Hus v proudu pravd

Jiří Dolejš připomíná postavu Jana Husa jako figuru, jejíž poselství je relevantní i dnes, krom jiného také svým odporem k autoritám toužícím po monopolu na pravdu.

Když se lámou časy, objevují se hledači nových, vyšších pravd. Pravda v lidské mysli není předem daná utilita, a tak i okřídlené „veritas vincit“ se musí vnímat v proudu pravd. Jiná byla v časech gotiky, jiná v časech renesance či romantismu a jiná dnes. V písni vytvořené českými vlastenci v 19. století se pro pietu 6. července vždy zpívalo „hranice vzplála na břehu Rýna, na ní umírá dálné vlasti syn“. V 21. století tu píseň zná již málokdo.

Dnes už jméno Hus a jeho popel rozplynuvší se ve vodách Rýna budí méně náboženské či buditelské exaltace. Ale slova „Mistr Jan, toť nejvěrnější Čech“ resonují dál. Na nové pravdy se už nemusí upozorňovat hrdinskou autodafé na hranici a novodobí poslové pravdy znají cenu omylů na cestě za královstvím nebeským na zemi. Přesto Husova vzpoura a vnitřní síla přitahuje. Jak ji přiřadit do skladebného proudu nových a nových kousků pravdy o světě?

Snaha Husa si přivlastnit jako heroickou součást národovecké mytologie či jako symbol a otce sociální revoluce z něj dělají poněkud neživotný pomník. Každá doba nějak chápe Husa. Napříč časy nepochybně, že to byl člověk rozumu i víry, věhlasný křesťanský učenec oponující dogmatům i lidový propagátor sociálního pokroku a neochvějný morální kritik. Důležité je, proč je Hus dodnes mnohé Čechy oslovujícím symbolem změny.

Ano, byl středověký reformátor církve nadnárodního významu, vyzdvihující duchovní osvětu ale byl také hlasatel neposlušnosti falešným autoritám. A právě to odmítnutí autority vrchnosti ho dovedlo až na hranici, kde se svým skonem stal symbolem mučedníka pravdy. Představy, zda by byl dnes evangelista, vlastenecký buditel či komunista jsou už vesměs sebeprojekcemi hodnotitelů. Jeho vzpoura proti monopolu na pravdu je to, co je spojnicí do dnešních časů.

Slova vlast a sociální spravedlnost jsou důležitá, ale bez zažitého člověčenství a nesobecké solidarity mohou zaznívat i z falešných úst. Foto ceskatelevize.cz

Možná nám uprostřed moderny 21. století dozrává nový čas změn. Houstnoucí atmosféra nedůvěry v instituce i systém, řinčení zbraněmi a inflace roztodivných herců na spasitele dává tušit, že staré recepty vyčerpaly svůj potenciál. A skutečná schopnost povznést se nad stará dogmata může otevřít stavidla civilizačního pokroku. Ale určitě to nebude recyklováním starého vzdoru a starých animozit. Nový útlak potřebuje nové pohledy. To platí i pro rozlišování mezi úctou k vlasti jako důstojnému domovu člověka a povrchním vlastenčením nenávidící odlišnosti.

Hus se měl vlastenecky k lidu českého království, což ale neznamená že byl člověkem nacionálních vášní. Emancipace pražského vysokého učení, o kterou se zasadil byla o svrchovanosti tzv. universitního národa českého v teritoriálním smyslu.

Ano, věnoval se českému pravopisu jako nástroji emancipace slabšího českého etnika, protože latina (a tak trochu i němčina) byly jazyky vrchnostenský. Jeho universální humanismus se ale projevil i v tradovaném výroku, že lepší Němec dobrý nežli Čech zlý.

Dovede si někdo představit, že by Hus viděl v obětech tahanic o co největší díl mocenské kořisti nepřátele? Že by lidé sociálně vyloučení a potřební nenalezli u něj pochopení? Že by odešli s palčivým cejchem nepřizpůsobivých parazitů? Že by v běžencích z chudých pouštních zemí třetího světa viděl jen pěšáky invaze na naše pohodlí a klid?

Slova vlast a sociální spravedlnost jsou důležitá, ale bez zažitého člověčenství a nesobecké solidarity mohou zaznívat i z falešných úst. A možná právě v tom je mistr Jan moderní i dnes.

