Podle výstupních dat ministerstva vnitra porazil Macron Le Penovou o 10,1 milionu hlasů. Obvyklý rozdíl pro druhé kolo jsou přitom dva miliony. Podle analytiků zůstává pro rozhodující část Francouzů národovcký prezident zjevně stále tabu.
Vítězství Emmanuela Macrona nad Marine Le Penovou v letošních francouzských prezidentských volbách bylo jednoznačné až drtivé. Potvrzují to oficiální volební data zveřejněná v pondělí francouzským ministerstvem vnitra.
Bývalý investiční bankéř a exministr hospodářství Macron kandidující v čele vlastního účelového hnutí En Marche! porazil dlouholetou lídryni národovecké Front national (FN) o 10,1 milionu hlasů z 31,3 milionu platně odevzdaných. Svůj zisk z prvního kola — 8,7 milionu — dokázal obdržením 20,7 milionu hlasů více než zdvojnásobit.
Šetření agentur Ifop a Ipsos přitom doložila, že 57 procent hlasujících pro Macrona podpořilo daného kandidáta jako pozitivní volbu, tedy především s ohledem na jeho vizi a program, zatímco 43 procent jako negativní volbu, tedy především jako pověstné „menší zlo“ v porovnání s Le Penovou.
Marine Le Penová získala v prvním kole 7,7 milionu hlasů a nyní ve druhém 10,6 milionu, celkově tedy o 2,9 milionu hlasů více. Nominantka FN se přitom spojila před druhým kolem s jedním z nepostoupivších prezidentských kandidátů z kola prvního — gaullistickým nacionalistou Nicolasem Dupontem-Aignanem. Ten získal před čtrnácti dny 1,7 milionu hlasů. Když se odečtou hlasy jeho stoupenců, vychází, že Le Penovou volilo ve druhém kole jako „menší zlo“ sotva 1,2 milionu Francouzů.
„Marine Le Penová získala dvojnásobný počet hlasů než její otec v roce 2002 (...) a také neúčast je rekordní (...) Přesto ale i letošní volby jasně ukázaly, že pro rozhodující část Francouzů zprava zleva je volba nominata Front national stále tabu,“ hlásila do pondělního vysílání France 24 Tracy McNicollová, politická zpravodajka stanice.
Bílé lístky a rekordní neúčast
Ve druhém kole letošních francouzských voleb byl ovšem též velmi zřetelný hlas vzdoru vůči oběma kandidátům. Přibližně čtyři miliony hlasů tvořily protestní bílé lístky či jinak zmarněné neplatné tikety. A další jeden a půl milion Francouzů, jenž se zúčastnil prvního kola, nepřišel ve druhém kole vůbec hlasovat.
Obojí je ve francouzské politické kultuře unikát. De facto to znamená, že 5,5 milionu Francouzů-registrovaných voličů si tentokrát nedokázalo vybrat „menší zlo“. Celková druhokolová účast 74,6 procenta byla v příslušné volbě nejnižší od roku 1969. Dohromady absentovalo letos ve druhém kole 12,1 milionu registrovaných voličů z 47,6 milionu.
Pro srovnání: při volbě Hollande vs. Sarkozy v roce 2012 zmarnilo lístek 2,2 milionu voličů a mezi koly naopak 400 tisíc voličů přibylo; absentovalo devět milionů z 46 milionů registrovaných. Při volbě Sarkozy vs. Royalová v roce 2007 vhodilo neplatný lístek 1,6 milionu Francouzů a oproti prvnímu kolu hlasovalo o 80 tisíc registrovaných voličů více. Přímo absentovalo tehdy 7,1 milionu ze 44,5 milionu registrovaných.
Vedle řečeného však také platí, že rozdíly mezi kandidáty zapolícími ve druhém kole byly v minulých prezidentských volbách výrazně těsnější než v letošních: François Hollande obdržel v roce 2012 18 milionů hlasů a Nicolas Sarkozy 16,9 milionu. Hollande tak vyhrál o 1,1 milionu hlasů. Při volbách roku 2007 získal Nicolas Sarkozy 19 miliony hlasů a Ségolène Royalová 16,8 milionu. Sarkozy tedy vyhrál o 2,2 milionu hlasů.
