Ať žije Brusel!

Bruselský byrokrat hraje podobnou roli, jakou v minulém režimu měl americký imperialista s tlustým doutníkem. Je to člověk sice směšný, ale musíme se ho obávat. Bez společných pravidel přitom jen těžko zvládneme nastupující nacionalismus.

Nešťastné britské referendum nastolilo otázku o budoucnosti, čili životaschopnosti a prospěšnosti Evropské unie. Četní komentátoři, politologové, ba i samotní politikové se shodují v tom, že sama EU užitečná snad je, avšak Brusel, tedy její bruselská byrokracie škodí. To nechápu, jeví se mi to pokrytecké. Nevím, jak to v Bruselu chodí, ale řekl bych, že bez bruselského byra zbudou z EU toliko hvězdičky v kruhu na modrém pozadí.

Bruselský byrokrat nám dneska hraje podobnou roli, jakou v minulém režimu měl americký imperialista s tlustým doutníkem. Jako někdo, kdo je sice směšný, ale musíme se ho obávat. Od Brexitu jsem přečetl a vyslechl desítky komentářů, různě kritických k EU.

Všichni se vesměs shodnou, že EU se musí restrukturalizovat. Na tom „jak a v co“ se ale neshodne téměř nikdo. Pak ovšem taková restrukturalizace je toliko destrukcí, ta se leckomu nakonec jeví nejpřijatelnější, ale prosím nazývejme ji restrukturalizací, ať nejsme za kazisvěty. U nás na tom už dávno pracují naši mnozí europředstavitelé, v Bruselu trpící zbytnělou gáží a vlastní bezvýznamností, k nimž kromě Bobošíkové patřil také Ransdorf a nyní i bývalý sociolog Keller a další.

V Bruselu jsem nikdy nebyl, pouze svištěl kolem něj po dálnici. Jeho byrokracie se ale zastávám. Představuje současný civilizační trend, nikoli nešvar EU. Rozhlédne-li se učitel po své třídě, hned vidí, že z poloviny žáků budou byrokraté a z nich alespoň jeden by jednou rád zamířil právě do Bruselu. Instalatérem možná nebude ani jeden.

Pokud jde tedy o kritiku Bruselu, shoduji se s Alenou Zemančíkovou, že toliko neměl být v Bruselu, ale třeba v Krakově, nebo v Drážďanech, nebo v Poznani, nebo v Budapešti, nebo v Praze – ale my už bychom ho tady nechtěli, že. Jinak je podle mého úplně v pořádku a nejvíce si cením té okolnosti, že nedokázal státy EU účinně „ochránit“ před přílivem imigrantů.

O trh tu nejde
Mám rád, když se úřední protokoly připomínkují alespoň dvoukolově, raději tříkolově a každé lejstro má být zvlášť parafováno. Tohle má být v pořádku a je jasné, že to nějakou chvíli trvá. Mávání razítky bývá mírumilovné, jejich otisk je povznášející, pouze je třeba dbáti, aby svázaná akta byla povahy evropotvorné, tedy zejména pracovala se slovy koncepce, kooperace, kompozice, koordinace, pozor na rizikovou restrukturalizaci.

Nakonec nejde o cíle, protože ty jsou vždy vnímány kontroverzně, byť by byly kdovíjak bohulibé. Jde tedy o proces, a ten ať je pozitivní v souladu s naším myšlením. A čím déle bude trvat, tím lépe. Pokud se nedospěje k žádnému výsledku, netřeba se rmoutit, naopak, žádný výsledek bývá dokonce obecně přijatelnější, zvlášť když se k němu dospělo pozitivním procesem za pomoci odborných analýz a argumentů. Brusel budiž zárukou jistoty.

