V sázce je důvěryhodnost vlády
Jiří DolejšI přes několik pokusů vysvětlit okolnosti nákupu korunových dluhopisů a dalších postupů týkajících se podnikání Andreje Babiše zůstává příliš mnoho nezodpovězených otázek a podezřelých indicií.
Doslova v útrobách vládní koalice se rozhořel střet o okolnosti neveřejné emise korunových dluhopisů firmy Agrofert. Dluhopisy byly emitovány v prosinci 2012 na deset let a s poměrně vysokým úrokovým výnosem 6 procent. Polovinu si koupil jako fyzická osoba sám majitel Agrofertu, dnešní ministr financí. Využil tak šikovně na poslední chvíli znění zákona o dani z příjmů, který obligace v korunové hodnotě prodané fyzickým osobám osvobozoval od daní. Nebyl sám, tuto transakci tehdy provedly i jiné fyzické osoby spojené s emitentem dluhopisů.
Poté se tehdejší majitel Agrofertu Andrej Babiš (který firmu nedávno převedl na svěřenecký fond) stal ministrem financí, jehož krédem se stalo řádné vybírání daní a boj s daňovými úniky. V letech 2014, 2015 a 2016 mu přitom korunové obligace přinesly příjem, který nemusel danit. Když tato skutečnost vyšla najevo, reagoval prohlášením, že částku pokorně věnuje na charitu a příslušné ustanovení zákona zkoriguje pomocí svého poslaneckého návrhu, který narychlo přiřadil k návrhu na slevy pro dárce krve.
Otázkou zůstává, proč musel ministr Babiš čekat až do roku 2017, když tuto kličku v zákoně, za kterou kritizuje své předchůdce, sám aktivně použil již v roce 2012. Pokud toto ustanovení považuje za chybné, proč nepřišel s návrhem na řešení do vlády již před lety? Když rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny 8. března konstatoval, že existuje podezření na obcházení zákona, a požádal generální finanční ředitelství, aby věc prošetřilo, ministr se velmi rozhořčil, že taková žádost věc politizuje.
To, že se vicepremiér Babiš odmítl o problému bavit na půdě koaliční rady, je problém koalice. Argument, že se o tom nepíše v koaliční smlouvě, působí úsměvně. Považuji za neuvěřitelné, že oslovený státní orgán se brání žádosti ze Sněmovny. Na problém obcházení zákona by měla mít státní správa jasný pohled a parlament by měl trvat na kompetentním vyjádření a metodickém řešení. Sněmovna se proto také rozhodla zařadit do programu schůze nový bod, který téma obcházení zákona a daňových podvodů otevřel.
O konkrétních indiciích případného účelového použití zákonů se tak diskutovalo jak na půdě rozpočtového výboru, tak v plénu Sněmovny. Opakované prohlášení státní správy, že žádné konkrétní podezření nezaznělo a že politická debata v parlamentu je jen nepřípustným nátlakem na rozhodovací praxi kompetentních úřadů, působí dojmem zákopové války. Přitom už sám daňový řád nařizuje zkoumat skutečný účel podobných transakcí.
Stažení návrhu zákona o úlevách pro dárce krve Babišův pokus opožděně napravit problém propojení fyzické osoby nakupující korunové dluhopisy s emitentem překazilo. Snaha o nápravu, byť ex post a až v reakci na veřejné mínění, je možná chvályhodná. Měli bychom stanoven jasný postup do budoucna. To ale nijak nevysvětluje, co se stalo v roce 2012, nedává odpověď na otázku, jestli je v pořádku když někdo sám sobě prodá firmy, sám pro sebe koupí své dluhopisy a vyhne se tak zdanění.
Agrofert není ojedinělý případ
Andrej Babiš samozřejmě nepodnikal jen v Agrofertu, který kvůli zákonu o střetu zájmů v lednu 2017 převedl do svěřeneckého fondu (ústavní podnět podepsali poslanci za ANO i prezident Zeman). Již v roce 2014 vyčlenil stoprocentně kontrolovaný koncern SYNBIOL, který se věnuje řízení různých dceřiných společností jako IMOBA či Hartenberg Holding. Vedle pestrého portfolia těchto firem nabízí i příležitosti pro daňové optimalizace.
Andrej Babiš také reagoval na spekulace, zda měl na nákup svých dluhopisů vůbec peníze. Jeho auditorské firmy Price Waterhouse Coopers a Ernst a Young vydaly výrok, že měl k dispozici nezdaněný příjem za prodej akcií svých firem Afeed a Profrost v letech 2009-2011. K celému karuselu účelových transakcí přibyl fakt, že Babiš svému Agrofertu výhodně prodal jiná svá aktiva. Odpověď na otázku, zda byla výše zmíněná daňová optimalizace jednání kvalifikovatelné jako obcházení zákona, však neposkytuje.
Neshodu uvedených příjmů s vlastním daňovým přiznáním předkládaným Sněmovně ministr Babiš nejdříve vysvětlil tím, že výrok auditorů se netýkal všech příjmů (nešlo o audit dle všech standardů), později pak také tím, že účetní, která mu dokument vyplnila, vycházela z hrubých příjmů, a ne z příjmů před zdaněním. Chybí vysvětlení i pro alogičnost údajného financování Agrofertu za netržně vysoký úrok z neveřejných dluhopisů. Těch rozporných informací a problematických indicií je prostě trochu příliš na to, aby Sněmovna netrvala na vysvětlení a projednání kompetentními místy. V sázce je nejen důvěryhodnost vlády.