Více než desetimilionovou velikost letošního rozdílu mezi Macronem a Le Penovou překonává od vzniku současného politického systému ve Francii v roce 1958 zatím jen slavná volba z roku 2002. Jacques Chirac tehdy porazil Jeana-Marieho Le Pena s 25,5 miliony hlasů ku 5,5 milionům, to jest o 20 milionů hlasů.
Lístek zmarnilo v roce 2002 1,8 milionu voličů, avšak navíc přišlo ve druhém kole hlasovat 3,3 milionu voličů. Přímo absentovalo tehdy 8,4 milionu voličů ze 41,2 milionu registrovaných.
Vítězství establishmentu?
Emmanuela Macrona podpořila před druhým kolem letošních voleb většina vůdčích postav neogaullistů i socialistů — tradičně dominantních stran francouzské politiky, jejichž kandidáti François Fillon a Benoît Hamon letos mimořádně nepostoupili. Současný dosluhující a krajně nepopulární prezident François Hollande přitom slavil Macronovo vítězství jako své vlastní.
Na povolební dotaz novinářů, zda tedy lze považovat Macrona za jeho (míněno Hollandova) vyvoleného nástupce, dosluhující prezident odpověděl: „Řekl bych, že se ode mne osvobodil (...) Pokud však bude chtít pomoc či radu, budu nablízku.“
Důslednou levicí, krajní pravicí i řadou analytiků je Macron považován za klasického soudobého reprezentanta neoliberálního establishmentu, jenž pouze nemá stranickou legitimaci. Jeho prezidentský program je směsicí jednotlivých liberalizačních a rekonstrukčních reforem. Principiální důraz je přitom kladen i na ekologii, euroatlantickou vazbu, potřebu integrační reformy EU a lidská práva.
Konkrétní podobu a záběr Macronovy prezidentury určí do značné míry ovšem až červnové volby do Národního shromáždění. Právě ty totiž rozhodnou, o jakou parlamentní sílu se bude nový prezident opírat a kterým politickým proudům se bude muset přizpůsobovat.
Vlastního prezidentského úřadu se ujme Emmanuel Macron dle aktuálních informací už nyní ve čtvrtek 11. května.
Další informace:
France 24 What’s next for French President-elect Emmanuel Macron?
France 24 Protesters march in Paris the day after Macron victory
France 24 Macron beats Le Pen to win French presidency, toughest tasks to come
The Guardian Victorious Emmanuel Macron plots phase two of plan to change France
The Local — France Ex-PM Valls bids to join Macron's revolution... but it's not clear if he's wanted
The Local — France Macron is president, but now he faces a real battle for parliament
The Guardian France: Voters make historic choice between Macron and Le Pen
The Connexion Emmanuel Macron wins Presidential election
BBC French election: Macron ‚defeats Le Pen to become president‘
Krátce řečeno: jestliže se ještě nedávno zcela reálným jevilo nebezpečí, že se ve Francii etabluje principiálně šovinistický a reakční politický, ale i světonázorový proud, pak se ukázalo, že jeho reálný potenciál nedosahuje zřejmě ani jedné čtvrtiny celkové francouzské společnosti.
I tak je to stále ještě příliš mnoho; ale ta dobrá zpráva je, že je to daleko méně, nežli kolik bylo nutno se obávat.
Tradiční strany neuspěly, ano, ale také by se dalo říci, že se těm stranám neosvědčil princip primárek importovaný do Evropy z USA. Jeho demokratičnost je ošidná, protože preference stranických aktivistů se nemusí shodovat s preferencemi řadových voličů, aktivisté jsou z povahy věci většinou radikálnější tím či oním směrem. Uvidíme, jak dopadnou Labouristé s Corbynem.