Deset tisíc studentů volalo Vídní: Vzdělání není na prodej

Jan Májíček

Včera se v rakouském hlavním městě uskutečnila demonstrace proti evropské vzdělávací politice, tzv. Boloňskému procesu. Důvodem, proč demonstrovat zrovna včera, byl summit ministrů školství EU. V českých médiích o tom nepadlo ani slovo.

Na Westbahnhof se ve tři hodiny odpoledne nachází jen málo demonstrantů, a to i přes to, že je to čas oficiálního začátku demonstrace. Za deset minut se však už na náměstí nedá hnout. Transparentů je tu nepřeberné množství od ručně kreslených přes komerčně vytištěné, od černobílých přes barevné. A  sloganů zesměšňujících či odmítajících Boloňský proces ještě více. Čekají na první projevy z korby přistaveného náklaďáku.

Organizátoři vítají účastníky německy a anglicky. Po stanoviscích organizátorů a informacích o průběhu protestu, prokládaných skandování hesel, přicházejí na řadu řečníci. Italský je z Bologny. Mluví o tom, že dnes je jeho město symbolem útoků na práva studentů a zaměstnanců univerzit.

Přichází Francouz, patří k Nouveau Parti Anticapitaliste. Nejde podle něj jen o to zastavit nastoupenou cestu „reforem“, ale zasadit se o to, aby vzdělání bylo bezplatné pro všechny, i pro studenty mimo EU, aby imigranti, pracující jako servisní personál na univerzitách, měli stejná práva a stejnou pracovněprávní ochranu jako ostatní. Jeho prověs se setkává s nadšeným potleskem a skandováním „Hoch die internationale Solidarität“.

Největší bouři potlesku ale získává Matjia Medencia z Bělehradu. Popisuje dřívější pasivitu vysokoškoláků, která ostře kontrastuje s nynější situací. Říká, že velkou inspirací jim byli Řekové. „One world, one struggle,“ zakončuje se zdviženou pěstí a demonstranti na výraz souhlasu gesto opakují.

Ačkoli jsou hlavní projevy za námi, trvá nejméně čtyřicet minut než se pohneme z Westbahnhof. Demonstrantů je tolik, že se z náměstí dostávají jen velmi pomalu. Začíná dlouhý pochod napříč Vídní, jehož cílem je Hofburg, místo konání summitu.

Bologna-Prozesses: Blok! Blok! Blok!

Na velké a dlouhé pochody jsou politici i demonstranti zvyklí, ale rakouští studenti šli dál. Rozhodli se místo summitu zablokovat. Při pochodu městem se v jednu chvíli vydává pokyn na distribuci letáků. V různých částech pochodu začnou lidé rozdávat letáky v barvě bílé, modré, žluté, růžové a zelené. Na letácích je vysvětlení, že tato část demonstrace se vydá na blokádu místa označeného na mapě z druhé strany letáku. Pokud se chcete blokády zúčastnit, sledujte vlajku příslušné barvy.

Než však dojde k rozdělení na jednotlivé skupiny, obsadíme s desetitisícovým pochodem prostor před Parlamentem. Na schodech se tísní lidé, všude vlají vlajky a transparenty, skandují se hesla. Manfred, jeden z organizátorů, mi říká, že to se naposledy stalo v roce 1918, v náladě, která následovala po hrůzách první světové války.

Konečně po čtyřech hodinách přicházíme k Hofburgu. Naproti přes park je Museum Quartier se sbírkou moderního umění. Ve vzduchu začínají vlát vlajky jednotlivých bloků. A my se opět, po krátkém odpočinku, vydáváme na pochod. Úkolem bloku, ve kterém jsem se ocitl, bylo blokovat levou stranu místa summitu. Vybaveni polystyrenovými podložkami, které jsme obdrželi v průběhu demonstrace, jsme došli na místo určení. Čekala nás malá zásahová jednotka rakouské policie, očividně překvapená. Mnozí si ani do našeho příchodu nestačili obléknout helmu. Byly to takové ty zásahové vozy, které čekají za rohem na rozkaz.

Asi po hodině skandování se přítomní pokojně rozešli. 

Demonstrací začal alternativní kontrasummit, který potrvá až do neděle. Bude se konat v univerzitních prostorech, které organizátoři dostali zdarma za příslib, že je neobsadí. Na programu je široká plejáda témat, ale ústřední motiv je jasný: jaké vzdělání, vědu a výzkum chceme a jak se postavit snaze převést je na zboží.