Demokracie má také obsah

Nestojíme před volbou mezi přírodními vědami a přípravou na občanský život. Přírodní vědy demokracie potřebuje.

Nestává se člověku často, aby psal polemiku s článkem, který mu mluví z duše. Ale právě to se zrovna chystám učinit.

Kateřina Smejkalová tady minulé úterý napsala, že nás české školství neumí připravit na život v demokratické společnosti. Nepomáhá nám pochopit světonázory a hodnoty, které se v ní potkávají a střetávají. Neučí nás dovednostem potřebným ke správě společných věcí. Nedává nám návod, jak rozumět médiím. Chystat nás ke kompetentnímu občanství by měl být jeden z hlavních úkolů školy. Ale často končí u ponejvíce banálních encyklopedických položek typu – použijeme-li autorčin příklad – o „počtu členů a členek Poslanecké sněmovny a Senátu“. Čest výjimkám.

Nejenže má autorka recht. Mnohem víc než to. Má důležitý recht. Poukázala na jeden z hlavních důvodů, proč česká demokracie ledaskdy připomíná odškrtávání položek v dotazníku. Škola nás má připravovat na život a demokratický stát patří mezi hlavní rozměry našich životů. Kurikulum by to mělo vzít v potaz. A Německo, na které Kateřina Smejkalová poukazuje „se směsicí fascinace a nadšení“, je opravdu skvělý vzor.

Black-hole-92358_960_720Škola by měla dětem představovat fascinující svět kolem nás – prapodivné hlubiny vesmíru, přírodu hned za domem plnou rozličných živáčků, chemické pochody uvnitř buněk. Foto pixabay.com

Takže se mi článek hodně líbil. Až na titulek a jeden odstavec. Tento možná ocitujme skoro celý:

„…vzdělávací kurikulum na školách u nás nesmyslně protežuje přírodní vědy na úkor věd společenských. Zatímco žáci a žákyně často stráví dohromady stovky hodin biflováním chemie, fyziky a biologie, z nichž by pro běžný život většině z nich stačil zlomek znalostí (a při stávající kvalitě výuky si jich stejně nakonec víc neodnesou), předměty s politickým kontextem bývají vtěsnány do Základů společenských věd s nesrovnatelně nižší hodinovou dotací…Fyziků a fyziček bude ve třídě hrst, voliči a voličkami se stanou všichni. Když to trochu přeženeme, záhodno by tedy bylo mít spíše okrajovou dvouhodinovku Základů přírodních věd.“

Myslím si, že tento argument je nešťastný, a to hned nadvakrát.

Především porovnává nesrovnatelné. Jistěže, „[p]řírodními vědci se stane jen málo žáků“, jak připodotýká titulek. Jenomže jenom málo žáků se také stane dejme tomu politology. Nehodí se přírodní vědy ještě k něčemu jinému než coby kariérní start?

Sice z většiny dětí nevyrostou astronomky nebo zoologové a každý z nás naopak bude voličem. Ale občanství přece není jediný rozměr našich životů.

Škola by měla dětem představovat svět kolem nás. A že je co ukazovat. Prapodivné hlubiny vesmíru s černými dírami a vybuchujícími hvězdami. Přírodu hned za domem plnou rozličných živáčků. Nebo naše vlastní tělo, které se skládá ze zhruba 30 miliard lidských buněk a 40 miliard bakterií. A fascinující chemické pochody uvnitř buněk.

Prozatím se to nedaří. Kateřině Smejkalové se nelíbí, že ta trocha výuky politického vědění na našich školách většinou spočívá v biflování nepodstatných faktů. Pohříchu v něm často spočívá také výuka přírodních věd – a tudíž naprosto chápu, jestli Kateřině Smejkalové nepřijde třikrát přínosná. Kdysi mi ze zkusmého součtu vyšlo, že jsem během své pouti vzdělávací soustavou třikrát memoroval průběh Krebsova cyklu; pokaždé o něco podrobněji než minule. Pokud neznáte Krebsův cyklus, nemusíte mít starost. Patrně jste se ho učili na střední škole a patrně se vám dávno vypařil z hlavy. Jenomže biflování fyziky, chemie nebo biologie není argument proti fyzice, chemii nebo biologii, nýbrž proti biflování. Radost ze života možná nepatří do světa úplně utilitárních důvodů. Ale to ji nečiní nedůležitou.

(Krebsův cyklus je chemický trik, kterým si naše buňky vyrábějí adenosintrifosfát. Pokud neznáte adenosintrifosfát, nemusíte mít starost. Patrně jste se o něm učili na střední škole a patrně se vám dávno vypařil z hlavy. Je to jedna z přibližně tří nejdůležitějších chemikálií v našem těle. A vzniká pozoruhodně elegantně. Když se představí jinak než coby výčet abstraktních reakcí a nezáživných názvů, mikroživot v našem těle dokáže být hrozně zajímavý.)

