Vydavatelství Galén vydává klenoty z archívů BROLN

Vzácné dokumenty z téměř zapomenutého období jednoho ze svébytných fenoménů naší populární kultury vycházejí díky péči pražského hudebního vydavatelství.

Plocek_cb

Jiří Plocek

18.12.2016 12:47

Necasasulakova

Vzácná díla dvou legend moravské hudby vytáhlo nakladatelství Galén z archívů. Foto Jakub Patočka, DR

Je to zvláštní situace. Vydavatelství, které se u nás už delší dobu nejsoustavněji věnuje českému folku, jak archivům, tak i současnosti, začalo v roce 2014 vydávat speciální řadu – staré nahrávky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Každý rok jeden titul.

Jako editor je připravuje k vydání Jaroslav Riedel, známý hudební publicista, mimo jiné i velký znalec české undergroundové hudby: připravil k vydání soubornou kolekci CD Plastic People of The Universe, v magazínu UNI publikuje na pokračování skvělý – řekl bych v jistém ohledu i nedostižný - seriál o alternativě a undergroundu za normalizace. Riedel pro nás s důsledností sobě vlastní objevuje po desetiletích hudbu dnes téměř zapomenutou; s jistou nadsázkou: téměř v undergroundu…

A přitom – s odstupem nahlíženo – to, co se z produkce BROLN zachovalo, patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu z naší populární kultury druhé poloviny 20. století. Stejně jako produkce orchestrů Karla Krautgartnera, Gustava Broma, Karla Vlacha či semaforského dua Suchý & Šlitr.

Jistě, posluchač z Čech či větších měst, v nichž nebylo tak silné napojení na moravsko-slovenskou tradiční kulturu a o to snadněji tam pronikala západní populární hudba, může mít – a nezřídka také má – k produkci BROLN odstup. Ale dnes už se můžeme oprostit od jednoduchých ideových klišé a podívat se na celou situaci s nadhledem. A uvidíme, že za jednoduchým plakátem se skrývá něco mnohem hlubšího.

BROLN, který byl založen v roce 1952, nevznikl náhodou, nýbrž navazoval na silné regionální moravské tradice. Ty nacházely své nejviditelnější vyjádření ve 30. a 40. letech skrze brněnský rozhlas a v něm působící muziky Slováckého krúžku a posléze soubor biologa, národopisce a přesvědčeného sociálního demokrata v jedné osobě profesora Vladimíra Úlehly (Úlehlovci) a soubor cimbalisty Antoše Frolky.

Zvláště posledně dvě jmenovaná tělesa, spolu pak s mladším tělesem MSLPT (Moravský soubor lidových písní a tanců) směřovaly k promyšleným pásmům a aranžované hudbě a byly předstupni BROLN. V rozhlase nacházely uplatnění, protože zaprvé nebylo dostatek hudebních nosičů s tuzemskou lidovou hudbou, která byla velice žádaná už od dob první republiky, a zadruhé, tyto soubory byly pro vysílání připravenější než běžné amatérské muziky.

BROLN a jeho hvězdy
I tak se ale jejich pozice z provozního hlediska ukázala jako nedostačující a rozhlas zřídil v únoru roku 1952 BROLN, do jehož čela jmenoval muzikanta, dramaturga a vedoucího souboru MSPLT Jaroslava Juráška. Ten okamžitě začal zvát ke spolupráci profesionální muzikanty a skladatele, aby udržel kvalitu produkce a současně výrazné regionální osobnosti (zvláště zpěváky), aby udržel hudební svéráz. Tak se prvními pěveckými hvězdami (doslova celebritami) stali Jožka Severin s Boženkou Šebetovskou a pomohli BROLN ke všeobecné známosti.

Oba tito zpěváci byli miláčky posluchačů již z doby protektorátní. Pamětníci mi říkali například, jak poslech Šebetovské je tehdy podporoval psychicky a dodával jim naději, že národ nakonec všechno přežije.

Ze skladatelů se v 50. letech mezi spolupracovníky BROLN objevili například Josef Berg, Jaromír Nečas, Jaromír Dadák, Emanuel Kuksa, z muzikantů pak mladičtí virtuózové Bohdan Warchal (pozdější vedoucí světoznámého Slovenského komorního orchestru) a Bohumil Smejkal (pozdější primárius podobně proslulého Janáčkova kvarteta).

BROLN 50. a 60. let byl vedle producenta populárních snímků i velkou skladatelsko-muzikantskou laboratoří. BROLN například pomohl z těžké situace Jožkovi Severinovi z Tvrdonic, který byl počátkem 50. let uvězněn za napomáhání při nelegálním přechodu hranice. Tato kauza pak na jeho životní situaci tíživě doléhala a rozhlas a angažmá v BROLN mu dílem pomohly se z těchto obtíží dostat.

BROLN po desetiletí intenzívně natáčel a koncertoval. V notovém archivu je uloženo přes pět tisíc partitur. V 70. letech hudebníci orchestru natáčeli mimo svou dramaturgii i se sourozenci Ulrychovými (album Nikola Šuhaj loupežník). Jedny ze svých prvních nahrávek s BROLN nazpívala i Iva Bittová, jejíž tatínek byl v rozhlasovém orchestru basistou.