A co si myslíte vy? Diskuse (34 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 6.Července 2017, 09:26:59

Ta píseň a její sloky mají různé varianty, jak jim lidová tvořivost dala během časů vzniknout. Variabilita existuje i v tom uvedeném úryvku - „Mistr Jan - toť nejvěrnější Čech“. Na internetu se například můžete dočíst, že se zpívá „nejslavnější Čech“. Ale ani to se mi moc nezdá. Obojí totiž symbolizuje jakousi (blíže neurčenou) věrnost národu.
Já ale pamatuji, že moji rodiče kdysi zpívali „Mistr Jan - toť pravdě věrný Čech“. To už má trochu jiný význam.
Češi by tedy neměli být ani tak věrní češství, jako pravdě.
U Husa se samozřejmě jednalo především o pravdu evangelia. Jak jinak?
A samozřejmě - abychom nepodléhali autoritám, každý se k tomu evangeliu musí dopracovat osobně - nějakým svým vlastním způsobem.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

pravda Kristova Čtvrtek, 6.Července 2017, 11:12:29

Komentář pana Dolejše není špatný, ale formulace "odpor k autoritám toužícím po monopolu na pravdu" prozrazují, že "jeho Hus" má k tomu historickému dosti daleko, i když podobné intence najít lze. Husovi šlo o "pravdu Kristovu" či "pravdu Kristova zákona" a jeho spor s tehdejší římskokatolickou církví vygradoval mimo jiné proto, že jim vytýkal ne monopol, ale že jim o Kristovu pravdu nejde a zejména na příkladech svatokupectví - výhodného prodeje odpustků, obrovského korupčního celoevropského rozměru (byly potřeba peníze na války) přesvědčivě dokladoval.
Varianta paní Hájkové "Mistr Jan - toť pravdě věrný Čech" je nejen půvabná, ale od obrozeneckého a vlasteneckého Husa to má blíže k reformačnímu a Masarykovu pojetí.
Reklama pro zájemce: Vydali jsme v Ústí nad Labem "Interpretace a kritika díla Jana Husa"

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nebezpečný pro mocenskou vrchnost Čtvrtek, 6.Července 2017, 18:05:7

o pravdu Kristovu se s vámi nepřu -nemá to cenu, světy rozumu a víry jsou tu příliš mimoběžné Hus byl odstraněn protože zpochybnil autority mocenské, neboť mu svědomí jinak nedalo
Církev a papež měly na pravdu monopol a tomu se Hus vzepřel - nejen v rovině teologických disputací ale i z kazatelny jako tehdy klíčové propagandistické tribuny.
Relativizace poslušnosti vrchnosti byl ve středověku ten největší průlom a hřích - i když to nebyl rozhodně návod založit hnutí jako nějakého křesťanského Talibánu

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 6.Července 2017, 21:53:13

Ale vždyť ona právě ta Kristova pravda je nebezpečná, pane Dolejši.
Protože její součástí je požadavek, aby bohatí a mocní sloužili chudým a bezmocným.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 7.Července 2017, 09:48:0

Hus byl katolické církvi nebezpečný právě svým důrazem na evangelia - a na jejich autentický výklad.

Protože právě tím prolomil dosavadní m o n o p o l církve na jediný závazný výklad evangelií, a tedy na výklad smyslu poselství Ježíše.

A jakmile je jednou tento monopol prolomen, jakmile tedy principiálně každý jednotlivý člověk má právo sám hledat Kristovu pravdu - pak je ale opravdu zle. Totiž zle s celou tou církevní hierarchií, s tou církevní mocí, s tím pohodlným setrváváním na vlastních dogmatech. Takže právě proto byl Hus natolik nebezpečný, a natolik podvratný.

Martin Profant - Praha 7

Ach jo Pátek, 7.Července 2017, 09:59:4

Slabšího českého etnika? Na přelomu 14. a 15. stol.?

To je tak, když si politik myslí, ač neznaboh, že komu dal Bůh úřad, tomu dal i rozum.

Ivo Horák - Praha 3

Několik odstavců k národní či jazykové příslušnosti v Husově době a v jeho působišti Pátek, 7.Července 2017, 15:59:36

Analýzy charakteru jmen (ovšem vypovídající o jazykové příslušnosti jejich nositelů jen nedokonale) naznačily, že na Starém Městě pražském právě kolem roku 1400-1410 došlo pravděpodobně k převážení českého živlu, čehož jsou ostatně historické děje taktéž svého druhu dokladem. České obyvatelstvo převládalo v okrajových částech Starého Města, tedy právě v oblasti 10 let předtím postavené Betlémské kaple a také na protilehlé straně u sv. Haštala a Anežského kláštera. Naproti tomu kolem Staroměstského náměstí a poblíž sv. Havla dominoval německý živel (minimálně v případě majitelů nemovitostí). V Novém Městě přibývalo zřejmě českého obyvatelstva, zvláště po parcelaci původních ohromných parcel, statisticky relevantních dat je minimum, víme ovšem o velmi silné společensky radikální orientaci chudších vrstev, formované Janem Želivským.

