Sednout si, kde chci, je právo. Ombudsmanka uspěla u Ústavního soudu

Petra Dvořáková

Vyhlášky zakazující sezení na veřejných prostranstvích mimo lavičku zrušil Ústavní soud. V Litvínově například byla i místa, kde si vůbec nešlo sednout legálně, protože z nich byly odebrány i lavičky.

„Lidé mají právo sednout si svobodně tam, kde sami uznají za vhodné,“ píše se v tiskové zprávě veřejné ochránkyně práv. V pátek 14. července to uznal i Ústavní soud, když prohlásil vyhlášky v severočeských městech Litvínov a Varnsdorf za neplatné. V obou městech zastupitelstva plošně zakázala vysedávání ve veřejných prostorech mimo lavičky, tedy například na schodech či obrubnících. Odvolávala se přitom na hrozbu újmy na zdraví či poškození majetku, na bezpečnost silničního provozu a obecně na prevenci vandalismu.

Na obě vyhlášky si lidé stěžovali u veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. Ombudsmanka pak podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení příslušných částí vyhlášek. Zákaz vysedávání ve veřejném prostranství mimo lavičky platí i v dalších severočeských městech, konkrétně v Duchcově, Rotavě, Bílině a Krupce. Rozhodnutí soudu sice reaguje na vyhlášky ve Varnsdorfu a Litvínově. Ministerstvo vnitra však avizovalo, že i další obce povede k tomu, aby rozhodnutí Ústavního soudu respektovaly.

Soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk upozornil, že konkrétně ohrožování bezpečnosti silničního provozu lze postihovat jako přestupek již nyní. Policisté navíc mohou v případě nevhodného chování občany k opuštění prostranství vyzvat, přičemž i neuposlechnutí této výzvy lze vnímat jako přestupek.

Vandalem už dopředu

Ústavní soud zdůraznil, že právo musí být předvídatelné. „Nejde jen o lidi v obci trvale bydlící, ale i o projíždějící. Není možné, aby byl v jedné obci člověk postižen za sezení mimo lavičku a ve vedlejší obci nikoliv,“ vysvětloval rozhodnutí Fenyk. Za takový přestupek by přitom občanům mohla hrozit pokuta, která se od 1. července zvýšila na až sto tisíc korun. Podle soudu je přijetí takové vyhlášky mimo věcnou působnost, kterou zastupitelstvům vymezuje zákon.

Podle Anny Šabatové vyhlášky omezovaly svobodu pohybu, kterou občanům zaručuje článek 14 Listiny základních práv a svobod. Ombudsmanka se vymezovala hlavně proti plošnosti zákazu. „Nechci obcím upírat právo určovat si, kde se sedět smí a kde ne. Dovedu si představit, že z nějakých důvodů zakážou sezení na chodníku na konkrétních místech, třeba na náměstí nebo před kostelem. Současně předpokládám, že na tato místa dají lavičky. Něco jiného je ale plošný zákaz pro celé město a pro všechny. Vyhlášky Varnsdorfu a Litvínova považují každého, kdo sedí venku jinde než na lavičce, dopředu za vandala,“ uvedla Šabatová v tiskové zprávě. V Litvínově dokonce z některých míst lavičky úplně odebrali, a nebylo tak možné si legálně sednout.

Starostové dotčených obcí se proti rozsudku vymezovali. „Ta vyhláška také ochraňuje děti. Sedí na obrubnících, nohy mají vystrčené do ulice, a to paní ombudsmance nevadí. Tento stát neumí jednat podle selského rozumu,“ prohlásil starosta Varnsdorfu Stanislav Horáček (ANO). Vyhlášku zatím ponechá v platnosti starosta Krupky Zdeněk Matouš (ČSSD) a starostka Rotavy Iva Kalátová (ANO). „Vyhláška v Rotavě platila od dubna 2011, já jsem do funkce nastoupila na podzim 2011. Zastupitelstvo ji určitě nevyhlásilo jen tak, mělo k tomu nějaké důvody,“ komentovala pro Deník Referendum Kalátová.