Zmatení jazyků na českých úřadech

Anna Dumont komentuje nedávný spor, který se vedl ohledně otázky, zda mají cizinci na úřadech používat výhradně český jazyk.

Dne 9. června začala po sociálních médiích obíhat fotografie nápisu z přepážky Odboru dopravně správních činností Magistrátu hlavního města Prahy. Na něm bylo špatnou angličtinou poznamenáno, že cizinci mají používat výhradně český jazyk, případně si obstarat tlumočníka.

Ihned se strhla vlna reakcí – jedni se zastávají českých úřednic, které prý mají právo v České republice používat češtinu, a nikdo je nemůže nutit ke znalosti jednoho či více světových jazyků. Druzí se pozastavují nad tím, jak je možné, že v roce 2017 pracují v centru Prahy v klientských službách lidé, kteří neumí cizí jazyk.

Po zveřejnění a stížnostech se nechal slyšet ředitel odboru Josef Mihalík, že úřednicím sníží ohodnocení, odebere prémie a nejraději by byl, aby všechny odešly, aby mu „nedělaly ostudu“. Primátorka Krnáčová (ANO) se vyjádřila v podobném duchu.

Magistrátní úřednice ve svém vzkazu uvádějí zákon 500/2004 Sb. §16, který pojednává o jednacím jazyku. Dle ředitele Mihalíka je ale čeština povinná pouze ve správním řízení, nikoliv při zodpovídání dotazů na přepážce.

Nejde jen o jazyk, ale také o platy úředníků a úřednic
V Praze je dle statistik přibližně 185 tisíc cizinců, reálně je jich však ještě více (například neregistrovaní občané z Evropské unie). To představuje téměř čtyřicet procent z celkového počtu cizinců v České republice a patnáct procent všech Pražanů. Jsou povinni všichni tito cizinci mluvit česky? Čeština je jeden z nejsložitějších jazyků na světě, se složitým gramatickým systémem a složitou výslovností.

Zároveň zde žije mnoho cizinců pouze přechodně – jsou to například vyslaní pracovníci, jejich rodiny, diplomaté, lidé s udělenou doplňkovou ochranou na několik let, sezónní pracovníci a mnozí další. Opravdu po těchto lidech máme chtít, aby se naučili češtinu, kterou mluví deset milionů lidí z více než sedmi miliard?

Úroveň jazyka, kterou vyžaduje stát pro udělení trvalého pobytu, je úroveň A1. Všichni, kdo mluví na této začátečnické úrovni nějakým jazykem, vědí, jak je těžké si říct v obchodě o máslo. Tato úroveň jazyka má daleko ke konverzaci na úřadě. I mnoho Čechů má s úřednickým jazykem problém.

Pokud chce být Praha město pro všechny obyvatele, měla by pracovat nejen na otevírání se uživatelům všech jazyků, ale také na spokojenosti a vzdělanosti svých zaměstnanců. Foto apessay.com

Jsou ale úředníci a úřednice povinni znát cizí jazyky? V současnosti jak v samosprávách, tak ve státní správě existují standardizovaná služební místa, kde jsou přesně uvedeny požadavky pro výkon dané pozice. Pro zařazení do deváté platové třídy, která se pro tento typ služby používá, není potřeba žádné znalosti cizího jazyka. I v mnohem vyšších třídách, například ve třinácté třídě, jsou často požadavky znalosti na úrovni maturitní zkoušky.

Tabulkový plat pro devátou třídu je přibližně sedmnáct tisíc hrubého. Jazykové vzdělání buď vůbec není, nebo je velmi špatné kvality. Chtěli byste takovou práci? Máme vůbec možnost požadovat po úřednících, aby byli milí, usměvaví? Museli bychom je vzdělávat. Nejen jazykově, ale například i v interkulturních kompetencích, komunikaci s klientem nebo jak zvládat stres. Museli bychom jim také výrazně zvýšit platy.

Vraťme se ale k jazykům. Jaký jazyk by byl akceptovatelný jako ten „druhý“? Angličtina? Ruština? K oběma má mnoho lidí zásadní připomínky. Ubírá nám národní svébytnost, pokud budeme otevírat možnost mluvit druhým jazykem? Již dnes například v metru slyšíme hlášení v angličtině. Cítíme se kvůli tomu méně čeští?

Pokud jste občan, ale hlásíte se k uznané národnostní menšině, máte již dnes právo na úřadech požadovat zdarma tlumočníka do vašeho jazyka. Jsou jimi namátkou polština, němčina, romština, ukrajinština a mnoho dalších. Pokud jste cizinec a neumíte česky, musíte přijít s tlumočníkem, ale na své vlastní náklady.

Pro cizince tuto službu doprovodů často zajišťují nevládní organizace, jejich kapacita ale nestačí. Pro zjednodušení komunikace je potřebné všechny základní informace zveřejňovat na magistrátním internetu. K tomuto účelu bude spouštěn v září speciální web pro cizince žijící v Praze v několika jazykových mutacích. Kromě internetu je potřeba tištěné informace poskytovat přímo na pracovištích.

Kauza byla typickou bouří ve sklenici vody. Odhalila ale slabá místa, která je dobré si stále připomínat. Pokud chce být Praha město pro všechny obyvatele, měla by pracovat nejen na otevírání se uživatelům všech jazyků, ale také na spokojenosti a vzdělanosti svých zaměstnanců.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.