Vezmeme-li navíc v potaz ekonomickou sílu, je formulace o slabším českém etniku podle mne přijatelná. Zvláště přihlédneme-li k charakteru levobřežního osídlení, kde do roku 1400, kdy byl Václav IV. zbaven císařského titulu, sídlila tehdejší tak trochu obdoba "bruselské byrokracie", o řeholnících a umělecké komunitě ani nemluvě.

Spád událostí v prvních 20 letech 15. století urychlil nepochybně vývoj demografických poměrů. Tuto větu můžeme považovat za stejně vypovídající, ať už ji vnímáme jako začínající podmětem nebo předmětem.

Ivo Horák - Praha 3

Oprava Pátek, 7.Července 2017, 16:07:24

Český král Václav IV. přišel na prahu 15. stol. ovšem o titul římského krále...

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Rozlišovat jazyková etnika ve středověku je opravdu hloupost, Pátek, 7.Července 2017, 20:56:59

jak naznačuje pan Profant. Autor článku Jiří Dolejš se snažil o to být korektní, ale stejně se zcela neoprostil od obrozeneckých mýtů Husa. Ve skutečnosti Jan Hus byl osobností s rozporuplným významem, ve svých spisech nerozlišoval mezi svými názory a názory svých přátel. Vůbec se nezabýval například, kdo je autoritou ve věcech víry, když to neměl být král ani papež. Až o století později musel Luther postulovat autoritu Písma. Husův dějinný význam je přinejmenším sporný (viz Emanuel Rádl nebo Rudolf Kučera).

Zcela sporná je formulace pana Dolejše, že "Emancipace pražského vysokého učení, o kterou se zasadil byla o svrchovanosti tzv. universitního národa českého v teritoriálním smyslu." Sice jsem rád, že pan Dolejš diskriminuje od rozšířeného mýtu, jak etničtí Češi získali Dekretem kutnohorským většinu hlasů nad etnickými Němci, což je kardinální nesmysl. Pravda je taková, že univerzitní "národ" s označením "český", který získal většinu hlasů na pražské univerzitě, tvořili studenti germánského, slovanského, románského či maďarského jazyka nejen z tehdejšího Českého království, ale též z Moravského markrabství, Kladska, Žitavska, Uherského království a Sedmihradska. Dnes jsou tyto oblasti součástí 7 evropských států.

Faktem je, že po Dekretu kutnohorském nastal úpadek pražské univerzity, také z důvodu založení dalších univerzit ve střední Evropě.

Pan Horák se snaží vtisknout alespoň nadějný charakter středověké Prahy pro obyvatele českého jazyka, které však nelze považovat za relevantní především z důvodu, že o jazykové formě příjmení rozhodoval jazyk matrikáře, nikoli jazyk skutečného nositele příjmení.

Co je jisté, že ani jeden ze 4 městských útvarů na území dnešní Prahy nezaložili Slované a prvním pražským biskupem se stal člověk germánského jazyka. Dnes (od 19. století) bychom řekli Němec.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pane Ungere, Pátek, 7.Července 2017, 21:24:48

tuhle jste vzpomínal význam Jednoty bratrské a Chelčického.
Myslím si, že nebýt Husa a husitství, tak by asi nebyli. Ani Komenský.
Jednota vyšla z táborských myšlenek, ne z německé reformace. S tou se seznámila až dodatečně.
Ono i to rozporuplné může vést po čase k něčemu dobrému.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Ano, paní Hájková Sobota, 8.Července 2017, 09:36:55

Založení původní Jednoty bratrské, později Moravských bratrů, samozřejmě souvisí s z rozvrácenou atmosférou v zemích Koruny české v souvislosti s husitstvím. Ale myslím, že bychom měli Chelčickému a odkazu Jednoty bratrské věnovat větší pozornost než Janu Husovi. Dovedu si představit státní svátek na den výročí založení Jednoty.

