Ubývá míst, kam chodívala pro vodu

Brno je bez pitné vody. Tak jako elektřina nevzniká v zásuvce, tak ani pitná voda nevzniká v kohoutku. Odvrácenou stranou pohodlí, které nám technologie poskytují, je naše bezmocnost tváří v tvář jejich selhání.

V Brně se zkazila kohoutková. Venku je totiž moc teplo a ve vodní nádrži Vír se přemnožily jakési potvůrky. Běžná dávka bělidla, kterým se kohoutkovice dezinfikuje, nestačila. Takže až do odvolání se musí převařovat. Ani mně se takhle kalamita nevyhnula. Bohužel mě zastihla kdesi uprostřed pracovního procesu, ze kterého se mi podařilo utrhnout se až někdy kolem sedmé hodiny. Do nejbližšího supermarketu tak můj příslovečný křížek dorazil hodně po žíznivém funusu.

Do boje o balenou vodu jsem se nezapojil, nebylo už totiž o co bojovat. Regály s balenou vodou, jejímž pijákům většinou patří jen to nejupřímnější hipsterské opovržení, zely zlověstnou prázdnotou. Jako roduvěrný rovnostář jsem se rozdělil o poslední lahve minerálky s ženou, která byla hendikepována svým menším vzrůstem a na nejvyšší regál nedosáhla. Věnovali jsme si letmý pohled, který i beze slov říkal jediné: Mattoni už opravdu není.

A protože absence minerálky (nebo vůbec jakékoli jiné pitné vody) je pro život opravdu fatální a do týdne bez ní vymře nejen střední třída, nedalo mi to, abych se nad nynější situací trochu nezamyslel. Naše civilizace je zranitelná. To, co nás činí slabými, nejsou teroristé, demokracie, inflace nebo humanismus, ale technologie, kterým jsme svěřili svou bezmeznou důvěru a vládu nad našimi životy. Když náhodou narazí technika na meze možného, nevíme si s tím rady.

Odvrácenou stranou pohodlí, které nám technologie poskytují, je naše bezmocnost tváří v tvář jejich selhání. Foto flickr.com

Technologie jsou skvělé. Umožňují nám nejen přežít, ale také žít v nebývalém pohodlí a luxusu. Dělají život neuvěřitelně snadným. Jen někdy zapomínáme, že vše má svou cenu, že život je snadný a jeho přetrvání v rostoucí entropii samozřejmé. Elektřina nevzniká v zásuvce, pitná voda nevzniká v kohoutku. A tak když chceme více svítit, musíme bohužel i více spálit. A když spalujeme, ohříváme si planetu. Takže je v polovině září teplo jako na konci července a ve Víru se množí breberky.

Pohodlí technologií v nás vytváří falešný pocit bezpečí a jakési izolovanosti od okolního světa. Ať se stane cokoli, technologie si s tím poradí. A nějaké globální změny klimatu a potápějící se ostrovy, ty se nás přece netýkají.

Jenže týkají. Protože „globální“ znamená „všude“ – i v Brně. Kromě diskuse o proplachování trubek a zvýšeném množství dezinfekce bychom tak neměli zapomínat ani na to, jestli by nebylo dobré zkusit nějak řešit i ta vedra, kvůli kterým to všechno vzniklo.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.