Slovenské zbraně končí v rukou Daeše, Ficovi to přijde normální

Studie ukazují, že slovenské i české zbraně často putují až k rukám teroristických skupin a pomáhají tak rozdmýchávat současné válečné konflikty. Slovenský premiér se takové obvinění ani nepokouší vyvracet.

Světové pozornosti se minulý týden dostalo studii obviňující východoevropské státy z toho, že se vývozy zbraní podílejí na vyzbrojování konfliktu v Sýrii. Mezi obviněnými státy bylo i Slovensko nebo Česká republika.

Závažné obvinění vzešlo z výzkumu investigativních organizací Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Balkan Investigative Reporting Network (Birnie) a České centrum pro investigativní žurnalistiku. Podle jejich studie vyvážejí východoevropské státy ve velkém zbraně do zemí, jako je Turecko, Jordánsko ale především Saúdské Arábie. Zbraně ale v těchto zemích nekončí, nýbrž jsou dále posílány různým povstaleckým skupinám v Sýrii, Jemenu či Libyi.

Takové tvrzení dokazuje sortiment prodávaných zbraní. Zásilky posílané do Saúdské Arábie totiž obsahují převážně starší zbraně pocházející z výprodejů středo- a východoevropských skladů, které ovšem saúdská armáda nepoužívá nebo pro ně nemá uplatnění.

Autoři a autorky studie se tak domnívají, že jsou tyto zbraně nakupovány za účelem jejich další distribuce do válkou zasažených oblastí. Studie se rovněž odvolává na analýzy fotografií a videí, které mají dokazovat přítomnost českých a slovenských zbraní přímo v syrském konfliktu.

Pokud se tato obvinění potvrdí, odhalí pokrytectví Slovenska, které na jedné straně odmítá pomáhat lidem prchajícím před válečným konfliktem v Sýrii, a na straně druhé tento konflikt zásobuje zbraněmi.

Přesně to měl nepochybně na mysli slovenský novinář, který na páteční tiskové konferenci Robertu Ficovi nejprve připomněl jeho vlastní výroky o tom, že boj s migrační krizí třeba řešit v zemích, kde tato krize vzniká. S odkazem na zmíněnou studii, podle níž „ISIS a další teroristické organizace používají zbraně vyvážené ze Slovenska“, zeptal, zda tedy nezvažuje, aby vláda podmínky pro vyvážení zbraní zpřísnila.

Premiér měl v té chvíli množství způsobů, jak na dotaz odpovědět takříkajíc se ctí. Mohl říci, že se studií není ještě seznámen, mohl tvrdit, že studie neposkytuje žádný přímý důkaz o zodpovědnosti jeho vlády za to, že ty zbraně končí u ISIS, mohl říct, že to prošetří, nebo mohl říct, že ty zbraně byly zaslány některé z takzvaných „umírněných skupin“ které momentálně podporuje náš západní spojenec USA. Namísto toho jak správný populista vypustil z úst směs levných demagogických klišé, rádoby bonmotů a lží…

Fico se kupodivu ani nesnažil popírat, že slovenské zbraně končí v rukou bojovníků samozvaného Islámského státu. Slovenský premiér si pouze postěžoval, jakým způsobem Slovensko v 90. letech ztratilo zbrojařský průmysl. Ten měl podle něho „velký potenciál“ a zanikl jen kvůli „tlaku různých svätuškárú a lidí, kteří tehdy byli u moci“. Pojem „svätuškár“ je takový slovenský ekvivalent českého „sluníčkář“, či německého „Gutmensch“.

Robert Fico se kupodivu ani nesnažil popírat, že slovenské zbraně končí v rukou bojovníků samozvaného Islámského státu. Repro DR

Na Slovensku stále přežívá mýtus, podle kterého tam zbrojní průmysl zničil největší „svätuškár“ na světě - sám Václav Havel. Tento mýtus, a s ním i samotný Ficův výrok, je přitom už dávno vyvrácen bývalými manažery slovenských zbrojovek: útlum produkce zbrojovek nastal totiž již v 80. letech – o jejich konverzi na civilní výrobu rozhodla ještě socialistická vláda. V 90. letech navíc krachovaly i firmy, které se zbrojním průmyslem neměly nic společného.