Za druhé právě porozumění přírodním vědám potřebujeme ve svém občanském životě jako máloco. Jak bez něj nezabloudit kupříkladu v polemice o globálních změnách klimatu? Václav Klaus má v jedné věci pravdu: je to jedna z největších a nejdůležitějších rozprav, jež naše společnost vede. Nejde v ní o klimatologickou teorii ani o soukromé hobby pana exprezidenta. Rozhodujeme v ní o živobytí miliard lidí v chudých zemích, na které sucho dolehne mnohem více než na průměrného Čecha či Češku. Rozhodujeme v ní také o práci tisíců našich sousedů. Rozhodujeme v ní o zemi, kterou odevzdáme našim dětem. A nejednou už bylo vidět, jak se v ní mnozí tuzemští debatéři ztrácejí očividně nikoli z ideologické slepoty nebo zlé vůle, ale protože nikdy neměli příležitost se potkat s elementárním vysvětlením fyzikální podstaty problému, o němž se vede řeč.

Podobně přírodní vědy potřebujeme pro myriádu dalších rozhodnutí, jež před nás demokratická společnost i každodenní život staví. Jak pečovat o národní parky? Jak zacházet s biotechnologiemi? Měly by se malé děti očkovat a proti čemu? Které chemické látky prospějí našim životům a kterým bychom se měli raději vyhnout?

Mohli bychom svá dilemata předat expertům. Skleníkové plyny rozhodnou klimatologové, národní parky si domluví biologové a genové modifikace svěříme biotechnologům. Jenomže to za prvé nepůjde. Místní starostové a turisté chtějí spolurozhodovat o ochraně přírody, rodiče se zajímají o očkování svých dětí, spotřebitelé o své potraviny a energetici nebo odboráři hodlají mluvit do snižování emisí. A za druhé to nechceme. V demokracii jsme všichni více či méně součástí rozhovoru. Škola by měla napomoci, že při něm budeme všichni mluvit stejným jazykem.

A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

30 miliard buněk v našem těle? Úterý, 20.Června 2017, 18:12:22

Někde je asi chyba, když jen v mozku máme cca 85 miliard neuronů/nervových buněk.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

aha, ony jsou to biliony: Úterý, 20.Června 2017, 18:14:28

"We estimate the total number of bacteria in the 70 kg "reference man" to be 3.8·10^13. For human cells, we identify the dominant role of the hematopoietic lineage to the total count (≈90%) and revise past estimates to 3.0·10^13 human cells."

http://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.1002533

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

ale jinak výborně a vřele souhlasím Úterý, 20.Června 2017, 18:17:29

"Jenomže biflování fyziky, chemie nebo biologie není argument proti fyzice, chemii nebo biologii, nýbrž proti biflování."

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Úterý, 20.Června 2017, 21:39:37

Kateřina ale jasně říká, že na tomto místě záměrně přehání. Pokud ale s jádrem jejího článku souhlasíme, pak asi musíme přijmout i to omezení časové dotace přírodověd. Případně něčeho jiného (češtiny?), ale víc času na občanské vzdělávání se někde prostě vzít musí. Pokud nechceme, aby žáci trávili ve výuce celkově víc času, což doufám nechceme, měli bychom chtít spíš opak.

Tomáš Tožička - Praha

učení místo disciplinace Středa, 21.Června 2017, 10:53:27

Obávám se, že biflování je jen další součástí disciplinace, místo vzdělání dát žákům jasný pocit, že budou dělat v životě spoustu nesmyslů podle příkazů, které nechápau a podle toho budou hodnoceni.

I když jsem býval dobrý na matiku a jezdil po olympiádách, její hlubiny předemnou otevřel až filozof Hejdánek. A mou nevraživost vůči chemii odstranil Milan Smrž, který dokáže jasně vysvětlit souvislosti a procesy.

Takové vzdělání má smysl a jeho časová dotace může být klidně nižší, protože principiální pochopení přijde rychleji a bezuzdný nácvik hlavoruční postupů opravdu nemá smysl.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Znamená to tedy, že by se Lenin se svým mnohonásobným důrazem na učení jevil ve světle Maovy moudrosti hloupým? Středa, 21.Června 2017, 11:23:4

Ano, Mao skutečně řekl, čím víc se člověk učí, tím se stává hloupějším. Dokonce pak i novoplatonik Plótínos tuto Maovu moudrost částečně potvrzuje, když říká, že k poznání jedničky je nutno nevědět vůbec nic.

Zevrubným studiem marxismu-leninismu jsem však nakonec došel k závěru, že tomu tak není, že Lenin hloupý nebyl, přestože vyzývá k učení. On se totiž se svým požadavkem občanského vzdělávání obrací k masám... (Byl teda pěkně mazanej, že jo ;-)

Martin Profant - Praha 7

Tomášovi Tožičkovi Středa, 21.Června 2017, 12:02:15

Disciplinace je zcela nezbytnou součástí socializace člověka a zvláště každého učení se. Bez disciplinace, která se transformovala v sebedisciplínování (což je vlastně definice vzdělání) se člověk nemůže stát autonomním subjektem.

