Stát se přívržencem, nebo jen uživatelem operačního systému Linux Ubuntu je dnes už jen otázkou rozhodnutí. Osobně jsem si, než k tomu došlo, Linux představoval jako čistě fandovskou záležitost, kterou nemám chuť ani čas se zabývat. Windows od Microsoftu byl samozřejmostí. Člověk ho potkával na počítačích ve škole, v práci, všude, kde ke kontaktu s počítačem došlo. Naučil se s ním existovat. Jako s nezvratnou daností. Což jsou mimochodem příznaky monopolu. Ať už ekonomického nebo mocenského.

Jen nějak matně jsem vnímal, že jsou i nějaké jiné možnosti. Řevnivost mezi výrobci počítačů nebo operačních systémů vnímá člověk jen vzdáleně. Počítač je pouhý nástroj. Je třeba, aby hladce fungoval. Za rozumnou cenu. U počítačů Apple je ovšem „rozumná“ cena nereálná. Kdo má Apple, je svým způsobem elita. Nebo snob. Anebo ke své finančně lukrativní práci potřebuje něco spolehlivého. Anebo potřebuje výkonnou grafiku. Kdyby existovaly jen Applovy Macy, psal bych ještě rukou, nebo na stroji a na internet bych chodil do kaváren.

V Evropě ovšem máme rozšířené PC. Jeho cena je, pokud člověk netrvá na tom, aby měl doma nejmodernější stroj, poměrně nízká. Ale co do něj? Leda tak Windows. Windows 2000, XP, nedejbože Vistu anebo nejnovější Sedmičku. Po pořízení vlastního počítače chvíli vydržely pirátské instalace Windows. Ovšem se zvyšující se ochranou výrobků Microsoftem čím dál míň. Kdyby byl ochoten stejně účinně chránit svůj systém před počítačovými viry, bylo by to povznášející.

Zkrátka a dobře, jednoho dne jsem si položil otázku, jestli opravdu ke svému životu potřebuji firmu Microsoft. A zjistil jsem, že ne, protože jsem objevil Linux Ubuntu. Našel ho na internetu, stáhnul a nainstaloval. A byl jsem překvapen.

Nejen tím, že je celý operační systém zdarma. I tím, že funguje bez zádrhelů, je v mnoha směrech rychlejší, a když si na něho člověk zvykne, což není nijak obtížné, je stejně přehledný jako Windows. A hned po instalaci připraven k přinejmenším základním činnostem. Na prohlížení internetu se automaticky nainstaluje Mozilla Firefox, na poštu místo Outlooku Evolution, na psaní, tabulky a prezentace Open Office, který bez problémů načte i soubory v Microsoft Office (naopak to není samozřejmostí) a spousta dalších programů, které když už prostředí Windows nepředčí, jsou rovnocennou náhradou. U Linuxu ovšem odpadá jedno ze základních nebezpečí Windows, počítačové viry. Na Linux jich totiž existuje mizivé množství. A hlavně je Linux konstruován tak, aby virovou nákazu podstatně znemožňoval. Jakmile totiž dojde k jakékoli snaze, aby se vám nějaký soubor zapsal do systémových složek, počítač po vás okamžitě požaduje heslo. Heslo, které jste si na začátku instalace sami zadali.

V tomto směru ale bezpečí linuxového prostředí těží zatím právě z jeho malého rozšíření. Naprogramovat je totiž možné jakýkoli vir. Na první pohled to však stejně vypadá, že pokud by měl do Linuxu proniknout , musel by nejdřív rozkódovat heslo. Což u Windows nemusí, ale je možné, že ho zachytí dodatečně nainstalovaný antivir. U Linuxu je proto zatím antivirový program zbytečný, nemluvě o firewallu, který má Linux vestavěný odnepaměti. U Windows může vzniknout dojem, že je to systém pro viry a paralelně se rozvíjející antivirový průmysl jako stvořený.