Pokud se nedospěje k žádnému výsledku, netřeba se rmoutit, naopak, žádný výsledek bývá dokonce obecně přijatelnější, zvlášť když se k němu dospělo pozitivním procesem za pomoci analýz a argumentů. Foto wikimedia.org

To je jako tu v našem Referendu. Naše psaní také nemá žádný výsledek, žádnou účinnost, a přesto pořád píšeme dál, protože jde o proces – o myšlení. A o žádné restrukturalizaci Deníku Referendum, o výměně šéfredaktora vůbec neuvažujeme vědomi si toho, že svět je – dosud - krásný i s tímto šéfredaktorem. Ba možná on je právě jednou ze záruk toho „dosud“, kdož ví.

Je to zvláštní, ale jedinou státotvornou vizi té (prý) rozpadající se Evropy vyslovil Hans-Olaf Henkel, bývalý šéf německých průmyslníků a „otec zakladatel“ Alternativy pro Německo. Pro Lidové noviny z 9. 7. 2016 řekl: „Doufal jsem, že Britové v EU zůstanou. Odchodem Britů ztratí Unie zemi, která je známa svým zdravým rozumem a vyhraněným svědomím svobody. Nicméně věřím, že angažovat se pro vystoupení Německa ze stávající podoby EU má smysl. Společně s Velkou Británií je možné pracovat na vytvoření nové Evropy suverénních národů s cílem dokončit společný vnitřní trh. Evropa národů včetně Britů je lepší než jakákoliv forma Spojených států evropských bez Británie.“

Pane kolego, už dávno nejde o trh, ten má pro své cíle globalizaci. My můžeme přijít o něco podstatnějšího, jak to nazvat – kvalitou evropského veřejného a svobodného prostoru? V němž bychom kromě jiného měli podle apoštola Pavla „s láskou přijímat i ty, kdo přicházejí odjinud“ a „pamatovat na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení“.

Váš společný trh způsobil také to, že na jedné straně i na svátek Cyrila s Metodějem, i na Mistra Jana jely všechny stavby, kde se honí termíny a Ukrajinci a Bulhaři a …, a na druhé straně tu Češi jako poleno, v podstatě z nudy, nevědouce, co dělat roupama, ze samého blahobytu zakládají Národní domobrany, které po celé zemi mají už asi devadesát poboček (LN, 9. 7. 2016).

Působí v sedmi stech sedmdesáti obcích a mají téměř dva tisíce pět set členů. Minipříručka domobrance doporučuje legální držení dvou zbraní: 1) krátké zbraně pro obranu svoji a blízkých, 2) dlouhé zbraně – pušky. Záminkou k ozbrojování jsou hordy imigrantů.

Za první čtvrtletí v Česku požádalo o azyl jen 415 cizinců, méně než ve stejném období loňského roku. Nejčastěji žádají Ukrajinci. Lidé ze Sýrie či Afghánistánu podali asi deset žádostí.

Tedy proti komu se Národní domobrana formuje, v zájmu militantního „suverénního národa“? Co to je povětšině za lidi, si umíme představit. A také oč jim ve skutečnosti jde.

Když jsme na vojně cvičili „obranu vlasti“ v rámci Varšavské smlouvy, na mapách v hloubi NSR kdesi až na Rýnu, ve skutečnosti na Ohři, bylo nám jasné, že díky povinné základní vojenské službě a důstojníkům z řad absolventů vysokých škol má armáda skrytý reverzní trend.

Asi také proto nezakročila ani proti listopadovému převratu v roce 1989. Vétřiesky by jaksi vesměs nenastartovaly, ótéečka by se cestou do Prahy porouchala, ze samopalů by nešlo střílet. Toho si bylo velení armády vědomo a generála Vacka to dokonce zachránilo pro další použití. Když jsme cvičívali nějakou osu „Odra – Rýn“, bylo všem jasné, včetně velení, že tam nikdy bojovat nebudeme.

