Nejčastější chyba sociálních pracovníků? Nečinnost, zjistila ombudsmanka

V posledních dvou letech obdržela ochránkyně celkem 472 podnětů týkajících se práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Z nich v sedmasedmdesáti případech zjistila pochybení ze strany OSPOD. Nejčastějšími nedostatkem byla nečinnost úřadu.

(vd)

07.06.2016 11:42

366641_mediafax_michal_kalasek

Ochrana dětí patří k jedné z nejcitlivějších agend, kterými se ombudsmanka zabývá. Foto Michal Kalášek, Mediafax

Nejčastějším zanedbáním sociálních pracovníků je nečinnost. Vyplývá to ze závěrů šetření v oblasti ochrany dětí, mládeže a rodiny úřadu Veřejného ochránce práv, jehož výstupy ombudsmanka Anna Šabatová představila v úterý na tiskové konferenci. Zdůraznila přitom, že jde o oblast, která patří k jedné z nejcitlivějších agend, kterými se zabývá.

V letech 2014 a 2015 obdržela ochránkyně celkem 472 podnětů týkající se práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ve 142 případech bylo zahájeno šetření a v 77 případech byla zjištěna pochybení (54 %) ze strany OSPOD. „Ve všech případech orgány uznaly svá pochybení a pokud to bylo ještě možné, chyby napravily. Celkově proto spolupráci s OSPOD hodnotíme pozitivně,“ uvedl úřad Veřejné ochránkyně práv.

Zdůrazňuje přitom, že se ochránkyně věnuje takřka výhradně těm případům práce OSPOD, se kterými se na ni obrátí stěžovatelé. V praxi to znamená, že nemonitoruje veškerou práci OSPOD a uvedené nedostatky, nýbrž pouze tyto šetřené případy. Nelze je tedy zobecňovat na veškerou práci OSPOD.

Za poslední dva roky byl nejčastějšími nedostatkem nečinnost úřadu (22 %) a zanedbání práce s rodinou (21 %). Mezi další významná a opakující se pochybení patřilo nevyčerpání všech možností sociální práce před odebráním dítěte z rodiny (11%), překročení pravomocí (10 %) či uvádění nepřesných či zavádějících údajů pro soudy, které například rozhodují o odebrání dítěte nebo omezení kontaktů s rodinou (7 %).

„Posledním, ale velmi podstatným nedostatkem,“ zdůrazňuje úřad Veřejné ochránkyně práv, „je ponechání dětí v ústavech po zbytečně dlouhou dobu nebo neodůvodněné rozdělení sourozenců.“ Týká se to celkem šesti procent šetřených případů.

Nezanedbávejte práci s rodinou, vzkazuje ochránkyně

OSPOD se v šetřených případech, ve kterých bylo konstatováno pochybení, často věnoval situaci dítěte, zanedbával však práci s rodinou (21 %). Nesnažil se prý rodiče přimět k řešení vzájemných konfliktů, nenařídil jim využití odborné pomoci, nedostatečně je informoval o dalších krocích nebo rodiče nezapojoval do vytváření individuálního plánu ochrany dítěte.

Často tím podle ochránkyně sociální pracovníci snižují šance, že by rodiče své neutěšené konflikty urovnali a mohli se později o své dítě zase starat. Jinak řečeno, z šetření úřadu Veřejné ochránkyně práv vyplývá, že se OSPOD sice věnoval řešení situace dítěte, avšak opomíjel její rodinné zázemí.

V jedenácti procentech případů pak OSPOD nevyčerpal všechny možnosti před přistoupením k nejtvrdšímu opatření – odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do ústavní péče. Obvykle se prý jednalo o nekontaktování členů širší rodiny, zda by o dítě nemohli sami pečovat. Z šetření přitom často vyplývalo, že členové širší rodiny mívali zájem se o dítě svých příbuzných v problémech postarat.

OSPOD však tyto možnosti podle zjištění úřadu Veřejné ochránkyně práv mnohdy vůbec neprověřil. Podobně třeba OSPOD rodičům nezprostředkoval odbornou pomoc, která by jim mohla pomoci zlepšit jejich rodičovské kompetence a rovnou přistoupil k odebrání dítěte. „Osobní péče však musí mít přednost před umístěním dítěte do ústavní výchovy,“ uvedl úřad. Za velmi problematické považuje neodůvodněné rozdělování sourozenců, ke kterém obvykle dochází spíše z administrativních důvodů.

