Poslední zhasne

Lukáš Jelínek

Odchody vlivných funkcionářů ČSSD neohrozí. Větším problémem je odliv členů a voličů, kteří se v současné situaci nedokážou vyznat, upozorňuje Lukáš Jelínek.

Kdekdo v tom vidí zákulisní intriky, ona to ale může být jen shoda náhod. Každopádně Bohuslavu Sobotkovi ubyli v ČSSD vlivní oponenti. Po obsahové stránce o žádnou zvláštní škodu jít nemusí. Na nedávném brněnském sjezdu se nikdo nepřihlásil s alternativním programem. Nezrodila se žádná frakce nebo platforma, jež by oživila vnitřní dění v sociální demokracii. Nabízely se leda personální rošády — a ty delegáti celkem logicky odmítli. Půl roku před volbami by přepřahali jen naprostí outsideři.

A pak začalo troušení. Kus za kusem vzdává vrcholovou politiku. Začal s tím Michal Hašek po krajské porážce na jižní Moravě. Přidal se neúspěšný obhájce senátorského mandátu Zdeněk Škromach. Ani šanci, aby vystřídal Miloše Zemana v klání o Hrad, mu stávající prezident nedal.

Potom překvapivě hodil flintu do žita Jeroným Tejc, někdejší talentovaný stínový ministr vnitra, zručný předseda sněmovního klubu a současný šéf ústavně-právního výboru dolní komory. Nechce se mu být po volbách v poslaneckém klubu plném Sobotkových věrných (měl být dvojka za jižní Moravu). To radši bude získávat ostruhy v profesním životě.

Následovala Marie Benešová. Bývalá nejvyšší státní zástupkyně a bývalá ministryně spravedlnosti si nesedla se spolustraníky na Ústecku, kde posledně kandidovala, aniž by tam měla trvalé bydliště. Sama tvrdí, že má utrum, poněvadž není „mazlík“. Pokud její nedůvěru v policejní reformu šlo ještě pochopit, při dalších příležitostech (Babiš, Zeman…) zbytečně vyčuhovala ze socdem konceptu.

Středočeští sociální demokraté se zase nabažili náplavy z Věcí veřejných — Stanislava Humla. Stal se magnetem na průšvihy, nejspíš i kvůli svým prořízlým ústům. Další střelec, Vítězslav Jandák, by nejraději přesídlil do Rady Českého rozhlasu. ČSSD už je pro něj těsná, což se dá u člověka s kořeny ve výrazně pravicové Republikánské unii pochopit.

V jednu chvíli se zdálo, že dveřmi třískne i Miloslav Ludvík. Ministr zdravotnictví a formálně šéf pražské ČSSD neuspěl se svojí představou pražské kandidátní listiny, na níž chtěl mít za sebou svoji resortní náměstkyni Lenku Tesku Arnoštovou, a předseda Sobotka se má co otáčet, aby jej uklidnil a aby uspokojil zájmy všech vlivných pražských aktérů, co mají podíl na tom, že pokračuje jako předseda.

S Jiřím Zimolou padají zase o něco níž i předvolební výhledy celé ČSSD. Bohuslav Sobotka může cítit satisfakci, ale stěží se z jihočeských problémů raduje. Foto FB J. Zimoly

Poslední kapka

Poslední kapku představuje rezignace Jiřího Zimoly na funkci jihočeského hejtmana. Kauzy, které ho k tomu dohnaly, byly zjevně přifouknuty konkurenty, nicméně jejich reálný základ popřít nelze. Staví Zimolovi správce středočeských nemocnic rekreační objekt na Lipně za výhodnou cenu? Staví. Byly manažerské odměny v jihočeských nemocnicích nadsazené? Byly. Na to vše měl Zimola myslet, když se rozhodl hájit hejtmanské křeslo a přihřívat si polívčičku budoucího lídra ČSSD.

Nyní možná tajně doufá, že vlastní demisí umožní pokračování sociální demokracie v krajské radě (kormidelnice ANO Radka Maxová nevylučuje ani supervelkou koalici, jakkoliv jde z hlediska politického konfliktu a vyvažování o absurditu). Možná ale také reálně vyhodnotil svoji osobní situaci. Po sjezdu ztratil kouzlo pro Andreje Babiše, který původně v Zimolovi viděl bílého koně. Ještě se pokusí ze symbolicky posledního místa kandidátky vyskákat do Sněmovny. Kdysi takto zazářil Jan Chvojka na Pardubicku, pražským skokanem z 12. místa se zase v roce 2013 stal lékař Jiří Koskuba. Není ale jisté, jak si do té doby Zimolův případ přeberou spoluobčané, kteří nemají to štěstí stavět s panem Bláhou. Pro začátek chystá regionální ČSSD na sněmovní soupisku čerstvou sestavu adeptů z řad oblíbených komunálních politiků (starosta Jindřichova Hradce, exstarosta Písku, místostarostka Tábora…).

I kdyby Zimola myslel odchod na střídačku vážně, může si jej spolu s Haškem či Tejcem dovolit. Jsou relativně mladí, obratní, názorově pružní a sociální demokracie je ještě někdy může potřebovat. Se Zimolou padají zase o něco níž i předvolební výhledy celé ČSSD. Sobotka může cítit satisfakci, ale stěží se z jihočeských problémů raduje. Také proto si nemyslím, že tahal za nitky, ať už osobně, nebo prostřednictvím ministra vnitra Milana Chovance, který se prý o Zimolovu kauzu iniciativně zajímal. Rovněž další odchody jsou dány především mixem osobních postojů a stavu regionálních organizací ČSSD.

Tejcův, Haškův či Zimolův návrat asi nepřijde hned tak, třeba po sněmovních volbách. Mohou si pár let počkat. Coby autority ale budou mít dál vliv na nemalou část sociálních demokratů. Ti se v případě neuspokojivého výsledku v parlamentních volbách mohou pohádat o vinu, zásluhy a budoucnost Bohuslava Sobotky. Vášnivější spor ale může vzplanout o to, zda odejít do opozice, nebo ve vládě ANO sehrát šaškovskou roli pro Andreje Babiše.

Pominout nelze ani dramatický úbytek členů oproti loňskému roku. Sociální demokraté ztrácejí svoji výsadu — masivní zakořeněnost v různých patrech společnosti i politiky. Teď mají pověst studených čumáků s aférami na krku a bez pokrokových programových taháků. To je ještě smutnější než dílčí měsíční preference. Ztráta poslanců a funkcionářů se nahradit dá. Ztráta voličů je ale podstatně nebezpečnější. Má-li ČSSD ambici přežít své 139. narozeniny, nesmí reakci na všechny ty odchody zanedbat.