Idealisté a realisté

Bez ohledu na osudy takto pojmenovaných politických seskupení, své realisty a idealisty máme každý v sobě. Zůstává ale otázkou, zda jim dovolíme vést vzájemný rozhovor, přít se a doplňovat.

V posledních měsících se ve zprávách z české politiky mluvilo o dvou skupinách, označujících se jako idealisté a realisté. Nejprve, v době vládní výměny ministrů za ČSSD v listopadu, se ozvali Idealisté, původně součást Mladých sociálních demokratů, dnes již (od prosince loňského roku) samostatný spolek, nová organizace na půdě sociálnědemokratické strany. Idealisté protestovali proti odvolání Jiřího Dienstbiera z vlády.

O něco později, na konci listopadu, založil Petr Robejšek, politolog, ekonom a známý publicista žijící v Německu, politickou stranu, které se začalo přezdívat Realisté. Oficiálně se sice údajně jmenuje Strana regionů, ale členové sami se označují za Realisty, zakládající text nese název Realistická deklarace, o straně se všude píše a mluví jako o Realistech. Je tedy zřejmé, že více než století po straně – politicky vzato nepříliš úspěšné a krátkodeché – okolo T. G. Masaryka česká politika opět bude mít své realisty.

Zakládající členové nové strany na webových stránkách Realistů mluví o tom, že jim vadí opomíjení reality na úkor neuskutečnitelných ideálů, případně spasitelských vizí. Mluví o potřebě nazývat věci pravými jmény, upřednostňovat práci před tlacháním, přicházet s realistickými cíli a řešeními. Chtějí být, slovy jednoho ze zakladatelů, prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiřího Horeckého, součástí změny, která přináší nové vize a přístupy.

Realismus bez špetky idealismu může skončit v oportunismu nebo cynické lhostejnosti, idealismus bez potřebné přísady realismu může ztratit ze zřetele celek. Foto youtube.com

Jaké jsou vize Idealistů v ČSSD? Ve svých zásadách mluví mimo jiné o tom, že by každý člověk měl mít zaručena stejná práva, stejné příležitosti a mělo by s ním být spravedlivě zacházeno bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci a místo narození. Bylo by to v očích Realistů příkladem neuskutečnitelného ideálu? Je představa společnosti spravedlivé ke všem něčím, co je z principu nereálné, a je proto nerealistické o něco takového usilovat? A je možné být idealistou, a přece se realisticky uvědomovat, že takovouto společnost se nikdy bezezbytku nepodaří vybudovat?

Idealisté a realisté v nás
Smyslem tohoto článku ale není rozbor programu a politických šancí dvou konkrétních seskupení. Jejich názvy totiž odkazují k něčemu hlubšímu a podstatnějšímu. Realismus a idealismus, zcela obecně vzato, jsou dva obecné přístupy, bez nichž se v politice ani v životě nelze obejít.

Je zapotřebí jak realistického, věcného, střízlivého popisu skutečnosti se všemi jejími odvrácenými stránkami, s její otravnou nejednoznačností a komplikovaností, tak i vize, která umožňuje za vším tím zmatkem vidět něco přesahujícího, jednoduše něco, co pachtění se s realitou dává smysl, pro který vůbec stojí za to něco činit.

Čeho je v dnešní české společnosti více a naléhavěji zapotřebí, realismu, nebo idealismu? Odpovědi na to se jistě budou různit podle toho, jaké politické přesvědčení kdo zastává a jaké je jeho vnitřní ustrojení. Někdo kolem sebe vidí bujet přízemní realismus coby ubíjející pragmatičnost, sobectví a neschopnost povznést se, a to ho deptá. Jiný se zase obává naivního idealismu, který nedohlédá důsledky vlastních představ a záměrů, a je tak nakonec ohrožující pro všechny.

Oba pohledy mají něco do sebe. Realismus bez špetky idealismu může skončit v oportunismu nebo cynické lhostejnosti, idealismus bez potřebné přísady realismu může ztratit ze zřetele celek a stát se nástrojem k prosazování něčích osobních či skupinových představ na úkor všeho ostatního. Udržet mezi oběma přístupy jistou rovnováhu a neupadnout do jednoho či druhého extrému je velice těžké, je-li to vůbec možné.

A přece je to zřejmě jediná možná cesta, jak se dostat dál, jak se vyrovnávat s výzvami, které život před jednotlivce i celou společnost stále staví. Bez ohledu na to, jaký bude další osud obou jmenovaných politických seskupení, své vlastní idealisty a realisty máme všichni, máme je sami v sobě. Dovolíme jim vést rozhovor, přít se a vzájemně doplňovat?

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jan Bílek - Husle

Ano, Středa, 4.Ledna 2017, 18:42:26

také jsem si toho načasování Idealistů s Realisty povšiml. Bylo to skoro až do očí bijící - jakoby záměr :-)
Váš článek myslím pěkně vystihuje obecně platnou pravdu, že ani jeden extrém není dobrý, ale optimum je někde mezi.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 5.Ledna 2017, 11:32:9

Výraz realismus má v politickém kontextu více významů. Je zde realismus jako terie mezinárodních vztahů, která souvisí s pojmem Realpolitik a klade důraz na státní zájmy a na to, že neexistuje žádná autorita nadřazená státům, to je do značné míry přístup Robejška.

Masarykovu Realistickou stranu je myslím potřeba chápat v kontextu modernizace české společnost v devadesátých letech předminulého století. Masaryk kladl důraz na vědeckost, kritičnost a vzdělání.

Protiklad mezi realisty a idealisty v ČSSD je zase něco jiného.
Na jedné straně Dienstbier, který má ideu, ale ne politickou sílu k jejímu prosazení, na druhé straně lidé jako Zimola či Hašek, kteří mají jen schopnost se prosadit, ale žádné myšlenky, které by za prosazení stály. Mezi nimi je Sobotka, který je obviňován z toho, že kvůli udržení svého postavení dělá neúnosné kompromisy. Ale je zajímavé jak dlouho se udržel.

Tato situace nejspíš v dohledné době skončí, obávám se tak, že ČSSD nebude mít ani ideály, ani silné politické postavení. Je těžké být pragmatičtější než Babiš.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Realista Robejšek Čtvrtek, 5.Ledna 2017, 11:40:3

Zda je Robejšek realista i v tom smyslu, že ví, na které straně je krajíc namazaný, se teprve uvidí Možná sehraje jen roli Zemanova užitečného idiota.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Dienstbier má ideu, ale nemá sílu k jejímu prosazení Čtvrtek, 5.Ledna 2017, 12:21:44

Jenže ta jeho idea (podle mého názoru) také za prosazení nestojí.
((Na počátku jeho politické kariéry jsem se domníval opak.))

----------------------------------

Co by tedy vlastně ve skutečnosti mělo být tou silou k prosazení jeho idey, pokud by o prosazení té jeho idey lidé nestáli?

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Nusharte, Čtvrtek, 5.Ledna 2017, 22:50:48

a copak se vám na Dienstbierovi nelíbí?
On je pořád stejný, tak možná jste to vy, kdo se vybarvil...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Plevo, Pátek, 6.Ledna 2017, 01:19:12

jednoduše jsem ho dost dobře neznal a usuzoval jsem asi spíše podle jeho otce a podle těch jeho vyjádření v prezidentské volební kampani.

Sebepoznání je velmi náročná disciplína, sám sobě jsem se tedy dosud úplně nevybarvil. Uvítám ale, když mi někdo nastaví zrcadlo.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.