„V šetřených případech OSPOD rozdělení nezabránil, ani následně nevyvinul aktivitu k opětovnému sloučení sourozenců. Podobně v případě jejich oddělení alespoň nezajistil pravidelný kontakt sourozenců a udržení jejich často již jediné existující rodinné vazby. Jiným případem je pasivita úřadu, kdy se aktivně nesnaží dostat dítě z ústavní výchovy zpátky do rodinné nebo pěstounské péče. Tyto případy se vyskytly ve 14 % pochybení,“ píše se ve zprávě Veřejné ochránkyně práv.

Připomíná také, že o odebrání dítěte z péče nebo omezení styků s rodinou může rozhodnout pouze soud. Soud se však z velké části opírá o podklady, které mu poskytne OSPOD a proto je podle ombudsmanky potřeba trvat na pečlivém a objektivním zhodnocení situace dítěte a rodiny. „Bohužel jsme se setkali s případy, kdy byly soudu poskytnuty nepřesné, neúplné nebo vyloženě zavádějící informace.“

Úřad ochránkyně zveřejnil také sadu doporučení sociálním pracovníkům. Doporučuje jim například, aby při řešení konfliktních vztahů mezi rodiči, které se citelně dotýkají jejich nezletilých dětí, využívali všech svých zákonných kompetencí. Tedy i možnosti uložit rodičům povinnost spolupracovat s odborným poradenským zařízením.

Zdůrazňuje také, že u dětí, které byly odebrány z rodiny a umístěny do některého z ústavních zařízení, by si měl být OSPOD jasně vědom skutečnosti, že o styku rodičů s dětmi může rozhodovat výhradně soud, nikoliv ředitel zařízení. Jestliže tedy zařízení nepřiměřeně omezuje či snad zcela znemožňuje kontakt dětí s rodiči, měl by OSPOD zařízení upozornit na nezákonnost takového jednání a zároveň podat soudu podnět, aby o styku rozhodl.

Ochránkyně dále doporučuje, aby zejména kraje reagovaly na potřebu navazujících sociálních služeb za účelem zajištění efektivního výkonu sociálně-právní ochrany dětí, jichž je dle zjištění ochránkyně stále nedostatek. A to jak v oblasti terénních služeb, poskytování asistence u kontaktu rodičů s dětmi, tak odborné poradenské pomoci. Zmiňuje například individuální či rodinné terapie a mediace.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Luděk Ševčík - OSVČ

OSPOD to zřejmě nemá lehké. Středa, 8.Června 2016, 17:08:35

Na jedné straně zájem dítěte a samozřejmě státu, ve kterém žije a na druhé straně politický tlak. To není dobré pro kvalitní fungování takto potřebné organizace. Politikaření by se mělo těmto institucím vyhýbat. A nemělo by být propojeno ani s funkcí ombudsmana.
Veřejný ochránce práv by měl být hlavně veřejným ochráncem práv. VŠECH občanů!
Není tomu tak, jestliže kvůli nějakým nereálným představám dokáže vyhrotit situaci mezi místními občany a výchovným ústavem až natolik, že jej musí ministryně školství zrušit.
Takto je většinou postupováno i v jiných kauzách.
Pozitivní diskriminace dovedená až k absurditě. Není přece možno práva jedněch nadřazovat nad práva druhých, není možno aby se k některým skupinám obyvatel přistupovalo exkluzivně, aby na jejich chování nebyly uplatňovány zákonné normy.
To vede jen k sociálnímu napětí, na které pak levicoví aktivisté reagují konfrontačním způsobem, což celou atmosféru zvýbušňuje.
K uklidnění by vedlo to, pokud by veřejný ochránce práv prokázal, že je veřejným ochráncem práv, že je zajímá jen prosazování práva, padni komu padni.
JUDr. Otakar Motejl byl takto veřejností chápán. I JUDr. Pavel Varvařovský. Podaří se to i současnému? Pokud bude postupovat jako doposud, tak asi ne.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.