Národní domobrana se naopak strukturuje, aby bojovala a s žádnou reverzní brzdou v ní nelze počítat. Aktuální téma pro Evropskou unii.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Alena Zemančíková - Brno

Úterý, 12.Července 2016, 11:11:57

Hans-Olaf Henkel, bývalý šéf německých průmyslníků a „otec zakladatel“ Alternativy pro Německo pro Lidové noviny z 9. 7. 2016 řekl ( viz text Ondřeje Vaculíka), co jeden mladý německý novinář roku 1914 napsal domů poté, co nastoupil jako dobrovolník do 1. světové války. Tahle hluboká sympatie hyperpravicového Německa s Británií, povýšenou nad všechny státy a národy, přispěla k tragédii 2. světové války a Britové za to zapalatili rozsekanými městy, mrtvými vojáky a všemožně ji odčinili protinacistickým angažmá. A teď se to vrací....?
Zde citace z jednoho starého textu:
Hans-Olaf Henkel, bývalý šéf německých průmyslníků a „otec zakladatel“ Alternativy pro Německo. Pro Lidové noviny z 9. 7. 2016 řekl:
Dopis ze 6. srpna 1914

Jsem zcela zdrcený anglickým vyhlášením války. Celý život má člověk v troskách. V hlavě mám zmatek a bolesti z tohoto světového chaosu. Pociťuji válku Anglie proti nám bok po boku s Ruskem jako něco hluboce nemravného. Smyslem této války je v první řadě obrana naší kultury a našeho národního ducha proti slovanskému barbarství. A zatímco musíme napnout všechny síly, abychom mohli tento zápas vést, musíme se současně bránit také vysoce kultivované Francii a kmenově příbuzné Anglii, která zastává stejné ideály lidství jako my. Zločinci ze strachu! Anglické vyhlášení války je samozřejmě ten největší kompliment, který Anglie může Německu učinit. Říká se, že Angličané očekávají, že budeme proti sjednocené Francii a Rusku vítězní, donutíme Francii ke spojenectví, Belgii a Holandsko učiníme na sobě závislými, a tak bychom měli celou západní Evropu pod svým vlivem, který by byl podle tradičního anglického pojetí namířen proti Anglii. Moudrá politika by se samozřejmě snažila v případě vítězství nad Francií být ve svých požadavcích umírněná a získat Francii jako spojence. Ale není možno pochopit, proč by také Anglie se nemohla stát členem tohoto sdružení, jež, (v širším smyslu slova) by představovalo kulturní jednotu a mělo by možnost zajistit světový mír a čelit každému slovanskému či žlutému nebezpečí.
A Itálie je neutrální! Spojenec nás ponechává v nouzi nejvyšší na holičkách.
Ale vzdor všemu mne neopouští hluboké přesvědčení, jež mi stále znovu roste z nálady uprostřed tohoto ležení, že národ, který s takovou mírou vážnosti, důstojnosti a odhodlání táhne do boje jako my nyní, může dokázat zázraky.
Werner Picht/Ulm

Werner Picht válku přežil, za Výmarské republiky patřil k teoretikům vzdělávání dospělých, za II. světové války byl tiskovým referentem vrchního velení Wehrmachtu v Berlíně a psal nacistické propagandistické spisy o taženích do Polska, Francie a Norska, z nichž některé bylo po válce zakázáno publikovat. Po roce 1952 se ve veřejné diskusi v listu Die Zeit a časopisu Der Spiegel vyjádřil k otázce znovuvyzbrojování. Zemřel roku 1965 ve městě Freiburg im Breisgau.



Petrasek Milan - penzista

Proti militnantnímu nacionalismu Úterý, 12.Července 2016, 22:00:12

nabízí moderní kapitalismus protijed. Tím je sebestředný občan flexibilní podnikatel vlastního Já sro, který prvotně usiluje o zvýšení schopnosti trvalého vlastního profitu.
Dokud neztratí tento jed svou homeopatickou působnost zůstanou touhy po národu se zbraní v ruce víceméně okrajové.
Kapitalismus vždy nabízí společenský řád pouze s ručením omezeným..... bych dodal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.