Poslední týdny se velice debatovalo o tom, zda je sociální demokracie na květnové volby připravená lépe než občanští demokraté. Jedním z důvodů, jimiž jsme odpovídali kladně, byl ten, že ČSSD je již v podstatě od začátku roku více vidět. Republika je zaplavena zejména billboardy sociálních demokratů, zatímco ODS není vidět takřka vůbec. Občané se mohli také dříve seznámit s programem ČSSD, občanští demokraté se rozhodli pro postupné zveřejňování svých programových zásad, s čímž ale začali teprve tento týden. Zjevný náskok jako by kopírovaly průzkumy stranických preferencí, v nichž si ČSSD od ODS udržuje přibližně desetiprocentní odstup. Znamená to, že právě zahájení kampaně posunuje sociální demokraty o tolik dopředu?

Zcela jistě ne. Byla-li by ODS dostatečně šikovná, mohla by z náskoku docela hodně umazat. Ovšem Václav Dobrák, Marie Slušná a Mirek Topolánek jsou trojka spíše úsměvná než mobilizační. Pan Dobrák a paní Slušná se navíc musejí cítit přinejmenším rozpačitě z toho, komu dělají společnost. Rovněž postupné představování programu připomíná neúspěšnou kampaň z roku 2002, kdy ODS rozdělila program do tzv. „témat dekády.“

A koneckonců tu je ještě jedna paralela, tak jako se nyní pokouší Mirek Topolánek obhájit svou existenci v čele politické strany, o totéž šlo před osmi lety rovněž Václavu Klausovi. Toho však Vladimír Špidla s přehledem porazil a ODS nedokázala získat ani čtvrtinu hlasů z těch, které voliči ve volbách odevzdali.

Odhlédneme-li od okolností, pak to, zda s kampaní začneme šest měsíců před volbami, nebo jen měsíce dva, na volební výsledky vliv mít nemusí. ČSSD se zviditelňuje zejména prostřednictvím billboardů, ale jejich počet nezvyšuje volební zisky, stačí si vzpomenout na rok 1998. Tehdy se politické strany zavázaly, že po finančních skandálech budou šetřit, což se týkalo právě billboardové prezentace. Dohodu porušili pouze Sládkovi republikáni, kteří zaplavili zemi protiněmeckými a všelijak obskurními billboardy. A jelikož SPR-RSČ své voliče od prvních pro ně úspěšných voleb (1992) velkohubostí zklamávala, billboardy jí vůbec nepomohly. Jejich účinnost na rozdíl třeba od osobního kontaktu kandidáta s voličem je velice malá, ba takřka žádná.

Ve velmi obtížné situaci jsou malé politické strany. Finančně se vyčerpaly loňskou kampaní před volbami, které měly být a nakonec nebyly. Strana zelených, KDU-ČSL či TOP 09 tak musejí pečlivě zvažovat, jaká kampaň může být účinná, zcela jistě kvůli chybějícím penězům posunují oficiální zahájení kampaně co nejblíže k začátku voleb. Pravda, jsou dvě výjimky, Věci veřejné a Strana práv občanů zemanovci. Zvláště zemanovci jsou po ČSSD snad druhou nejvíce viditelnou stranou. A to ještě na začátku ledna její představitelé prohlašovali, že „strana zatím příliš nepočítá ani s billboardovými megakampaněmi.“

Otázka, kdy začít s kampaní, je ale možná nepřesná. Lépe by bylo se ptát, kdy představit program, protože jednou ze současných podob prezentace politických stran je permanentní kampaň. Ta je vedena po celé funkční období, jednak prostřednictvím krajských, komunálních či senátních voleb, jednak prostřednictvím reklamy, billboardů či tiskových konferencí, které jsou zaměřovány na slabá místa konkurence. U nás je propagátorem vedení této kampaně zejména ČSSD.

Zkrátka a dobře, datum zahájení kampaní není příliš podstatné, určitý psychologický význam však mít může. Včasnost totiž může být chápána jako lepší připravenost. Zatím 1:0 pro ČSSD.