V posledních třiceti letech se sice intenzita produkce snížila, ale orchestr funguje v omezeném rozsahu stále. Z 50. let se však příliš nahrávek nezachovalo, což lze přičíst jak nedostatku profesionálních magnetofonových pásů, které se musely promazávat, aby se mohly natáčet nové nahrávky a pořady, tak i dramaturgické praxi, že úspěšnější či dramaturgicky výraznější snímky se natáčely později znovu s mladšími interprety a vyhranějším tělesem. Pochopitelně bychom byli rádi, kdyby se těch původních snímků zachovalo více, ale nedá se nic dělat.

V brněnském rozhlase jsou přesto uchovány v dokumentačním fondu ukázky ilustrující různé dramaturgické aspekty (výrazné osobnosti, vyspělá instrumentální tvorba, přesahy do klasiky a tak dále). Dokonce je zachováno i několik ukázek tak zvané nové písňové tvorby, která na krátký čas pronikla do nahrávacích plánů, ale byla poměrně záhy opuštěna, protože zkrátka převládl dobrý vkus dramaturgů, kteří byli oddáni tradiční kultuře prověřené staletími. Mimochodem, tentýž proces se odehrál i na festivalu ve Strážnici, který byl v osobě řady svých spolupracovníků s rozhlasem úzce spjat.

Produkce BROLN svého času zásadním způsobem ovlivnila mohutné folkloristické hnutí na Moravě. Stovky dnešních souborů a muzik na jihovýchodní Moravě jsou plodem jednak spontánního vztahu k tradici, jednak inspirativní síly „dokonalého“ projevu rozhlasového tělesa, s nímž se regionální muzikanti snažili poměřovat.

Dnes víme, že tento trend má také dvě strany – zlepšující se hráčská a aranžérská úroveň vede postupně ke ztrátě regionálního svérázu. Jednu dobu to vypadalo, že je to jednoznačný trend. Ale dnes se ukazuje, že tento proces je schopen vybudit reakci – návrat ke kořenům, k zemitosti, čímž se doširoka rozvírá stylový vějíř hudby inspirované tradiční kulturou. Stačí se vypravit do Strážnice, a pak ještě na Horňácké slavnosti, a člověk si pestrost uvědomí.

Šuláková v nejzářivějších letech a Nečasův janáčkovský pořad
Ale vraťme se k BROLN: zatím dva vydané tituly představily dvě velká témata – v roce 2014 to bylo první gramofonové album Jarmily Šulákové Kyčera, Kyčera z roku 1971, doplněné o mnoho vzácných bonusů (celkem 38 písní!) – zpěvaččiných nahrávek z 50. a 60.let. Zde je dobré zmínit, že mladičkou valašskou naději Šulákovou přivedl hned zpočátku do BROLN právě rodilý Valach, Jaroslav Jurášek, aby se po boku Šebetovské a Severina vyprofilovala v další nezaměnitelnou osobnost.

V roce 2015 pak Galén vydal první album BROLN z roku 1957 s rozhlasovým pořadem Na pěknú notečku s Leošem Janáčkem. Autorem pořadu byl legendární brněnský redaktor Jaromír Nečas a Janáčkovy oblíbené písně doplnil Lašskými tanci a čtenými pasážemi ze skladatelových fejetonů. K pořadu zařadil editor Riedel ještě řadu vzácných nahrávek z oné doby, jež se zachovaly v archivech Supraphonu – a v rozhlase nikoli! O to je celá kolekce cennější.

Riedel opatřil každé vydání podrobným textem, v němž využil i svých osobních rozhovorů s aktéry nahrávek a je nutno říci, že často to bylo v hodině dvanácté. Jaromír Nečas loni zesnul a Jarmila Šuláková je těžce nemocná. Ke konci letošního roku chystá Galén k vydání další archivní nahrávky BROLN s dalšími legendami, a to i z pozdějších let (například reedici alba Luboše Holého s BROLN Ej, od Buchlova z roku 1990).

Myslím, že každý milovník lidové písně a jejích rozmanitých podob by tyto tituly měl mít doma. Ne jenom jako vzácné dokumenty, ale i proto, že je to zkrátka krásná muzika. Některé nahrávky dýchají dobovým patosem, jiné působí zcela nadčasově.

Ale takové konstatování se týká téměř jakéhokoli pole z mozaiky populární kultury jakékoli doby kdekoli na světě. Velcí američtí countryoví zpěváci jsou svým způsobem analogií našich zpěváků jako byli Severin, Šebetovská, Šuláková či bratři Holí.

Obdobný patos v amerických nahrávkách najdeme taktéž. Ale také tam najdeme vysokou míru osobní autenticity a niterný vztah k písni, který osobnosti po hyperbolách slávy nakonec vracel na zem, ke zdroji. A tak jako Johnny Cash natočil svá poslední písňová poselství v jednoduché, syrové podobě (American Recordings), vracela se Jarmila Šuláková k přímočarosti folkrockového podání, Jaromír Nečas natočil skvostný písňový testament pouze za doprovodu cimbálu a Dušan Holý má roztočeny své poslední nahrávky s nejzemitější horňáckou muzikou dneška – s muzikou Petra Mičky.

Ale abychom si mohli dostatečně vychutnat pozdní plody, je dobré vrátit se i k vrcholům doby dřívější. A právě ty nabízí v ojedinělé sérii vydavatelství Galén v produkci Jaroslava Riedela.

CD Jarmila Šuláková: Kyčera, Kyčera, Galén 2014, EAN 8594042900661
Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů: Na pěknú notečku s Leošem Janáčkem, Galén 2015, EAN 8594042900876


Pro informace o novinkách: www.galen.cz.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.