněch českých diskusích, „sluníčkářka“: zajímá ji osud lidí, kteří se ocitli v pozici rukojmích, zajatců bezohledných vyděračů, únosců a převaděčů, celé sítě lidí profitujících z těžké či beznadějné situace druhých. Obává se nástupu xenofobních stran a postojů, které se projevily například v hlasování o Brexitu.

Napoleoniová sice detailně popisuje způsoby, jakými se džihádistické skupiny jako africká Al-Káida v islámském Maghrebu nebo různá syrská seskupení zmocňují zajatců a vybírají peníze od migrantů, ale její kniha neobsahuje ani stopu paušálního odsuzování islámu či zaměňování terorismu a náboženství.

Aktuálně o složitosti světa
Zároveň by ale s mnohými ze svých myšlenek zřejmě dobře zapadla i mezi protichůdný názorový proud. Její kniha je jednak velkou kritikou naivity mladých obyvatel Západu, kteří si myslí, že jdou zachraňovat svět či rozjet skvělou kariéru válečného zpravodaje na volné noze nebo humanitárního pracovníka, ale bez nezbytných zkušeností se stávají pouze snadnou kořistí lovců lidí, kteří právě po takovýchto lidech cíleně jdou. A také mnohamilionovou zátěží pro daňové poplatníky ve svých zemích.

Co je závažnější, Napoleoniová kritizuje imigrantské komunity na Západě, které se podle ní podílejí na kriminálních aktivitách typu únosů západních novinářů a dalších. Příkladem je podle ní způsob referování některých západních novinářů s imigračním zázemím, kteří „rozmazávají“ určité případy únosů západních občanů zjevně tak, aby únosci byli vzhledem k západním vládám v co nejvýhodnější pozici a vyinkasovali co nejvyšší výkupné (o čemž se ale veřejnost už většinou nedozví).

V Obchodnících s lidmi Napoleoniová vykresluje ponurý obraz skvěle fungujícího mnohamiliardového byznysu s lidmi. Foto e-ir.info

Obchodníci s lidmi, například únosci západních novinářů a humanitárních pracovníků v Sýrii, nebo třeba somálští piráti, jsou podle Napoleoniové vedeni pocitem, že mají na podobné jednání právo, protože jsou vzhledem k Západu znevýhodnění. Tento názor sdílí i někteří obyvatelé Západu. Podle Napoleoniové je to ale nepřijatelné omlouvání zla.

A to ještě není všechno, autorka kritizuje také humanitární organizace specializující se na pomoc uprchlíkům, které si podle ní z této pomoci udělaly velice dobrý byznys. Výmluvný detail je činnost jedné italské organizace, jejíž pracovníci pomáhají imigrantům se vším od ubytování a ošacení až po „triviálnější potřeby“, jako je pořizování smartphonů a drahých slunečních brýlí. Dovedu si představit, jak by na tuto pasáž reagovali někteří nejzapálenější obhájci uprchlíků, a označili by ji za nenávistný xenofobní výlev.

Napoleoniová ale „pouze“ na základě konkrétních faktů upozorňuje na to, že některé neziskovky – ne všechny! – si z pomoci uprchlíkům udělaly velmi dobrý byznys. Tyto „firmy“, zcela podle vzoru firem skutečného byznysu, maximalizují své zisky třeba tím, že namísto zaměstnávání lidí na plný úvazek najímají dobrovolníky, třeba jen za stravenky. A z paušálních částek za jednoho imigranta, které jim připadají, tak zůstane dost v rukou těch, kteří z této nové, imigrační zlaté horečky nakonec profitují.

Bylo by toho mnohem víc, na co by se z Obchodníků s lidmi dalo upozornit. Českým čtenářům se brzy dostane překladu této opravdu aktuální knihy. Kdyby trochu napomohla věcné, emocemi co nejméně zatížené, do hloubky jdoucí debatě, bez škatulkování a vzájemného odsuzování, se schopností přijímat složitost světa, bylo by to výborné.

Loretta Napoleoni, Obchodníci s lidmi. Jak džihádisté a ISIS proměnili únosy a pašování uprchlíků v miliardový byznys. Vyšehrad, 2017.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Jen abychom nevyháněli čerta ďáblem Středa, 2.Srpna 2017, 19:16:30

Člověk, který potřebuje pomoci, tomu má být pomoc poskytnuta.

Pokud by znalosti o byznysu s lidmi, které autorka v knize uvádí a které se dají tušit, měly vést k tomu, že s obětmi tohoto byznysu budeme nakládat jako Francouzi v Calais či Maďaři na svém území případně dle návrhů pana Chovance i Sobotky, pak budeme vyhánět čerta ďáblem.

A to se nám zcela jistě opět vrátí.

Jiří Vyleťal

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.