„Nebudeme na ně řvát nebo je mlátit. Jen se jim pokusíme vysvětlit,“ nechal se slyšet šéf jakéhosi dobrovolnického oddílu, jehož členové prý chtějí chránit „bezpečnost lidí“.

Což o to, mnoha lidem se může líbit, že někdo chce bránit jejich bezpečí. Byť asi nejednoho napadne, jakými to zázračnými prostředky chce asi Ódinova družina konkurovat policii, jež v téhle zemi normálně funguje — pravda, nikoliv dokonale, nikoliv bez chyb, avšak i tak s prostředky a možnostmi nesrovnatelně účinnějšími, než mohou mít k dispozici sebenadšenější amatéři/vysvětlitelé.

Nebo snad jsou tím zázračným umravňovacím prostředkem uniformní černá trička a černé sluneční brýle? Je pravda, že takto vymóděného pochodujícího útvaru se skutečně může leckdo leknout. Ale je otázka, zda více ti, na něž je to oficiálně cíleno, nebo spíše někdo úplně jiný.

Ovšem tohle podivné seskupení vzbuzuje i dost jiných znepokojivých otázek. Jednu z nich sám nečeský název a výběr pangermánského nerudného a agresivního božstva za patrona skupiny. Už žádný Hus, Žižka či aspoň Tyrš, nýbrž Ódin, bůh mrtvých, který „vynalezl válku a stále ji rozdmychává“ (Ottův slovník naučný, díl XVIII, str. 627).

Buď organizátoři oddílu vůbec nevědí, k čemu se to hlásí, a poslušně převzali název svých finských inspirátorů, nebo to vědí velmi dobře a nevadí jim to. V tom případě ale je otázka, zda jejich cílem je opravdu to, co proklamují.

↗

Podivné seskupení mužů v brýlích, kteří si říkají Ódinovi vojáci, nevzbuzuje ani tak pocit bezpečí, jako spíš řadu znepokojivých otázek. Repro youtube.com

Chtějí prý mít pobočky „v každém větším městě, ale i v menších městech nebo na vesnicích“. Co by asi na těch vesnicích dělali, když jedinými cizinci jsou tam nanejvýš Vietnamci, zachraňující místní, kteří něco opomněli při nákupu v městském supermarketu? Vysvětlovali by jim, že „musí dodržovat naše zákony“? Tedy ne že bychom to občas nepotřebovali slyšet všichni, ale že by právě „Ódinovi vojáci“ byli ve znalosti práva ti povolaní…

Kromě toho, v téhle zemi máme téměř šest a půl tisíce obcí, i s místními částmi jednadvacet tisíc. Kdyby měli mít v každé pobočku s aspoň třemi členy, ani šedesát tisíc členů by nestačilo. Tolik jich například nemá ani jediná ze současných politických stran. Tohle přání je tedy čirá fantazie — určitě přinejmenším za normálních okolností, které, pevně doufám, relativně normálními i zůstanou. Ale dosti nebezpečná, kdyby dejme tomu došlo ke zhoršení vnitropolitické situace a někdo se dopředu připravoval, aby toho ve vhodném okamžiku využil.

Koneckonců, ordneři, česky „pořadatelé“, se prapůvodně také starali jen o pořádek při větších shromážděních lidí a společenských akcích…