Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si velkou televizi, myčku, kompaktní DVD přehrávač. Vybrat si konzum. Vybrat si kapitál. Vybrat si korporát. Vybrat si život v realistickém kapitalismu.

Proč by to někdo dělal? Lepší je vybrat si „být nemožným“. Odmítnout předražené nájmy. Odmítnout podhodnocenou práci. Odmítnout vyhořet. Radši se sjet, než vyhasnout. To ve zkratce hlásají oba filmy Trainspotting.

Po dvaceti letech, ale stále poprvé

Do kin přichází pokračování kultovního snímku devadesátých let T2: Trainspotting. Původní film v době svého vzniku definoval celou linii filmové tvorby. Zároveň s ní se mu podařilo předefinovat příběhy o drogách. Z kázání se staly příběhy s dualistickým vyzněním.

Trainspotting překročil jisté hranice, které určovaly pohled na závislost. Na rozdíl od mnoha jiných filmů nepředstíral, že se odehrává ve vakuu, mimo konkrétní čas a lokalitu. Doba, v níž hlavní postavy filmu - Renton, Sick boy, Spud a Begbie - fetují, je zcela konkrétní a zakotvená do jasných reálií. Dokazuje to už úvodní monolog. Hrdinové se tak ptají, proč si vybírat život, když stejně stojí za nic? Proč si radši nevybrat závislost?

Film tak pracuje s celkem klasickým konceptem odmítnutí společenské identifikace s materialismem. Okolní nefetující svět hákuje od rána do večera, aby mohl mít velkou televizi, kompaktní DVD přehrávač a tak dál. Ustavičnou dřinou ale místo k lepšímu životu spěje k vyhoření. A po něm přijde už jen konec. Renton a jeho přátelé se rozhodli práci nahradit heroinem. Se stejným výsledkem: vyhořením.

Trainspotting v samotném důsledku více než užívání heroinu tematizoval svou dobu. Ukazoval, že dokud nebude mít nižší a střední třída vidinu lepšího světa, není důvod vybrat si život. Na konci filmu nicméně přichází obrat. Renton odchází s penězi svých přátel. Vybírá si život a „splynutí s davem“, který dříve tak kritizoval. Právě kvůli takovému konci je důležité, že vzniklo pokračování T2: Trainspotting.

↗

Zatímco v Trainspottingu potřebovali hlavní hrdinové peníze kvůli heroinu, nyní je potřebují pro přežití. Foto slashfilm.com

Danny Boyle se tak po dvaceti letech vrací k projektu, který se zapsal do britské kultury. Trainspotting ho vynesl do režisérských výšin a učinil z něj důležitou figuru britského filmu. Nový snímek T2: Trainspotting dodržuje dvacetiletý odstup od původního děje, přesto tematicky navazuje tam, kde skončil.

T2: Trainspotting je výrazný Boyleovým rukopisem. Divák se může opět bavit svižnými, klipovitě střiženými scénami, jejichž dynamiku pomáhají udržovat songy Iggyho Popa. Styl filmového vyprávění prvního a druhého filmu se nezměnil.

Popkultura se totiž tak trochu „zasekla“. Za celých dvacet let, kdy Trainspotting vyčkával v ústraní, se příliš neposunula. Danny Boyle si to ale uvědomuje a reflektuje. Návrat k původním postupům tak není vyloženě leností ani přezíravostí. Naopak, celý snímek si — stejně jako ten původní — velmi dobře uvědomuje, v jaké době a kulturním milieu vzniká. Filmové plátno je prostorem reflexe filmového, ale hlavně společenského směrování.

T2: Trainspotting postupuje v opačném sledu než původní příběh. Na začátku vidíme, že si všechny postavy vybraly život. Tedy žití bez heroinu a v práci. Stali se z nich řadoví občané. Žijí. Alespoň zdánlivě. (Pokud tedy nyní pomineme Begbieho, který je kvůli své nátuře kapitolou samou pro sebe.)

Závislí na přežití

Jak se vyvíjí příběh, odloupává se slupka a divák vidí, že samozřejmě ne všechno je tak idylické. Renton se rozvádí. Sick Boy vede hospodu, kterou se mu pomalu ani nevyplatí otevírat. Proto je také „nucen“ vydírat boháče. Koná tak společně s Veronikou, která potřebuje peníze pro svou sociálně slabou rodinu v Bulharsku.

A Spud? Ten přestal fetovat, začal pracovat na stavbě a vést relativně normální život. Jednou ale přišel do práce o hodinu později, a tak jej vyhodili. To způsobilo zpoždění na setkání s jeho dítětem, za což ho pokárala sociální pracovnice. A tak dál a tak dál. Zkrátka se mu ve finále kvůli jednomu zaspání zhroutil celý svět. To ho v důsledku dovedlo zpět k heroinu. „Je to můj jedinej kámoš. Nikdy mě neopustil,“ říká Spud na skupinové terapii. A má pravdu. Všichni mu podrazili nohy, jen fet zůstal.

V době předražených nájmů, podhodnocené práce a sociální nerovnosti jsme tak či onak závislí. T2: Trainspotting totiž sice opouští téma heroinu, u závislosti ale zůstává. Vypráví příběh jejich nové závislosti, té na vydělávání peněz a shánění alespoň nezbytných financí.

Zatímco v Trainspottingu potřebovali hlavní hrdinové peníze kvůli heroinu, nyní je potřebují pro přežití. U druhého případu ale není jasný způsob, jak si odvyknout. Zatímco závislost na drogách se stát snaží řešit, tu na penězích sám vynucuje. 

Nicméně Danny Boyle nevypráví divákovi jen zoufalství a bezvýchodnou dystopie. Stejně jako před dvaceti lety i dnes předkládá naději. Na samém konci Spud dává veškeré peníze, o které se s přáteli dohadovali, Veronice. Pro její rodinu.

„Ožebračení“ kamarádi následně nalézají záchranu v dotaci na předělání Sick Boyovy prodělečné hospody na kulturní budovu zachovávající historii, která se obtiskla do jejích zdí.

Postavy se ve finále snad alespoň dotkly možné změny, osvobození ze závislosti na penězích, z ubíjejícího koloběhu financování vlastní záchrany před bídou a dnem. Život je jinde, v minulosti a prchavých náznacích naděje. Víc toho nenabídnou drogy, ani současná realita.