Pak už se Fico jen zamotával. V jedné chvíli třeba tvrdil, že jsou zbraně „předmět soukromého obchodování“, přičemž se prodaly jen „zbytečné zbraně z vojenského přebytku“, aby vzápětí popřel varováním: „Pak neplačte, pokud se nebudou zbraně prodávat a najednou budeme vidět, že naši lidé přicházejí o práci…“

Sám Fico tedy přiznává, že prodané zbraně pocházely „z přebytku“, takže nešlo o nové výrobky slovenských továren, ale o staré skladové zásoby, jejichž původ nemusel, jak tvrdí také studie, pocházet ani ze Slovenska. Zastavení jejich prodeje by tak neohrozilo pracovní místa na Slovensku, maximálně by pár překupníků přišlo o kšeft.

A i kdyby ty zbraně byly nové, z krásně zářících slovenských továren, chce snad Fico tvrdit, že po dlouhých letech ve funkci předsedy vlády dokáže slovenským pracujícím nabídnout akorát práci v továrnách vyrábějících zbraně pro teroristy z Islámského státu? Taková bilance člověku na egu nepřidá…

Závažnější je však tvrzení, kterým Fico odmítá odpovědnost slovenské vlády za obchodování soukromých firem se zbraněmi. Zde se již dostáváme od mýtů přímo ke lžím. Zahraniční obchod s vojenským materiálem – a tedy i se zbraněmi na Slovensku – podléhá zákonu 392/2011, podle něhož kdokoliv kdo chce zbraně vyvézt, musí na vývoz dostat licenci od ministerstva hospodářství (§ 15). Pokud by se tak v tomto případě nestalo, jednalo by se o závažný trestný čin – bez ohledu na to, zda ty zbraně skončily u teroristů, nebo u našeho spojence.

Do rozhodování o povolení vývozu jsou přitom zapojeny i další ministerstva (například ministerstvo zahraničních věcí) či dokonce Slovenská informační služba (obdoba české BIS). Slovenská vláda je tedy zodpovědná. A bylo by podivné, kdyby o tom Robert Fico po tolika letech v úřadu nevěděl.

V závěru své odpovědi se Fico asi pokusil o bonmot, když s vítězoslavným úšklebkem řekl: „Zbraň je normální byznysový produkt. Když neprodáme my, prodá někdo jiný…“

Tak za prvé, obchod se zbraněmi není normální obchod. Na jeho konci totiž může být smrt, útlak či represe. Podléhá proto přísným regulacím, ať už na úrovni států, Evropské unie nebo na úrovni mezinárodní. A za druhé, „když neprodáme my, prodá někdo jiný“ je argument tak na úrovni dětského pískoviště, nikoli premiéra předsednické země EU.

Nemůžeme přece dělat věci jen proto, že by je v opačném případě dělal někdo jiný. Nemůžeme, pokud máme v sobě ještě alespoň kousek morálky.

Nejvíc zarážející však je lhostejnost, s jakou Fico přistupuje k tak morálně závažnému nařčení, podle kterého slovenské zbraně končí ve válkou postižené Sýrii či dokonce u džihádistů z Dáeš. Ty zbraně tam nekončí kvůli nějakému záměru slovenských vládních představitelů, ale kvůli jejich neochotě či neschopnosti chápat kontext svého jednání. Je to typické pro politiky, jakým je i Robert Fico, jejichž jediným politickým programem je udržení se u moci a jedinou rétorikou vytváření strachu.

Pokud jste populista tak se nemusíte zabývat souvislostmi svého jednání. Jediným vaším úkolem je ve správný čas mobilizovat davy. A uprchlická krize, na které se vědomky či nevědomky podílíte, se vám k tomu perfektně hodí.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.