Když to připodobníme k myšlence evropské integrace, tak víc pro ní udělal Adenauer se Schumanem než třeba dřívější ideoví otcové této myšlenky - český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad nebo Immanuel Kant. Oba však přišli s ucelenou koncepcí evropské integrace, která se v jejich době neprosadila. To Jan Hus s ucelenou koncepcí reformy církve nepřišel.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Sobota, 8.Července 2017, 11:43:48

Obávám se, že trochu vyčítáte huse, že nemá všechny krásy labutě. Vztah jednoty bratrské k husitství se rozhodně nevyčerpává jen tím, že později jmenované způsobilo "rozvrácenou atmosféru".

Nemluvě o tom, že Artikuly Pražské představují zatraceně koncepční reformu církve. A při pohledu na Duku, reformu stále ještě hodně radikální a aktuální.

Nevidím nejmenší důvod, proč situaci stavět v rozporu s tím, jak Jednota Bratrské interpretovala sama sebe (a jak mimochodem spojila Husa a soluňské bratry), strmou kontradikci: Hus nebo Chelčický.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Ještě k tomu Chelčickému - pro pana Ungera Sobota, 8.Července 2017, 12:38:30

Pod článke I. Štampacha jste mi napsal:
"Vy se teď mýlíte, že společnost se obejde bez vůdčí privilegované vrstvy (elity), která ji někam vede. Takto bychom mohli pokračovat dál a dál."
Ale vždyť oceňujeme-li Chelčického, nemůžeme si nevšimnout jeho antielitářství, jeho odporu k privilegiím. Ať už v díle O trojím lidu nebo v Síti víry pravé.
Samozřejmě, můžeme Chelčického řadit k duchovní elitě. Proč ne? Ale duchovní elita přece žádná privilegia nepotřebuje. Nebo máte jiný názor?

Petrasek Milan - penzista

Čas změn, hustá atmosféra, pravda dnes a civilizační pokrok. Sobota, 8.Července 2017, 17:05:36

Ke vzletné větě ....Slova vlast a sociální spravedlnost jsou důležitá, ale bez zažitého člověčenství a nesobecké solidarity mohou zaznívat i z falešných úst.......bych dodal pár otázek.
V čem dnes spočívá možnost reformace etiky křesťanské společnosti, když:
Znační část společnosti odmítá společenskou zodpovědnost. Značná část naší roztříštěné levice žije v očekávání zániku kapitalismu.
Značná část apokalyptiků klade otázky popravdě zcela oprávněně - příkladně:
Jak mohou liberálně smýšlející snít o kooperativním společenském uspořádání, když kapitalismus neodmění nic jiného než nacionální egoismus?
Jak má vypadat internacionální spolupráce, když vše stojí pod komandem brutálního soupeření a konkurence?
Proč by měly národy jednat na základě společných etických maxim, když by se tím provinily proti kanibalistické logice kapitalistického systému?
Za jakých podmínek je křesťanská společnost schopná vymknut se systému, který brání civilizačnímu pokroku?
Tedy zdroje předpokladů apokalypsy ...bych se jen tak na okraj za apokalyptiky pozeptal.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pan Petrusek Sobota, 8.Července 2017, 19:51:11

Hus by nejspíš nad pokrokem za 6 století zcela neapokalypticky žasl -a že přežívá egoismus a existuje konkurence ? No jistě - to bude vždy, jde jen o to zda se dá poutat civilizovanými pravidly. Tady děsivá zjevení nepomohou.
Konzervativní reakce (to jsou taky ta falešná ústa) živí strach a zklamání z přehnaných očekávání. Ale změna je ve předu. a praví "prorokové" na ní jen upozorňují, nepraví šíří ten strach a uskutečňují je až "projektanti" nových časů.
Tenhle druh neposlušnosti spojuje i tak dávnou středověkou minulost s dneškem a určitě se nepojí jen s destruktivními protestními hnutími ale i s pozitivní poptávkou po hmatatelném řešení v oblasti struktury moci.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K paní Hájkové a Profantovi Sobota, 8.Července 2017, 21:59:59

Paní Hájková, obávám se, že jste nepochopila rozdíl mezi elitou ve funkčním a sociologickém smyslu, jak to vysvětlil pan Poláček. Úcta k Chelčickému není v rozporu s tím, co jsem napsal o elitách. Chelčický byl proti elitářství v sociologickém smyslu, o tom, aby byl lid předem rozdělen do tří stavů. Hitler i Gándhí podle Chelčického si byli dle Písma rovni, ale to přeci neznamená, že jejich přínos pro společnost, ono služebnictví a charakter vedení společnosti (jako funkční elita) budeme posuzovat na jedné rovině.