Bez matematické rutiny a cvičení paměti -- moje děti se ve škole, bohužel, učily jen zlomek básní, které jsem musel umět z paměti já --, bez požadavků používat řeč způsobem vzdělaným (a tudíž nikoliv bezprostředním, "tak jak mi zobák narost") zatím nikdo nedokázal rozvinout lidský potenciál nezbytný ke kritickému osvojení si kultury.

Bez disciplinace to nejde, jde o to, k čemu ta disciplinace -- může to být i disciplinace ke svobodě.

Ono je jednodušší hlásat nemyšlení, svobodné a nefrustrované děti, které jsou schopny se k svému okolí vyjadřovat spontánně (česky "rozmazleně") a zaměňovat si tuto spontaneitu s kritičností. A můžeš to ovšem vyztužit údajně antikapitalistickým postojem.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

panu Tožičkovi Středa, 21.Června 2017, 21:42:39

Chtěl jsem poznamenat něco podobného, jak to napsal už pan Profant. Podle mne je jistý dril potřebný v každém oboru - i v matematice. Mně sice olympiády tolik nešly, ale pokud to člověk chtěl dělat dobře, minimálně úpravy výrazů mít nabiflované musel. Stejná byla i moje zkušenost na VŠ - prostě se musela na zkoušku z analýzy spočítat velká čast cvičebnice. Ono je dokonce řekl bych v pořádku, že člověk většinu faktů eventuálně zapomene; o tom je právě to učení, získat z těch faktů intuici, kterou neumíme předat jinak než právě prolitím velkého množství faktů skrz mozek.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Politické vzdělávání, disciplinace, indoktrinace Čtvrtek, 22.Června 2017, 12:44:3

Člověk o svých politických preferencích nerozhoduje racionální úvahou, tedy tak, že by jednotlivé programy stran a výroky politiků srovnával s nějakým "objektivním etalonem" praktické realizovatelnosti programů, pravdivosti výroků a "správného směřování světa", kterýžto "etalon" občan nabyl kvalitním politickým vzděláváním, neboli získáním občanské kompetence.

Osvojení tohototo "etalonu pravdy" se totiž jinými slovy nazývá displinace a indoktrinace. V pluralitní demokracii se ale musíme smířit s tím, že lidé mají různé názory, a tyto názory se nedají poměřovat nějakým "objektivním etalonem správnosti".

Jde opět (jako už tolikrát) o ztrátu cíle demokratického uspořádání v mlze ideologie. Cílem demokratického uspořádání není nalezení "objektivně správného řešení" (což vede k totalitě), cílem je nalezení konsenzu mezi různými zájmy.

"Objektivně správné řešení" je naopak nalézáno prostřednictvím politicky neznásilněného kulturního vývoje, jehož výsledkem je nějaká sada zvolna a konsenzuálně se měnících společně sdílených hodnot. Tyto společně sdílené hodnoty nelze znásilňovat politickým vzděláváním obyvatelstva, směřujícím k nátlakovému prosazení skupinových zájmů na úkor společnosti.

------------------------------------------------------------

Pokud tedy budeme "levicové projekty nápravy společnosti" nadále přirovnávat k uzdravujícímu psychologovi a lid ("neschopný uvědomit si své skutečné zájmy a jednající proti nim") k jeho pacientovi, je to velmi špatně a je to cesta k totalitě.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Disciplinace ke svobodě Čtvrtek, 22.Června 2017, 13:00:17

Krásné slovní spojení; v dnešní "liberální" době se ovšem naprosté většině bude jevit naprostým protikladem, ale jedině odvahou přijmout protiklady a paradoxy naší existence se můžeme dostat někam dál.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nejedná se o nic nového, pane Poláčku. Čtvrtek, 22.Června 2017, 15:07:14

Jistá "vedoucí síla" už nás k té "svobodě" kdysi chtěla dokopat třeba i násilím.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Naproti tomu sebedisciplinace bez přítomnosti sociálního tlaku (např. politické vzdělávání, politická korektnost) Čtvrtek, 22.Června 2017, 15:16:25

je "poznaná nutnost", tedy odmítnutí libovůle a přijetí svobody.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pátek, 23.Června 2017, 10:27:20

Tou "silou která nás chtěla dokopat ke svobodě" jste snad měl na mysli křesťanství, pane Nusharte?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Poláčku, termínem "vedoucí síla" Pátek, 23.Června 2017, 10:39:30

se kdysi běžně označovala komunistická strana. Svoji "vedoucí úlohu" měla zakotvenu dokonce i v Ústavě.

(((Křesťanství v současnosti již silová prohlášení nepoužívá. Lidovci se označovali nanejvýš jako "klidná síla", a to pouze v předvolební kampani, nikoli v Ústavě ;-)))

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.