Stálá živnost, která není na zbohatnutí

V Jindřichově Hradci v době politické krize otevřel nový penzion. Nezapomeňme, že politika je tu od toho, aby vytvářela spolehlivé a důstojné podmínky mimo jiné ubytovatelům a ubytovaným.

O víkendu pan Milan Kasper otevřel v Jindřichově Hradci svůj druhý penzion. Konečně věta, kterou se dobře začíná článek. Máme člověka, máme místo a čas, víme, co je penzion. Je dobře, že mají otevřeno.

Psát dnes o otevření penzionu je téměř akt vzdoru proti době. Pátrám, jestli v naší zemi zůstal někdo normální. Jestli existuje jiné podnikání než podnikání se švindly. To vše v aktuálním politickém šumu svistu připomínajícím loď bláznů.

Prezident předvčírem pozval vedení koaličních stran do Grandhotrelu Imperial v Liberci. Jako na potvoru zrovna ve chvíli, kdy premiér nastupoval do letadla směr Lucembursko. Špatná klimatizace ve špatně udržovaných pokojích, píše se v hodnoceních Grandhotelu Imperial v Liberci. Nu, pro určitý druh klientely asi není dobrá klimatizace potřeba.

Pan Kasper v Jindřichově Hradci má hodnocení nadšená. Jindřichův Hradec v době vládní krize, když špičky diskutují v Liberci, má také výhodu spočívající ve faktu, že se nachází na opačném konci republiky. Když se někde potkávají Babiš se Zemanem, je dobré držet se co nejdál.

Bezpečník a nebezpečník
Od stropu tu v hale visí historické kolo a ze zdi se z velké fotografie dívají cyklistky a cyklisté z počátku dvacátého století. Pan Milan Kasper vypráví, že na vysokých kolech se jezdilo někdy kolem roku 1890, ale padalo se z nich a moc nebrzdila.

Prvním kolům s převodem se říkalo Bezpečník. Vysoké kolo bylo tedy Nebezpečník. Fotografie na zdi pochází z 22. června roku 1902. Pan Kasper ji dostal od babičky a nechal zvětšit. Na zadní stranu originálu někdo přilepil novinový článek o tehdejší vyjížďce. Na fotografii je v popředí čtrnáct kol ze tří měst. V okresním městě byla tak čtyři kola.

Od stropu tu v hale visí historické kolo a ze zdi se z velké fotografie dívají cyklistky a cyklisté z počátku dvacátého století. Foto Jan Šícha

Na vyjížďku se přišlo podívat sto dvacet lidí. Pan Kasper ukazuje, kde vedle kola stojí jeho pradědeček. Ptám se na kolo před fotografií. Pan Kasper ho dostal v nálezovém stavu jako rezavou ruinu. Kolo vyrobila firma Lněnička a syn v roce 1930 ve Strakonicích. Oprava trvala rok a půl.

Duše domu a rodinná tradice
Procházím se novým penzionem a přeji si, aby politika sloužila lidem, co chtějí provozovat penziony a ubytovávat se v nich. Vždyť žijeme v zemi, ve které může být docela pohoda. Pan Kasper líčí, jak koupil vybydlený dům na náměstí v pěší zóně. Shnilé střechy, krovy, stropy. „Ale měl duši.“ Je tu krásná terasa s výhledem na rybník. „Od roku 1500 mám seznam všech majitelů domu a řemesel, která se tu provozovala. V průjezdu jsme našli kus nádoby na obilí z doby kolem roku 1350. Máme tu gotické sklepy.“

Na penzionu je napsáno, že má tradici od roku 1872. Těžko věřit, v zemi, kde se průběžně lidmi posunuje jinam a zvraty střídá vyvlastnění. Pan Kasper vypráví, že jeho prapradědeček měl od roku 1872 na náměstí nynější hotel Grand. Jmenoval se U černého orla, pak hotel Kasper. Pradědeček byl také hoteliér, děd hotel prodal v roce 1939, ale dál pracoval v pohostinství. Otec byl vyučený číšník, vypracoval se na vedoucího hotelu.

Podle Milana Kaspera prý ubytovací zařízení nebo restaurační provoz není na zbohatnutí. Je to ale stálá živnost, která musí bavit. Foto Jan Šícha

Pan Milan Kasper sběhl k penzionům z povolání zootechnika. Jeho syn má hotelovou školu. Ptám se na návratnost investice. Dovídám se, že pan Kasper má ještě dva kovomaty a velkoobchod zbožím kovovým. Ubytovací zařízení nebo restaurační provoz prý není na zbohatnutí. Je to ale stálá živnost, která musí bavit. Provoz musí být ekonomický, aby zůstalo na opravy a výplaty. Proto jsou hlavními zaměstnanci penzionů majitel, jeho manželka, syn a brigádníci. Stálou sílu na úklid by v zimě neuživili.

Podnikání s lidským rozměrem
Značka cyklopenzion prý znamená služby navíc. Cyklisté navýší návštěvnost tak o deset procent. Můžou si vybrat z devíti trekingových kol, dvou elektrokol a velkých koloběžek, když si nepřivezou své vybavení. Vlastní kola lze ustájit v kójích. Zpoceným se perou dresy. Majitelé, kteří na kole závodili, radí s trasami v okolí.

V novém penzionu zřídili dvě sauny. V zimě chtějí nabízet balíčky – nižší cenu ubytování, saunu, láhev přívlastkového vína. Když se ptám, kdo navrhoval interiéry, pan Kasper hrdě říká, že má projekční kancelář, která mu rozkreslila pokoje a sociální zařízení, ale veškerý interiér si dělal sám.

Politika by měla sloužit také lidem, co chtějí provozovat penziony a ubytovávat se v nich. Foto Jan Šícha

Když se ptám na penziony ne jako na srdeční záležitost, ale jako na podnikání, dovídám se, že na na Jindřichohradecku každý rok přibývá asi dvě stě lůžek. Stavební firmy třeba zřídí čtyřicet lůžek a zjistí, že je naplní jen dva měsíce v létě. Proto se v regionu stabilně prodává dvacet až třicet penzionů. Je to podle pana Kaspera výsledek nefungujícího amatérismu a představy, že něco podstatného za vás udělají zaměstnanci. „Chci, abychom na vše dohlíželi sami a lidé si nás zapamatovali. Lidé se k nám vrací, protože když je zaujme interiér a služba na úrovni, neriskují změnu.“

Podnikání patří k základním lidským potřebám a živnost je úctyhodná věc. Babišovo pohrdavé mečení mi z televize v novém penzionu Kasper znělo jako výsměch těm, kdo zůstali v lidském rozměru. Všem, kdo se snaží provozovat stálou živnost, která není na zbohatnutí, ale vystačí na slušný standard s dobrým pocitem. Je radost dát vydělat takovým lidem.

Ubytovatelé a ubytovaní ze všech českých, moravských a slezských krajů, nenechte se otrávit.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.