Pane Profante, rozhodně jsem nepopisoval vztah Hus - Chelčický jako kontradikci, jak mi trochu podsouváte. Nenapsal jsem, že si nemáme připomínat Husa. Jen si myslím, že je význam historické postavy Jana Husa od dob obrození idealizován a nadhodnocován. Rád bych věděl, jaký měl Hus bezprostřední vliv na formulaci Pražských artikulů. Ale řekněme si po pravdě, co z nich po roce 1436 zbylo? V podstatě jen přijímání pod obojí. Souhlasím však s tím, že založení Jednoty bratrské neovlivnilo jen rozvrat způsobený husitstvím (měl jsem zde na mysli především onen společenský kontext), ale nepochybně husitské hnutí samotné. Ale to krize středověké církve, různé křesťanské misie v 9. století, první křesťané nebo Ježíš Kristus ovlivnili také.

Souhlasím, že každý národ potřebuje své mýty a ikony. Podobně i Řekové (ne Slované) Konstantin s Metodějem jsou mýtem pro národ moravský, slovenský, chorvatský i český. Ale pokud si Češi zakládají na "kritické skepsi a reflexi" (Zde Ivo Horák, nedávno Petr Pithart) oproti třeba Polákům nebo Maďarům, měli by si alespoň příslušníci české intelektuální elity umět uvědomit, že jde o mýtus.

Petrasek Milan - penzista

Hmatatelné řešení v oblasti struktury moci Sobota, 8.Července 2017, 22:57:58

lze pane Dolejši hledat a najít v občanské schopnosti něčeho takového, co tak zdařile umí globálně působící koncerny - napříč hranicemi kout aliance schopné vnutit politickým elitám alternativy.
A k tomu je nutné, aby se čelní zástupci protestních hnutí zbavili některých paralyzujících představ, jako příkladně víry, že demokracie je pouze fasádou za kterou se skrývají zmocněnci kapitálu a zmíněných apokalyptických fobií, podle kterých je nový začátek možný teprve po zániku kapitalismu.
Co takhle vystavit v budoucnu G20 - klub pochybného demokratického oprávnění - otevřené debatě v UNO .....bych doporučil umístit do hmatatelného volebního programu.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 9.Července 2017, 07:43:15

Je pro mě nepochopitelné, proč do toho taháte Hitlera a Gándhího, pane Ungere. Chelčický je neznal a koneckonců ho zajímala především církev. Jemu nevadilo, že císař vládne zemi (podle něj světská moc měla své opodstatnění), šlo mu jenom o to, aby se ta světská hierarchie nepřenášela do církve. Mocní lidé totiž církev ničí podobně jako velryby síť. Před Bohem jsou si všichni rovni. Pozdější Jednota se postupně otevírala světu a tak od původních přísných zásad upouštěla, přijímala i šlechtu. Ale, pokud vím, tak například trvala aspoň na tom, že v kostele nemají mít vyhrazena zvláštní sedadla.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

MP Neděle, 9.Července 2017, 08:16:26

To samozřejmě souhlas - to v Hamburgu není ani Majdan ani guerilla proti kapitalismu ale obycejne vandalství odktereho je dobré se distancovat
Ti co rabují a zapalují ani nemají představu nějaké alternativy - jen se vyřadí na výletě a elitní klub G20 neohrozi nějakou reálnou zmenou
Alterglobalismus je něco co by mělo spojovat - to že chybí globální autorita a supluje ji dvacítka globálních vůdců je součást problemu

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 9.Července 2017, 11:14:45

Pane Petrasku, není bohužel jediného důvodu domnívat se, že ta generální debata na plénu UNO by skončila nějakým zásadně jiným výsledkem, nežli její užší varianta označená jako G20.

Pro jakékoli skutečné změny je v prvé řadě nutno aby se levice zbavila oné paralyzující představy, že demokracie je něčím jiným nežli jenom fasádou, za kterou se ukrývají velice profánní kapitálové, jakož i jiné velmi přízemní zájmy.


----------------------------------------------------


Co se pak těch demonstrací v Hamburku týče: i v těch svých nejdivočejších formách je to stále ještě zcela o b j e k t i v n í symptom všeobecné dehumanizace současného světa, včetně jeho politických reprezentací.