Na Linuxu Ubuntu je fascinujících několik dalších věcí. Tou první je, že instalaci bez problémů zvládne téměř každý a je stejně přehledná jako u Windows. Druhou je, že jde o systém nadšenců. Je to kompletní Open Source. Je možné ho zdarma doplnit jakýmkoli programem přímo z distributory ověřených a doporučených zdrojů. Tedy opět bez rizika virové nákazy počítače. Také je zajímavá skutečnost, že vyskytne-li se nějaký problém, můžete jeho řešení najít na stránkách Ubuntu nebo na fóru jeho uživatelů a fanoušků. Ještě se nestalo, že by můj dotaz někdo ignoroval. I když je dobré předeslat, aby k vysvětlení řešení nebylo použito běžně užívaného linuxáckého slangu, ale normální češtiny.

Tou třetí je, že se s trochou zkušeností dá Ubuntu vzhledově předělat k nepoznání. Pověstné jsou třeba jeho vizuální efekty. To už chce ale trochu času. Ani k tomu ovšem nepotřebujete znát žádný programátorský jazyk. Vše se děje v přehledném grafickém rozhraní, které se na všechno zeptá. Několik pracovních ploch na krychli nebo na mnohostěnu otáčejících se při jejich přepínání, při zavření hořící, explodující nebo do vlaštovky se skládající okna jsou samozřejmostí.

Se vzájemností komunity Ubuntu souvisí čtvrtá zvláštnost a zároveň výhoda, dalo by se říci ideová, ne-li ideologická. Jde o operační systém do značné míry demokratický. Je to vidět už při instalaci. Chce-li si ho někdo vyzkoušet, může ho spustit buď přímo z instalačního CD bez jakýchkoli změn na počítači, anebo ho nainstalovat jen na část disku takovým způsobem, že si na počítači zachová běžně fungující Windows. Jen při spuštění počítače dostane možnost vybrat si, který operační systém chce použít. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že když se instaluje Windows, na nic se příliš neptá a chová se jako kdyby na disku nikdy nic nebylo. Tedy kromě jiné verze Windows. Inu, monopol. Ubuntu je schopno rozeznat všechny přítomné operační systémy a zeptat se, zda je chcete opravdu zlikvidovat, anebo si je přejete zachovat. A pokud jsou na disku paralelně oba systémy, z Ubuntu se do souborů ve Windows dostanete běžně, naopak to ale moc nejde.

No a za páté má Ubuntu mnohem nižší nároky na parametry počítače než Windows. Má dokonce mnoho různých variant, v rámci nichž se dají ještě snížit. Ani nemluvě o variantách pracovního prostředí, z nichž druhou nejpopulárnější po prostředí Gnome je KDE a distribuce s názvem Kubuntu.

Ale aby to nevypadalo jako nekritický chvalozpěv, má Ubuntu i několik nevýhod. Jednou z nich je, že se opravdu nedá nainstalovat na každý počítač, protože některá zařízení nemusí podporovat. Část problémů se dá vyřešit. Ovšem až po poměrně složitých operacích nebo po konzultacích na fóru Ubuntu a chtějí svůj čas. Není to chybou linuxových vývojářů, ale často spíš výrobců, kteří Linux ignorují a odmítají mu zpřístupnit potřebná data. Proto má občas problém s některými grafickými kartami, modemy a dalším příslušenstvím. Ale lepší se to. A většinou systém funguje bez problémů hned po instalaci.

Další nevýhoda spočívá v tom, že je zatím Linux Ubuntu k nepotřebě pro ty, kteří ke své práci potřebují opravdu specializované programy, jako třeba hudební nebo grafické. Ty v Linuxu zatím neexistují. GIMP se dá s Adobe Photoshopem srovnávat jen těžko a ani opravdu profesionální videostřižny zatím Linux k dispozici nemá. Pro uživatele, který ke své práci potřebuje jen internetový prohlížeč a textový editor, ovšem není mezi Linuxem a Windows žádný podstatný rozdíl. Jen k on-line vysílání České televize se přes Linux dostává dost pracně.

Zda-li je počítač pro Linux vhodný se dá vyzkoušet jednoduše. Zkusit si nahrát verzi z tzv. Live CD beze změn na pevném disku. A uvidí se. Když už Ubuntu nabízí na svých počítačích taková firma jako Dell, něco na něm být musí. Ani se moc neví, že na Linuxu funguje vzhledem k jeho odolnosti proti virům značná část internetových serverů a také část redakce Deníku Referendum.