Ve svém posledním textu o "Čase mezivládí" jsem citoval Gramsciho, který takovéto období přechodu mezi dvěma epochami charakterizoval zvýšeným výskytem "morbidních" symptomů všeho druhu.

To je přesně ono: ano, ty výtržnosti jsou divoké a bezhlavé a napohled zcela iracionální; ale opakuji znovu, je to pouze symptom. A odsuzovat jenom a pouze tento symptom jako patologický je srovnatelné s tím, chtít zakazovat horečce, aby byla doprovodným symptome tyfového onemocnění.

Napřed navraťte společnosti pravdivý a humánní charakter, kdy se v ní každý člověk bude moci cítit jako ve světě lidském; a budete překvapeni, jak rychle pak zmizí i tyto "morbidní projevy".

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Paní Hájková, Neděle, 9.Července 2017, 12:09:41

reagoval jsem na Vaši výtku a domněnku, že si odporuji, když vyzdvihuji historický význam Chelčického a Jednoty bratrské a zároveň si myslím, že do příchodu Božího království na zem společnost potřebuje elitu, bez automatických privilegií a výsad, ale elitu, která společnost někam vede.

Sama popisujete Chelčického názory, on nebyl antielitář, jak píšete, nevadilo mu, že císař vládne zemi. Jen nepodporoval to, aby v církvi byla nějaká automaticky privilegovaná elita. Příměr s Hitlerem a Gándhím měl jen ilustrovat to, že před Bohem jsme si a priori všichni rovni.

Členem elity ve funkčním i sociologickém smyslu byl třeba Hans Kudlich, slezský poslanec rakouského říšského sněmu zvolený i hlasy slovansky mluvících sedláků na Opavsku, na jehož návrh bylo zrušeno poddanství v celé tehdejší Rakouské monarchii a osvobozeno 14 milionů lidí. Bylo to v době, kdy Karel Marx vydával Komunistický manifest a kdy Karel Havlíček Borovský založil Národní noviny. Hans Kudlich byl tedy zároveň členem společnost vedoucí elity i služebníkem božím.

Petrasek Milan - penzista

Napřed navraťte společnosti pravdivý a humánní charakter Neděle, 9.Července 2017, 12:31:25

Kdo a jak, když minorita populace, která je schopna aktivní účasti na systémové změně je sama rozpolcena na nesmiřitelné tábory.
Těch kteří očekávají zánik kapitalismu a těch kteří jsou chtějí kapitalismus reformovat.
Jak vlivný potenciál se as za reformátory skrývá......bych si povzdechl.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Ungerovi Neděle, 9.Července 2017, 12:43:32

Před Bohem jsou si sice všichni rovni, ale u posledního soudu se budou, jak řekl Ježíš, oddělovat ovce od kozlů.
Je pravda, že my se nemůžeme stavět na místo Boha a soudit, kdo kam přijde (zda do nebe nebo do pekla). Ale je pravda, že každá církev si osobuje právo, klást si morální podmínky, kdo se může stát jejím členem. Tím se chce preventivně bránit hříchu.
Když odhlédneme od historické (i kulturní) vzdálenosti, Gándhí by se mohl stát členem JB. Dokonce bych řekla, že k ní měl blízko, jakožto propagátor striktního nenásilí. Zatímco Hitler by (když nepočítáme jeho mládí) určitě členem být nemohl - už protože měl na svědomí mnoho životů. JB zakazovala svým členům vykonávat i určitá povolání, která se podle jejich soudu pro řádného křesťana nehodila. Zejména taková, kde je zapotřebí užívat násilí. Proto zpočátku odmítali přijímat mezi sebe vrchnost. Až později ze svých náročných požadavků slevili, jak jsem uvedla.

Petrasek Milan - penzista

Tak vizionářsky pravil jednou i k trestu smrti odsouzený H. Kudlich Neděle, 9.Července 2017, 13:21:39

„Die Bildung eines deutschen Kaiserthrones ohne Österreich ist somit wahrscheinlich. Erst spätere Jahre werden uns fühlen lassen, was wir durch diese Trennung verlieren. Denn das Übergewicht der Slawen wird unsere Nationalität bedrücken. ... Doch bleibt uns Deutschland immer ein Hafen und Zufluchtsort, in den wir in der Not flüchten können. Denn unser Recht, beim deutschen Volk zu bleiben, das geben wir nie auf, sondern bewahren es uns, bis die Stunde schlägt, in der wir es ausüben dürfen.“

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Ano, paní Hájková, Neděle, 9.Července 2017, 14:49:25

Gándhího jsem použil záměrně, protože není pochyb, což zřejmě nevíte, ani já to nevím jistě, že se společně se Lvem Tolstým a Martinem Lutherem Kingem učením Petra Chelčického, jako bezprostředního ideového předchůdce JB, minimálně volně inspiroval.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Neděle, 9.Července 2017, 15:51:30

Jednu dobu jsem se všemi třemi dost zabývala. Četla jsem, že Tolstoj k tomu svému učení dospěl sám – četbou evangelia a přemýšlením o něm. Podobně jako Petr Chelčický, který byl vzdělaným samoukem. Tolstoj prý byl na Chelčického upozorněn až v roce 1886 českým lékařem a etnologem Pavlem Durdíkem. Po přečtení spisu Síť víry pravé Tolstoj doslova užasl, když v něm objevil své vlastní myšlenky a později o Chelčickém napsal několik pojednání, v nichž ho označil za největší postavu středověku. 
Gándhí se inspiroval Tolstým, ale zašel v teorii o nenásilí mnohem dál, i když souvislost s křesťanstvím byla u něj upozaděna, vzhledem k tomu, že byl hinduista. Rozvinul i metodu nenásilného boje proti kolonizátorům, kterou uplatnil v praxi, protože pro ni dokázal získat množství lidí. Tolstoj své myšlenky neuvedl natolik do praxe jako on. Zůstal více méně osamoceným teoretikem, přestože měl řadu obdivovatelů, kteří ho navštěvovali v Jasné Poljaně. I Masaryk ho navštívil a Tolstého včetně jeho “neodpírání zlému” odsoudil. Bylo mu to příliš vzdálené.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Rozpolcenost reformátorů Pondělí, 10.Července 2017, 10:36:30

Ano, pane Petrasku, tato rozpolcenost v řadách reformátorů docela jistě je.

Ovšem: to je celkem vzato zcela klasický stav. Vždycky byl i u těch, kteří byli tak či onak v opozici vůči právě stávajícímu pořádku, tedy i u těch byl dál zásadní názorový rozkol na radikály a na umírněné. Anebo jinou terminologií, na revolucionáře a reformátory.

Je to samozřejmě do určité míry patový stav, který to opoziční hnutí dozajista paralyzuje.

Ale jak řečeno je to stav sám o sobě objektivní; a k zásadnímu posunu dochází pak tehdy, kdy buď samotný vývoj společenského dění se nakloní tím či oním směrem - anebo ale když jeden z obou názorových směrů nalezne natolik přesvědčivé argumenty, získá tak silný akční impuls, že tím dokáže přesvědčit a na svou stranu strhnout i většinu příslušníků proudu druhého.

Takže prozatím setrváváme v té patové situaci; a čeká se na to jestli se někde vynoří nějaký nový, opravdu přesvědčivý a strhující impuls.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

demokracie není fasáda Pondělí, 10.Července 2017, 18:35:9

tak to pardon - demokracie opravdu není nějaká fasáda. Nejde přeci o pouhý proces politického rozhodování ale o obsah a výsledek je samozřejmě o zájmech a struktuře moci ale v každém případě je demokracie lepší než proces nedemokratický (autokratický či meritokratický)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 11.Července 2017, 10:40:53

Vždycky znovu ta prázdná antinomie: buďto demokracie, nebo diktatura...

Demokracie je v prvé řadě ikonou současné doby; ikonou, kterou v "dobré společnosti" není přípustné jakkoli zpochybňovat, za kterou nelze vůbec dále myslet. Už jenom to by mělo být dostatečným poukazem pro to, že tady něco není v pořádku.

Je to v principu to samé jako za socialismu: i ten pojem "socialismus" byl stejně tak posvátný, i on měl svého totálního antipodia: ďábla kapitalismu. A tak i ten - údajný - socialismus nebylo přípustno jakkoli zpochybňovat, ani ho skutečně do hloubky analyzovat.

Jediné co bylo přípustné bylo donekonečna bezmyšlenkovitě omílat oficiální dogmata o něm; a fakticky to samé platí i dnes o demokracii.

Martin Profant - Praha 7

Demokracie je ideál Úterý, 11.Července 2017, 11:45:15

A je to ideál, pro který stojí za to nejen umírat, ale i žít -- to druhé je, jak si všiml už Tocqueville, těžší. V politice se ovšem můžeme ideálům jen přibližovat a používat je jako regulativní ideu, naše demokratické systémy k demokracii hodné toho jména mají dost daleko.

Velmi jednoduše, k demokracii patří například plebejský požadavek stejných šancí na dosažení vzdělání. V praxi narážíme na systém korupce, zvýhodňování a znevýhodnění, na rozdíl příležitostí podle sídla atd. Přesto mi přijde vhodnější tento požadavek prosazovat, třebas nedokonale a tváří v tvář cynickému pokrytectví, než ho rovnou hodit přes palubu jako utopii.

K demokracii jako ideálu ovšem patří tak odmítnutí onoho omšelého sádelnatého alibi -- demokracie je vždy lepší než proces nedemokratický. Tak proč se snažit.

Petrasek Milan - penzista

Tahle naše demokracie nemá nekapitalistického antipoda Úterý, 11.Července 2017, 11:54:36

stejně tak jako neměly antipoda nacionálsocialistický kapitalismus v komunistickém či fašistickém hávu, nemá ho ani ten náš neoliberální/globální kapitalismus.
Jsou k mání pouze pokusy o kapitalismus s lidskou tváří, úmorně krocený liberálně demokratickým právním uspořádáním.
Ten jediný připouští, sice taky ne beztrestně, ale pokusně a skoro hluboce analyzovat. A dokonce i hluboce zpochybňovat dogmata dogmatiků.
Pokud teda v dobré společnosti moc nenarazí....bych dodal.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 12.Července 2017, 10:17:30

Připouští, pane Petrasku - ale nepraktikuje. To je naprosto zásadní rozdíl.

V odpovědi jednomu čtenáři ohledně daného tématu jsem zrovna dnes napsal: "Demokracie: jak už jsem napsal pod tím textem J. Dolejše, tato "demokracie" je v prvé řadě ikonou současné době. A právě jakožto taková ikona je principiálně nepravdivá. Protože se o ní prakticky nesmí přemýšlet. A jakmile se o něčem přestane přemýšlet, jakmile se to přestane zpochybňovat, jakmile se to prohlásí za posvátné jednou provždy - v tom okamžiku je to mrtvé.

Mimochodem: i v učebnicích politologie se přiznává, že vlastně nikdo doopravdy neví, c o ta demokracie vlastně doopravdy je."

Petrasek Milan - penzista

Ano demokracie je kompatibilní jak s procesem emancipace tak s pr..... Čtvrtek, 13.Července 2017, 10:36:49

Přiznaná je dnes i neznalost toho, jak doopravdy vypadá svobodný biofilii poplatný život.
Rozdílnost způsobů rozmýšlení/zpochybňování je ale evidentní a nabízí tak možnost hodnocení demokracie.
Lze popsat rozdílnost různých stupňů demokraticky institucionalizované nepravdivosti/nedokonalosti a vymezit charakter době poplatného způsobu strukturace společenské moci.
Jinak to příkladně chodí mezi suverény, když většina volí naivní dobráky velmi tmavé pleti a jinak, když většina preferuje naivní kvítko neoliberalismu - trumf postmoderny.
Volební skála - od pod psa až po jakžtakž - však zůstává neměnná ........bych zasmušile dodal.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 13.Července 2017, 12:02:15

No ano, ty volební preference v populaci jsou víceméně konstantně rozvrstveny, to je dáno do značné míry geneticky, respektive evolučně-psychosociálními faktory, s tím se víceméně nedá hnout.

To jediné co je možno udělat je to, aby se ta celá škála pozvedla - kulturně, intelektuálně, mravně - na vyšší úroveň. A to dokonce - pokud by se toto dílo opravdu dařilo - by bylo možno doufat v to, že tyto kvantitativní změny povedou nakonec i ke změně kvalitativní.

----------------------------

Co se té "neznalosti toho, jak doopravdy vypadá svobodný biofilii poplatný život" - ano, to je opravdu z jeden centrálních problémů, současná éra žije ve víceméně zcela převráceném pojetí svobody, právě tohle je jeden z hlavních projektů do budoucnosti, ujasnit si v čem skutečně spočívá pravá lidská svoboda. A začít se musí především ujasněním si toho, v čem tato pravá lidská svoboda NEspočívá. Spolu s tím je nutno porazit všechny posvátné krávy v současné době vládnoucího politického systému a jeho ideologie; teprve potom je možno dostat se někam dál.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.